LARA

Černý teriér - velký pes s velkým srdcem

Černý teriér, zkráceně čert, je u nás poměrně málo známé plemeno. Svým velkým vzrůstem, nádhernou černou srstí a utajenou silou budí respekt. V jeho povaze však není agresivita - je silný a ví to. Nemá potřebu si něco dokazovat. Charakterizuje ho odvaha, síla, energie, houževnatost, oddanost a pracovitost. Laiky bývá zaměňován za velkého knírače či briarda. Od těch se liší nejen stavbou těla a srstí, ale hlavně velmi vyrovnanou povahou.

Historie plemene ve světě a u nás

Jako černý ruský teriér byl vyšlechtěn v 50 letech v Sovětském svazu. Během II.světové války došlo k prudkému poklesu počtu služebních psů a proto armáda pod vedením generálmajorů Medveděva a Ilina začala pracovat na novém plemeni. Centrální škola služební kynologie a šlechtitelská stanice Rudá hvězda sídlící nedaleko od Moskvy dostaly za úkol vytvořit nové plemeno psů - tvrdé, vyrovnané, s vrozenou nedůvěřivostí k cizím lidem, použitelné k ostraze objektů a odolné vůči drsným klimatickým podmínkám, které v Rusku panují. Jako základ nového plemene použili velkého knírače, rotvajlera, erdelteriéra a novofoundlandského psa. Do chovu byli později přikříženi další psi cca 20ti různých plemen. Ve vrzích se začali objevovat mohutní černí psi s ideálním osrstěním, ale také jedinci s bílými i hnědými znaky, neplnochrupí, s nepravidelným skusem nebo kryptorchismem (nesestouplá varlata). Proto se koncem 50. let přistoupilo k velmi tvrdé selekci a začalo se chovat pouze na bezvadných jedincích. Výsledkem byl masivní, ale přesto pohyblivý pes, temperamentní a učenlivý, který byl schopen za všech okolností podávat mimořádné výkony.
Poprvé byl černý teriér představen v roce 1955 na Všesvazové zemědělské výstavě v Moskvě, kde sklidil obrovský úspěch a zájem kynologické veřejnosti. Získal zlatou medaili a diplom speciální výstavy, což bylo nejvyšší ocenění, jaké mohla šlechtitelská stanice v té době získat.

Od roku 1981 se černí ruští teriéři objevují na kynologicky významných akcích v Evropě, kde dostávají řadu nejvyšších ocenění a jejich obliba stále stoupá.
V roce 1984 byl FCI oficiálně schválen standard plemene "Černý ruský teriér" a byl zařazen do skupiny III. mezi teriéry. Protože se svojí konstitucí i strukturou srsti podobá více knírači, příp. Flanderskému buvierovi, byla v roce 1996 přijata druhá varianta navrženého standardu i s úpravami a černý teriér byl přeřazen do skupiny 2 mezi knírače, molosoidy, pinče a švýcarské pastevecké psy.

K nám se černý teriér dostává ještě jako černý ruský teriér v r. 1985. Byla to 4letá fenka Bajka, kterou přivezl pan Guziur a na severní Moravě tak založil první chovnou stanici Z Ro-Da-Gu.
Prvních pět let byl počet černých teriérů u nás velice nízký. Pouze několik jedinců. Počátkem devadesátých let už začínají počty stoupat až na 99 nových psů zapsaných plemennou knihou v roce 1994. Pak nastal opět pokles. Během posledních 15ti let je přírůstek poměrně stabilní kolem 50-ti nově zapsaných psů plemennou knihou ročně.

Čert totiž stále doplácí na údaje, které tvůrci různých atlasů psů přepisují jeden od druhého a tak, z neznalosti nebo nezájmu, kazí tomuto skvělému psu pověst.
Zájemce o toto plemeno se stále dovídá, že se jedná o psy služební, vhodné pouze pro zkušené chovatele. Toto platilo před dvaceti lety, kdy se k nám dostali první jedinci přímo ze Sovětského svazu. Postupem let zaznamenal černý teriér chovaný u nás veliké povahové změny. Český člověk dá všemu tak trošku svoji letoru a během let se z tohoto "trhače" stal mazel a miláček vhodný do rodiny a troufám si říct, že i k velice malým k dětem. Jediné, co platí a co je určitě nutné dodržet u každého psa, a u čerta obzvlášť, je láska a důslednost. Již od štěněte stanovte pravidla, která musí platit pro vašeho psa a důsledně je dodržujte.

Pořídíte-li si černého teriéra, co nejdříve seznamte štěně se všemi členy a přáteli vaší domácnosti - lidskými i zvířecími. Dejte mu najevo, že to jsou ti, které máte také rádi a že je tudíž velmi žádoucí se k nim chovat vstřícně. I malý čertík velice rychle chápe a brzy bude vaše přátele vítat stejně radostně jako vy.
I přes svou velikost lze černého teriéra chovat v bytě. Je to pes velmi úzce napojený na člověka. Nevyžaduje zahradu. Musíte si ale zvyknout na nižší teplotu bytu, v přetopeném bude dost nešťastný. Čert není uštěkaný a nelíná. Co potřebuje, je každodenní pravidelná fyzická zátěž, kterou spraví dvouhodinová procházka s míčkem. Přes den si najde místo, kde v klidu pospává a čeká až si na něj uděláte čas. Pak popustí uzdu svojí energii a bude vás doprovázet ve všech vašich aktivitách.

Standard

Černý teriér má robustní postavu, tělo kvadratické. Hlava je dlouhá, přiměřeně široká. Husté vousy na bradě dávají čumáku čtvercový ráz. Uši jsou vysoko posazené, trojúhelníkového tvaru. Oči tmavé. Hrudník je hluboký, široký, žebra přiměřeně okrouhlá. Břicho vtažené. Záda rovná, široká. Ocas tlustý, posazený vysoko. Od kupírování ocasu se upouští už i u nás. Srst je hrubá, drsnější, zvlněná, délky do 10 cm. Zbarvení je černé nebo černé s šedými chlupy. Pes dosahuje kohoutkové výšky 66 až 74 cm, fena 64 až 72 cm. Feny váží kolem 42kg. Psi jsou zhruba o 1/3 větší než feny.

Výchova a výcvik

Výchova psa - to je rozvíjení dobrých vlastností a potlačení špatných. Malý nevychovaný pes je otravný, velký pes je nebezpečný. Základem dobré výchovy černého teriéra je důslednost a láska.
Určitě se vyplatí věnovat mu pár hodin na cvičáku pod odborným dohledem. Člověk se zde leccos dozví, psy to baví a bývá tam i dobrá parta. Ale pozor - černý teriér není ovčák. Je velmi vnímavý a tvárný, jindy temperamentní a vůdčí, odvážný a oddaný svému pánovi. Je to pes s osobností a vlastním názorem.Učí se pomaleji, ale nezapomíná! Nesnáší dril a donucovací prostředky a dává to jasně najevo. Při výcviku se nesmí nudit. Násilí na sobě vnímá jako podraz. Lze jej cvičit s pomocí pamlsků nebo hračky, ale největší motivací je pro něj pochvala a chvilka hry po dobře zvládnutém cviku. Pak cvičí s elánem a v plném nasazení. Po úspěšně zdolaném obtížném nebo novém cviku si neodpustí štěkot a skákání. Prostě tu radost, že to dokázal, musí sdělit. I to se ale dá odnaučit a vidět ho pak cvičit, je prostě nádhera.

Černý teriér je všestranný pes. Lze se s ním pouštět do všech kynologických sportů a aktivit včetně záchranářského výcviku, kde začíná nahrazovat velké knírače. Velice ho baví i agility kde má však velký handicap ve své robustní postavě. Takže agility jen pro radost a rekreačně.

Úprava srsti

Péče o srst černého teriéra je poměrně náročná. Musí se dělat pravidelně a od malička. Ve stručnosti to znamená 2x týdně česat, jednou za dva měsíce stříhat a udržovat vousy na tlamě v suchu.Tím, že štěně odmalička zvykáme na hřebeny, kartáče, nůžky a strojky si vytváříme základ pro snadnější údržbu dospělého psa.
K pročesání používáme řídký hřebenem se zaoblenými hroty, abychom zvíře neporanili. Nesmíme zapomenout na břicho a místa v podpaží, kde se často dělají dredy. Je třeba stříhat i srst mezi prsty na tlapkách a při špatném počasí packy mezi prsty důkladně vymýt.
Aby byl čert k světu, potřebuje pravidelný střih. Neforemná, byť vyčesaná koule, parádu neudělá. U nás chovatelé používají klasické nůžky v kombinaci se strojkem. V žádném případě psa netrimujte. Chovatelé s údržbou srsti novým majitelům pomáhají. Psí salóny moc nedoporučuji. Většinou vidí čerta poprvé a udělají vám z něj v lepším případě knírače
Srst černého teriéra má ale velkou výhodu v tom že u něj odpadá sezónní línaní. Nikdy vám při kontaktu se psem nezůstanou chuchvalce srsti na rukou nebo zasekané chlupy v potahu auta.


Za posledních 15 let je zájem o černého teriéra stabilní. Kdo si jednou tuto rasu pořídí, už u ní zůstává. Není to však pes, kterého vypustíte do zahrady "ať hlídá".

Černý teriér potřebuje laskavou a důslednou výchovu a zejména stálý kontakt s člověkem. Pokud vy tohle umíte, pak jste náš člověk a černý teriér bude do poslední kapky své krve chránit a milovat vás a vaši rodinu.