LARA

Černý teriér je úžasný, energický, přesto vyrovnaný, milý, ale hlídací společník, kterému je nejlépe venku na zahradě, i když pro svoji nenáročnost může přebývat i v bytě. Je charakteristický svojí dobrou náladou, vysokou inteligencí a elegantním pohybem. Je otužilý, odolný a životaschopný. Děti miluje a prostě je naprosto ÚŽASNÝÝÝÝÝÝ!!!

Černý teriér má:
ráznost rotvajlera
hbitost velkého knírače
inteligenci erdelteriéra
oddanost a vyrovnanost novofundlanďana

Černý Ruský Teriér
- pes s obrovským srdcem
- dokonale ovladatelný
- výborný ochránce
- neúplatný hlídač
- věrný společník
jedním slovem ČERT

Na procházkách sklízí obdiv kolemjdoucích jak je ukázněný a poslušný. I pětiměsíční štěňata již komunikují a pokud dostávají srozumitelné povely, snaží se je vykonat. Rozdíl mezi psem a fenou je velký a to v mnoha ohledech. Ať už se to týká velikosti s kterou souvisí síla psa nebo využitím a ubytováním. Například krásná zahrádka s kytičkami a keříky, největší chlouba nového majitele po pár měsících okupování psem vezme za své. Naopak za stejnou dobu soužití s fenkou ani nepoznáte rozdíl.

Je to plemeno náročné na úpravu srsti a lásku majitele. Není až tak náročný na pohyb, protože dospělý jedinec se přizpůsobí Vašemu rytmu a stylu života. To neplatí samozřejmě u štěněte, tam je nutné teprve jej naučit jak to u vás chodí. Nutně potřebuje Vaši fyzickou přítomnost, ale je mu jedno jestli se s Vámi bude válet na zahradě nebo zdolávat hřebeny hor. Velice dobře se přizpůsobí.

Pokud je v kontaktu s jinými hospodářskými zvířaty naučí se s nimi žít v souladu. Viděla jsem 10-ti měsíční štěně jak pomáhalo kočce přenášet několikatýdenní koťata, nechalo si ozobávat kost od slepic a nerozházela ho ani koza. Moje fenka, protože nevlastníme slepice, mi při prvním kontaktu, donesla slepici v tlamě a očekávala ohromnou pochvalu. Opatrně jsem ji slepici vyndala z tlamy a nebudu Vám vyprávět jak byla slepice děsně naštvaná a oslintaná, ale jinak ani škrábanec. Pelášila pryč co ji nohy stačily. A pes, který na cvičáku lehce skolil dvoumetrového výcvikáře, (nějakou nešťastnou náhodou, v roce měl strašné problémy s bržděním), jindy poskakoval po špičkách nad malým drozdem, kterého našel na zahradě, ukazoval mi ho a očekával pochvalu.

Není to vyloženě sportovní pes. Neumím si ho představit jak láme rekordy u kola. Už při teplotě nad 18 stupňů hledá stinnější zákoutí. Celé léto trávíme schovaní ve stínu pod keři. Na procházky vycházíme až k večeru. Trasy vybíráme kolem řek a potoků. Miluje zimu. Ruský teriér ožívá někdy s prvním sněhem. V zimním období je velice aktivní. Víkendy trávíme na horách a hafíci si užívají pěkně studeného počasí, což se nedá říci o mně, která miluje teplo. Ale co naplat jednou jsem se dala dohromady s takový "strašným" plemenem, tak si každý rok ušiji o něco teplejší oblečení, nabalím se jako cibulka a vyrážíme vstříc neznámu.

Černý teriér je jedno z mála velkých plemen psů, které lze doporučit i začínajícím pejskařům. Ke své výchově potřebuje, jako každý pes, trochu důslednosti, ale i citlivého zacházení. Je to pes velice vnímavý a tvrdé zacházení mu nevyhovuje.

Ve věku deseti měsíců jsem musel se svou fenou Aidou cestovat vlakem. Odložil jsem ji před nádražím a šel koupit lístky. Když jsem se vrátil, hladila Aidu na hlavě asi dvouletá holčička za přítomnosti matky. Psici se to očividně velmi líbilo, byla zcela v klidu a potěšená. Při zpáteční cestě jsem vzal Aidu dovnitř na nádraží. Když jsem si u okénka vyzvedával odložená zavazadla, procházeli kolem tři silně podnapilí mladíci tmavé pleti. Jeden z nich se otočil, zařval: "Jé - pes!", a dupl silně nohou směrem k Aidě. Co se dělo potom, nedovedl nikdo, kdo to viděl, včetně přítomné policejní hlídky, posloupně popsat. Výsledek však byl jasný. Tři muži na zemi, nad nimi stála Aida a hrozivě mručela. Ani jeden z mužů nebyl pokousán, všechny srazila výskokem do vzduchu a tlapami je strhla na zem. Po odvolání Aidy jsem očekával nadávky cestujících a pokutu od policistů. Opak byl pravdou. Tři náperkové se bleskově zvedli a zmizeli ze scény. Policisté sice přišli blíž, ale jen aby se zeptali, co že je to za plemeno. Po dotazu, zda mám Aidu pevně na vodítku, mne jeden z hlídky poklepal po rameni a rozloučil se s přáním - choďte sem častěji!
...