V okresním archivu v Přerově, v části věnované archivu fary v Penčicích se dochoval zápis z jednání ohledně pastviny Stříbrník.(Autor přepisu neznám). Tato pastvina se nacházela mezi obcí Penčice a Lipňany, a její velikost byla asi 2,5 hektaru. Tento dokument nám dává možnost utvořit si představu o tom, jak byly také řešeny spory mezi mezi dvěma vlastníky.

Léta páně 1563 ve středu po svatym Bartoloměji na zámku Tršicích před pány Jarošem Kunčickym z Kunčic a na Výšovicích Joachymem Župkem ze Zdětína a na Námiešti, komorníkem naším práva zemského v kraji Olomouckém a Petrem Smržickým na místě vyslaný od důstojného boha otce Pana Marka z boží milosti biskupa olomouckého, J. M. mezi velebnými knězem Matyášem proboštem, knězem Janem z Hadršdorfu, oficiálem, knězem Václavem a knězem Michalem, kanovníky kostela olomouckého i na místě vší kapitoly kostela z jednej a urozeným panem vladyku Nikodemem z Bobolusku a na Tršicích zůstáváním, držitelem vsi Lipňan strany druhé, stala se smlouva celá (spolu) dokonalá o pastvisko, které slove Stříbrník a to taková, jakož jest byla rozepře mezi lidmi stolnými biskupství Olomouckého ze vsi Lipňan a ze vsi Horních Penčic, lidmi kapitoly kostela olomouckého, že jsou do téhož pastviska Stříbrníka daleko orání vtrhovali mieti ke vsi Penčicím náležitě faráři Penčickému býti pravili, protože ti lidé lipěnští že jsou v těch místech vždycky pasení na dobytek svých bezpečně bez překážky svobodné měli užívání ukazoval - kdež na .... z obou stran ..... přestání - takto prve je srovnali v to pastvisko vedle rolí faraře penčického, aby tíž tudíž - Lipňanských obce hranice kamene dali tak. aby zaseji podle těch druhá dědina ploty dáti dělati z obou stran spravovali z obou stran dědin dobytky bez překážky jedněch druhých v těch pastviskách pásli aneb trávu sečení jak se o to společně snesů nyní i na potomní časy užívati mohli a to takovým způsobem, že každého roku při času sv. Jiří slyšíc Penčičtí dvě osoby do Lipňan mají čas k zahájení těch pastvisk jnenovati a na druhý rok zase pošlíc lipnanští dvě osoby do Penčic o takové zahájení tak se vždycky na budoucí časy aby jednak jednoho roku jedni a druzí druhého roku k sobě vydali a to se snésti mají nyní i na potomní časy povini budou. A v tom zahájení jestli že by která dědina nebo kdožkolivěk otud všetečně na to pastvisko doháněl nebo pásl beze všeho odporu druhé dědiny, jednou kopou grošů zakládán tolikrát, kolikrát by se koli toho dopustil a postižen byl, propadnouti mají, budto jestli že by která dědina toho zanedbali a takové zahájení odpouštěti chtěli, tedy každá ta dědina druhé dědině pět kop grošů propadnouti má, jakož toliko toho trávníku u vrchního konce toho pastviska farář penčický dal vtrhovati v roli, ku tom zustaveň buď než dále do toho pastviska přes kopec vtrhovati dále nemá.Tomu na svědectví a lepší vědomost my svrchu psaní od J.M.biskupa vyslaní a mocní ubrmané pod pečetimi našimi takovou smlouvu ojednostejná slovu jsme napsati dali .Stalo se toho dne napředpsaného .List hlavní jest na hradě olomouckém. Protož tento tak jest dán,aby jedna dědina druhé ukazovali. Kněz Matyáš Strykowicz, kanovník kostela olomouckého.