> WEB2.0 Lege artis terapie HTM <

Vysílací identifikační řetězec stránky - §§Ident:
3W
&CZ&MRV&&ZxZ&I&+Web&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Lege_artis_terapie.HTM&>§§Ident&>28.12.11&>identifikace člena Web2.0 Lege_artis_terapie &.

Metasocialisační příspěvek k takto jmenovanému tématu

+Lege_artis_terapie-
(Ctrl+End = seznam zarážek, Ctrl+Home = začátek stránky a příspěvku)
založeno2011/12 - revize 12.8.12

OBSAH (dle zarážek §§+x vyhledatelných pomocí funkce Ctrl+F)
Počátky
(x=01), Metazpráva (x=02), Sedění (x=03), Ležení (x=04), Stání (x=05), Chození (x=06), Metamanažment (x=07),
Obezita (x=08), Cukrovka2 (x=09), Rakovina (x=10), Toxikace (x=11), Umírání (x=12), Pohřbívání (x=13)

§§+00 (aktuálně +03, +x) §§+01 O tom, kam pěstování řádnosti či systémovosti vede slouží následující text. Hippokratovská zásada léčby se v epoše globality musí stát Léčebným dohlížejícím systémem vystavěným na léčebných standardech lege artis ctících Metazákon a čerpajících data z dohlížející léčby popřípadě z léčebné dohlížející služby. Globálně fungující Léčebný dohlížecí systém je neslučitelný s ekonomickým systémem založeným na výlučném zisku a nikoliv na metainformacích.

Léčebný dohlížecí systém - regule specifické

Níže uvedené standardy lege artis byly porušeny a to v případě pouze jednoho jediného záznamu EZKA, během jediného roku, převážně v jediné nemocnici).

Léčba antibiotiky musí být systémově zdůvodněná, nasazená pouze z vážných důvodů a pouze pokud není možné použít jinou alternativní léčbu. (28.12.11)

Při léčbě antibiotiky nesmí docházet ke zbytečným komplikacím jinými podružnými léky. (28.12.11)

Při léčbě ústně podávanými antibiotiky musí být vedlejší patogenní účinky na flóru tlustého střeva ošetřeny paralelním podáním synbiotik. (28.12.11)

Léčba antibiotiky probíhá na lékařský předpis a pod lékařským dohledem. (28.12.11)

Při léčbě antibiotiky musí být pacient seznámen s rizikem opakovaného průjmu s nutným okamžitým lékařským ošetřením a s možným smrtelným koncem při zanedbání lékařského ošetření. (28.12.11)

Průjmy během léčby antibiotiky lze chápat jako počínající postantibiotickou enterokolitidu a test stolice musí obsahovat požadavek na clostridiový toxin. (28.12.11)

Při léčbě antibiotiky průjmy během pracovního klidu musí být okamžitě řešeny na specialisovaném oddělení nejbližší nemocnice. (28.12.11)

Při léčbě antibiotiky průjmy neřešené praktickým lékařem musí být okamžitě řešeny na specialisovaném oddělení nejbližší nemocnice. (28.12.11)

Při léčbě antibiotiky průjmy musí být v nemocnici prediagnosticky vyhodnoceny jako postantibiotická enterokolitida a okamžitě potvrzená testem na clostridiový toxin. (28.12.11)

Potvrzená postantibiotická enterokolitida musí být řešena na příslušném JIP oddělení nemocnice (nejedná se o infekční nákazu) pomocí speciálního proticlostridiového antibiotika za současného léčení ledvin a tlustého střeva. (28.12.11)

Během léčení musí být ve výživě dostatek vitaminů, především vitaminu D proti patogennímu rakovinovému působení clostridiového toxinu B. (28.12.11)

Během nemocničním léčení je nutné zachovat užívání stávajících osvědčených léků a neexperimentovat s novými. (28.12.11)

Během nemocničního léčení nutno uvážit, že součástí léčby je i adekvátní strava, režim pitný a stravovací . (28.12.11)

Po vyléčení z postantibiotické enterokolitidy musí být v úvahu vzata možnost mutagenního a karcinogeního působení clostridiového toxinu B s následným vznikem rakoviny především v krevních filtrech játrech a slezině. (28.12.11)

Na konci léčení postantibiotické enterokolitidy musí dojít k CT vyšetření dutiny břišní na možné poškození jater, sleziny, ledvin nebo tlustého střeva. (28.12.11)

Po vyléčení postantibiotické enterokolitidy na infekčním oddělení musí dojít k doléčení na oddělení interny. (28.12.11)

S odstupem dvou měsíců po vyléčení z postantibiotické enterokolitidy má dojít k PET vyšetření na možný výskyt rakoviny v játrech a slezině. (28.12.11)

Výskyt rakoviny ve slezině projevuje se dloubáním v levé podbrániční oblasti za současné dobré chuti k jídlu a dobrého zažívání. (28.12.11)

Při včasném zachycení rakovinového nádoru ve slezině je ho možné zkusit chemoterapeuticky léčit bez nutnosti okamžitého odebrání sleziny. (28.12.11)

Nádor ve slezině a játrech je dobře viditelný SONO vyšetřením. Nádor ve slezině coby krevnímu depozitu má, oproti játrům, evidentně maligní charakter a při pokročilém stádiu nádoru pro vlastnosti sleziny je nutné uchýlit se k jejímu odebrání. (28.12.11)

Při odstraňování sleziny s anaplastickým čili nesolidním nádorem je nutné dodržet postup preoperační, peroperační a postoperační zamezující vzniku implantační metastáze. Porušení těchto postupů je odsudkem k smrti. (28.12.11)

Pochybení při odstraňování sleziny s anaplastickým čili nesolidním nádorem je nutné zmínit v lékařské zprávě jako možnost vzniku implantační metastáze. Zatajení pochybení je odsudkem k smrti. (28.12.11)

Po odstranění sleziny je nutná lékařská zpráva o zdravotním stavu organismu. (28.12.11)

Po odhojení odebrané sleziny nutno provést CT kontrolu zda v místě odebrání nedošlo k implantační metastázi na peritoneu coby mimorgánovému anaplasťáku slezinného typu. Zanedbání tohoto postupu je odsudkem k smrti. (28.12.11)

Před chemoterapií jater napadených anaplasťákem je třeba PET vyšetření zda ve hře není ještě jiný nádor než v játrech. (28.12.11)

Při chemoterapii nutno rozlišovat chování solidního a nesolidního (anaplastického) nádoru, anaplasťáku orgánového a mimoorgánového, u mimoorgánového ještě možnost cévního nebo peritoneálního. U mimorgánového anaplasťáku jedná se drtivou většinou o operačně podmíněnou implantační metastázi z orgánu postiženého rakovinou na membránu peritonea tedy správně zvaného exterperitoneálním. (28.12.11)

Při odoperovávání orgánového karcinomu v břichu nebo malé pánvi dochází snadno k usazení rakovinných buněk na membráně peritonea coby vzniku implantačních metastází zvaných správně exterperitoneálními karcinomy a taktéž správně diagnostikovanými. Exterperitoneální rakovina se přitom odehrává vždy vně peritonea do okolní dutiny. S počtem chirurgických zákroků roste i počet exterperitoneálních karcinomů. Intraperitoneální karcinomy jsou vždy hematogenního nebo lymfogenního původu. Exterperitoneální karcinom je vždy operačně mechanického původu. Exterperitoneální karcinom stejnými markery (třeba CA125) může simulovat intraperitoneální nebo orgánový karcinom. (22.2.12)

Při odoperovávání orgánového karcinomu v hrudní dutině dochází snadno k usazení rakovinných buněk na membráně pleury coby vzniku implantačních metastází zvaných správně exterpleurálními či parapleurálními karcinomy a správně diagnostikovanými. Rakovina se přitom odehrává vždy vně pleury do okolní dutiny. S počtem chirurgických zákroků roste i počet exterpleurálních karcinomů. Intrapleurální karcinomy jsou vždy hematogenního nebo lymfogenního původu. (22.2.12)

Při promačkávání břicha napadeného mimoorgánovaným peritoneálním karcinomem membránového typu snadno dochází k dalším implantačním metastázím na povrchu peritonea. Rakovina se odehrává vždy vně peritonea do okolní dutiny. (22.2.12)

Lékaři ve většině případů nechápou vznik a fungování mimoorgánovaného exterperitoneálního karcinomu, když ho považují za solidní a ne za anaplastický. Krevní zásobení exterperitoneálního karcinomu děje se skrze membránu peritonea a je zatíženo jistou chemickou bariérou. Na rozdíl od hematogenní nebo lymfogenní metastáze u exterperitoneální metastáze jedná se vždy o implantaci tedy o přímý rozsev rakovinných buněk na peritoneum. (22.2.12)

Pro vlastnosti peritoneální membrány je exterperitoneální karcinom neléčitelný klasickou chemoterapií. (22.4.12)

Neléčit exterperitoneální karcinom nebo léčit ho klasickou chemoterapií vyjde nastejno a rovná se spolehlivému de facto svévolnému rozsudku smrti a ještě k tomu zcela legalizovanému. (12.5.12)

Je třeba prověřit kolik de facto svévolných rozsudků smrti bylo uskutečněno zanedbáním správné léčby exterperitoneálního karcinomu. Směrodatné v tom jsou pouze nálezy novotvarů v dutině břišní uchycených na peritoneální membráně. V tomto směru je třeba opravit diagnózy smrti a statistiky. (12.5.12)

Odmítání nebo falšování diagnózy může být příznakem zametání stop jakési lékařské mafii. (22.5.12)

Podle opravených statistik je třeba ověřit zda se nejedná o úmyslné generování případů implantačních metastází. (22.5.12)

Jedinou základní léčbou exterperitoneálního karcinomu je chemoterapie dutiny břišní cytostatickým roztokem posílená jeho hypertermií navíc doplněná postupným radiačním ozařováním exterperitoneálního karcinomu. Základní léčba založená v standardních postupech je popsána v odstavci Jiný názor5 (12.5.12)

Jedinou universální léčbou exterperitoneálního karcinomu je chemoterapie dutiny břišní cytostatickým roztokem posílená jeho hypertermií doplněná případně laparoskopickým odsátím (karcinosukcí) exterperitoneálního karcinomu. Léčba je popsána v odstavci Jiný názor3 a Jiný názor4 coby peritoneální paradialýza nebo peritoneální chemopradialýza. (12.5.12)

Ošetřující lékařka i klinika jsou informovány o možnosti základní léčby exterperitoneálního karcinomu výlučně standardními postupy coby druhém názoru. (12.5.12)

Ignorování základní léčby exterperitoneálního karcinomu výlučně standardními postupy je ve svém důsledku de facto svévolným rozsudkem smrti. (12.5.12)

Příslušné zdravotní zařízení je požádáno o prošetření de facto svévolného rozsudku smrti a výsledek zanesen do příslušné zdravotní dokumentace. (12.5.12)

Příslušné zdravotní zařízení nese spoluzodpovědnost za souhlas s de facto svévolným rozsudkem smrti. Stejně tak i zřizovatel zdravotnického zařízení, jímž může být také ministerstvo zdravotnictví. V konečném důsledku odpovědnost za de facto svévolný rozsudek smrti nese vláda. (12.5.12)

Léčba exterperitoneálního karcinomu je zneužívána pro různé lékařské hokus-pokusy lékařů a to bez jakékoliv zodpovědnosti. Aby se toto už nedělo musí mít exterperitoneální karcinom vlastní diagnózu coby typická specifická implantační metastáze a jeho léčba musí být krytá klinickou zprávou k nálezu patologie. (12.5.12)

Jakákoliv účiná metoda likvidace exterperitoneálního karcinomu předpokládá využít stabilizační úlohy peritoneální paradialýzy respektive peritoneální chemoparadialýzy. (12.5.12)

Jediným způsobem řešení zanedbaného exterperitoneálního karcinomu je peritoneální chemoparadialýza. (22.2.12)

Alternativou chirurgického odstranění exterperitoneálního karcinomu je jeho laparoskopické odsátí z centra i na peritoneální membráně ovšem vázané na peritoneální chemoparadialýzu posléze také ambulantně praktikovanou. (22.2.12)

Onkologické zařízení nezpůsobilé v podstatě jednoduché léčby exterperitoneálního karcinomu nezbývá než nakonec zbavit licence. (12.5.12)

Lékaři se ze solidárnosti všemožnými fintami snaží lékařské pochybení tedy také implantační metastázi zamaskovat a nepřipustit. Tato solidárnost však nepřipouští preventivní fungování systému léčebných standardů lege artis. (22.2.12)

Chemoterapie mimoorgánového anaplasťáku skrze membránu peritonea na bázi platiny je neúčinná. Do budoucna je možná nějaká speciální chemická látka vázaná na základní složku krve průchozí polopropustnou membránou peritonea. (22.2.12)

Chemoterapie mimoorgánového peritoneálního anaplasťáku nepřichází v úvahu s ohledem na neúčinnost stávající chemoterapie a jednak pro snížený průtok krve anaplasťákem a tedy i pro nutnou vysokou krevní toxicitu mimo něj. Jediným řešením mimoorgánového peritoneálního anaplasťáku je jeho okamžité chirurgické nebo radiační odstranění v zárodečném stavu se zabráněním vzniku následných implantačních metastází. (28.12.11)

Neúčinná chemoterapie mimoorgánového anaplasťáku a oddalování jeho likvidace přináší rostoucí riziko rozptylu (diseminace) do pobřišnice (peritonea) s neřešitelnou komplikací následných implantačních četných metastází. (28.12.11)

Chemoterapie na bázi platiny vlastně představuje otravu nádoru, ale rovněž též organismu a proto před každou chemoterapií je nutné krevní vyšetření zda otrava organismu už není přílišná, což se pozná podle úrovně neutrofilních leukocytů čili neutrofilů. Poklesne-li hodnota neutrofilů níže jak 1,8 nutno chemoterapii odložit. Hodnota neutrofilů pod 1, 8 značí stav neutropenie, pod 1,5 navíc neuropatie. (28.12.11)

Chemoterapii lze provádět v sadě malého nebo velkého cyklu tedy s prodlevou týdne nebo tří týdnů. V každém případě dávka chemoterapie nesmí tak velká, aby se po ní vyvolala patologická neutropenie či dokonce neuropatie. (28.12.11)

Chemoterapie v malém cyklu musí mít na začátku sady dostatečnou hodnotu neutrofilů, aby nemuselo docházet k protahování celé sady. (28.12.11)

Neuropatie coby nezánětlivé onemocnění nervů vyvolané jejich otravou chemoterapií a projevující se ztrátou citlivosti a hybnosti zejména dolních končetin znamená okamžité přerušení chemoterapie do odeznění postižených nervů. Trvání tohoto postižení nervů chemoterapií čtrnáct a více dní znamená její ukončení až do odeznění postižených nervů. (28.12.11)

Při dosažení neuropatie s hodnotou neutrofilů poklesem blížící se hodnotě 1.1 nutno ihned chemoterapii ukončit a nechat organismus celkově regenerovat směrem k obnově normální krvetvorby. (28.12.11)

Neuropatie coby nezánětlivé onemocnění nervů, vyvolané jejich otravou chemoterapií a projevující se ztrátou citlivosti a hybnosti zejména dolních končetin, znamená okamžité přerušení chemoterapie do odeznění postižených nervů. Trvání postižení nervů chemoterapií čtrnáct a více dní znamená její ukončení až do odeznění postižených nervů. (28.12.11)

Po dlouhodobé chemoterapii v játrech trvající více jak půl roku nutno tuto ukončit a nechat organismus celkově regenerovat do normální krvetvorby s hodnotami neutrofilů alespoň 3,5. (28.12.11)

Po účinné chemoterapii anaplasťáku v játrech se jeho hustota už po první sadě chemoterapie sníží natolik, že ten zmizí z dosahu SONO vyšetření a nezbývá než CT nebo PET vyšetření. (28.12.11)

Zanedbání vyšetření při začátku chemoterapie způsobí, že vedle anaplasťáku v játrech může nekontrolovaně růst implantovaný anaplasťák ze sleziny a přijde se na něj až po první kontrole vyšetřením CT. (28.12.11)

Za cenu hluboké neuropatie je sice zlikvidován anaplasťák spíše benigního typu v játrech, nález paralelního mimorgánového anaplásťáku však nemůže být ignorován nýbrž pro riziko diseminace ihned řešen nejlépe peritoneální chemoparadialýzou. (29.12.11)

Zanedbání nálezu patologie při vyšetření CT vede k diseminaci mimoorgánového postlienového anaplasťáku. Při celkové kontrole vyšetřením PET se pak odhalí další nová formace coby proběhlá diseminace mimoorgánového postlienového anaplasťáku do peritonea. Dochází k opakovanému ignorování lékařské zprávy k nálezu patologie. (12.2.12)

Mimoorgánový postlienový anaplasťák je zřejmě zdrojem markeru CA125 a diagnosticky patří mezi exterperitoneální karcinomy. (22.4.12)

Šoková chemoterapie mimoorgánového postlienového anaplasťáku, za cenu krátké neutropenie, hycamptinem či topotecanem je neúčinná. Po šokové chemoterapii zjištěna nová patologie v játrech. Stav jater před šokovou chemoterapií nebyla proveden a tak není jasné jedná-li se o restart staré patologie nebo o novou patologii vyvolanou použitým cytostatikem. (22.4.12)

Likvidace zanedbaného exterperitoneálního je běžnými metodami nemožná a neléčitelná. Zbývá pouze netradiční postup skrze peritoneální (chemo)paradialýzu a tím s řadou dalších metod. (22.4.12)

Zpráva o nevyléčitelnosti postlienové formace působí psychický šok a stres, který během dvou měsíců může vyvolat objevení se novotvarů v játrech na místě starých. K nálezu nové patologie na místě vyléčené staré je vystavena klinická zpráva s ohledem na možnou recidivu po pominutí vlivu staré chemoterapie. (22.4.12)

Zázračné vyléčení jaterní patologie musí být dodatečně sledováno, zda se nejedná pouze o utlumení patologie s recidivou a zda nemělo dojít k skutečnému doléčení. (22.4.12)

Pacient vystavený nutnosti zemřít dává přednost užít si kvality posledních dní života. Na počátku této cesty stála prkotina praktického lékaře a řada dalších pochybení lékařů, předně odpor lékařů pěstovat kulturu lékařských zpráv k nálezu nově zjištěné patologie. (22.4.12)

Víra pacienta v lékaře je takového stupně, že rezignuje na možnost jakékoliv léčby a je pokorně ochoten přijmout i svévolnickou ordinaci k cestě pod drn. (22.4.12)

Ignorováním lékařské zprávy k nálezu lékař pacienta dlouhodobě uvádí v klam, a o to horší je pak pravda o nutnosti rychle zemřít. (12.2.12)

Nález rakoviny neopatřený klinicky stanovenou diagnózou je úmyslným pokusem o zabití. (12.5.12)

Rakovina neléčená na základě klinicky stanovené diagnózy je úmyslným pokusem o zabití. (12.5.12)

Úmrtí na rakovinu neléčenou na základě klinicky stanovené diagnózy je úmyslným zabitím. (12.5.12)

Nález rakoviny v dutině břicha neopatřený klinicky stanovenou diagnózou exterperitoneálního karcinomu je úmyslným pokusem o zabití. (12.5.12)

Rakovina v dutině břicha neléčená na základě klinicky stanovené diagnózy exterperitoneálního karcinomu je úmyslným pokusem o zabití. (12.5.12)

Úmrtí na rakovinu v dutině břicha neléčenou na základě klinicky stanovené diagnózy exterperitoneálního karcinomu je úmyslným zabitím. (12.5.12)

Podle počtu pochybení a podle typu původící osoby mohou se úmyslný pokus o zabití nebo úmyslné zabití stát masovými zločiny. (12.5.12)

Lékařská tvrzení o neléčitelnosti rakoviny nemající základ v klinicky či systémově stanovené diagnóze mohou nabývat de facto rozsudku smrti coby úmyslného pokusu o zabití nebo úmyslného zabití a z tohoto pohledu musí být prověřeny. (12.5.12)

Léčení nesolidního nádoru na klinice solidních nádorů rovná se de facto rozsudku smrti. Nesolidní nádory patří výlučně do kompetence OKSEM. (22.5.12)

Ani vyhlášený onkologický ústav není způsobilý tedy schopen léčit nesolidní nádory, není vybaven zařízením OKSEM. (22.5.12)

Neexistence OKSEM rovná se pro řadu onkologických pacientů de facto rozsudkem smrti. (22.5.12)

Neexistence OKSEM rovná způsobem masového úmyslného zabití pro určitou skupinu onkologických pacientů. (22.5.12)

Problémem de facto rozsudku smrti Pacientky s nesolidními nádory je nakonec orgánový maligní nesolidní nádor v játrech a nikoliv nesolidní exterperitoneální nádor. (22.5.12)

Umírání onkologických pacientů de facto odsouzených k smrti spočívá v tišení bolestí a v plnění smysluplných přání. (22.5.12)

Po vyoperování sleziny se objevila bolest v levém rameni, zřejmě v důsledku hňupoléčby. Bolest v levém rameni se v důsledku následné hňupoléčby stávala více chroničtější, rozšířila se do pravého ramena a posléze i do zad. Nakonec stěžejním problémem Pacientky jsou bolesti, které s rakovinou přímo nesouvisejí. (22.5.12)

Podávání léků na tišení bolestí v ramenech (Novalgin) vede k předávkování simulující předsmrtný stav. (22.5.12)

Použití jiných léků proti tišení bolestí v ramenech (Ibalgin, Ataralgin) je u Pacientky stále méně účinné. Stěžejním problémem se stává nevolnost a od ní omezený příjem potravy. Chronickou bolest v ramenech a zádech je nakonec nutné řešit na žádost ošetřující osoby Pacientky jedině morfinovými náplastmi, které však pro trvající nevolnost dále prodlužují omezený příjem potravy. Nakonec je vše pozřené vždy okamžitě vyzvraceno, (22.7.12)

Pro zanedbanou lékařskou péči a katastrofální zdravotní stav si Pacientka přirozeně stále více přeje ukončit své trápení smrtí. Lékař je povinen toto přání pacienta akceptovat avšak při nápomoci smrti musí být vždy zachována systémovost. (12.8.12)

Případ Pacientky po řadě lékařských pochybení bez systémově stanovené diagnózy rakoviny končí de facto trojnásobným rozsudkem smrti. Bezprostřední příčinou smrti Pacientky se už neukazuje ani život ohrožující nesolidní nádor v játrech coby výsledek léčení jakoby solidního nádoru i jako zřejmý výsledek pokusničení s šokovou chemoterapií. Použití léku na tišení chronické bolesti, klinikou rutinně podávaný, vedlejšími efekty nakonec Pacientce způsobí vnitřní krvácení s nevratným postižením trávicího systému s následným permanentním zvracením při každém příjmu jídla či pití. Následkem je dehydratace, podvýživa, selhání ledvin s edémem dolních končetin. K tomu všemu přistupuje netišená bolest z opětně vyvolaného chronického zánětu v koleně. (12.8.12)

Řešení selhání ledvin jednoduchou infuzí ledviny odblokuje, Pacientka však v posledním stavu vědomí a za přítomnosti domácího hospicu vyslovuje poslední vědomé přání umřít. Nastupuje u ní stav celkového edému organismu, selhávání krevního oběhu, začínají nastupovat proleženiny s následnou bolestí při každé manipulaci. Vzniká edemické kóma kdy Pacientka slovně už reaguje pouze na bolest. Dodatečné použití kombinované infuze totiž ledviny zablokuje a způsobí hromadění tekutiny v nohou, v břichu a při pozici vleže a k tomu ještě na boku (kvůli počínajícím proleženinám) nástup edému plic, který působí rychlou smrt. (12.8.12)

Řešení problému omezeného příjmu tekutin s dehydratací nakonec Pacientku bezpečně odsuzuje k smrti. Ať tak či onak na celé čáře vítězí hňupoléčba ignorující systémově stanovenou diagnózu a od ní odpovídající systémovou léčbu. Pravou příčinou smrti Pacientky jsou nakonec diagnosticky klinikou zanedbané chronické bolesti v ramenech léčené nesystémově neúčinnými analgetiky (Novalgin) s vedlejšími účinky a smrtelným stavem omezující příjem potravy s následnou dehydrataci a edémem organismu jakožto konečným rozsudkem smrti. (12.8.12)

Pacientka na tišení chronických a krutých bolestí dostává neúčinné analgetikum vázané sice na lékařský předpis avšak nevázané na lékařský dohled. Pod tlakem chronických bolestí lékařsky předepsaný lék nutí Pacientku k předávkování vedoucí k anorexii (neplést si ji s mentální anorexií!) jakožto rychlému a účinnému rozsudku smrti coby úmyslnému završení pokusu o zabití. Výdej léku nemůže být vázán pouze na lékařský předpis nýbrž i na lékařský dohled nad užitím léku. (12.8.12)

Pokus o úmyslné zabití Pacientky je nakonec systematicky zanedbávanou diagnostikou řadou lékařů dokonán a uskutečněn. Pacientka nakonec umírá na edém plic, který je však diagnosticky maskován jako bronchopneumonie a ne jako konečný důsledek ignorování chronické bolesti podléhající povinnosti přistupovat k ní jako ke každé patologii, nejen onkologické. Ze strany hňupozrůdných osob pečujících o zdraví ignorováním léčebných standardů lege artis jde nejen o masové zabíjení pacientů, ale navíc o okrádání jejich posledních dní kvality života. Na případu Pacientky je tato hňupozrůdnost evidentní. Už na začátku onkologické léčby mělo být zřejmé, že patologie je neléčitelná, že smrt je nevyhnutelná, s úmyslem zachránit pro Pacientku důstojný poslední rok kvality života a ne se za každou cenu pokoušet o nemožné za cenu smrti úmyslného zabiti s okradením posledního roku kvality života. Nakonec i samo ohledání smrti Pacientky je poznamenáno nedůstojností vlastní hňupozrůdnosti. (12.8.12)

Smrt člověka jakožto extrémní patologie musí podléhat ohledání mrtvého jak nálezem, tak zprávou k nálezu řetězem předcházejících souvislostí. Smrt musí být ihned ohlášena spádovému lékaři k okamžitému ohledání mrtvého člověka pokud možno co nejdříve po úmrtí. Do pěti hodin od úmrtí musí být ohledaná mrtvola ohlášena pohřební službě, mrtvého člověka pak do péče přebírá služba pohřební a nikoliv kriminální. (12.8.12)

Protokol ohledání mrtvého (člověka) obsahuje část týkající se bezprostřední či přímé příčiny smrti, příčiny této příčině předcházející až k prvotní příčině smrt nepřímo podmiňující. Uvedenému ohledacímu protokolu jde tedy o příčinnou souvislost správně postižitelnou pouze systémovým přístupem. (12.8.12)

Ohledací protokol zemřelého (člověka), v našem případě Pacientky, měl v bodě a) uvést edém plic, v bodě b) edém břicha a nohou, v bodě c) chronickou anorextickou nauzeu a tím chronickou malnutrici vyvolanou předávkováním lékařsky chybně předepsaným kontraproduktivním analgetikem (novalgin). Na další související příčiny už protokol nemyslí jako jsou chronické bolesti v ramenech vyvolané zřejmě svévolnickou onkologickou chemoterapií. Někde v hloubi všech příčin je nakonec hňupozrůdnost zdravotnického systému podmíněná hňupozrůdností samotné podstaty degenerovaného lékařského stavu, správně hippokratovskou přísahou založeného v umění systémovosti pěstováním veřejných standardů lege artis. (12.8.12)

Smrt Pacientky nastala beze svědků avšak s přesností na hodinu a byla ihned ohlášena. Ohledání Pacientky i dvě hodiny po smrti mohlo evidentně konstatovat edém dolních končetin a edém břicha a odtud chronickou podvýživou a kolapsem ledvin dovodit edém plic jakožto bezprostřední příčinu smrti. Smrti bezprostředně předcházely potíže s dýcháním coby těžkost dýchání s lapáním po dechu (viz přítomnost domácího hospicu) a nikoli projevy zápalu plic. Smrti evidentně nepředcházely horečnaté stavy ani kašel nebo vykašlávání čímž je vyloučena jakákoliv pneumonie neboli zápal plic a to včetně průduškového. Smrti Pacientky přímo předcházela absolutní anorextická malnutrice s nutností nakonec podávat infuze z důvodů permanentního zvracení během každého pozřeného pití či jídla. První dvě infuze byly klasické, další už kombinované. Během prvních dvou infuzí začaly ledviny produkovat moč, v dalších se produkce moči zastavila a nezadržitelně vedla k celkovému edému organizmu a smrti. Příčinou selhání ledvin a následných edémů je totální hladovění pro permanentní anorextickou podvýživu. Stav anorexktické nevolnosti nastal po předávkování a otravě (doprovázeném zvracením krve a krví ve stolici) analgetikem (Novalgin) při neúčinném tišení krutých bolestí v ramenech. Základní příčinou smrti v řetězu příčin je nediagnostikovaná chronická bolest v ramenech coby zanedbaná lékařská péče. Chronická zesilující bolest v ramenech mohla být sice vyvolána předcházející nesystémovou chemoterapií, onkologické příčiny smrti jsou však podružné. Jako v celém případě je na vině všech problémů Pacientky a její smrti typické úmyslné zanedbání lékařské zprávy k nálezu patologie. (12.8.12)

Jak na počátku případu Pacientky, tak i na konci šlo o potencovaný kolaps ledvin pokud zanedbání systémové diagnózy vedlo k chybné léčbě, k zanedbané zdravotní péči, k poškození zdravotního stavu pacienta a k porušení hippokratovské přísahy. (12.8.12)

Lékařská zpráva o nálezu nově zjištěné patologie je popsána natolik přesně a správně, aby nedošlo ke zmatečnému výkladu a aby nebylo nutno neustále opakovaně provádět prohlížení původních údajů vyšetření. (28.12.11)

K nálezu nově zjištěné patologie je vystavena lékařská či klinická zpráva s případným upřesněním nálezu, s klasifikačním zatříděním a založením do systému databáze, s vyhledáním a prostudováním obdobných případů, s vypracováním anamnézy, diagnózy, prognózy, způsobů terapie, výběru optimální terapie, za případné spoluúčasti lékařského koncilia, lékařské konference, nebo emailové žádosti o pomoc při vyhledávání. (28.12.11) Na ambulanci nechápou úlohu klinické zprávy, chápou ji jako tak zvanou velkou lékařskou zprávu avšak pod ní se skrývá pouhý kompilát z vytržených textů dílčích ambulantních zpráv i kruté lži je-li pacient mimo dosah lékaře a nemůže se už bránit. Lékařská zpráva k nálezu musí představovat systém všech podstatných okolností a způsob řešení nových skutečností. (12.2.12)

Lékařská osoba neschopná vytvářet lékařské zprávy k nálezu není schopná dostát hippokratovské léčebné zásady coby systémovosti a schopnosti tvořit a užívat systému léčebných standardů lege artis. (12.2.12)

 

Lékařská zpráva o nálezu nově zjištěné patologie je popsána natolik přesně a správně, aby nedošlo ke zmatečnému výkladu a aby nebylo nutno neustále opakovaně provádět prohlížení původních údajů vyšetření. (28.12.11)

K nálezu nově zjištěné patologie je vystavena lékařská či klinická zpráva s případným upřesněním nálezu, s klasifikačním zatříděním a založením do systému databáze, s vyhledáním a prostudováním obdobných případů, s vypracováním anamnézy, diagnózy, prognózy, způsobů terapie, výběru optimální terapie, za případné spoluúčasti lékařského koncilia, lékařské konference, nebo emailové žádosti o pomoc při vyhledávání. (28.12.11) Na ambulanci nechápou úlohu klinické zprávy, chápou ji jako tak zvanou velkou lékařskou zprávu avšak pod ní se skrývá pouhý kompilát z vytržených textů dílčích ambulantních zpráv i kruté lži je-li pacient mimo dosah lékaře a nemůže se už bránit. Lékařská zpráva k nálezu musí představovat systém všech podstatných okolností a způsob řešení nových skutečností. (12.2.12)

Lékařská osoba neschopná vytvářet lékařské zprávy k nálezu není schopná dostát hippokratovské léčebné zásady coby systémovosti a schopnosti tvořit a užívat systému léčebných standardů lege artis. (12.2.12)

K nálezu nově zjištěné patologie je vystavena lékařská coby klinická zpráva s dopracováním rodinné a osobní anamnézy pomocí dotazového vyšetření na přítomnost rakovinových projevů. (29.12.11)

K nálezu nově zjištěné patologie je vystavena lékařská coby klinická zpráva s dopracováním anamnézy pomocí krevního vyšetření na přítomnost toxických, karcinogenních nebo mutagenních látek v krvi. (29.12.11)

K nálezu nově zjištěné patologie je vystavena lékařská či klinická zpráva s dopracováním anamnézy histologickým vyšetřením na přítomnost toxických, karcinogenních nebo mutagenních látek v tkáních. (29.12.11)

Lékařská zpráva k nálezu nově zjištěné patologie zájmem o uzdravení pacienta stojí vždy výše nad osobními lékařskými zájmy. Odtud ji při léčení nelze nikdy pominout, její pominutí je hrubým porušením hippokratovské zásady léčby. (29.12.11)

Chybějící lékařská zpráva k nálezu nově zjištěné patologie umožňuje chybně, svévolně nebo nepřesně stanovit diagnózu a pak libovolně volit léčbu a takto případně na pacientech provádět legální pokusy, legálně zanedbat akutní léčbu a způsobit tím dokonce legalizovanou smrt léčeného pacienta. Vůči takovým postupům je nutné u navržené terapie postupovat poukázáním na nepříznivou prognózu a vyžadovat příznivější alternativu léčby v rámci lékařské zprávy k nálezu nově zjištěné patologie. (29.12.11)

Pacient obdrží kopii lékařské klinické zprávy k nálezu příslušné patologie včetně kapitoly o terapii s možností se k ní systémově vyjádřit a případně i léčbu pro nesystémovost odmítnout. (22.2.12)

Ambulantní nebo klinická léčba rozvíjí lékařskou klinickou zprávu k nálezu příslušné patologie. Klinická zpráva k nálezu příslušné patologie neosahuje zprávu o konkrétním klinickém léčení. O konkrétním klinickém léčení je vydána samostatná zpráva o léčení nálezu příslušné patologie odvolávající se na lékařskou klinickou zprávu k nálezu příslušné patologie, . (22.2.12)

Léčba musí být vždy zahájena a krytá lékařskou klinickou zprávou k nálezu příslušné patologie. Léčba nekrytá lékařskou klinickou zprávou k nálezu vede snadno k zahájení léčby s chybnou diagnózou. Snaha pacienta o lékařskou zprávu k nálezu může vést ošetřujícího lékaře k uraženosti a dokonce k aktu vyhození pacienta z lékařské péče s nutností hledat si jiného lékaře. V tomto případě je nutné rychle postupovat také v hierarchickém postavení takového lékaře, jednak přes lékařskou komoru a také ihned přes internet. (12.2.12)

V případě odmítání klinické čili systémové lékařské zprávy k nálezu ze strany ošetřujícího lékaře je nutno volit jeho změnu a požadovat, aby nový ošetřující lékař byl schopen dostát hippokratovské léčebné zásadě, aby byl s dosavadním lékařem v nezávislém vztahu a aby dosavadní ambulantní zprávy a lékařské výkony byly prověřeny a brány s rezervou pokud nejsou dostatečně systémově argumentovány. (12.2.12)

Při volbě ošetřujícího lékaře je nutné, aby už jeho zaměstnavatel tedy příslušné zdravotnické zařízení pěstovalo kulturu profesní lékařské způsobilosti dodržovat systémovost a systém léčebných standardů lege artis a aby tuto kulturu publikovalo na svých webových stránkách na internetu. Uvedené povinnosti implicitně vyplývají z profesní hippokratovské přísahy. (22.2.12)

Při stvrzování každého podpisového závazku pacienta s příslušným zdravotnickým zařízením musí být v podepisovaném textu bezprostředně před místem podpisu pacienta uvedena klauzule o pěstování kultury zdravotnického zařízení coby profesní způsobilosti dodržovat systémovost a systém léčebných standardů lege artis ze strany lékaře i pacienta. (22.2.12)

Lékařské nebo léčebné úkony svázané s porušením léčebných standardů lege artis nelze hradit z všeobecného zdravotního pojištění. (22.2.12)

Má-li příslušná zdravotní pojišťovna dohlížet na proplácení léčebných úkonů splňující systém standardů lege artis pak musí dbát na vlastní systém standardů lege artis. (22.2.12)

Má-li zdravotnictví fungovat na systému standardů lege artis pak jde o fungování celého společenského systému založeného ve fundamentální demokracii. (22.2.12)

Samotné zdravotnictví založené v standardech lege artis musí začít fungovat od nemocničních klinik. (22.2.12)

Klinika je místem, kde se systémové léčebné standardy lege artis tvoří a udržují na příslušném metanetu současně přístupné obci lékařské, léčitelské a pacientské. (22.2.12)

Klinika dává přednost klinicky ověřené léčbě před klinickým ověřováním, pacient vždy musí vědět zda je léčen ověřenými klinickými standardy nebo je na něm prováděno klinické ověřování ke kterému musí dát souhlas. (22.2.12)

Společným úsilím v porušování léčebných standardů lege artis je pacient legálně dotlačen bez protestů odebrat se pod drn. (22.2.12)

Provádět léčení bez systémovosti nebo s ignorováním léčebných standardů lege artis je mnohdy a mnohde způsob jak léčebný malér zamést pod drn nebo jak případný pacientův exitus legalizovat. (12.2.12)

Ke každé klinické zprávě k nálezu patologie přísluší její metalékařská varianta. (12.2.12)

Lékařská klinická zpráva k nálezu patologie spolu s Metalékařskou zprávou k nálezu sledují porušení systémovosti léčby s prevencí dodržováním léčebných standardů lege artis. (12.2.12)

Lékařská klinická zpráva k nálezu a její Metalékařská zpráva k nálezu jsou povinně průběžně ukládány na příslušném metanetu a nakonec veřejně přístupné pro poučení jiných uživatelů. (12.2.12)

Obci lékařské je určena Lékařská zpráva k nálezu, obci dohlížitelské Metalékařská zpráva k nálezu. Lékařská zpráva k nálezu a Metalékařská zpráva k nálezu jsou v systémovém vztahu tedy komplementární leč nezávislé a do jisté míry v oponentním vztahu. (12.2.12)

Rozpor mezi klinickou zprávou k nálezu a metalékařskou zprávou k nálezu je řešen dodržením profesní přísahy ze strany ošetřujícího lékaře zaručující dodržení systémovosti a systému léčebných standardů lege artis. (22.2.12)

Rozpor mezi klinickou zprávou k nálezu a metalékařskou zprávou k nálezu je řešen dodržením systémovosti ze strany kliniky a to konciliární klinickou zprávou k nálezu zaručující dodržení systémovosti a systému léčebných standardů lege artis. (22.2.12)

Rozpor mezi klinickou konciliární zprávou k nálezu a metalékařskou zprávou k nálezu je řešen dodržením systémovosti ze samotných systémových základů kliniky, nemocničního zařízení popřípadě i ze strany zřizovatele tohoto zařízení zaručující dodržení systémovosti a systému léčebných standardů lege artis. (22.2.12)

Při chybějící Lékařské klinické zprávě k nálezu nebo její neúplnosti je možné argumentovat Metalékařskou zprávou k nálezu. (12.2.12)

Precedenční ukázka Metalékařské zprávy k nálezu patologie je dostupná skrze vyhledání textu M_L_Z na tomto metanetu a je konečně uvolněna k publikaci. (22.2.12)

Lékařská zpráva k nálezu coby klinická zpráva tvoří systém všech relevantních lékařských informací k nálezu a je i místem řešení oponentních názorů. V kapitole "Terapie" uvádí postupy klinicky ověřené nebo ověřované. Lékařská zpráva k nálezu je do praktické podoby rozvíjena ambulanční nebo klinickou zprávou o léčení s odkazem na příslušnou klinickou zprávu k nálezu. (22.2.12)

Lékařská zpráva k nálezu coby klinická je systémově povýšena do léčebné Metalékařské zprávy k nálezu nebo může být i reakcí na Metalékařskou zprávou k nálezu. (22.2.12)

Ke každé klinice existuje příslušná klinika systémově experimentální medicíny založená na systémovém přístupu v opozici vůči klinickému rutinérství a zkostnatělému přístupu k pacientům. Příslušné klinice systémově experimentální medicíny přísluší povinnost systémového přístupu k léčbě tedy rovněž praxe VLSLA jakož i praxe práva pacienta na druhý názor. (22.4.12)

Ke každé onkologické klinice existuje onkologická klinika systémově experimentální medicíny (OKSEM) založená na systémovém přístupu v opozici vůči klinickému rutinérství a zkostnatělému přístupu k pacientům. (22.4.12)

Ke každé onkologické klinice případně existuje dočasné onkologické pracoviště systémově experimentální medicíny (OPSEM) nebo dočasný onkologický tým systémově experimentální medicíny (OTSEM) . (12.5.12)

V rámci různých klinik může případně existovat meta-klinika systémově experimentální medicíny (MKSEM). (12.5.12)

Léčba exterperitoneálního karcinomu automaticky přísluší do kompetence OKSEM (případně OPSEM či OTSEM) tak, aby nedošlo k zanedbání lékařské péče. (12.5.12)

Léčba exterperitoneálního karcinomu může promptně začít skrze OPSEM či OTSEM tak, aby nedošlo k zanedbání lékařské péče. (12.5.12)

Zanedbáním lékařské péče coby zanedbání hippokratovské zásady léčby jsou pacienti snadno svévolnickým počínáním posíláni na smrt a nejvíce na onkologii. Dokazuje se to jednoduše - neschopností vytvořit pro pacienta systémovou lékařskou zprávu a neschopností akceptovat systém léčebných standardů lege artis vůbec. (22.2.12)

Léčebné standardy lege artis vznikají na základě chyb svévolnických lékařských postupů a zvláště tehdy, kdy příslušný pacient je už od počátku léčby odsouzen na smrt a potom postupně postrkován do hrobu. Smrt těchto odsouzenců není skrze jejich EZKA příběhy systémem léčebných standardů lege artis rozhodně zbytečná. Osoby odpovědné za masové potlačování hippokratovské zásady léčby neujdou konci světa svévolníků. (12.2.12)

Kontrola léčené patologie vyšetřením na CT či PET je v speciálním odstavci zaznamenána v průběžné zdravotní dokumentaci s posouzením účinnosti chemoterapie na patologii starou i novou. Uvedené odstavce jsou způsobem jak vést lékařské zprávy k nálezu a také zakládají texty pro dokumentaci EZKA. (28.12.11)

Ke každé léčbě patologie je nezávisle na zdravotní dokumentaci paralelně vedena anonymní dokumentace EZKA určená pro osobu klienta a skrze internet nakonec veřejně přístupná i pro poučení jiných klientů. (28.12.11)

Psychoterapie je nezbytnou součástí každé terapie. Všude tam, kde je terapií vyvolávána nejistota a strach je zanedbána psychoterapie a tím i terapie. Součástí psychoterapie je průběžné informování pacienta o průběhu terapie. Pacient má takto právo k terapii se vyjadřovat, standardní terapii vyžadovat, nestandardní terapii odmítnout. (29.12.11)

Zvláště v případech chemoterapie úloha psychoterapie významně roste. Pacient je o chemoterapii průběžně informován tedy s přípravou, s přerušením, s odložením, s pokračováním, s ukončením. (29.12.11)

Součástí psychoterapie je udržování lékařské dokumentace a záznamů EZKA. Významnou náležitostí psychoterapie jsou systémově fundované lékařské zprávy ke každému nálezu nové patologie. (29.12.11)

Lékařská dokumentace je součástí psychoterapie a na její kopii má pacient nárok. (29.12.11)

Pacient má být před nadcházející léčbou seznámen s lékařskou dokumentací. (29.12.11)

Lékařská zpráva má obsahovat vysvětlující pasáž pro záznam EZKA sloužící k zamezení nejistoty a strachu pacienta. (29.12.11)

Záležitostí psychoterapie je informovat o vedlejších účincích léků a kdy pacient má právo rizikovou léčbu pro nesystémovost odmítnout. (29.12.11)

Už psychický stres z nastávající chemoterapie vyvolává padání vlasů. (29.12.11)

Vedlejším účinkem v počátku chemoterapie na bázi platiny je dočasné vypadání vlasů vyžadující větších prodlev mezi chemoterapiemi. (29.12.11)

Vedlejším účinkem chemoterapie na bázi platiny může být otrava organismu (lehká neuropatie) jevící se jakožto zarudnutí kůže a její svědění zejména na konci dolních i horních končetin vyžadující větších prodlev mezi chemoterapiemi. (29.12.11)

Vedlejším účinkem chemoterapie na bázi platiny je počínající otrava organismu (střední neuropatie) jevící se jakožto brnění prstů končetin dolních i horních a také časté pálení žáhy vyžadující větších prodlev mezi chemoterapiemi. (29.12.11)

Vedlejším účinkem chemoterapie na bázi platiny je otrava organismu (střední neuropatie) jevící se jakoby hnisavá ložiska pod nehty u nohou i rukou coby odumření nehtového podloží vyžadující okamžité přerušení chemoterapie až do odeznění příznaků otravy. (29.12.11)

Vedlejším účinkem chemoterapie na bázi platiny je otrava organismu (těžká neuropatie) jakožto nezánětlivé onemocnění nervů zejména v dolních končetinách se ztrátou citlivosti a imobility vyžadující okamžité přerušení chemoterapie až do odeznění příznaků otravy. (29.12.11)

Všechny nestandardní postupy musí být prováděny až po informování pacienta a s jeho souhlasem. (29.12.11)

Součástí psychoterapie je rovněž pěstování bojového ducha proti nemoci jakož i jiné nepřímé léčebné úkony, zvláště v případě chemoterapie. (29.12.11)

V případě dlouhodobé či komplikované léčby na více odděleních nemocnice významnou úlohou jsou záznamy EZKA. (29.12.11)

K pěstování psychoterapie má každé oddělení nemocnice (zvláště onkologické) speciální zdravotní sílu pro záležitosti EZKA a LDS. (29.12.11)

Součástí veřejných léčebných standardů lege artis (VLSLA) jsou rovněž práva pacientů. (12.4.12)

Každý pacient má právo na VLSLA tedy na ošetřujícího lékaře praktikujícího VLSLA. Lékař či pacient odmítající při plném vědomí praktikovat VLSLA je vykázán do okrajové oblasti veřejné zdravotní péče. (12.4.12)

Každý pacient má právo na volbu zdravotního zařízení podle praktikovaného VLSLA zařízením tedy na běžnou zdravotní péči co nejblíže bydlišti, vážné případy do specializovaných center. (12.4.12)

Každý pacient má právo na písemné důvodné vysvětlení jeho léčby dle VLSLA. Obecným vysvětlením léčby je klinická zpráva k nálezu léčené patologie. Zobecňujícím vysvětlením, zpravidla klinické zprávy, je metalékařská zpráva. Ambulantní léčbě musí předcházet klinická zpráva k nálezu léčené patologie a písemný vysvětlující scénář léčby. Ambulantní zpráva se odvolává na klinickou zprávu k nálezu léčené patologie jakož i k scénáři léčby a poskytuje vysvětlující texty pro scénář detailní léčby a EZKA záznam. (12.4.12)

Každá osoba vázaná hippokratovskou profesní přísahou je povinována uměním systémovosti a tedy i praktikováním VLSLA. (12.4.12)

Lékař je povinen dle VLSLA písemně důvodově vysvětlit léčbu pacienta (nejlépe formou klinické zprávy k patologii) tak, aby pacient mohl učinit vědomé rozhodnutí (informovaný souhlas) o akceptování léčby. Bez toho lékař nemůže provést žádný léčebný zákrok. (12.4.12)

V případě, že lékař dostatečně dle VLSLA nevysvětlí léčbu nebo je neschopen umění systémovosti či jinak nedůvěryhodný má pacient právo na jiné bezplatné vyšetření dle VLSLA. (12.4.12)

Pacient má právo být písmeně informován o svém zdravotním stavu. (12.4.12)

Budoucí potenciální pacient má právo sepsat "living will", úředně ověřenou podpisem, to je vůli stanovící, že lékaři se mají držet postupů VLSLA v případě, kdy již pacient nebude schopen systémové komunikace. (12.4.12)

Pacient je povinen dodržovat léčebné postupy dle VLSLA se kterými vyslovil vědomý souhlas. (12.4.12)

Léčebný dohlížecí systém - regule obecné

Lidé jsou svobodní a rovní globálně sdíleným Metazákonem coby jednotou v různosti. (29.12.11)

Dle Metazákona lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti, coby způsobilosti lidství činit vesmírnou vládou systémovosti a odtud, i v právech. (29.12.11)

Sdílet Metazákon vlastně obecně znamená sdílet systémovost a příslušný systém standardů lege artis. (29.12.11)

Metazákon tvoří Základní zákon každé legislativy a každého legislativního řádu. (29.12.11)

Metazákon je profesně plněn skrze profesní standardy lege artis. U profesí nutno rozlišovat standardy lege artis profesionální a uživatelské. (29.12.11)

K standardům lege artis se přihlíží jako k profesním zákonům svobodných lidí a pro svobodné lidi. (29.12.11)

Profesní standardy lege artis omezují svévolnost a posilují svobodu v rámci profese i s ohledem na její okolí. (29.12.11)

Pěstování standardů lege artis je záležitostí kterékoliv svobodné profesní činnosti tedy i léčebné. (29.12.11)

Lékaři a pacienti coby svobodní lidé jsou si rovni v sdíleném Metazákoně tedy v systémovosti a v systému léčebných standardů lege artis včetně metamanažovaného způsobu žití coby vždy přítomného způsobu léčby na straně lékaře i pacienta. Otrok svévolnosti, ať lékař nebo pacient, nezpůsobilý sdíleného Metazákona nemůže se dovolávat systémovosti a systému léčebných standardů lege artis. (29.12.11)

Terapie důstojná svobodného člověka je založena na hippokratovské léčebné zásadě užitím systémového přístupu a systému léčebných standardů lege artis. (29.12.11)

Systém léčebných standardů lege artis slouží k navození důvěryhodnosti lékaře a tím ke správné komunikaci lékaře s pacientem. (29.12.11)

Hippokratovskou zásadu léčby lze naplnit pouze systémovostí a systémem léčebných standardů lege artis (29.12.11)

Základem terapie a tedy i systému léčebných standardů lege artis je lékařská respektive klinická zpráva k příslušnému nálezu patologie. (29.12.11)

Každá léčba je v doprovodné zprávě uvozena předmětem léčby s odkazem na lékařskou respektive klinickou zprávu o předmětu léčby (29.12.11)

Vlastní léčba je v doprovodné zprávě vždy nastavena vymezením mezí užití. (29.12.11)

Zpráva o léčebné chemoterapii uvádí následující položky: předmět léčby, lékařskou (klinickou) zprávu k předmětu léčby, lék použitý k chemoterapii, způsob dávkování, případné kontraindikace, režim opakování, vedlejší účinky použitého léku, limitní hodnoty použitého léku, způsob průběžné kontroly nadlimitního použití léku, způsob a lhůtu kontroly efektivnosti použité léčby, odkaz na použitý uživatelský systém léčebného standardu lege artis, další upřesnění na nový styl žití. (29.12.11)

Léčebné standardy lege artis na této webové stránce udržuje institut Léčebné Dohlížecí Služby, zkráceně jen LDS. (28.12.11)

Každé pochybení v léčbě je napraveno došetřením se zapsáním do léčebných standardů lege artis jmenovaných také jako Léčebný dohlížecí systém či zkráceně LEDOSYS. (28.12.11)

LDS uznává hippokratovskou zásadu léčby a za tím účelem praktikuje systémovost a léčebné standardy lege artis tedy i tento metanetový LEDOSYS. (28.12.11)

Terapii bez přítomnosti léčebného standardu lege artis nelze považovat za plnohodnotnou. (28.12.11)

Lékařská léčba bez dodržení profesních léčebných standardů lege artis znamená porušení stavovské hippokratovské přísahy. (28.12.11)

Za vydatný zdroj standardů lege artis slouží záznamy EZKA, které případně zajišťuje institut LDS. (28.12.11)

Lékařské tajemství není důvodem k odmítání pěstovat léčebnou kulturu lege artis. (28.12.11)

Provozní povinnost pěstovat léčebnou kulturu lege artis přísluší každé lékařské osobě. (28.12.11)

Povinnost pěstovat profesní léčebné standardy přísluší rovněž prodejcům léků. (28.12.11)

Pěstovat profesní kulturu lege artis přísluší rovněž každé tržní osobě byť lékařské či farmaceutické. (28.12.11)

Vybírat lékařské nebo farmaceutické regulační poplatky zakládá rovněž povinnost ctít tržní standardy lege artis. (28.12.11)

Lékařské nebo farmaceutické regulační poplatky slouží k provozování léčebných standardů lege artis. (28.12.11)

Lékařská komora coby profesní sdružení lékařů má z hippokratovské přísahy povinnost pěstovat léčebnou kulturu lege artis. (28.12.11)

Rovněž každá jiná komora coby profesní sdružení lékařů má z hippokratovské přísahy povinnost pěstovat léčebnou kulturu lege artis. (28.12.11)

Provozování léčebných standardů lege artis je platově i pracovně ošetřeno. (28.12.11)

Příslušné lékařská nebo farmaceutická fakulta má z vyžadované hippokratovy přísahy coby součást profesního diplomu za povinnost pěstovat léčebnou kulturu lege artis. (28.12.11)

Příslušná lékařská nebo farmaceutická fakulta má za povinnost pěstovat výchovu k léčebné kultuře lege artis. (28.12.11)

Součástí lékařské atestace je rovněž profesní znalost léčebných standardů lege artis. (28.12.11)

Ministerstvu zdravotnictví a školství coby zřizovatelům příslušných nemocnic či zdravotních škol přísluší povinnost pěstovat léčebné standardy lege artis. (28.12.11)

Veřejnoprávnímu médiu přísluší povinnost informovat potenciální pacienty o léčebných standardech lege artis. (28.12.11)

Všem zdravotnickým zařízením přísluší na svých webových stránkách informovat o vlastních léčebných standardech lege artis. (28.12.11)

§§+02, M_L_Z O tom, kam ignorování řádnosti či systémovosti v záležitosti informování pacienta vede slouží následující text.
Metalékařská zpráva k nálezu z PET vyšetření
Povinností systémového činitele léčby je systémově povýšit klinickou lékařskou zprávu k patologickému nálezu na metalékařskou zprávu. Přes marnou snahu klinická zpráva k patologickému nálezu nebyla vytvořená a tak nezbývá než pro ni založit předpoklad následujícími kapitolami.
Nález z PET vyšetření V místě kolem bývalého hilu odoperované sleziny se nachází primární metabolicky patologické ložisko o velikosti tenisáku s neaktivním středem a aktivním okolím. Tato formace (dále příhodně jmenovaná jako postlienová) pod levou bránicí nasedá až na okraj fundusu žaludku a dosahuje až k ocasu slinivky. Způsob krevního zásobení ani ukotvení postlienové formace v dutině břišní nebyl popsán. Nález postlienové formace je třeba doplnit o její angiografii s popisem krevního zásobení. V blízkosti levé ledviny je dále indikováno menší sekundární patologické ložisko a celé aktivní.
Anamnéza postlienové maligní formace V lednu byla Pacientka léčena antibiotiky a zanedbáním praktického lékaře pomnožením Clostridium difficile prodělala postantibiotickou enterokolitidu v jejímž důsledku byla vystavena smrtelné otravě clostridiovým toxinem B. Postiženy byly krevní filtry jater a sleziny, ledvina následkem zduření byla ušetřena. V důsledku působení tohoto toxinu vznikly paralelně dvě formy rakoviny v játrech a ve slezině, v játrech šlo o benigní formu, v játrech o maligní. Pacientka po smrtelné intoxikaci nebyla řádně došetřena. Na počátku dubna pro dloubavou bolest v levé podbrániční oblasti byla Pacientka nucena odejít do nemocnice na příjem, podle kterého jde jen o bolesti z páteře. Na naléhání manžela Pacientky bylo provedeno SONO vyšetření s nálezem nádoru na játrech a ve slezině. Následné CT vyšetření v podstatě neukázalo nic jiného než SONO. Pro maligní charakter nádoru ve slezině bylo nutné tuto ihned v půli dubna vyoperovat. Žádná následná kontrola místa odpoperované sleziny nebyla provedena. Počátkem května přišel výsledek z histologie, šlo o anaplastický karcinom. Chemoterapie jater začala začátkem června, avšak bez CT břicha. Před zahájením chemoterapie sice proběhlo rozsáhlé vyšetření, nikoliv však CT břicha přestože CT plic ano. Teprve až na počátku září bylo provedeno CT a jím byla poprvé zjištěna postlienová formace, pro rozlišení SONO už však neviditelná. Přes naléhání manžela Pacientky byl požadavek zjištění místa ukotvení postlienové formace a jejího krevního zásobení ignorován. Na počátku prosince bylo provedeno další CT břicha se zjištěním, že postlienová formace téměř neroste, když probíhající chemoterapie možná ztlumila růst postlienové formace. Od června do prosince probíhala jaterní chemoterapie na bázi platiny s konečnými následky hluboké neuropatie a během tohoto dlouhého údobí se postlienová formace téměř nezvětšovala. Od ukončení jaterní chemoterapie koncem prosince až do vyšetření PET na počátku února došlo k patrnému nárůstu postlienové formace a ke vzniku sekundárního patologického ložiska. Od počátku září až do počátku února následujícího roku byla postlienová formace ignorována a to i přes snahy manžela Pacientky o její podchycení klinickou lékařskou zprávou. Chemoterapie postlienové formace údajně začala až v únoru svévolně bez klinické lékařské zprávy, bez diagnózy, prognózy a možných způsobů terapie, bez předání nezbytných zdravotních informací Pacientce. Ošetřující lékařka byla několikrát marně žádána o klinickou lékařskou zprávu, ambulance je prý součástí kliniky. Nechápe rozdíl mezi lékařskou zprávou ambulantní a klinickou. Ve skutečnosti začala utajená symptomatická chemoterapie na základě CA125. Na opětné požádání o klinickou lékařskou zprávu k nálezu z vyšetření PET ošetřující lékařka vytušila potíže a tak svévolně ukončila léčbu s doporučením hledat si jiného ošetřujícího lékaře. A navigace na nového ošetřujícího lékaře dávala tušit, že opět dojde k směšování lékařské zprávy ambulantní s klinickou a že se bude pokračovat ve stejném svévolnickém počínání s porušováním systémové léčebné zásady. To se také stalo. Pacientka byla ubezpečena, že si klinika potřebuje šokovou chemoterapií ověřit nemožnost léčby postlienové formace. Ve skutečnosti však pacientka skrytě absolvovala dříve započatou klinickou šokovou chemoterapii ověřující CA125 samozřejmě bez klinické zprávy tedy bez diagnózy. Na konci klinické šokové terapie se Pacientka dověděla o nemožnosti patologii léčit totiž informaci, kterou klinika už musela vědět z neléčitelnosti. Celá klinická šoková chemoterapie byla ukázkou stavu lékařského pojetí lege artis těsně před nástupem zdravotnické reformy 2012. Chyba není v tom či jiném lékaři, je celém zdravotním systému, v celé společnosti neschopné systémovosti. Nastupující zdravotní reforma sotva může změnit svévolnické myšlení lékařů. Suma sumárum, co lékařská procedura to pochybení a další postrkování Pacientky pod drn. Nakonec nezbylo než o tom všem napsat alespoň tuto zprávu a zveřejnit ji jako druhý či jiný názor na tomto matanetu.
Diagnóza Z nálezu je zřejmé, že postlienová formace se odehrává v prostoru dutiny břišní, že je živená z povrchu peritoneální membrány a že se jedná o exterperitoneální karcinom. Z přiložené dokumentace není patrné, že by anaplasťák prorůstal vnitřek peritonea. Z umístění postlienové formace převážně v dutině břicha a minimálně na povrchu peritonea je okamžitě zřejmé, že nejde o hematogenní původ, ani o lymfogenní původ. Je jediný způsob jak taková formace může vzniknout a to mechanickým spadem rakovinné buňky na membránu peritonea. Kdy a jak se tak stalo je zřejmé. Během odoperovávání sleziny včetně patologické části anaplastického karcinomu se zhruba v místě peritonea hilu sleziny (zřejmě na kuriózně zakončené peritoneální řase ligamentum gastrolienale) usadily rakovinové buňky ze sleziny a začaly svůj zhoubný proces. Je tedy znám původ exterperitoneálního karcinomu. Postlienová formace je exterperitoneálním karcinomem coby implantační metastáze derivátu anaplastického karcinomu sleziny uchyceného na membráně peritonea. Implantační metastázi do cévního systému lze připustit jen mimo náhodu a proto ihned vyloučit. Postlienovou formací jedná se o exterperitoneální maligní anaplasťák coby derivát slezinného typu. Charakter anaplasťáků je přitom až nápadný - houbovitá struktura s nekrotickým středem a s patologicky rostoucím okolím a při značném pohybu peritoneální membrány mechanicky (při značných pohybech žaludku nebo promačkáváním břicha) odpadávajícím do dutiny břišní a metastázující na povrchu peritonea. Při růstu postlienové formace dochází k dotyku s dalšími úseky membrány peritonea a rozšiřujícímu se ukotvovaní a živení. Skrze PET vyšetření zjištěné sekundární patologické ložisko je první metastází postlienové formace. Podle průvodných markerů bez jakékoli sebemenší indikace jiného zdroje jednoduše postlienová formace generuje markery CA125. O markrech CA 125 je známo, že jde o nádorový původ klasicky vyšetřovaný u karcinomů ovaria. Marker CA 125 však nemusí být vždy gynekologicky podmíněn, ale může neklasicky pocházet z karcinomu pankreatu, může být zvýšen i u jiných nádorů a u řady nádorových chorob. Vyskytuje se dokonce u plodu v epitelu bronchů a v trávícím ústrojí. V dospělosti je produkován v trávícím ústrojí a mateřským mlékem. Záležitost CA 125 tedy není vůbec jednoznačná. Původní ošetřující lékařka, a od ní další, byla v zajetí představy o šíření metastáze z vaječníku, věřila slepě tradičně pojatým markerům (CA125) bez anatomického faktu. Je to právě systémovost, která vylučuje falešné stopy. Při chybějící systémovosti složitost lékařku sváděla k spekulacím. Pravý původ postlienové formace (dále také jen anaplasťák) je mnohem jednodušší a přirozenější.
Prognóza Vzhledem k jisté krevní bariéře peritonea vůči parazitujícímu exterperitoneálnímu anaplasťáku, vzhledem k jeho houbovité struktuře a omezené cirkulaci krve v něm je přístup chemoterapeutika do nádoru značně ztížen a neúčinný. Klasické užití chemoterapie je neúčinné a pro přirozenou progresi exterperitoneálního karcinomu jeho existence znamená mechanickou diseminací (rozptylem) metastáze a tím i jistotu smrti. Chirurgická nebo radiační metoda je účinná pouze pro ranné formy karcinomu. Zkušenost v případě exterperitoneálního karcinomu znamená neléčitelnost. Zanedbání nálezu a léčení exterperitoneálního karcinomu tedy vlastně znamená odsudek k smrti. V první fázi zarůstání v dutině břišní a ukotvování na membráně peritonea probíhá bez příznaků patologie. Druhá smrtelná fáze souvisí se stlačováním orgánů, s bolestmi, s bezmocností, se zoufalstvím a při nemožnosti eutanázie jedná se nelidskost nechat umírat v krutém trápení. Příznivá prognóza platí pouze pro neklasickou chemoterapii. Pacientka si může vybrat mezi zprvu pohodlným léčením leč posléze krutým umíráním nebo obtížným bojem o život.
Terapie Pro vazbu na peritoneum je onemocnění exterperitoneálním karcinomem neléčitelné. Užití klasické chemoterapie nezamezí růstu exterperitoneálního karcinomu a mechanickým působením dá vzniku a dalších a dalších metastází se smrtelným koncem. Klasická chemoterapie je v případě exterperitoneálního anaplasťáku neúčinná, a pokud se jí užije pak se spíše jedná o psychologickou berličku nebo o pokusničení. Neúčinnost chemoterapie byla dostatečně prokázána během půlročního užití silného cytostatika na bázi platiny a to i v podmínkách hluboké neuropatie. Použití klasické chemoterapie vůči exterperitoneálním karcinomům na neodvratném konci působí ztrátu kvality života. Nový léčebný postup spočívá v užití paralelní metody spočívající v ověřené peritoneální dialýze zamezující vzniku metastází během užití jiných metod . Tedy nic nestandardního. Už samotný proplach dutiny břišní a oplach peritonea dialyzačním roztokem v první fázi stačí zamezit vzniku dalších metastází a přitom postupně ničit části exterperitoneálních karcinomů. V druhé fázi lze ověřit průchodnost cytostatika skrze peritoneální membránu. Nakonec existuje i nadějná možnost užití neklasické peritoneální chemoparadialýzy. V třetí fázi se paradialyzační roztok změní na chemoparadialyzační, když se ředí cytostatikem a to až do vymizení patologie. Samozřejmě je možné paralelně užít pokroků v chemoterapii a zkoušet cytostatika. Navržená léčba se může stát novým postupem lege artis a rovněž může sloužit k testování průchodu příslušných chemických látek peritoneální membránou. Navržená léčba je tak vhodnou záležitostí klinické studie. V záležitosti peritoneální paradialýzy je od věci připomenout fungování peritonea. Všechny dutiny břicha a pánve jsou opatřeny základní membránou peritonea, která odděluje krevní a mízní systém od dutiny. Druhou funkcí této membrány je způsob "mazání" jejich záhybů. Jak funguje vznik metastáze? Jednoduše změnou propustnosti peritoneální membrány. Dopadne-li na tuto peritoneální membránu rakovinná buňka anaplasťáku ihned se mazlavostí povrchu přilepí, aby se v tomto místě změnila krevní propustnost. Atakované místo membrány se pro krev stane polopropustné, atakující buňka získá přístup ke krevnímu zásobení a začne se dělit směrem do dutiny břišní. Takto jednoduše a snadno vzniká metastáze anaplasťáku a jeho bujení. Rakovinotvorně podmíněný vznik krevní polopropustnosti membrány peritonea znamená, že jistá část krve je do anaplasťáku propuštěna, avšak pro zbytek krve membrána zůstává nepropustnou bariérou, která je odpovědná za to, že do peritoneálního anaplasťáku nemá přístup chemoterapeutikum. Klíčovým faktorem v tomto fungování je přilepení se rakovinotvorné buňky na vnější povrch membrány peritonea. Pokud však na straně membrány peritonea bude působit tekuté (para)dialyzační prostředí, přilepení rakovinné buňky se konat nebude a tato, třeba za působení cytostatika v dutině, nakonec odumře a metastázím bude zabráněno. Uvedená peritoneální membrána má různé podoby jmenované jako vazy, řasy (ligamenta) nebo závěsy. Faktem je, že na exterperitoneální anaplasťák lze působit i vnějšně. Pro toto vnější působení mluví hlavně to, že zbude dostatek času pro hledání účinného léku pro vnitrní působení. Podstatné je užití uvedené léčebné metody pro bránění metastázím a otevírající léčbu řadě dalších postupů jako je třeba ničení centra patologické struktury ozařováním nebo vysokoenergetickým ultrazvukem. Pro efektivní léčbu je ovšem nezbytné důkladně rozpoznat předmět léčení a systémově ho popsat v příslušné klinické zprávě k nálezu. Obecnou záležitosti terapie je rovněž nezbytná systémovost životosprávy založená v dohodě s Pacientkou a stanovící, co se musí dodržovat. Hlavně nelze podvádět! Předně z jídla a pití nutno úplně vyloučit rafinovaný cukr v nejrůznějších podobách. Podstatně je nutno omezit jídla moučná a škrobová, raději užívat černý chléb nebo rýži. Sledování váhy denně je nezbytné. Při nadváze nebo při ověření tato životospráva musí vést k hubnutí kolem 100 gramů denně. Životosprávu je nutno dovést na systémovou hranu, kdy jedním variabilním jídlem denně je možno cíleně hubnout, tloustnout nebo si udržovat váhu. Nejde o žádnou dietu, jen o přírodní a přirozenou stravu a pití. Stravuje se vícekrát denně tak, aby se nepociťoval hlad či žízeň. Organismus dostane vše co potřebuje, ale nic více. Součástí je i pravidelné, jednoduché a snadné cvičení. Odčerpávat glukózu potřebnou k patologickému metabolizmu exterperitoneálního karcinomu lze rovněž aktivní duševní činností. Neúčinnost klasické chemoterapie na bázi platiny byla po dobu půl roku ambulantně ověřena. Původní ambulantní léčba Patologie začala skrytě bez klinické zprávy a diagnózy, když hlavním záměrem léčby se stala symptomatická léčba CA125. Původní ambulantní léčba byla nakonec odmítnuta bez udání důvodu. Bylo zvoleno jiné léčebné zařízení v podobě kliniky. Klinika si vyhradila právo posoudit léčitelnost šokovou terapií Patologie, jenže skrytě bez klinické zprávy a bez diagnózy pokračováním v předešlém ambulantním pojetí tedy šokovou chemoterapií Hycamptinem. Před zahájením klinické šokové terapie nebylo provedeno CT vyšetření stavu Patologie. Ambulantní zpráva po ukončené šokové chemoterapii konstatuje klinicky ověřenou neúčinnost chemoterapie i ozařování. Dříve vyléčená patologie jater prodělala restart. Klinická zpráva k Patologii nebyla vypracována. Léčebný postup podle této metalékařské zprávy byl ignorován. Klinická léčba Patologie byla ukončena s tím, že bude využito práva jiného názoru publikováním celého případu Pacientky - na příslušném metanetu internetu se souhlasem Pacientky k LDS publikaci. 22.4.12
Exterperitoneální karcinom-názory
na léčbu exterperitoneálního karcinomu nalézajícího se na místě odoperované sleziny coby implantační metastáze o velikosti většího tenisáku se středem v bývalém hilu sleziny a rozprostírajícím se k bránici, k fundusu žaludku a k ocasu slinivky. Klinika ověřila jeho neléčitelnost šokovou chemoterapií Hycamptinem a to bez vypracování klinické zprávy k léčené Patologii.
Jiný názor1
Peritoneální membrána může se nacházet v různých stavech. V normálním stavu není aktivována vůbec, je nepropustná pro krev, lymfu, pro ionty a chemické látky. Při dialýze je membrána aktivována jednak pro osmózní transport vody, jednak pro difuzi iontů a chemických látek. Při (chemo)paradialýze je membrána aktivována pouze pro difuzi iontů a chemických látek. V místech ukotvení exterperitoneálního karcinomu je membrána aktivována pouze na transport krvinek avšak bez transportu chemických látek tedy i bez transportu cytostatik. Protože exterperitoneální karcinom je anaplastický tedy nestrukturní či nesolidní dá se na něj působit vhodným paradialyzačním roztokem s cytostatikem, coby chemoparadialýzou, a to přímo mimo bariéru peritoneální membrány a bez zbytečné zátěže organizmu. V každém případě lze (chemo)paradialýzu použít k ničení exterperitoneálního karcinomu a k zábraně vzniku jeho metastází. Použití klasické chemoterapie v případě exterperitoneálního karcinomu je neúčinné a nesmyslné. Alternativní chemoparadialýza je použita pouze cíleně v exponovaných údobích léčby. 22.4.12
Jiný názor2
Vysvětlení fungování exterperitoneálního karcinomu.
Jiný názor3
Léčba zanedbaného exterperitoneálního karcinomu je možná a to celkovým - preoperačním, peroperačním a postoperačním - etapovým ošetřením dutiny břišní cytostatikem a termicky (dále jen jako Komplexní Léčba Povrchu Peritonea coby KLPP) s užitím laparoskopického odsátí centrální části nádoru postlienové formace. Léčba KLPP probíhá ve třech etapách s odstupem 24 hodin, každý den jedna etapa. V každé etapě je provedena laváž dutiny břišní cytostatikem zahřátým na 42 °C. Teplota lavážní tekutiny je udržována speciálně vyvinutým přístrojem, který do dutiny břišní kontinuálně přivádí tekutinu s cytostatikem (Mitomycin C ???) přívodním drénem a zároveň jí výstupním drénem na levém boku odsává, ohřívá a vrací zpět po dobu 1,5 hodiny. Dokonalá expozice tedy účinek ohřátého cytostatika a karcinomu jsou zajišťovány promícháváním v dutině břišní mírným pohybem trupu po dobu laváže. Kombinace hypertermie a chemoterapie potencuje cytotoxický účinek postupu. Při likvidaci rozsáhlého nádoru v dutině břicha dochází k manipulaci s masou nádorových buněk, což vede k cytologicky prokazatelné migraci maligních buněk na povrch peritonea chápané jako implantační metastáze. Z primárního exterperitoneálního ložiska nelze vyloučit mikroskopickou infiltraci jiných povrchových částí peritonea, která je klasickými postupy neléčitelná a zodpovědná za horší prognózu. Spoléhat pouze na klasickou chemoterapii znamená předem Pacientku odsoudit k smrti. Nabízí se řešení. Dutina břišní se při každé etapě KLLP vždy vleže na zádech naplní ze vstupního drénu pod pupkem cytostatickým ohřátým roztokem, nechá se proběhnout a pak se na konci výstupním drénem vypustí. Předpokládá se totiž, že lokální termicky umocněná chemoterapie je schopná zničit reziduální mikroskopická maligní ložiska. Vlastní léčbu představuje prostřední etapa spočívající v laparoskopickém odsátí exterperitoneálního karcinomu z jeho centrální části v příčném směru dutiny břišní mající za účelem zprůchodnění dutiny břišní pro následnou aplikaci KLLP. Úvodní etapa prověří možnost ústřední etapy. Před jejím ukončením proběhne vlastní odsátí nádoru. Po odsátí centrálních částí nádoru se dutina břišní vypustí bočním výstupním drénem, proplachem a s následným vytažením nástrojů z dutiny břišní. V závěrečné etapě se KLLP aplikuje na zbylé části nádoru. Cílem je laparoskopické vysátí nádorové tkáně exterperitoneálního karcinomu z místa na levém boku při zabránění ukotvení operačně vyplavených nádorových buněk, které mohou být příčinou rozsevu maligního onemocnění. Celý postup tří etap se po několikáté opakuje při stále jemnějším ničení zbytku nádoru. Každá etapa je časově omezená kvůli riziku vzniku zárodku implantační metastáze. Uvedený postup lze pro některé pacienty učinit přijatelnější pokud se laparoskopické odsátí nádoru nahradí radiačním ničením nebo se ničení nádoru jednoduše vypustí. Je však otázkou, zda se radiačně zničené buňky dostanou bezpečně přes peritoneální membránu. Při opakovaném použití léčebné metody jsou drény nahrazeny katetry. Uvedený postup lze dále vylepšit pro universálnější použití. 22.4.12
Jiný názor4
Léčba exterperitoneálního karcinomu klasickou chemoterapií je neúčinná, může za to bariéra peritoneální membrány. Je třeba efektivní metody jak exterperitoneální karcinom začít léčit z dutiny břišní a pro metastáze rovněž na povrchu peritoneální membrány. Léčba exterperitoneálního karcinomu nemůže být jiná než na pozadí peritoneální paradialýzy a chemoparadialýzy. K tomu je využito osvědčené metody peritoneální dialýzy a její modifikace na paradialýzu povýšenou na chemoparadialýzu. Z klasické peritoneální dialýzy je třeba vyloučit náhradní funkci ledvin při zachování chemického prostředí na obou stranách peritoneální membrány. K tomu je třeba znát jak peritoneální dialýza vlastně funguje. Peritoneální membrána je bariéra mezi krevním či lymfatickým oběhem a dutinou břicha nebo pánve a je tvořená třem vrstvami. Na povrchu tvořená mezoteliálními buňkami, pod ní je vmezeřená tkáň intersticium a endotel a bazální membrána tvoří třetí vrstvu peritonea. Tyto tři komponenty jsou funkčně komplexně propojeny. K funkci patří přestup molekul skrze peritoneum, aktivní tvorba určitých látek, obranyschopnost uvnitř peritoneální dutiny a schopnost regenerace. V současnosti se všeobecně přijímá tzv. třípórová teorie peritoneálního transportu. Nejmenší póry, lokalizované v endotelu, propouštějí jen vodu (akvaporiny). O něco větší póry jsou mezi buňkami membrány a propouštějí vodu a malé molekuly. Největší póry jsou nejméně časté, propouštějí molekuly o větší hmotnosti. Transport vody a látek skrze membránu peritonea může být oboustranný a děje se difuzí a konvekcí. Difuzí se transportují především malé a střední molekuly. Látky procházejí polopropustnou membránou peritonea po koncentračním spádu. Rychlost difuze elektroneutrálních částic závisí na koncentračním gradientu, velikosti molekuly a velikosti peritoneální membrány. Konvekce je obecně vyvolána osmotickými silami a tímto mechanismem se transportuje zejména voda. Jestliže na vnitřní straně peritoneální dutiny se nachází krev a lymfa včetně podávaných cytostatik pak v místě ukotvení exterperitoneálního karcinomu osmotický tlak nefunguje a nekoná se do něj transport cytostatik, chemoterapie exterperitoneálního karcinomu je tak neúčinná a neléčitelná. Jediná cesta jak se cytostatiky k exterperitoneálnímu karcinomu dostat je skrze břišní či pánevní dutinu a to ještě pouze k jeho povrchu ničením nádoru slupkovitě. Důležitější funkcí peritoneální (chemo)paradialýzy je proplachování dutiny břišní a pánve s oplachováním peritonea bránící vzniku metastáz a umožňující uplatnit řadu dalších léčebných procedur. Vše vypadá jako peritoneální dialýza, až na roztok, ten nesmí obsahovat osmoticky aktivní látku. A jaký je princip fungování (chemo)paradialýzy? Jde o princip polopropustné membrány. Na jedné straně této membrány protéká krev a lymfa, na druhé je (chemo)paradialyzační roztok. Látky s rozdílnou koncentrací v krvi či lymfě a v (chemo)paradialyzačním roztoku přecházejí z oblasti s vysokou koncentrací do oblasti s nízkou koncentrací. A tak látky postupně přecházejí z krve do paradialyzačního roztoku. Bohužel obdobně se přeskupují i látky prospěšné (jako vitamíny nebo aminokyseliny). Látky, které se při paradialýze nesmí z těla odstranit (sole, vápník atd.) musejí být proto přítomny i v paradialyzátu. Všechny takové látky však do paradialyzátu přidat nelze (například zmíněné vitamíny a aminokyseliny), a tak je pacient musí nahrazovat klasickou cestou, v potravě (doporučuje se během paradialýzy jíst), popřípadě v tabletách. Paradialyzát pak naopak nesmí obsahovat jiné cizorodé látky, které by přešly opačně z paradialyzátu do krve. Proto se k míchání roztoku používá absolutně čistá voda vyčištěná pomocí mechanických filtrů a reverzní osmózy. Paradialyzační roztok obsahuje látky, které po vstřebání do organismu neutralizují kyseliny. Výdej přípravků je vázán na lékařský předpis. Klasické přípravky nejsou hrazeny z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Při peritoneální paradialýze se paradialyzační roztok napouští do břišní dutiny a je v ní trvale přítomen po dobu nezbytně nutnou. Pobřišnice se chová jako polopropustná membrána, přes kterou mohou pronikat látky z jednoho prostoru do druhého, mohou pronikat z krve (krevních vlásečnic) přes membránu do (chemo)paradialyzačního roztoku a naopak. Látky se pohybují podle koncentračního spádu, přecházejí tam, kde jich je méně, resp. tam, kde je menší koncentrace dané látky. (Chemo)Paradialyzační roztok má stálé složení - musí v něm být látky, které naopak nechceme z těla odstranit, například vápník. Další látkou, obsaženou v paradialyzačním roztoku, je látka, která neutralizuje kyseliny vzniklé v organismu. Je to buď sodná sůl mléčnanu, nebo uhličitanu. Peritoneální (chemo)paradialýza funguje tak, že se v pravidelných intervalech vypouští použitý, znečištěný paradialyzační roztok (paradialyzát) ven z břicha do vaku a místo něj se napouští nový, čistý roztok. Tak se může břišní dutina může očistit a zbavit nežádoucích metastazujících odpadů. Tyto cytostaticky umrtveny přejdou do roztoku, který se posléze z těla vypustí a nahradí novým. Při peritoneální (chemo)paradialýze se roztok z břicha a do něj dostává tenkou měkkou hadičkou (katétrem). Je třeba zařídit našití peritoneálního katetru - hadičky, přes niž probíhá výměna roztoku. Toto našití se může provádět v místním znecitlivění i v celkové anestézii (uspání). Je potřeba, aby proběhlo nejméně 2-3 týdny, lépe 6 týdnů, před plánovaným zahájením (chemo)paradialýzy tak, aby v době (chemo)paradialýzy už byla břišní stěna zhojená. Hlavní katétr je nastálo zaveden do břišní dutiny přes břišní stěnu pod úrovní pupku; pomocný katétr se zavádí na levém boku. Většinou funguje hlavní katétr jak pro vstup tak výstup roztoku. Pomocný katétr je použit pouze výjimečně při masivním odpadu během odsávání rakovinné masy, při jeho proplachu nebo jako záložní. Katetry se zavádí před zahájením léčby při malém operačním zákroku (v celkové anestézii). Tato hadička je běžně skryta pod šaty, takže v běžném kontaktu není vidět. Je nutné uvést, že nejde o nevzhledný “vývod“ a že z katétru nic svévolně nevytéká, nezapáchá a místo vyústění je hygienické. Při peritoneální (chemo)paradialýze se tedy roztok napouští do dutiny břišní pomocí umělohmotné hadičky, která se nazývá odborně katétr. Katétr se zavádí do dutiny břišní v krátké celkové anestézii. Katétr vrůstá do stěny břišní, a tak vydrží nepoškozen i několik let. Paradialyzační roztok je dodáván v umělohmotných vacích. Objem jednoho vaku je obvykle 2000 ml, ale k dispozici jsou i vaky s objemem 1500 ml nebo 3000 ml. Pro výměnu roztoků se používá systém dvojitých vaků, z nichž jeden vak je naplněn paradialyzačním roztokem a druhý je prázdný. Pacient si napojí vaky k hlavnímu katétru a nejprve vypustí roztok z dutiny břišní, jakmile je dutina břišní prázdná, napustí nový paradialyzační roztok. Další takovouto výměnu provede za 24 hodin. Výměnu roztoku provádí pacient obvykle 1x denně. Jedna výměna i s přípravou trvá asi 20-30 minut. V době odsávání exterperitoneálního karcinomu si obsluhu katétrů řídí lékař. Proces, při kterém se do břicha napustí roztok, ponechá se zde určitou dobu a pak se vypustí, nazývá se výměna. Procedura vypouštění a napouštění roztoku je jednoduchá, bezpečná a v poměrně krátké době (přibližně za týden) se ji pacient nebo jeho rodina bezpečně naučí. Výměnu zvládnou provádět senioři i větší děti. To znamená, že naprostá většina nemocných si výměnu roztoku zvládne provádět samostatně. V případě potřeby mohou pomoci další osoby - rodina nebo zdravotníci z agentur domácí péče. Pokud jde pacient z nějakého důvodu do nemocnice a nemůže si výměny dělat nějakou dobu sám, dělají je většinou školené sestry, které pracují v paradialyzačním středisku coby “peritoneální sestry”. Paradialyzační roztok je balen v jednorázových vacích, které jsou nemocným pravidelně dováženy domů. Na kontroly do nemocnice pacienti docházejí přibližně jednou měsíčně. Jak bylo uvedeno peritoneální (chemo)paradialýza spočívá v opakování pravidelného napouštění (chemo)paradialyzační tekutiny do břišní dutiny a po určité době z dutiny vypouštěné. Tekutina se do břicha dostává tenkou hadičkou (katetrem), která je nastálo zavedená do břišní dutiny přes břišní stěnu peritonea pod úrovní pupíku. Tato hadička je normálně skrytá pod šaty, případně i prádlem, takže není vidět. V pravidelných intervalech se vypouští použitý, odpadový paradialyzační roztok (paradialyzát) ven a místo něj se napouští nový, čistý roztok. Výměny chemoparadialyzačního roztoku provádějí ručně, pouze s pomocí hadiček a vaků s roztokem. Výměny probíhají nejčastěji 1-krát denně, jedna výměna trvá i s přípravou kolem 30 minut. S roztokem v břiše může pacient mezi výměnami vykonávat většinu běžných činností včetně práce a sportu. Přesný počet výměn, typ roztoku a dobu doporučeného setrvání v břišní dutině určuje lékař. Pokud jde pacient do nemocnice a nemůže si výměny kvůli svému zdravotnímu stavu dělat nějakou dobu sám, dělají je většinou školené sestry ("paradialyzační sestry"), které pracují v paradialyzačním středisku. Před zahájením břišní paradialýzy je dobré se seznámit s tím, jak funguje, a ve spolupráci s peritoneální sestrou si připravit místo, kde se budou doma výměny provádět a místo, kde budou uloženy zásobní roztoky. Vlastní nácvik výměn se provádí většinou za krátké hospitalizace. Valná většina nemocných, kteří o peritoneální paradialýzu mají zájem, je schopna se jí během nejdéle několika dní naučit. Peritoneální paradialýzu si mohou provádět i osoby vyššího věku a dokonce i nemocní se zrakovým postižením. Paradialyzační sestry i lékař pomohou pochopit a osvojit si potřebná pravidla i postupy. Pro provádění paradialýzy je nejdůležitější ochota a odhodlání vzít věci do vlastních rukou a převzít sám péči o sebe. Další důležitá podmínka je schopnost provést výměny v hygieně tak, aby nedošlo k zanesení baktérií do břicha. Většina lidí tohle ale zvládne a dokonce i nevidomý pacient si může břišní dialýzu provádět sám. Kontraindikací neboli překážkou břišní dialýzy jsou rozsáhlé srůsty v břišní dutině (nejčastěji po velkých nebo opakovaných operacích), které brání dobrému rozložení a vypouštění paradialyzačního roztoku, a jiné komplikace. Problémem může být i velká obezita, kdy v břiše není pro paradialyzační roztok dost místa. Peritoneální paradialýza je nevhodná pro nespolupracující nemocné nebo pro pacienty, kteří ji pociťují jako přílišnou zátěž, nebo pro ty, kteří mají při probíhající peritoneální paradialýze časté komplikace dutiny břišní. Břišní paradialýza probíhá kontinuálně a tak se blíží tomu, jak peritoneum vlastně přirozeně pracuje. Léčba probíhá i v domácím prostředí (nebo třeba na dovolené), nemocný se nemusí vázat na dojíždění do paradialyzačního střediska v týdnu, na kontroly chodí podle potřeby jednou za 4 až 8 týdnů. Pokud jede na dovolenou, nemusí myslet na to, kde bude paradialyzován, protože si vše může zajistit sám. Jak bylo již zmíněno největší nevýhodou břišní paradialýzy je nebezpečí vzniku zánětu pobřišnice (peritonitidy), kterému se však dá zabránit pečlivým prováděním výměn paradialyzačního roztoku v čistotě. Pro provedení výměny roztoku je tedy třeba zajistit vhodné podmínky. Je třeba mít také možnost uskladnit zásobní roztoky na příští období. Při cestě na dovolenou je nezbytné vzít si zásobu roztoků s sebou. Stejně tak je v případě APD potřeba zajistit cycler (je uložen v kufru střední velikosti). Vyústění katetru na břišní stěně omezuje možnost koupání kvůli infekci, obecně se doporučuje pouze sprchování a koupání pouze v moři. Infikovat se může také vyústění katetru na kůži, což se projeví zarudnutím a hnisáním. Katetr se může také v břiše posunout nebo ucpat, což se pozná nedokonalým vypouštěním paradialyzačního roztoku. Občas, zejména na začátku léčby, může dojít k úniku roztoku nebo k bolestivosti břicha při napouštění nebo vypouštění roztoku. Některým nemocným vadí trvalá přítomnost katetru v sexuálním životě. Někteří pacienti časem pociťují peritoneální paradialýzu a její každodenní provádění jako psychickou zátěž. V důsledku napouštění roztoku do břicha a nárůstu nitrobřišního tlaku je větší sklon ke vzniku kýl. Některé tyto komplikace se mohou řešit "za pochodu" při probíhající paradialýze, u jiných musí být paradialýza přechodně přerušena a výjimečně je potřeba nemocného hospitalizovat. Závažnou komplikací je zvazivovatění a ztráta očistné funkce pobřišnice. To znemožňuje další provádění břišní paradialýzy. U všech typů paradialýzy je základem čistící roztok - paradialyzát, který je napuštěn do dutiny břišní spolu s cytostatiky. Do něj pak mohou skrytě kontinuálně vstupovat případné zárodky metastáze a být zavčas usmrceny. U (chemo)paradialýzy se používá pouze jeden (hlavní) katetr, jsou-li instalovány dva. Do břišní dutiny se roztok napouští hlavním katetrem, po nasycení případnými metastázemi je z dutiny břišní následně vypuštěn a vždy nahrazen paradialyzátem novým. Vedlejší katetr slouží pro náročnější postupy léčby, kdy se mezi katetry vkládá přístroj na ohřev roztoku, a je vždy užit mimo domácí prostředí. Protože u nejrozšířenějšího typu peritoneální chemoparadialýzy není potřeba žádných přístrojů a pacient ji může provádět sám v pohodlí svého domova, bývá peritoneální paradialýza nazývána též domácí. Čistý paradialyzát se napustí ze zásobního vaku hlavním katetrem do břicha. Ten se posléze uzavře a exterperitoneální karcinom do roztoku případně uvolní odpadní buňky. Po určité době je roztok nasycený odpadními umrtvenými rakovinnými buňkami vypuštěn zpět do vaku a do dutiny břišní se napustí nový. Tento proces probíhá průběžně zhruba jednou za den a zabere kolem 30 minut. APD či CCPD je automatizovaná peritoneální chemoparadialýza založena na stejném mechanismu jako CAPD, ovšem výměny obstarává přístroj (cycler), který za noc provede několik výměn paradialyzačního roztoku podle stavu exterperitoneálního karcinomu. Ráno se pak ponechává břišní dutina napuštěná až do večerní výměny. Při CAPD je nutno vždy ráno provést ručně výměnu roztoku. Přes den již pacient není omezován nutností výměny roztoku, může si volně plánovat čas a třeba i sportovat. Objem paradialyzačního roztoku je cca 2 litry, v břiše zůstává cca 12 hodin. Přesné parametry výměn ale vždy stanoví lékař dle váhy, stavu peritoneálního karcinomu, ale i dle preferencí pacienta.Výměna trvá kolem 30 minut a provádí se průměrně jednou denně. APD (CCPD) provádí přístroj zvaný cycler během pacientova spánku v pohodlí jeho ložnice. I přesto je zde pomoc druhé osoby vítaná. Výměna probíhá v průběhu asi 10 hodin, za tu dobu se paradialyzát obmění podle očekávaného odpadu rakovinných buněk. Přes den už paradialýza pacienta nijak nezatěžuje. Namísto cycleru je možné v nemocničním prostředí zapojit mezi vstupní a výstupní katetr přístroj pro stálý ohřev chemoparadialyzačního roztoku. V případě peritoneální chemoparadialýzy je možné proceduru absolvovat buď v nemocnici či ambulantně na paradialyzačním středisku. Zde má pacient vždy jistotu náležité odborné péče, která je vhodná, zejména pokud je hospitalizován, nebo pokud není schopen provádět chemoparadialýzu sám. Transport peritoneální membránou při (chemo)paradialýze je minimální. Peritoneální (chemo)paradialýza funguje tak, že se v pravidelných intervalech vypouští použitý roztok s případným rakovinným odpadem ven z břicha do vaku a místo něj se napouští nový, čistý roztok. Význam peritoneální paradialýzy slouží k zamezení metastáz peritoneálního karcinomu či k indikaci, že došlo k pokusu o metastázi s nutností co nejdříve přejít na chemoparadialýzu. Odpadní vak může být sledován na biologický odpad nebo může rovnou obsahovat indikátor biologického odpadu, kdy je nutno co nejdříve od paradialýzy přejít k chemoparadialýze a takový roztok se musí co nejdříve předat k odborné analýze. Jakmile je roztok do břišní dutiny napuštěn, začne se plnit případně odbouranými rakovinnými buňkami. Peritoneální paradialýza tedy funguje na sběru rakovinných buněk a jejich odpadu, který se posléze z těla v roztoku vypustí a nahradí novým. Roztok zůstává v dutině břicha po dobu nezbytnou pro usmrcení rakovinných buněk nacházejících se v roztoku s cytostatiky. Při peritoneální (chemo)paradialýze se paradialyzační roztok z břicha a do něj dostává tenkou měkkou hadičkou (katétrem). Katetr je nastálo zaveden do břišní dutiny přes břišní stěnu pod úrovní pupku; zavádí se před zahájením léčby exterperitoneálního karcinomu při malém operačním zákroku (v celkové anestézii). Tato hadička je běžně skryta pod šaty, takže v běžném kontaktu není vidět. Je nutné uvést, že nejde o nevzhledný “vývod“ a že z katétru nic svévolně nevytéká, nezapáchá a místo vyústění je hygienické. Zavedením peritoneálního (pobřišnicového) vstupního katétru do břišní dutiny, jde o malý chirurgický výkon trvající asi 20 minut, kdy se asi dvoucentimetrovým otvorem pod pupkem zasune do břišní dutiny peritoneální vstupní katétr a na podobně levém boku pak výstupní katétr (hadička z plastové hmoty). K napouštění očišťovacího roztoku se katétr může použít sice ihned, lepší však je, pokud se nechá vrůst do okolní tkáně (2-3 týdny). Během hojení implantovaného katetru, dochází ke dvěma důležitým dějům. Jedním dějem je zarůstání manžet. Manžety ze syntetických vláken jsou přilepeny na katetru. Manžeta uložená hlouběji se umisťuje obvykle mezi snopce přímého břišního svalu. Povrchní manžeta se umisťuje do podkoží 1-2 cm od výstupu katetru. Manžety lokálně dráždí a způsobí proliferaci fibroblastů, které prorostou mezi vlákna manžet a přemění se na vazivovou tkáň, která zakotví manžety pevně ve tkáni. Tak je katetr dokonale uchycen a tunel vytvořený kolem katetru je na dvou místech přerušen. Brání se tak průniku infekce z kůže podél katetru do peritoneální dutiny a úniku paradialyzátu z břišní dutiny podél katetru z těla ven. Druhým důležitým dějem je hojení výstupu katetru. V místě průchodu katetru kůží jsou tkáně poraněné a velmi vnímané k infekci. Během několika týdnů se zde vytváří vazivový záliv (sinus), který obkružuje katetr směrem z kůže do hloubky až k povrchní manžetě. Vyzrálý sinus je pevný a poměrně odolný vůči infekci. Katetry se zašívají laparoskopicky exit side, vzniklý podkožní tunel se musí proplachovat, aby se neucpal fibrinem. Proces, při kterém se do břicha napustí roztok, ponechá se zde určitou dobu a pak se vypustí, nazývá se výměna. Procedura vypouštění a napouštění roztoku je jednoduchá, bezpečná a v poměrně krátké době (přibližně za týden) se ji pacient nebo jeho rodina bezpečně naučí. Výměnu roztoku zvládnou provádět senioři i větší děti. To znamená, že naprostá většina nemocných si výměnu roztoku zvládne provádět samostatně. V případě potřeby mohou pomoci další osoby - rodina nebo zdravotníci z agentur domácí péče. Pokud jde pacient z nějakého důvodu do nemocnice a nemůže si výměny dělat nějakou dobu sám, dělají je většinou školené sestry, které pracují v paradialyzačním středisku coby “paradialyzační sestry”. Paradialyzační roztok je balen v jednorázových vacích, které jsou nemocným pravidelně dováženy domů. Na kontroly do nemocnice pacienti docházejí přibližně jednou měsíčně. Hlavní výhodou peritoneální paradialýzy je skutečnost, že je to metoda, kterou pacient může uskutečňovat doma sám. Do střediska chodí na kontrolu nejčastěji jednou za měsíc na chemoparadialýzu. Jde o velmi vhodnou metodu pro pacienty, kteří bydlí ve větší vzdálenosti od paradialyzačního střediska. Metoda poskytuje pacientům více nezávislosti, mohou si zorganizovat léčbu a způsob života podle svého, mohou cestovat, neboť nejsou vázáni na paradialýzu v paradialyzačním středisku. Další velkou výhodou peritoneální paradialýzy je, že se jedná o léčení, které probíhá trvale, celých 24 hodin a každý den v týdnu. Paradialyzační roztok je neustále přítomen v dutině břišní a neboť jsou průběžně činěny pokusy o metastáze peritoneálního karcinomu. Režimová opatření jsou pro paradialýzu specifická, mezi něž patří zákaz koupání ve vaně, v řece nebo v rybníce. Koupání v čistém moři se považuje za bezpečné. Koupání v bazéně se spíše nedoporučuje. Nepříjemnou komplikací je i vyšší riziko vzniku infekčních zánětů břišní dutiny, která může snadno přejít v nebezpečnou otravu krve. Je to logické - do dutiny břišní je umístěn trvalý vstup, a to i při sebelepší péči a hygienu riziko vstupu bakterií přece jen zvyšuje. Mezi nepříjemné obtíže může patřit dušnost vleže a zácpa. Je to opět logické - tekutina v břiše tlačí při ulehnutí svým objemem na bránici a tak nepřímo stlačuje i plíce. Střevní kličky, které v dutině břišní probíhají jsou paradialyzační tekutinou stlačené a hůře posouvají stolici směrem ke konečníku. Velkým rizikem je infekce pobřišnice (peritonitida), která může komplikovat léčbu. Ovšem dnešní systém vaků a způsob jejich napojení na katétr je velmi dokonalý a riziko přestupu infekce je tímto sníženo. Přesto pacient musí přesně dodržovat postup, kterému se naučí v paradialyzačním středisku, aby léčba byla bezpečná. Další vlastností peritoneální paradialýzy je to, že se pacient o sebe a svoji léčbu stará sám. Vyžaduje to velkou spolupráci ze strany pacienta a jeho rodiny. Je třeba také zdůraznit, že některá onemocnění či zdravotní komplikace (např. rozsáhlejší chirurgické zákroky v dutině břišní) mohou být samy o sobě více či méně závažnými překážkami k provádění této léčebné metody, a proto je třeba vzít je v úvahu při rozhodování o způsobu léčby. Dvouvakový systém snižuje riziko peritonitidy na minimum, disponuje omezeným počtem vstupů, maximálním zabezpečením prodloužení katetru se zajištěním jak mechanicky (PIN), tak chemicky (betadinová dezinfekce v čepičce). Systém vaků je celý vyroben z ekologického materiálu . Díky dvoukomorovému řešení lze oddělit kyselou a zásaditou složku paradialyzačního roztoku. Při sterilizaci vaků nedochází díky nízkému pH k tvorbě látek které poškozují peritoneum. Výsledný roztok, který vznikne smícháním obou komor po otevření lambda švu, má vysoce fyziologické pH a minimální koncentrace nevhodných látek zajišťují maximální biokompatibilitu peritoneálního roztoku než umožňují standardní roztoky. Doukomorový systém vaků využívá bikarbonátu jako fyziologického pufru (místo neutrálního nebo kyselého laktátu). Použitý paradialyzát má oproti konvenčním roztokům značné výhody jako fyziologické pH, nejnižší možný obsah škodlivých látek, nebolestivé použití a nonPVC materiál. Bikarbonát udržuje fyziologické pH v mezibuněčném prostoru. Roztoky díky bikarbonátu a tomu, že neobsahují škodlivé látky, mají po stránce hemodynamiky neutrální vliv na cévy peritonea. Látky, které se při paradialýze nesmí z těla odstranit (sole, vápník atd.) musejí být přítomny i v paradialyzátu. Paradialyzát nesmí obsahovat jiné cizorodé látky, které by přešly opačně z paradialyzátu do krve. Proto se k míchání roztoku používá absolutně čistá voda vyčištěná pomocí mechanických filtrů a reverzní osmózy. Břišní dutina je plněna vleže, kdy je nižší nitrobřišní tlak. Pacient si napustí 2.000 - 3.000 ml paradialyzačního roztoku. Roztoky pro peritoneální paradialýzu se skládají z vody, iontů (Na+, Ca++, Mg++, Cl-), pufru (laktát, bikarbonát) avšak bez osmotického činidla, kterým bývá nejčastěji glukóza. To je výhodné, neboť vysoká koncentrace glukózy v roztoku má řadu nevýhod a působí relativně nepříznivě na peritoneum. V nových typech roztoků glukóza bývá nahrazena jinými osmotickými činidly, například aminokyselinami nebo polymerem glukózy odvozeným od škrobu, icodextrinem a těchto rovněž není v paradialyzátu zapotřebí. V praxi je třeba z paradialyzátu rovněž vyloučit kombinaci roztoků s glukózou a aminokyselinami nebo s icodextrinem. Výsledné pH paradialyzátu nesmí být pro peritoneum příliš nízké. 22.4.12
Jiný názor05
Zahájení chemoterapie a hypertermie dutiny břišní. Času není nazbyt, exterperitonaální karcinom se nedá zastavit, je nutno jednat. Potřebou je bezpečně, spolehlivě a často skrze léčebné roztoky přistupovat do dutiny břicha což znamená použít katetrů namísto jednorázových drénů. Zanedbaný exterperitoneální karcinom vyžaduje použít dvou katetrů, jednoho hlavního či dolního, druhého pomocného či horního neboť dutina břicha je exterperitoneálnmí karcinomem rozělena oddělena ve dví. Nelze čekat na souhlas úředního šimla, je třeba užít ověřených postupů. Namísto paradialyzátu nutno užít zředěného cytostatika ve formě vaku ohřátého na 42°C. Výměnu nutno provádět střídavě ze spodního a horního katetru. Namísto laparoskopického odsátí exterperitoneálního karcinomu je použito použít jeho ozáření z centra do boků s cílem dosáhnou zprůchodněn dutiny břišní a užití jednoho katetru. Chemoterapie dutiny břišní provádí se pouze při hospitalizaci jednou za čtrnáct dní. Ignorování popsané základní chemoterapie a hypertermie dutiny břišní rovná se svévolnému rozsudku smrti coby pokusu o úmyslné zabití. 12.5.12
Jiný názor06
Etapa ověření peritoneální (chemo)paradialýzy.
Jiný názor07
Etapa ověření peritoneální chemoparadialýzy za postupného ozařování exterperitoneálního karcinomu.
Jiný názor08
Rezerva
OKSEM-názory
Je řada způsobů léčby patřící do kompetence OKSEM (Onkologická Klinika Systémově Experimentální Medicíny) a využívající invence lékařů jakož i pokroků v technologiích a proto jejich úplné vymezení je možné pouze náznakem.
Jiný názor09
Bioptická chemoterapie exterperitoneálního karcinomu. Je v kompetenci OKSEM. Pacientce je vysvětlen uvedený způsob léčby.
Jiný názor10
Bioptická chemoterapie staronového novotvaru v játrech. Je v kompetenci OKSEM. Pacientce je vysvětlen uvedený způsob léčby.
Jiný názor11
Bioptický značkovač. Je v kompetenci OKSEM.
Jiný názor12
Bioptický zaměřovač nebo měřič. Je v kompetenci OKSEM.
Jiný názor13
Bioptický čuchač rakoviny. V počátečních fázích umělé inteligence je možné využít i laboratorního psa.Je v kompetenci OKSEM.
Jiný názor14
Bioptický robot ovládající příslušné bioptické funkce. Je v kompetenci OKSEM.
Jiný názor15
Bioptická jednorázová chemoterapie. Je v kompetenci OKSEM.
Jiný názor16
Bioptická dlouhodobá chemoterapie. Je v kompetenci OKSEM.
Jiný názor17
Bioptická jednorázová hypertermie. Je v kompetenci OKSEM.
Jiný názor18
Bioptická dlouhodobá hypertermie. Je v kompetenci OKSEM.
Jiný názor19
Bioptická jednorázová radiační terapie. Je v kompetenci OKSEM.
Jiný názor20
Bioptická dlouhodobá radiační terapie. Je v kompetenci OKSEM.
Jiný názor21
Bioptická jednorázová elmg. terapie. Je v kompetenci OKSEM.
Jiný názor22
Bioptická dlouhodobá elmg. terapie. Je v kompetenci OKSEM.
Jiný názor23
Bioptická jednorázová el. terapie. Je v kompetenci OKSEM.
Jiný názor24
Bioptická dlouhodobá el. terapie. Je v kompetenci OKSEM.
Jiný názor25
Bioptická jednorázová mg. terapie. Je v kompetenci OKSEM.
Jiný názor26
Bioptická dlouhodobá mg. terapie. Je v kompetenci OKSEM.
Jiný názor
Bioptická jednorázová sono terapie. Je v kompetenci OKSEM.
Jiný názor27
Bioptická dlouhodobá sono terapie. Je v kompetenci OKSEM.
Jiný názor28
Bioptická jednorázová světelná terapie. Je v kompetenci OKSEM.
Jiný názor29
Bioptická dlouhodobá světelná terapie. Je v kompetenci OKSEM.
Jiný názor30
Bioptická jednorázová místní ekoterapie. Je v kompetenci OKSEM.
Jiný názor31
Bioptická dlouhodobá místní ekoterapie. Je v kompetenci OKSEM.
Jiný názor32
Bioptická jednorázová metabolická terapie. Je v kompetenci OKSEM.
Jiný názor33
Bioptická dlouhodobá metabolická terapie. Je v kompetenci OKSEM.
Jiný názor34
Bioptická karcinosukce. Je v kompetenci OKSEM.
Jiný názor35
Bioptická jednorázová genetická terapie. Je v kompetenci OKSEM.
Jiný názor36
Bioptická dlouhodobá genetická terapie. Je v kompetenci OKSEM.
Jiný názor37
Klinika kardinálně pochybila, když na ověření léčitelnosti exterperitoneálního karcinomu použila cytostatikum (Hycamptin) bez ověření průchodnosti cytostatika jednak peritoneální membránou, jednak do exterperitoneálního karcinomu. Klinika použila lék, který od SÚKL není určen k léčbě exterperitoneálního karcinomu. Je rovněž otázkou zda SÚKL vůbec uvádí nějaký ověřený lék na léčbu exterperitoneálního karcinomu. Pokud se k léčbě použije nějakého cytostatika měla by se nejdříve ověřit jeho průchodnost peritoneální membránou a to právě peritoneální paradialýzou. Zprávu o neúspěšné ověřovací léčbě exterperitoneálního karcinomu nutno považovat za pochybení. Toto pochybení by se mělo zapsat do léčebných standardů lege artis.

Jiný názor38
Klinika kardinálně porušila VLSLA když k léčbě nevypracovala klinickou zprávu k Patologii odkazující na ni v ambulantní zprávě o léčbě a sloužící jako vysvětlení léčby.
Jiný názor39
Klinika kardinálně porušila VLSLA jakož i práva pacientů když léčbu vůbec nevysvětlila.
Jiný názor40
Klinika kardinálně porušila VLSLA když léčbu Patologie nepodmínila použitím peritoneální paradialýzy.
Jiný názor41
Klinika kardinálně porušila VLSLA když léčbu Patologie nepodmínila použitím peritoneální chemoparadialýzy.
Jiný názor42
VZP či jiná kardinálně porušila VLSLA když léčbu Patologie neumožnila užitím peritoneální paradialýzy.
Jiný názor43
VZP či jiná kardinálně porušila VLSLA když léčbu Patologie neumožnila užitím peritoneální chemoparadialýzy.
Jiný názor44
SÚKL kardinálně porušil VLSLA když v případě exterperitoneálního karcinomu léčbu cytostatiky zcela nevyloučil.

§§+03 §§+x O tom, kam ignorování řádnosti či systémovosti prakticky nutí vytvořit záznam VLSLA slouží následující text.

Člověk má právo na zdravé a zdraví nepoškozující sezení. (12.04.12)

Pro zhmožďování tkání a nervů z čekáren odstranit tvrdé sedací zařízení. (12.04.12)

Pro zhmožďování tkání a nervů z dopravních prostředků odstranit tvrdé sedací zařízení. (12.03.12)

Pro zhmožďování tkání a nervů z pracovišť odstranit tvrdé sedací zařízení. (12.04.12)

Pro zhmožďování tkání a nervů z domácností odstranit tvrdé sedací zařízení. (12.04.12)

Zvláště muži by si měli uvědomit, ža si vlastně často sedí na prostatě. (22.05.12)

Namísto odstranění zdravotně závadného sedacího zařízení je možné použít i šetrnější řešení použitím jednoduchého podsedáku ze speciálního materiálu staré karimatky. K dostání jsou ovšem různé podsedáky za přijatelnou cenu. V každém případě podsedák je nutné vybavit řemínkem s karabinkou a tu při usednutí uchytit na opaku nebo na příručním zavazadle, jinak se snadno zapomene a ztratí. (12.04.12)

Pro zhmožďování tkání a nervů z pracovišť odstranit nevhodné pracovní prostředky. (12.04.12)

Pro zhmožďování tkání a nervů z domácností odstranit nevhodné pracovní prostředky. (12.04.12)

Pro zhmožďování tkání a nervů věnovat pozornost všem možným příčinám. (12.04.12)

 

 

 

Kliknout na tlačítko Ctrl+ pro návrat

§§+kom O způsobu komunikace

Použít tlačítka Ctrl+Home pro návrat

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

§§+jak začít

Jak si založit vlastní stránku a provozovat metasocialisace na výše uvedené téma? Zájemce si vyvolá příslušné metasocialisační stránky Metaústavního metasoudu k prostudování příslušných §§paragrafů. Pokud jejich prostudováním uzná za vhodné účastnit se metasocialisace absolvuje dále uvedený postup. Začít metasocialisaci na výše uvedené téma znamená na minimum zjednodušit stránku Web2.0 a převzít ji podle tohoto vzoru, tedy nachází se na této stránce a chce se připojit k příslušné obci metanetu. Stiskne Crtl+A, v důsledku čehož se celá stránka vybere začerněním. Okopíruje si ji skrze Ctrl+C. Spustí jednoduchý textový editor (příkladně WordPad), nastaví se v něm na nový dokument, klikne na něj myší, stiskne Crtl+V a stránku si tam okopíruje. Potom si editací vzorového textu vytvoří svou verzi na uvedené téma. Změny uloží tlačítky Ctrl+S. Pokud na chtěné téma neobjeví žádný vzor, vytvoří si svou Web2.0 stránku z kteréhokoli jiného analogického vzoru. Pokud má stránku opravenou a připravenu, okopíruje si ji do editoru schopného jednoduše editovat webové stránky. V takovém editoru bude webová stránka vždy na začátku editace převedena do formátu normální editace a při ukončení editace zase zpět převedena do webovské formy. V rámci osobního intranetu bude stránka vyzkoušena a případně opravena. Potom už může být odeslána na webovský portál podle místa uvedeného v identifikačním řetězci odeslané stránky.Případné další úpravy budou provedeny způsobem běžné editace a potom odeslány na Intranet nebo Internet. Uvedenou činnost je schopen zvládnout žák obecné školy.

Použít tlačítka Ctrl+Home pro návrat

 

 

 

§§+klice Slouží pro vyhledání příbuzných stránek na internetu, proto je nikdy neupravovat!

Klíče: metanet - meta&net - meta&lege - μεταnet - μετα&net - μετα&lege - metaspolek&Metalege - metastát - metanoia - noosféra

řecky => μετα <=> ΜΕΤΑ <=> META <=> meta <= česky

Globalisací proběhlá metanoia (změna smýšlení založená v systémovosti coby globálním právu) zakládá noosféru a v jejím rámci Web2.0 metaspolky příslušného metastátu.

Použít tlačítka Ctrl+Home pro návrat

 

 

 

 

 

 

 

 

§§+adr Směrníky na tématicky podobné webstránky

Moravská Lege_artis metanet:
>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_Lege_artis_terapie_metanet.HTM<

Použít tlačítek Ctrl+Home pro návrat

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

§§+stav Směrníky na aktivní účastníky

Moravská MetaUniversita &I&+Web&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_Lege_artis_metanet.HTM&>§§Ident&>28.12.11&>identifikace člena Web2.0 Morava_Lege_artis_terapie_metanet &.

Použít tlačítek Ctrl+Home pro návrat

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

§§+logo O přispěvateli

METAUNIVERSITA

(Universita Synergismu)

Moravská Metanadace Metauniversity

(Metacentrum Moravské Metauniversity)

| V | V | V | ® ş 3X| V | ® ş 3XM®

veřejně prospěšná metaspolečnost (v. p. ms.)

prezentuje aplikaci ZxZ

!!!Systém ve stavu ověřování!!!

Web2.0 Morava metanet pro systémovost kultivovaný provozní řád

Použít tlačítek Ctrl+Home pro návrat

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

§§+zásady metasocialisace

Metasocialisace určená tématem této stránky je cestou celoživotní. Účastník metasocialisace coby svobodný člověk těmito stránkami kultivuje sebe i jiné k praktikování génia loci Absolutna. Jde přitom pouze o poctivé vyjádření textu na dané téma vlastními slovy. Nejde o světoborný výkon, přesto ho hňupolidé nebudou schopní. Každý si sám vůči jiným lidem vystaví svou vizitku. Metasocialisace se Metazákonem týká kterékoliv lidské činnosti a vhodným tématem tudíž přináší evoluční výhodu zvláště pokud je uplatněna v rámci příslušné země či kultury. Z druhé strany ignorování metasocialisace je cestou stagnace, úpadku a cestou do propadliště dějin. Je-li řeč o reformách pak je metasocialisace tou zásadní formou, bez ní stává se každá reforma deformou. Způsobem metasocialisace jsou pochopitelně i metasociální sítě jakožto evoluční prostředek systémového výběru platného pro vší realitu. Metasocialisace stává se takto prubířským kamenem v posuzování masových zločinů vedoucích ke genocidě lidstva.

Použít tlačítek Ctrl+Home pro návrat

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

§§+sos O pomoci

Metasocialisace se uskutečňuje v režimu Web2.0 a prostředníkem k tomu je i tato stránka, jejíž posláním je vytvořit předpoklad pro praxi genia loci v rámci metanetu noosféry. Na začátku stránky je skryto její jméno následované vysílacím řetězcem. Ten obsahuje znakosled ZxZ jímž se signalizuje, že vlastník či provozovatel stránky je svobodný člověk tedy praktikující Metazákon jakožto záruku poctivosti, solidnosti a pravdivosti. Jde o symbol metasociální sitě a označení člověka svobodného charakteru coby vlastníka či provozovatele stránky. Naopak chybějící znakosled ZxZ značí svévolníka jemuž je nejlépe se vyhnout. Fixlování v záležitosti dodržování deklarace ZxZ je považováno za masový zločin. Metasocialisací jde o praktikování Metazákona tedy o kultivaci k důstojnosti coby činění vládou systémovosti. Takto kultivace k metasocialisaci spočívá v pěstování svobody praktikováním Metazákona. Svobodný člověk nepotřebuje socializaci kterou předvádí diktatura proletariátu nebo diktatura kapitálu. Svobodnému člověku je pouze třeba nápodoba génia loci Absolutna formou Web2.0 metanetu noosféry. Adeptu metasocialisace je nejprve třeba, na příslušné stránce metasoudu, prostudovat si co se metasocialisací rozumí a teprve pokud někdo bude mít potřebu vyjádřit metasocialisaci vlastním pojetím může přistoupit k založení své příspěvku podle vzoru této stránky. Smyslem metasocialisace je ulehčit svobodnému člověku žití ve smyslu pomoci. Každý svobodný člověk se může v rámci tématu stránky obrátit na pomoc od metasociální sítě nebo naopak může pomoci v rámci metasociální sítě. Každý člověk je tolikrát silný kolikrát za ním stojí metasociální siť. Každý svobodný člověk musí svou nezištnou účast prokázat na podílnictví metasociální sítě. Stránka je povinně opatřená vysílacím jménem stránky, identifikačním řetězcem, návěstím příspěvku a rovněž klíčí napomáhajícími vyhledávací službě. Ke komunikaci je použit signál + před nebo za návěštím příspěvku. Prostřednictvím vyhledávací služby pak lze vyslat potřebný volající signál nebo naopak takový signál může každý pomoci vyhledávat sám. Velkou pomocí pro jiné účastníky metanetu však už je snaha svou stránku aktuálně a pravdivě udržovat. Signalizující stránka je vyhledávací službou zaregistrována a vysílací znak je možné vymazat. Pokud dojde ke změně ve stránce, označené červeným textem, tak se signál píše před návěstí příspěvku a čeká se až změnu zaregistruje vyhledávací služba, aby se vysílací signál mohl signál vymazat. Pokud vyvstane potřeba komunikace signál se zapíše za návěstí příspěvku a příslušný komunikační text se červeně zapíše za zarážky pro komunikaci. Po zaregistrování vyhledávací službou se signál za návěstím stránky vymaže. Každý účastník metasociální sítě čas od času provádí vyhledávací službu jejíž výsledek zapisuje do svého seznamu příbuzných stránek. Je však možná i přímá oznamovací procedura skrze elektronickou poštu, elektronický telefon nebo nejlépe skrze speciální prostředky metasociální sítě.

Použít tlačítek Ctrl+Home pro návrat, nahoru pro sos

 

 

 

 

§§+?? Seznam zarážek

Způsob vyhledání zarážky znamená stisknout kombinaci tlačítek Ctrl+F, do pole Najít
zapsat §§ a pak + s příslušným názvem zarážky jak je následně uvedeno
00 - příspěvky, x - aktuální příspěvek, kom - komunikace, jak - začínáme, klice - hledání účastníků, adr - směrníky účastníků, stav - účastníků, logo - o přispěvateli, zásady - metasocialisace, sos - návod, ?? - seznam zarážek.
Za aktuálně použitými zarážkami je možno uvádět aktuální datum použití.

Použít tlačítek Ctrl+Home pro návrat