Sniper. Nejobávanější muž na bojišti. Jediný dobře vycvičený člověk dokáže demoralizovat a ohrozit akceschopnost celých jednotek nepřítele. Nikdo neví kdy odstřelovač udeří. Nikdo není v bezpečí. Smrt přichází bez varování...

Motto článku je náplní a cílem činnosti skupiny lidí, kteří si říkají Sniper team Kladno.Tým vznikl na jaře loňského roku. Založili jsme jej s kolegou Romanem. Bylo to velmi brzy poté, co jsme se zcela náhodou začali na střelnici o pauze mezi závody bavit o mnoha věcech a na přetřes přišel i airsoft. Oba jsme měli a máme zájem o tuto náročnou, ale velmi zajímavou činnost. Postupem času se tým rozrostl na čtyři stálé členy a množství sympatizantů, jejichž počet se stále rozšiřuje. Zvýšení počtu stálých členů není příliš pravděpodobné, protože za základ týmu je považován jeho „spirit“, naladění všech členů na jednu vlnu. Tým není zaměřen na určité období vojenských dějin, nebo určitou jednotku. Nakonec základy činnosti snipera se od dob slavných Sharpshooters příliš nemění. Jistě, technika a vybavení  od té doby prošly mnoha proměnami, ale to opravdu důležité je právě osobnost a umění vojáka-snipera.

Tým se věnuje mnoha činnostem, základem je však nácvik skrytého pohybu v podmínkách terénu střední Evropy. Bohužel časové zaneprázdnění omezuje společný výcvik všech členů týmu. Většinou trénujeme ve dvojicích, to je naprostá nutnost. Trénink jednotlivce není zdaleka tak efektivní. Jedinec může dosáhnout velmi dobrých výsledků v pohybu terénem. Jeho bojové využití je ale podstatně nižší, než u dvojice spolupracujících sniperů, nebo snipera a jeho zaměřovače. Další velmi důležitou částí výcviku je snaha o dosažení vysoké pravděpodobnosti zásahu cíle první ranou. Nespočívá jen ve vystřílení velkého množství kuliček na terč za různých podmínek a na různé vzdálenosti. Je nutné se naučit vcítit do mysli protivníka, předvídat jeho chování, reakci a tomu uzpůsobit svou činnost. Vlastně jde o psychickou přípravu.

V týmu se snažíme v co největší míře přiblížit k realitě. Proto není naším cílem účastnit se akcí, kde jedinou snahou je dorazit někam do lesa, vystřílet velké množství kuliček po protivnících a zase jít domů. Výcvik členů není zaměřen pouze na airsoftový boj. Pro členy týmu je povinností znát (nejen) základy zdravovědy a hlavně je dokázat aplikovat. Považujeme za nutné znát základy meteorologie, znát a procvičovat topografii a učit se metodám přežití. Pod přežitím si většina lidí představuje pouze pobyt v lese, nebo krajině obecně. Vzhledem k vysoké urbanizaci středoevropského prostoru je však nutné získat i znalosti  přežití v městské zástavbě během konfliktu nízké intenzity. Náplní výcviku je také výuka sebeobrany, zejména boje s nožem. Mimo vlastní výcvik se členové týmu společně i samostatně věnují sportovní střelbě - tým pořádá vlastní závody zaměřené na přesnou střelbu z dlouhých zbraní s nástinem bojových podmínek. Protože je naším cílem vystupovat profesionálně ve všech oblastech souvisejících se základní činností, považujeme za nutné znát i základy pořadového výcviku. Mezi další koníčky patří sportovní potápění a horolezectví.

Činnost týmu neustává ani v zimních měsících - kromě výcviku v zimních podmínkách jsme se v lednu účastnili výborně připravené akce „Dlouhý skok“, kterou nejen pro nás zorganizovala spřátelená 1st SFG v okolí Litomyšle. Ztížení podmínek, které představuje zimní terén (místy bylo sněhu až po pás), je opravdu znatelné.

1st SFG není jedinou spřátelenou jednotkou. V posledních době jsme zejména přes internet navázali kontakty s mnoha podobně zaměřenými skupinami, se kterými si vyměňujeme informace a pořádáme společné akce.

Je nutné přiznat, že pravidla výcviku, která preferujeme v týmu, odpovídají době cca před 25 - 30 lety. Neuvažujeme totiž o využití vyspělé detekční techniky jak námi, tak protivníkem. Vzhledem k omezené dostupnosti a zejména vysoké ceně je to pochopitelné i když je v dnešní době zejména v západních armádách zcela běžná

Výcvikové materiály, podle kterých postupujeme, pocházejí zejména z USA a Velké Británie. Bylo by zajímavé porovnat tyto materiály s výcvikovými manuály ruské armády. Ta měla vždy výborné snipery. Nakonec byla první armádou, která oficiálně zavedla dvoučlenné sniperské týmy.

Protože kvalita zbraní v airsoftu není příliš odlišná (pokud vezmeme v úvahu střední a vyšší úroveň zbraní), jsou snipeři v airsoftu proti možnostem reálných zbraní znevýhodněni. To bylo důvodem k vývoji vlastní konstrukce airsoftové odstřelovací pušky pracovně nazvané Predator. Dva ověřovací vzorky jsou již k dispozici a dosahují výborných výsledků. Tyto zbraně jsou naší odpovědí na časté tvrzení o převaze elektrických automatických zbraní v airsoftových bojích.

Nejen pro snipery je výhodné používat kvalitní komunikační techniku. Proto je tým vybaven miniaturními radiostanicemi pracujícími na volných frekvencích pásma 70cm, s dodatečnými vlastními doplňky. Jejich kvalita je opravdu podstatně vyšší v porovnání s většinově používanými stanicemi v CB pásmu, nebo i staršími vojenskými stanicemi. Do budoucna chceme tým vybavit nočním viděním a přijímači GPS. Realitě výcviku i akcí by napomohlo využití vojenské cvičné pyrotechniky. Věřím, že jednání o této záležitosti (o kterých se proslýchá), budou v krátké době dovedena do úspěšného konce.

Výše uvedené zájmy nejsou vlastní pouze Sniper teamu Kladno. Proto jsme se stali zakládajícími členy CASA - české asociace airsoftu. Tato organizace zastřešuje v současné době množství klubů vojenské historie a další se stále připojují. Cílem je dosáhnout vyšší úrovně bezpečnosti airsoftových bojů, zvýšení jejich atraktivnosti a rozmanitosti při zapojení většího počtu jednotek než je běžné. Mimo jiné asociace také poskytuje platformu pro případná jednání mezi státními nebo armádními orgány a kluby vojenské historie. Připravuje se také airsoftová liga s možnou účastí na mistrovství Evropy v Itálii.

Nelze se také nezmínit o mateřské jednotce Sniper teamu Kladno. Je to 10th Special Forces Group. Byla založena nadporučíkem s pseudonymem John Brown na jaře 1996 pro skupinu mladých lidí zajímajících se o vojenství a airsoft. Jednotka měla zpočátku jednoho seržanta a dva vojíny. Postupem času se rozrůstala, kluci přicházeli ale i odcházeli. Tento proces je asi znám všem, kteří se o něco podobného zajímají a také to vykonávají. V současné době má jednotka mimo sniper týmu 15 členů, majících dobré bojové zkušenosti a znalosti, neustále doplňované výcvikem. Jeho kvalita se ověřila například na posledních manévrech v Samopších, kde 10th SFG byla s úspěchem schopna čelit početnějšímu protivníkovi s lepším zbraňovým vybavením. Jednotka ráda přijme výzvu jakéhokoliv protivníka ke společné akci, ale i případné spolupráci.

Na závěr bych chtěl zdůraznit nutnost dodržování bezpečnostních pravidel. U činnosti, jaké se věnuje tým, jde o naprosto striktní požadavek. Nemám na mysli pouze ochranu očí, ta musí být samozřejmostí. S ohledem na bezpečnost jsme prosadili v CASA ve světě uznávané limity upgrade zbraní (byť v různých organizacích lehce rozdílné) a těmto limitu úsťové rychlosti 130m/s odpovídají i námi konstruované zbraně. Bezpečné zacházení se zbraněmi, byť airsoftovými, by mělo být naprosto automatické pro všechny zájemce o podobnou činnost. V případě, že se jim dostane do ruky ostrá zbraň, se velmi hodí. Kolik malérů již končilo slovy „Já myslel, že není nabitá“...
 

 Martin "Beny" Beneš