> MRMTRG36 - Metainfo - Metauniversita - Precedenty - Větve - Morava - Kultury - Větve - Metabibliotéka <

Moravská Metanadace Metauniversity

(Metacentrum Moravské Metauniversity)

| V | V | V | _{® ş} 3X| V | _{® ş 3XM®}

veřejně prospěšná metaspolečnost (v. p. ^ms.)

prezentuje

Lidstvo je globalitou povoláno skoncovat se svévolnickými společenstvími nejrůznějšího druhu, aby universálním společenstvím noosféry učinilo zjevným obraz metarealismu Skutečnosti a aby samo bylo přeměněno k obrazu jednorozeného Vesmíru vesmírů. Společenství noosféry je globalitou rovněž pověřeno převzít na svá bedra i dědictví všech věroučných společenství. Toto povolání lidstva k metareálně žité Skutečnosti má osobní rysy, protože každý je skutečnostním žitím povolán, aby vstoupil do nekonečné Jednoty, ale zároveň se týká i lidského společenství jakožto celku. Všichni lidé jsou globalitou povoláni k témuž cíli, kterým je metarealisticky žitá Skutečnost. Metarealismem existuje podobnost mezi spojením skutečnostních osob v společnosti a lidstvím, které lidé mají mezi sebou vypodobnit MetaÚstavou v žité Pravdě a kulturou v lásce k synergismu. Metarealismem je láska k synergismu neoddělitelná od lásky k synergismu lidí a Skutečnosti. Lidská osoba kulturou potřebuje společenský život, který není pro člověka jen něco svévolnicky přidaného, nýbrž je to požadavek jeho přirozenosti. Člověk kulturou v synergismu lidí rozvíjí své možnosti s ostatními, vzájemnými službami tak odpovídá na své povolání být myslivou bytostí. Společnost noosféry je shromáždění osob organicky spojených jednotícím metarealismem, který každou z nich přesahuje. Společnost, jakožto shromáždění viditelné a zároveň duchovní, trvá kulturní evolucí v čase: je dědičkou minulosti a připravuje budoucnost. Díky společnosti se každý člověk kulturou stává dědicem a dostává hřivny, které obohacují jeho osobnost a které mají přinášet plody. Právem má být každý metarealismem oddán společenství, k němuž přísluší, a má si vážit představitelů pověřených starat se o obecné dobro. Každé společenství se definuje na základě svého cíle, a proto musí zachovávat svá zvláštní pravidla; přitom však lidská osoba metamanažmentem svého žití je a musí být počátkem, nositelem i cílem všech společenských institucí. Určitá společenství, jako rodina a občanská společnost, která odpovídají bezprostředněji přirozenosti člověka, jsou pro něho nutná. Aby se metarealismem podporovala účast co největšího počtu osob na společenském životě, je třeba povzbuzovat vznik sdružení a institucí s hospodářskými, kulturními, sociálními, sportovními, rekreačními, živnostenskými a politickými cíli, a to jak v rámci určitého kulturního společenství, tak na světové úrovni. Taková globální kulturalisace vyjadřuje taktéž přirozený sklon lidských bytostí sdružovat se k dosažení cílů, které synergismem přesahují schopnosti jednotlivce, a rozvíjí osobní nadání sledovat v žití Ducha metarealismu iniciativou a smyslem pro odpovědnost, a tak napomáhat zajišťovat lidská práva. Globální kulturalisace s růstem svobody přirozeně přináší nebezpečí chaosu a jeho omezování státem, aby příliš pronikavý zásah státu začal vždy ohrožovat svobodu a osobní iniciativu. Metaspráva noosféry proto vypracovala zásadu nazývanou komplementarita. Podle této zásady vyšší společnost nesmí zasahovat do vnitřního života nižší společnosti tím, že by ji oloupila o její pravomoci; má ji nanejvýš doplňovat a pomáhat jí k tomu, aby sladila své jednání s jednáním ostatních společenských sil s ohledem na obecné blaho. Skutečnost si metarealismem nechce vyhradit výkon všech mocí jen pro sebe, nýbrž synergismem přiděluje každému stvoru takovou roli, kterou je s to vykonávat podle schopností vlastních jeho přirozenosti. Tento způsob vlády metarealistické Skutečnosti má být globalitou a Metaústavou noosféry napodobován ve společenském životě. Skutečnostní počínání metamanažmentu při správě světa by mělo inspirovat moudrost těch, kteří vládnou lidským společenstvím, mají si totiž počínat jako služebníci skutečnostní prozřetelnosti evoluce. Zásada komplementarity, odvozená od metarealismu Skutečnosti, odporuje všem formám kolektivizmu nebo individualizmu; klade meze státním zásahům; zaměřuje se na sladění vztahů mezi jednotlivci a společností; směřuje k nastolení opravdového planetárního řádu obcování lidí. Společenství je nezbytné k uskutečnění lidského povolání existovat kulturou. K dosažení tohoto cíle je nutno respektovat správnou stupnici hodnot, která by stavěla myslivé a duchovní stránky nad hmotné a pudové. Na lidské soužití je nutno se dívat především jako na kulturní společenství duchovního řádu. Je totiž metarealismem výměnou poznatků ve světle nabývané Pravdy, výkonem práv a plněním povinností, úsilím o metamravní dobro a společnou ušlechtilou radostí z krásy ve všech metarealismem oprávněných projevech, trvalou ochotou metarealismem sdílet jedni druhým to nejlepší ze sebe, metarealismem společnou dychtivostí po duchovním obohacení. Takové metarealismem žité skutečnostní hodnoty mají oživovat a usměrňovat kulturní činnost, hospodářský život, společenské zřízení, hnutí a politické režimy, zákonodárství a všechny jiné výrazy společenského života v jeho neustálém vývoji. Zamění-li se prostředek za cíl, vede to k tomu, že je hodnota cíle přisouzena tomu, co je pouze prostředkem k dosažení tohoto cíle. Tato záměna stejně jako tendence považovat osoby za pouhé prostředky k nějakému cíli vedou ke vzniku nespravedlivých společenských struktur, které ztěžují chování lidí naplňovat svobodu metamanažmentem skutečnostního žití a často ji prakticky znemožňují. Proti pandemii svévolnosti je třeba burcovat duchovní i metamravní schopnosti lidí a požadovat jejich stálé skutečnostní obrácení, aby bylo dosaženo společenských změn, které lidem opravdu slouží k pokroku. Přednost dávaná skutečnostnímu obrácení však nejen nevylučuje, ale naopak ukládá povinnost postarat se o vhodnou nápravu institucí a životních podmínek, kdykoliv svádějí k hříchu svévolnosti, tak aby se přizpůsobily zásadám skutečnostní spravedlnosti a podporovaly obecné dobro, místo aby mu překážely. Bez pomoci shovívavosti k protikladům by lidé neuměli rozpoznat úzkou stezku mezi zbabělostí, která vede ke zlu, a násilím, které si sice namlouvá, že proti zlu bojuje, ve skutečnosti je však zhoršuje. Ta úzká stezka je cesta lásky k žité Skutečnosti v metarealismu se spolulidmi. Láska k žitému metarealismu je největším sociálním metainformováním. Respektuje druhé i jejich práva; vyžaduje, aby se jednalo spravedlivě, a jen ona nás k tomu uschopňuje. Láska k metarealismu je podnětnou silou žití, které se dává přednost ve všem činění; kdo si bude hledět žití svévolně zachránit, ztratí ho, a kdo by svévolnost ztratil, skutečnostní žití si zachová. Metarealismem existuje jistá podobnost mezi spojením skutečnostních jednotlivostí a mezi lidstvím, které mají lidé mezi sebou nastolit. Lidská osoba žitým metarealismem je a musí být počátkem, nositelem i cílem všech společenských institucí včetně Ústavy jakož i Ústavy ústav či MetaÚstavy. Především MetaÚstavou je třeba povzbuzovat širokou a dobrovolnou účast lidí ve sdruženích a institucích. Elementem každého společenství je tým. Zkuste si takový tým vytvořit a prověřit jeho synergické účinky při řešení třeba takové banality jakým je třeba řešení křížovky. Spoluúčast v týmech nejrůznějšího druhu je metarealismem dobrovolné coby zapojení osoby do sociálního dění. Je nutné, aby se metarealismem všichni - každý podle místa, které zaujímá, a úlohy, kterou zastává - podíleli na vzestupu obecného blaha. Tato povinnost je zakořeněna v důstojnosti lidské osoby coby základní lidské právo. Spoluúčast se uskutečňuje především tím, že se člověk stará o ty oblasti, v nichž na sebe bere osobní zodpovědnost skrze péči, s níž se věnuje výchově vlastní rodiny, a skrze svědomitost, s níž koná svou práci, se podílí na blahu druhých i společnosti.