· Metauniversita

· Metabibliotéka

· Větev kultur či intranoosfér

· Větev precedentů

· Metaústavní soud

· Metasoud

· Metaregistr duchovně nemocných

· Metaombudsmanství

· Od kapitalizmu k postkapitalismu

· Metasenát

· Metastrana

· Metanadace

· Metaspolečenstva

· MetaInternet

· Metauniversita

· Metabibliotéka

· Moravská větévka větve intranoosfér

· Metaústavní soud

· Metaposelství lidu Moravy

· Metaústava lidu Moravy

· Metasoud

· Metaregistr duchovně zdravých a nemocných

· Metaombudsmanství

· Metasenát

· Metaposelství lidu Moravy

· Metastrana

· Metaposelství lidu Moravy

· Metanadace

· Metaspolečenstva

· Metainternet

· metasíť Přístupy

· metasíť sledování iDNES

Noosféra - planetární vláda metazákonnosti synergismu

Zrodem globality či planetárního lidstva se přirozeně rodí noosféra. V životě celého lidstva nadchází nejtajuplnější okamžik, jímž je zrod noosféry. Jedna jediná idea metazákonnosti synergismu Skutečnosti, globalitou zrozená nutností doby, zaplavuje celou planetu; náhodná jiskra nového tisíciletí zapaluje ohniště svévolnosti zákonitě připravené dobou. Tak jako biosféra byla v evoluci obalena sociosférou, tak bude sociosféra epochy globality obalena sférou lidského ducha neboli noosférou. Lidská existence je totiž evidentně podmíněna kulturou a v epoše globality pak metakulturou, jejíž nositelkou se stává noosféra. Konstituce noosféry metamanažery vytváří metakulturu, jež ze stavu zrodu jako pouhé zrníčko intelektu uvádí v pohyb lavinu řešení globálních problémů lidstva. Planetární lidstvo je ovlivněno prostou myšlenkou metazákonnosti synergismu Skutečnosti. Z mohutného podnětu ohrožení lidstva sebezničením vzniká logicky a zákonitě proces konstituování noosféry, založený na myšlence duchovní vzpoury proti racionalistické vědě, filozofii a teologii. Nad vědou, filozofií a teologií noosférou povstává globální metakultura vystavěná coby duchovní vzpoura proti dogmatickému racionalizmu, odtrženého od synergické Skutečnosti. Dosavadní poznatky lidstva jsou uvedeny do synergismu, dávajíc vznik duchovní výbušné látce metavědy skrze její praxi - metamanažment noosféry. Počátek třetího tisíciletí už není pouhou změnou datování, je nástupem nové epochy lidstva. V rámci noosféry čili internoosféry je každá kultura spřažena s metastátem či intranoosférou. Globalisací tak vzniká všelidská kultura kultur či internoosféra intranoosfér, která se globální nutností doby musí stát planetárně žitou Skutečností. V předvečer globální katastrofy mravní a tedy i ekologické přirozeně vzchází soud nad svévolnictvím a pořádaný duchovním společenstvím noosféry. Pouze metakultura noosféry skrze každou intranoosféru je schopná učinit nemožné totiž duševně i tělesně zchátralé a rezignující lidstvo planety probudit k sebezachování. K tomu je ovšem zapotřebí lidí planetárně sdružených v metamozek lidstva, tvořící noosféru. Toto všelidské planetární metasdružení jednotlivých mozků má nyní k dispozici metaintitucemi sféru duchovní a Internetem také sféru materiální. Metakultura noosféry používá metodu tvořivosti založenou na žitém užití Synergése tedy onoho zvláštního druhu energie, kterou se cíle hravě dosáhne tam, kde jiné prostředky selhávají, což je nezbytné pokud se v důsledku pandemie svévolnosti mají léčit na duchu celé národy a státy. Většina nemocí ducha totiž vzchází z nevědomosti synergismu a pouhé vysvětlení, pouhá metainformace nejvyšší pravdivosti o existenci synergismu Skutečnosti znamená již léčbu duchovní nemoci. Metainformace založené na vědění Skutečnosti samy vyvolávají působení synergismu, samovylepšují a zlepšují svět bez zákonů a donucování. Stačí sice formulovat metainformaci a pustit ji do oběhu k samovolnému působení, mnohem větší účinek však dává systém metainformací metabibliotéky, budící svou kompaktností a šířkou mohutnější energii k činnosti. Je to nutné v okamžiku kdy sílí snahy genetikou svévolnicky řídit evoluci lidstva. Lidstvo je globálním svévolnictvím v zoufalé situaci, neboť mu byla globálně zcizena smysluplnost žití. Lidstvo je rozumářským svévolnictvím v slepé uličce svého vývoje a proto zoufale hledá jistotnou víru v budoucnost, ne však žádnou utopii. Noosféra svou metakulturou lidstvu takovou víru nabízí, protože odvozenou ze synergismu Skutečnosti a spoléhající ve vlastní lidské síly praktikováním metazákonnosti v každodenním žití, životem a prací, kterýmkoliv člověkem planety. V metakultuře noosféry se globálně slévá poctivá snaha každé lokální kultury o uzdravení na duchu nemocného lidstva a to nejvýše pravdivou metodou obnovy skutečnostního žití každým člověkem dobré vůle. Metamanažment noosféry uklidňuje nejisté lidstvo přesvědčivostí, trpělivě osvětluje globální nemoc lidí a nabádá lidstvo k trpělivému přemítání, neboť zájem o Pravdu je to, po čem prahne každý myslivý člověk. Až dosud celé věky mocní tohoto světa obelhávali lidi v zájmu udržení moci, teprve globalitou metamanažment noosféry může lidem sdělovat Pravdu, protože má jak duchovní moc Pravdy, tak i materiální moc Internetu, aniž má mocenské ambice vládnout. Díky životně důležitému zájmu o noosféru zapomíná lidstvo na svévolnost, zapomíná na duchovní paralýzu a probouzí se k životu jakmile cítí ulehčení a blahodárné působení metamanažmentu žití. Globalizací lidstvo konečně začíná chápat příčinu své bídy a proměňuje duchovní v hmotné a hmotné v duchovní, aby se tím uvedly v soulad kulturní statky materiální a duchovní, ve vzájemné podpoře kulturního pokroku. Idea skutečnostního žití dává lidem vitalitu či životní energii namířenou k jasným cílům, to dává lidem opět zdraví na duchu, likvidujíc neurózu z protikladů. Ideou sledování smyslu Skutečnosti v žití lidská činnost ztrácí zaujatost pro svou duchovní bídu a nabývá hodnoty rozvoje a pokroku. Metakultura noosféry, vystavěná na jediné ideji žité metazákonnosti, dává životodárný podnět všem lidem planety žít skutečnostněji. Idea noosféry metakulturou mění ducha lidí, duší a tělem; metakultura dává všem lidem dobré vůle možnost nalézt vyšší smysl každodenního žití, životem a prací. Jevené protiklady duše a těla jsou výsekem zjednodušené Skutečnosti, kdežto jejich jednota duchem synergismu je pravdivějším postihem toho, co opravdu je a ne toho, čeho lidé svévolně chtějí. Prožívání ducha synergismu duší a tělem, rozumem a smysly, činí žití naplněné smysluplnou duchovností, tak nezbytnou pro každou myslivou bytost. Metavěda jakožto věda o synergické Skutečnosti potřebuje sice prostředníka pro praktickou působnost, nepotřebuje však k tomu zvláštní organizaci, nějakou novou církev, ale metamanažovací činnost jdoucí všemi společenskými vrstvami každodenního žití. Metamanažment noosféry spojením přístupu energického a synergického, materiálního a duchovního, dovede metakulturou oživovat každý kulturní region. Tisíce duchovně zbídačených a zoufalých lidí je metamanažmentem naplněno vírou v čerstvou životní sílu, vůlí k synergismu a chutí dodržovat žitou metazákonnost. Metakultura neustále zdůrazňuje ideu sledovat v žití smysl synergismu Skutečnosti, kolem něhož se "točí" Vesmír náš i jiné a člověk v tom nemůže být výjimkou. Metamanažment noosféry vysvětluje všem lidem planety jak žít metazákonností i důsledky jejího porušování, neboť vše co metazákonnost poruší onemocní, aby opět nabylo synergismu a uzdravilo se, nebo aby bylo zničeno a přetvořeno mocí synergismu metazákonné Skutečnosti. Metavěda podává synergismem nejvýše pravdivý obraz Skutečnosti a praxí metamanažmentu si každý účinnost metazákonnosti může sám na sobě experimentálně ověřit. Věda ve svém vývoji sice spěje k jakési jednotné teorii, ale určitě ne k Metateorii všeho. Věda, filozofie, teologie, nejsou ve své izolovanosti schopné podat pravdivý obraz Skutečnosti a tím ani obraz skutečnostního jednání. Ztrátou smyslu pro synergickou Skutečnost lidé svou svévolí snadno onemocní na duchu. Lidé se vlastní svévolností připravují o duchovní zdraví tím, že nedodržují metazákonnost a že nevěří ve svou synergickou mysl, která obráží synergickou podstatu Skutečnosti. Být duchovně nemocný neznamená jen chybnost myšlení, ale také nedostatek víry v metazákonnost synergismu, která nepůsobí jako nějaký Bůh nad, nýbrž skrze vše co existuje a tedy i skrze myšlení a jednání lidí. Být duchovně nemocný neznamená chybným myšlením roztržku mezi myšlením a jednáním, ale také nedostatek víry v synergickou Skutečnost a její metazákonnost. Všechno je svou existencí nekonečným zjevováním věčné metazákonnosti synergismu totiž zachování Synergése, projevem netazákonného samotvoření ve všem. Duchem metazákonnosti synergismu Skutečnosti se neustále samopořádá Informace nesená Energií, o nichž nevíme nic konkrétnějšího, neboť jsou neprojevitelné. Věda, filozofie a teologie bez znalosti metazákonnosti synergismu nemohou pravdivě postihnout Skutečnost a proto ani nejvyšší pravdu tedy Pravdu vyhrazenou metavědě, která právě proto dokáže léčit lidi na duchu, duší a tělem. Za jediný pravdivě léčivý prostředek ducha volí metavěda Metazákon zachování Energie Synergií Informace a projevující se v různých podobách. Tak jako se člověk uzdraví obnovou synergismu svého žití, tak stejně společnost a civilizace celého lidského rodu noosférou. Víra v duchovní moc metazákonnosti je však zatím nedostatečná, proto tolik nemocí a utrpení v lidském žití, životem i prací. Sledování všeobecné metazákonnosti Skutečnosti svou pravdivostí přináší lidem soustředěnou energii, chuť k synergismu žití, která je podmínkou přežití celého lidského rodu. Metavěda svou jednoduchou ideou dodržovat žitím metazákonnost stává se praktickou záležitostí metamanažmentu, přičemž interpretace metazákonnosti v žití je svobodně ponechána na každém a snadno se s ní každý shodne, pokud není fanatikem a jemuž není pomoci jako ostatně každému bláznu. Svým smysluplným optimizmem dodává tato "metaetika" chuť k uskutečňování metazákonnosti v každodenním žití, životem a prací. Předeslanou pravdivostí mění se běh žití lidí a problém metazákonnosti vržený mezi lidstvo již nedojde klidu a alternativními cestami si probojuje cestu vpřed. Poznání a uskutečňování všejednoty metazákonností synergismu v dimenzi všelidské je důstojno lidského ducha epochy globality. Metazákonnost synergismu všejednoty je neměnná a věčná, podléhají ji všichni a všechno, to jest tvorové živí i neživí, tento svět vesmírný i jiné světy vesmírné, a proto celé žití člověka má být podmíněné smyslem Skutečnosti a lidský duch má být v souladu s duchem vesmírným, s metazákonností synergismu. K postižení synergické Skutečnosti však člověku pouze rozum nestačí, vždy je třeba intuice a citu k synergismu, vždy pouze myšlenka oplozená cítěním synergismu umožňuje člověku, aby mravně rostl a sílil. Bez citění synergismu a jeho metazákonnosti nelze uskutečnit ani holé lidské soužití, ani dosáhnout lidského štěstí, ani naplnění spokojenosti v žití. Pouhý rozum ve své-volnosti vede globalitou k záhubě a ne k pravému poslání člověka. Lidstvo jistojistě globalitou vyhyne jestliže se nevzpamatuje a neobnoví cítěním synergismu svou kulturu. Synergismus je pojem, jehož lze vystihnout pouze skrze atributy jako je pravda, dobro a krása a mnoho dalších jmen. Metazákonnost synergismu Skutečnosti je sice nevědomá slepá síla nerozlišující mezi člověkem a zvířetem, mezi indiviuálním dobrem a zlem, avšak v důsledku všeobecného souladu stojí vždy na straně dobra. Každý člověk si odpovídá za své činy, a teprve všeobecností synergismu lidí nebudou se jeviti tomu dobré a jinému zlé, protože vhled synergismu je dobrý vždy. Ať je to cokoliv, vše co je, nějak se pohybuje a přece vše dlí na svém místě z určení vševládné moci metazákonosti synergismu, rozprostírající se jako samopředoucí síť stejnoměrně všude a ve všem. Bylo by možné mluvit o Metazákonu coby Zákonu synergismu, to je však příliš předmětné a málo procesuální a je proto lépe mluvit o metazákonnosti synergismu. Lze porovnat co je výstižnejší. Metazákon je nesen nehybným Synergion a přece je synergismus rychlejší nežli let myšlenky. Nebo, že metazákonnost ač nesena nehybným Synergion, přece je synergismus rychlejší než let myšlenky. Synergion ač sám je nehybný, přece metazákonností synergismu pokořuje všechny hybné věci v jejich doletu; pohybuje a chvěje vším a přece nedělá to ani ono; je ve všem a přece stranou všeho. Není žádného Boha mimo Synergion, vše je synergionem Synergion. Synergion synergionů není ani panteizmem. Ač neměnný a absolutně jednoduchý je Synergion vtažen do relativní proměny a mnohosti světa, protože všechny jednotlivosti spřádá. Určení a projevy Synergion se nadotýkají jeho základní osnovy bytí, pouze na základě jednotné osnovy samotká všechny jednotlivosti. Synergion jako absolutní prostředí tvořící relativní jednotlivosti je natura naturans (plodící či samotvořící přirozenost), jednotlivosti či synergiony jsou však natura naturata (stvořené a časné přirozenosti). Protože všechny jednotlivosti jsou v Synergion a jelikož ve bytostném dění Synergion existuje pouze nutnost metazákonnosti synergismu, je každá svoboda volby záležitostí existence zachování tolerance metazákonnosti jak u Synergion, tak u synergionu coby jednotlivosti. Odtud také plyne obecnější smysl metazákonnosti než Metazákona. Smysl lidské existence pak lze spatřovat ve vytváření společnosti stále více se blížící tomuto ideálu společenství i svobody a završený noosférou. Tomu, kdo všechen život vidí v sobě a sebe ve všem, tomu nemůže být Metazákon a metazákonnost utajeny. Synergismus je sice svou podstatou neměnný Metazákon všeho, ale chápaný procesuálně jako metazákonnost. Metazákon svou metazákonností synergismu neustále samopřede absolutnísvět relativizmu. Právě metazákonností synergismu vše co existuje je pouze jedna jediná Synergésa Synergion. Synergismus a jeho metazákonnost nelze spatřiti jevovou smyslovostí ani rozumovostí, ale pouze duchovním vhledem rozjímavého simulačně modelujícího myšlení. Synergismus je za hranicí času, za hranicemi prostoru, za hranicí příčiny i toho co je následkem příčiny, metazákonost synergismu je totiž Synergésí samotvořením času a prostoru, je příčina sama sobě a skrze sebe příčina příčin všeho co existuje. Metazákonností synergismu Synergion se vše pohybuje i když samo Synergion je nehybné; synergismus je vzdálený i když svým projevem je blízký. Každý zrod a skon, ať hybný či nehybný, Synergésí chová v sobě veškeré samotvoření a přetváření skrze vše co existuje. Člověk srůstající duchem synergismu duší a tělem se Skutečností zří nekonečné Synergion jak neustále plní kalich konečných synergionů; takový moudrý člověk osvícený metazákonností synergismu není rozhořčen smrtí, ani není zneuctěn nevědomostí. Synergie je duchovní či "vnitřní" stránka Skutečnosti, Energie pak její vnější či jevenou materiální stránkou; vše je jakožto jednotlivost hmotným synergionem a duchovní projev nedělitelné Synergie-Energie. Opravdu moudrý člověk se proto snaží, aby jeho činy byly v souladu s metazákonností synergismu Skutečnosti. I když se synergické vždy jeví skrze hmotné, jež svou vnějškovostí zastírá poznání vnitřkovosti synergismu, přece je Synergéza vpravdě matkou všeho a tedy i všech slov a proto ono Logos či Synergési jmenujeme jako Počátek. Smysly nemohou Synergési vnímat, rozum nemůže Synergési popsat, pouze duch člověka ji může pociťovat, prožívat, modelovat. Kdo svévolně ví, neví a ten kdo svévolně neví, ví. Kdo praví, že Bůh není nad Metazákon ví a kdo praví, že Bůh jest mimo Metazákon ten neví. A kdo neví nevěří. Člověk jenž poznává sebe stává se silným, ale pouze ten, kdo žitím poznává Metazákon, stává se tím nesmrtelným! Kéž nás vědomí Metazákona ochraňuje a rozradostňuje, kéž nás osvítí a od nás odvrátí všechny spory, kéž nám udělí sílu ducha Skutečnosti. Hledatel Pravdy nedospívá k bytosti Boha, ale k Metazákonu Synergion, jež je pravé a věčné Slovo Synergése. Kdo myslí, že Metazákon není, shledává Synergion jako nebytí jednotlivosti a kdo říká, že svévolnický Bůh jest, uctívá ho jako bytí jednotlivosti. Synergion synergionů je bytí i nebytí, poněvadž Ono je vše, statické i dynamické. Na počátku je nekonečný Synergion rodící konečný synergion našeho Vesmíru i Vesmírů jiných, neb rodí vše co jest. Synergion synergionů, ač sám nehybný, tvoří světy hybné, všechen řád Všehomíra; Synergion je Rodičem, Vesmír Potomkem, Synergése Duchem a Syn člověka lidského rodu je pak ten moudrý, který je osvícen žitým Metazákonem. Kdo nalezl sama sebe, okouší blaho Metazákona, jenž metazákonností synergismu prostupuje vesmírem skrze vše co jest jsoucí. Kdo toto vše pochopil, srozuměl Synergési, srozuměl Metazákonu, srozuměl metazákonnosti synergismu, neboť Metazákon přebývá v Synergion synergionů. V rukou takového Syna či Dcery člověka lidského rodu je Slovo Synergése činností, v tělu pohybem, v duši myslí; Metazákon stává se mu metazákonností synergismu metaetikou žití, životem a prací. Samojediné Synergion, ono Jediné, je kupodivu dvojí; ačkoliv v svém připodobnění je vlastně trojí a v projevech mnohé. "Mezi" Synergion synergionů a synergionem Vesmíru je svorník Metazákona, jenž jako "nýt" spojuje vjedno stvořené i nestvořené, možné i skutečné. Synergion synergionů je mlčením metazákonnosti synergismu, obsahující vyslovené i nevyslovené, skutečné i možné; je živitelem těchto protiv. V každém člověku metazákonným synergismem tkví a žije vlastní bytí, ale i bytí všech! Každý člověk je synergionem, ale také obsažený v synergionu společnosti i v synergionu Vesmíru a konečně obsažený v Synergion. Synergion synergionů samořídí vše skrze vše, ale nepodléhá ničemu, naopak vše podléhá věčnému Metazákonu. Synergismem rozumu a smyslů tvoří se lidský duch, jímž lze uzřít metazákonný synergismus Skutečnosti. Každý člověk má právo hledat a nalézat metazákonný synergismus žití svým způsobem, svou cestou, svou přirozeností, činěním a rozjímáním neb každý myslivý člověk coby synergion je naprostým originálem. Cvičením lze docílit skutečnostního stavu mysli a těla, dojít duchovní jednoty žití. Svět do kterého se člověk rodí je synergický a proto se má člověk na světě zdokonalovati k synergismu žití co nejvyššího, neboť jedině tak dojde skrze synergismus lidí smyslu života a přispěje k evoluci lidské kultury. Po smrti totiž žádné bytí nebude, jen rozplynutí do Synergion, aby mohly vznikat další synergiony. Ztotožněním svého žití se smyslem Skutečnosti, životem a prací, utváří se postupně plně lidský charakter, povaha a zvyky člověka do té míry, že se nakonec stane samým vtělením svrchovaného Metazákona; takto se z člověka rodí Syn či Dcera člověka lidského rodu k nimž patřil také Kristus, Buddha a jiní. Synergion kouzlem vlastní synergické síly samotvoří hybný svět a do Synergion se tento hybný svět zase zpět rozplynutím řítí. Metazákonem vzýváme své vědomí, aby nás obdařilo dobrým duchem, abychom srozuměli řádu metazákonnosti synergismu, jehož se máme držet. Metazákonu dali lidé mnoho jmen podle projevů a tak také říkáme, že jevaný Metazákon je Pravda, Dobro a Krása. Ve své jevené mnohosti je Synergion jakousi sítí, jíž neustále protéká náš Vesmír i Vesmíry jiné jako mořský proud. Vše synergismem a jeho metazákonností plyne; i co se zdá nehybné, je plné neustálou kvantovanou samoobnovou připravené kdykoliv na změnu a tak se říká, že Synergion coby vesmír je Prarodičem, a Vesmír Rodičem. A jako každý stvor je poznamenán znamením rodičovským, tak i každý Vesmír nosí znamení Synergion, a vše co je ve Vesmíru nosí opět jeho znamení. Jako dítě nepředčí rodiče, tak ani Vesmír nepředčí Synergion, a co je ve Vesmíru nepředčí Vesmír. Skutečnost je pak jako cibule, jejíž největší i nejmenší slupkou je Synergion a jejíž střed je všude a nikde; ve všech slupkách působí věčná Synergéza a její Metazákon. Synergie veškeré Energie je méně než tisícinou tisíciny pavoučího vlákna a přece vládne všemu dalekému; není ženou a přece jako žena žije v ženě; není mužem a přece jako muž žije v muži; není dítětem a přece jako dítě žije ve svých dětech. A bez pohlaví se choulí v tělesech zemských, v kamenech, balvanech a hvězdách, galaxiích a Vesmírech; a nitro těchto celků coby synergionů skrývá v Onom útulek. Rozum uchvácený svévolným klamem mysli, zraku, hmatu a sluchu, je přitisknut k času jako pečeť a béře na sebe znaky času totiž znaky zrodu, růstu a smrti. Však nesmrtelná Synergéza skrývá se za závojem časnosti jevů v panství času; Synergéza metazákonným synergismem samotvoří čas a láme všechny okovy evolucí prostupujíc celým Vesmírem. Tento metazákonný synergismus lze chápati zase jen synergismem mysli, synergickým myšlením; kdo má tuto mysl, tuto chuť myslet, tuto zanícenou oddanost pro skutečnostnost, ten nalezne metazákonností synergismu Metazákon. Synergésa a její Metazákon je ta příčina, která hubí následek, současně i následek hubící příčinu. Někteří lidé nazývají Přírodu Bohem a jiní zase Boha Přírodou, a ještě jiní zase praví, že Čas je příčinou všeho, ale ti všichni neuvažují o tom, jak Synergéza Metazákonem roztáčí celý koloběh Skutečnosti. Země, voda, oheň, obloha, všechen ten zástup nejrůznějších jmen a názvů opakuje jen jedno jediné: Synergésa a její Metazákon pouze jest, nikdy nebyla a nikdy nebude jinak. Když Synergésa metazákonností synergismu splní svůj úkol, když spojí příčinu s následkem a ukojí možnou naději s jejím naplněním, pak uhasí všechnu žízeň, stáhne se do své tajemné podstaty Systému metazákonného synergismu, kam nedospějí ani jména, ani výměry lidí. Utlumiv všechnu činnost obnovením řádu Synergése, zničiv vypleněním vše co porušilo míru a přetvořiv je v to, co ho splňuje, razí si Metazákon cestu evoluce do své vlastní nesmrtelnosti Systému metazákonného synergismu. Každý stvor přetékaje žitým synergismem je příliš malý, aby dosáhl nekonečnosti a věčnosti Systému metazákonnosti synergismu Synergion. Všechny podoby času, zrodu, smrti, růstu, jsou jen jevící se závoje metazákonnosti synergismu Skutečnosti, poněvadž Synergion synergiony přesahuje všechny, a všechno je tu kvůli Onomu. Člověk svým vědomým cítěním skutečnostnosti stává se razitelem Cesty Metazákona, která je evolucí Vesmíru našeho i jiných a na jejímž vrcholu se Člověk právě globalitou ocitl. Nade všemi skutečnostmi je Synergion vržený jako síť a všechny pravdy jsou splétanými a vplétanými uzly v jeho síťovině Metazákona Synergése; Systém metazákonnsoti synergismu je zamotán v pavučině Synergéze a jejího Metazákona, prostý jako dítě, jež si pohrává se Synergií nesen Energií. Systém ač bez příčiny a bez tvoření, přece Synergésí a jejím Metazákonem je prapříčinou všech příčin a tvoření metazákonnosti synergismu. Synergion synergionů ač nespoután poutem protikladů, přece Metazákonem objímá Synergésí všechny světy. Synergion synergionů ač bez příčin, přece Synergésí a jejím Metazákonem řídí vůz příčin po cestě evoluce; Synergion synergionů ač Prarodičem všech, přec je samo bez rodičů; Synergion synergionů ač sirotek bez rodičů, přec je rodičem všech skutečností. Metazákon je jakoby Otcem a Synergéza jakoby Matkou všech jednotlivostí, všech svých potomků. Synergion synergionů spřádá ze sebe tvorbu všech jednotlivostí svou láskou k metazákonnosti synergismu. Skutečnost je dílem Synergése a jejího metazákona, je jakoby pavučinou i pavoukem; je jediným Světlem tvoření, které osvětluje vše jsoucí; je tvořením Skutečnosti sloužící všem, aniž sobě. Pro toho kdo to pochopil zůstane jediné Světlo Metazákona Synergése a takový člověk jimi tvoří své žití, životem a prací, a ozařuje jím svou cestu časného pobytu. Synergion synergionů ač stále jiné, přece je neměnné Metazákonem Ducha Synergése; ač je nebytím nekonečné, přec je bytím jednotlivé a proto je plné paradoxů. Poznáním Metazákona Synergése žití dojde osvobození z otrocké závislosti na svévolnosti. Poznání smyslu Skutečnosti má dalekosáhlý význam pro naše vysvobození. Chceme-li ovšem poznati skutečnostní podstatu přírody a všehomíra, pak musíme chápat a pochopit vesmír v onom stavu, kdy nebyl ještě zrozen náš Vesmír. Náš Vesmír, jiné Vesmíry i vesmír Vesmírů jsou spojeni hmatatelnou nicotou; vše mrtvé a živé je spojeno Metazákonem Synergése tvořící dech všeho. Jestliže si uvědomíme podstatu Skutečnosti, pak nebudeme žít výlučně v protikladech, ale v jejich synergismu tvořící jednotu. Kéž jsou všichni bohatí duchem synergismu a chudí duchem racionalistické svévole! Kéž jsou všichni bohatí skutečnostním duchem a chudí učeností a nechť všichni se snaží prolnout žití duchem Synergése a jejího Metazákona. To, k čemu se kultivuje občan noosféry je žitý synergismus Metazákona Synergése a to, co kultivuje je rovněž žitý synergismus Metazákona Synergése; vzdělává se nikoliv proto, aby učeností poznal Metazákon Synergése, ale aby žitou metazákonností synergismu jednal. Synergion synergionů…