Tento techbox byl původně zařazen do deníčku, ale protože se deníček začal nechutně rozrůstat a znepřehledňovat,
byl jsem nucen ho rozdělit na několik menších společností...
Jako micro$oft.
Ostatně, když už jsme u toho, docela by mě zajímalo, jak se budou jmenovat.
Jestli třeba jedna půlka bude Micro a druhá Soft.
Nebo by se jedna mohla jmenovat MadeMicro a druhá Softed - Zmenšené a Vyměklé, to by asi bylo nejvýstižnější.
Z původního 'deníčkového' uspořádání převezmu nejen texty, ale i základní strukturu - budu to postupně řadit tak,
jak budu jednotlivé části připisovat.
Můj současný HW: MB Abit KR7A-RAID, AMD Athlon XP 1700+ (1466@1650 HMz), 512 MB RAM, HDD Quantum Fireball 120 GB, VGA Sapphire Radeon 9600 Atlantis 128MB DDR, TV Leadtec WinFast 2000 XP expert, zvuk Sound Blaster live! Audigy, repro Genius SW-5.1 Home Theatre, DVD-ROM Toshiba SD-M 1712, CD-RW Teac CD-W524E, ZIP 100, monitory Compaq V1100 a Compaq QVision 172, Tiskárna Canon S-520, scanner Canon LiDE 30, klávesnice BTC 9000, myš Logitech MX 500, tablet Genius WizardPen 5x4, joystick Logitech Wingman Interceptor, modem Well Golden Touch 56, síť Micronet SP2082A V2 (Realtec RTL8029AS), IR detektor UIR (univerzální dálkové ovládání ;-) Super věc!), USB čtečka karet Lexar 7in1 multicard reader, skříň Morex MidiTower ATx (ale přesný typ už nevím), digitální foťák Olympus C-750 UltraZoom
To sem nevypisuju že bych se chtěl vytahovat, ale pro případ, že by někdo měl s něčím takovým potíže, aby věděl, že to mám taky a rád poradím, když budu vědět.
<meta http-equiv='Page-Enter'.
Funguje to i při odchodu na 'Page-Exit'.
Duration je trvání efektu a transition je typ (23 je náhodný).
Podotýkám, že v exploderu musí být v nastavení povoleno zobrazování přechodů.
Tak už neni pravda, že klávesnici a myš mám ještě z prvního počítače. Koupil jsem si Genius NetScroll+ a je to neuvěřitelné, ale to scrollovací kolečko je opravdu dost užitečná věc. Ve win98 to běhá na standartní ovladač sériové myši, na prostřední 'tlačítko' (zamáčnutí posouvacího kolečka) používám pořád oblíbený prográmek CoolMouse 97 a kolečko využívají i programy, do kterých bych to ani omylem neřekl - ve hrách se tím dají přepínat zbraně (nebo ovládat cokoliv jinýho - jako byste měli dvě tlačítka navíc). Samozřejmě je velice dobře tvarovaná, akorát na mojí pracku trošku malá. Ale to je většina myší. Opravdu to za těch 350 korun stojí. Pokud jde o klávesnici, mám vyhlídnutou (z internetu) Logitechovic Internet keyboard s multimediálním ovládáním. Jenže ani nevím, jestli bude cenově přijatelná a taky jí ale vůbec nikde nemaj.
Nějak mě posedla upgradománie:
vyhnal jsem S3 Trio 3D a 3DFx Voodoo a zakoupil ATI All-in-Wonder 128 AGP.
Velice pěkná a chytrá hračka, kombo 2D, 3D a TV.
VGA část karty je založena na procesoru ATI Rage 128.
2D akcelerace je opravdu rychlá (přes 25 MPixelů/sec., hardwarový vykreslování všeho možnýho).
3D blok má teoretický výkon na úrovni TNT 1 nebo Voodoo 3, ale zatím to nemůžu potvrdit, protože jsem jednak ještě nestihl systém pořádně vyladit a jednak mám dočasně pouze 64 MB RAM (a ke všemu na 66 MHz),
z čehož 12 MB schramstne SB Live! na sound fonty a ATIna by si ke svým 16 MB ma scénu a obrázek ráda ukousla taky něco (až 24 MB) na textury,
což se jí zřejmě nedaří, takže to dropouty při sosání textur prostě házet musí.
Až budu mít 128 MB ve 100 MHz, podám zprávu.
Pokud jde o podporovaný standarty, Rage je navrženej pro OpenGL a samozřejmě umí i Direct3D.
Zatím bych řekl, že Direct mu jde líp, ale uvídíme časem.
TV tuner (založený na čipu BT829A) je 'inteligentní', což je trochu na závadu, protože ho nelze dolaďovat ručně (alespoň ne standartně, jenže češi jsou děsný svině :-).
Zná ale všechny normy pro uspořádání kanálů, takže automatické nastavení vyhovuje.
Kromě anténního vstupu umí karta i kompozit a S-Video.
Výstup je na monitor, nebo televizi (ovšem pouze kompozit přes cynch nebo scart, takže moje stará dobrá ruská Selena se poněkud nechytá).
Veškeré propojovací kabely přiloženy.
Ze vstupního signálu je možno zachytávat jak statické obrázky, tak i video (formáty AVI, MPG a MP2 do rozlišení 640x480.
Po prvních zkušenostech s nahráváním ovšem musím říct, že ke skouknutí prošvihnutýho večerníčka naprosto bohatě stačí 320x240.
Opravdu. Mimochodem, většina CD filmů je v tomto rozlišení).
A abych nezapoměl: karta má hardwarovou potvoru pro DVD, tu jsem zatím pochopitelně nezkoušel, DVD-ROMky nemaje.
Problémy byly se zprovozněním. Přestože jsem od začátku počítal s novou instalací woknousů,
pořád se mi to nedařilo stabilně rozběhat.
Teprve po týdnu jsem se odhodlal flashnout BIOS a pak už to šlapalo jak ďas.
Akorát pozor na win98 second edition!
Tam jsou problémy, protože wokna si zřejmě načtou svoje standartní ovladače pro Rage-ový karty a že má All-in-Wonder i TV jim poněkud nedojde, takže se to pak vzájemně zakusuje.
Takže pro upřesnění: mám desku Flagpoint Gemini MVP3, původní verze BIOSu 591PWIQ9, přeflashováno na nejnovější 591PWIQB (k nalezení na WWW.FLAGPOINT.COM).
To mi navíc umožnilo přetaktovat K6-II 400 na 450 MHz.
Šlo by to i na 500, ale při mém pracovním vytížení nemůžu riskovat nestabilitu systému.
Celkem se dá říct, že tahle karta je pro lidi, co na počítači dost pracujou s grafikou a šťouraj i do speciálnějších věcí, jako třeba stříhání videa, chtěj sledovat TV a občas si i něco zahrát na průměrný úrovni.
Z hlediska 3D akcelerátorů, samozřejmě - pokud jste zatím zvyklí na softwarovej rendering nebo postarší Voodoo s malou pamětí, je ATI Rage jednoznačně kanón těžkýho kalibru a v daný cenový kategorii sotva najdete něco výrazně lepšího.
Cena karty je kolem 7200 peněz včetně daně, ale nezapomeňte na TV a digitální video, což by samo o sobě představovalo >5000.
V podstatě shodná (i když ve 3D asi výkonnější) karta bez TV - ATI Rage Fury 16 MB je za ca. 3400, verze s TV out za 3900.
Pokud jde o dodávaný software, je tam TV, audio- i video-CD, DVD a editor AVI.
Teprve na druhý pohled jsem si všiml programu na teletext (softwarovej!!! karta sama ho neumí).
Dojem z ovladačů je smíšený - s gdečím se vzájemně zakusujou, ale jak je jednou rozchodíte, šlapou, netuhnou a maj řadu překvapivých vychytávek.
128 MB / 100 MHz paměť (přesněji, 2x64 MB, protože velký bloky často padaj, tak abych měl aspoň půl, kdyby něco) už mám, a jaxem očekával, ATIna pracuje dokonale a dropouty ve hrách jednoznačně zmizely. A co mě teda dost překvapilo, výkon ve 2D se zvedl až na (pro mě neuvěřitelných, ale třeba tomu nerozumim) 44 milionů pixelů za jedinou sekundu. Asi to bude mít co dělat se zvýšením rychlosti systémové sběrnice - ta se přizpůsobuje paměti a bývalo to 66, teď je běžných 100 a objevuje se 133 MHz. Ale ATIna je AGP, takže by si měla jet na svym časovači. Čert ví, jak to přesně je. Já to jen skládám dohromady a případně do toho kopu, když to nejde :-)))
Dále jsem taky psal o vyhlídnuté Logitechácké multimediální klávesnici.
Tak tu nemám. Sehnal jsem místo ní BTC 9000 a myslím, že mi vyhovuje ještě víc.
Těžko se to hodnotí, protože netuším, co umí Logitechovic ovladač.
Ale nedělám si iluze, že bude o moc lepší, než ten, co pro BTC dělala firma Polypix - bodlo by, kdyby se přídavný tlačítka daly přeprogramovat.
Exploder tak moc často nespouštím, abych ho musel mít na jednu klávesu, o oblíbených položkách a hledání v síti nemluvě.
Zato multimediální tlačítka pracujou solidně na CD-a, VCD, MID a tak.
Akorát MP3 kodek by mohl pracovat. Nemyslím líp, myslím vůbec. Přehrání 10-timinutové skladby za 10 sekund se nepočítá.
Nebo by to mohlo bejt programovatelný a mohlo by se to dát naučit na WinAmpa...
Ale to už bych si vymejšlel moc.
Co mě ale vysloveně potěšilo natolik, že té koupě ani vůbec nelituju, je ovládání hlasitosti.
To funguje furt (včetně her a DOSových aplikací ve windows) a je provedeno jako otočný čudl!
Ne dvě tlačítka, jak bývá zvykem... Klobouček, kterým otočíte a střelhbitě změníte hlasitost z minima na maximum a zase zpět.
Prozkoumal jsem značnou část internetu, ale žádná jiná klávesnice tohle nemá.
Samozřejmě má i tlačítko mute.
Další dobrá vlastnost je, že ACPI ovládání pro ATx-ové zrdoje to má, ale pěkně nahoře, kde to nepřekáží, takže (pokud ATx máte) se vám nestane, že se místo na 'Delete' trefíte na 'Power off' a pět hodin práce je v pryč, což už se jedné mojí známe povedlo.
Celá ta sranda stojí do 800 Kč, ale dost špatně se shání.
Já jí mám z Plzně z Lopa, takže doufám, že to neklekne, protože tam jsou vyhlášení neuznáváním reklamací.
Kdybyste si to chtěli koupit, dejte pozor na téměř shodnou klávesnici BTC 9000A - ta je o něco levnější, ale místo klouboučku má na hlasitost tlačítka.
Pak se ještě zmíním o BTC 57xx s 13-ti pevnými a 5-ti programovatelnými tlačítky a vestavěným mikrofonem. Ale klobouček nemá :-)
A ještě něco: Když už byste si to kupovali a vadilo by Vám to neustálý vypisování každý akce na obrazovku,
jednoduše najděte v C:\MEDIAKEY program ONSCREEN.EXE a přejmenujte ho na něco jinýho. Pak dá pokoj.
No a další novinka je myš.
:-) Jo, já vim, že jsem si před měsícem kupoval novou NetScroll+ku.
Jenže měla několik nevýhod.
Například: jak je u Micro$oftů stálým zvykem, zásadně dělaj polovičatou práci.
Takže standartní sériovej ovladač v polovině programů neumí kolečko využít.
Prostě se ani nehne.
Dále se nedá normálně nastavit krok, což způsobovalo nepoužitelnost ve WinCommanderu.
No a pak to mělo ještě pár detailů, který mě přinutily sehnat si origoš Geniusáckej ovladač a ovládací prográmek MouseMate.
Ten mi zakousnul dálkový ovládání od CD-ROMky a tloukl se ještě s pár utilitkama.
Oni geniové totiž pojmenovali několik souborů stejnými názvy, které se už v systému nebo jeho těsné blízkosti vyskytují!
Další masařkou bylo zastavování animovaných kurzorů.
MouseMate si při najetí na posuvník změní kursor na symbol myšky s kolečkem, jenže po návratu zpět se normální šipka už nerozběhne a textový I-čko taktéž.
Já vim, že jsou to detaily a na většině systémů problémy nejsou.
Ale mě to prostě vadilo.
Takže jsem chvíli brousil po internetu a nakonec jsem si u Primaxů všimnul jedný úžasný vychytávky: Cyber N@vigatora.
Je to šestitlačítková myš s kolečkem (resp. 5 tlačítek a mačkací kolečko).
Kam se ty tlačítka vejdou? Dvě a kolečko normálně nahoru a tři z boku na palec.
Tvarově to trošku připomíná svýho času nesmírně módní myši od Collaniho, akorát pohodnější a funkčnější.
Neuvěřitelný je, že i přes minimální rozměry - ještě menší, než Geniuska - perfektně padne do pracky i mě.
Záruka dva roky působí u myši rovněž velmi důvěryhodně.
No a teď k těm tlačítkům. Normálně se ve woknech používaj 2, třetí bejvá potvora pro posouvání nebo nějakým prográmkem nastavitelná akce.
Tady je to podobný, akorát si na kterýkoliv tlačítko můžete přiřadit jakoukoliv z asi 30 akcí.
Kopírování, mazání, dvojklep, další okno, minimalizovat, maximalizovat, Escape, Enter....
Akorát Reset to nemá, takže do Win2k se příliš nehodí :-)))
A pokud by Vám ty 3 čudly navíc byly málo, vězte, že každýmu z nich můžete přiřadit samostatnou akci na jedno-, dvoj- nebo troj-klik - čiže je jich vlastně 9.
Ještě málo? Fajn. Přiřaďte akce pohybům myši!
2 kolečka doleva, 2 kolečka doprava, 3x nahoru-dolů nebo vlevo-vpravo.
Jednoznačně geniální a funkční!
Některý programy obsahují vychytávky.
Primaxovic MouseSuite je sám o sobě jedna velká vychytávka a ty menší z něj registrama utíkaj ven.
Však taky má na netu vlastní stránku.
Popíšu jednotlivé karty dialogu vlastnosti myši: Buttons: Označování tlačítek.
Ukazatele a Pohyb znáte i od svojí myšoidy.
Mouse angle: Nastavení úhlu, pokud máte ve zvyku držet krysu nakřivo.
Profiles: Funkcí je tolik, že už se vyplatí nastavení ukládat.
Movement: už zmíněné přiřazení funkcí pohybům.
Statistics: Najeté kilometry a počet clicků.
About: titulky (u myši celkem nezvyklé :-)
Pointer utility: Detaily - Pointer wrap - přejíždění myší přes okraj obrazovky na druhou stranu;
Pointer vanish - mizení kurzoru při psaní;
Sonar - když nevíte, kde Vám kurzor stojí;
X focus - zaměří okno pod kurzorem jako v X-Win;
Auto Jump - skočí na defaultový tlačítko v dialogu;
Slow motion - se shiftem jede dvakrát pomalejc.
Double click: nastavení intervalu pro uznání dvojklepu.
Wheel. Nastavení přesné funkce kolečka.
Pokud používáte univerzální režim (posouvá i programy co to samy neumí), máte možnost definovat vyjímky - aplikace, ve kterých bude pracovat jako standartní kolečko Office 97 kompatibilní.
Fantastické!
Taky pokud chcete posouvat vodorovně, nemusíte dolů na vodorovný posuvník, jako u Geniusů - stačí chytit Shift.
Za dobrou vlastnost považuju i to, že nelze změnit přiřazení primárního tlačítka, dokud si tuto funkci nenastavíte na nějaké jiné.
Přestože stojí téměř 900, pokud děláte na počítači hodně, rozhodně se to vyplatí.
A ještě jedna novinka staršího data :-) Akorát jsem na ní zapoměl. Nevím, jestli jsem se zmiňoval o joysticku (asi ani ne), ale jako letadlový nadšenec ho mít prostě musím. Míval jsem Quickshota Sky Mastera. To je kopie starého dobrého Thrustmastera s pozičním kloboučkem nebo ovládáním tahu (obojí naráz nelze použít). Byl to moc dobrej joy, ale pouze analogovej, takže po roce a půl prostě začal být nepřesný v blízkosti klidové polohy, což bylo velice nepříjemné hlavně při přistávání, kdy je třeba manévrovat s centimetrovou přesností. Potenciometrický joystick občas ztratí kontakt a letoun je bleskem na zádech a v zemi. Takže jsem vyměnil potenciometry a prodal ho. Jako náhradu jsem pořídil Logitech WingMan Interceptor. Je to masivní obouruční digitální joystick s ovládáním tahu, 9 tlačítky a 3 osmisměrovými kloboučky. Poloha je snímána magneticky - nevím přesně jak, protože jsem se ještě neodvážil kouknout dovnitř, ale funguje to digitálně přesně. Ano, souhlasím, tlačítek a kloboučků je požehnaně. Ale použít se to jednoznačně dá - když letíte M2 se stíhačkou, nebo češete ve vrtulníku trávu aby vás nechytil radar, muže být přehmánutí z plynové páky na klávesnici smrtelné. Tlačítka si nastavíte na ovládání kokpitu a střelbu, jeden klobouček na otáčení hlavy, druhý na přepínání cílů a tak, a třetí třeba na vektorování tahu nebo směrování zaměřovače, podle toho v čem lítáte, ale něco se určitě najde. Všechny ovládací prvky jsou naprosto pohodlně dostupný a držadlo je perfektně tvarovaný i pro velkou ruku (jako mám já). Program je celkem solidní (jak je u Logitechů zvykem) a od verze 3.20 umí i pracovat s analogovými pedály na směrovku letadla nebo stablík vrtulníku. U zařízení s defakto 33 tlačítky jsou samozřejmostí profily, které se dají i vytisknout, ale pokud to máte logicky uspořádaný, ani to není potřeba. S joystickem dostanete zdarma CD s WingMan Profilerem (obslužný program), 2 CD s hrami (já jsem obdržel F22-ADF a War birds) a navrch ještě armádní psí známky s logem WingMan a Logitechovic internetovou adresou - To asi kdybyste se s tím simulátorem přecejen vyflákali, tak aby záchranáři věděli, čím jste to řídili a kam mají poslat kopii hlášení :-) Ale je to celkem fajn sranda. Cena se pohybuje kolem 1800 peněz, což mi na digitální joy posetý ovládacími prvky připadá celkem málo. Ve srovnání s micro$oftím hnojem Sidewinder za 3400 je to směšné
Tak jsem
přetaktoval ATInu. A protože zájem o tuto úpravu projevil i zakladatel
a správce ATIFANu, rozhodl jsem
se, že vyrobím i obrázek a původní velice stručný
postup rozepíšu co nejvíc do detajlů.
Standartní frekvence Rage na AIW 128 je 90 MHz, narozdíl od ostatních karet s tímto
čipem, které ho prohání většinou rychleji (100 a víc).
Mají totiž pořádný, případně i aktivní chladič,
který se na přecpaného Wondera s TV tunerem už prostě 'nevešel'.
Uvozovky píšu schválně, protože kdyby ATI-ňáci chtěli,
mohli ho tam nacpat stejně jako já :-)
Provedení je celkem jednoduché.
1) Sežeňte si aktivní chladič na 486-ku. Bude nutné ho zúžit o krajní žebra (aby se karta dala zacpat zpět do slotu), takže vyberte nějaký, co nemá moc velký větrák, přišroubovaný až za kraje - jinak nebude mít za co držet. Největší šířka, která se Vám vejde mezi slot a kovové pouzdro TV tuneru je asi 40 mm, a to už musí být trochu z osy původního chladiče.
2) Z aktivního chladiče sundejte větrák.
3) Jeho základní destičku provrtejte na čtyřech
místech přesně, aby se dal šroubky přichytit mezi žebra původního
pasivního chladiče na Rage-i. Jeho nejvnitřnější štěrbiny mají
vzdálenost přesně 16 mm, což náhodou souhlasilo se štěrbinami
na mém aktivním chladiči, ale pokud Vám to nebude vyhovovat,
je to samozřejmě čistě Vaše věc, mezi která žebra šroubky nacpete a kolik
jich bude. Nezapomeňte ale na jednu věc: Aby šroubek dobře fungoval, má
na jednom konci závit a na druhém hlavičku ;-) Pokud jí
necháte nad úrovní žeber aktivního chladiče, pravděpodobně
se to nebude líbit lopatkám větráčku. Musíte tedy
udělat hlavičce místo mezi žebry, což je docela problém, protože
pokud to zkusíte vrtačkou, tak se žebra 'vožvejkaj' a hlavním
efektem bude zakouslej vrták. Doporučuji mezi žebra nacpat ještě nějaký
materiál (tvrdé špalíčky nebo tak něco), který tomu
zabrání, a nebo si vymyslet nějakou jinou metodu, využívající
zvláštností chladiče (některé mají štěrbiny v obou
směrech, tak tam by to snad šlo).
Další možností je využít
otvor, který je v původním chladiči na kartě (je vidět při pohledu
rovnoběžně s kontakty sběrnice) a akt. chladič nějak přidrátovat, nebo
něco. Ale to jsem nezkoušel, takže nemohu hodnotit.
4) V každém případě na několika dalších místech by-voko přidělejte další dírky tak, aby proud vzduchu od větráčku mohl i k původnímu chladiči. Jednejte ale opatrně, aby se vám nový chladič nerozpadl, nebo abyste neprobourali dírky na uchycení.
5) Zkontrolujte, jestli z vyvrtaných děr nekoukají dole špony, a pokud ano, odstraňte je. Chladiče by se měly dotýkat pokud možno co největší plochou.
6) Cvičně si zašroubujte šroubky pro uchycení akt. chladiče do patřičných míst na pasivním - pak Vám to půjde líp na ostro. Pokud je umístíte stejně jako já, použijte šroubky s vnějším průměrem závitu 2,8 mm (jaké je jejich metrické označení ovšem netuším).
7) Styčnou plochu chladičů přiměřeně mázněte pastou pro lepší tepelnou vodivost (silikonem).
8) Aktivní chladič přišroubujte na pasivní. Pevně, ale opatrně, abyste Rage-ovi nepochroumali nožičky. Asi by se mu to moc nelíbilo. Pak přišroubujte větráček na aktivní chladič.
9) Dejte kartu zpět do počítače a připojte větráček k napájení.
Pak už můžete pomocí tweakovátka (odkaz ke staženía můj popis programu je na ATIFANu)
prohnal Rage (a samozřejmě i paměť AIW, ta má nastavení zvlášť)
na vyšší frekvenci. Mně se to povedlo na 120 MHz, aniž by si troufl protestovat.
Před přiděláním chladiče mi to při 110 MHz už spolehlivě do 10
minut padalo.
Teď šlape naprosto regulérně (ověřeno na celonočním pařeništi ještě ten den) a na výkonu je to znát (zvlášť ve 3D, ale 2D šlo taky nepatrně nahoru).
Zkoušel jsem to vyštvat až na 125 MHz, ale to už se v některých hrách začaly objevovat takový ty 'přehřátý' artefakty na spojích textur.
Konkrétně v Re-voltu, ale ten je podle mých zkušeností psanej trochu přihlouple,
protože jednak ždíme 3D kartu uplně strašlivym způsobem, že se z ní kouří i bez přetaktování,
a jednak je docela neschopnej na čemkoliv přetaktovanym regulérně běhat.
Ale ve všech ostatních hrách a programech - Tounreal Urnament, Q2, 3D-mark a podobně - nebylo
kromě příslušně (a znatelně!) zvýšenýho frameratu vidět
vůbec nic nenormálního a karta byla na dotek zcela v pohodě.
Úpravu provádíte samozřejmě na vlastní nebezpečí, ale není na tom žádná past a i když budete pracovat hodně pečlivě, máte to za hodinku a půl hotové. Pokud by se něco stalo, můžete kdykoliv aktivní chlazení sundat, očistit zbytky silikonu a zkusit kartu reklamovat. Podotýkám, že můj All-in-Wonder je rovněž stále v záruce, takže jsem si nemohl dovolit provádět nevratné úpravy jako řezání, lepení, páčení, operace s kladivem a podobně. Kdyby se ale původní pasivní chladič opatrně odřízl nebo odloupl a nový aktivní se přilepil přímo na čip, zřejmě by to chladilo ještě líp, a věřím, že by se karta dala přetaktovat až na maximálních 125 MHz.
Kromě toho se v GM elektronic snad dají sehnat větráčky rozměrově odpovídající původnímu chladiči. No a pak ještě vrchní ATIFAŇák Tom vymyslel způsob, který je asi lepší a navíc použitelný pro všechny karty. Návod na ATIFANu.
A ještě jedna záležitost. Mailem mi přišlo velice zajímavé varování od Video On Line.
Protože ne všichni poskytovatelé podobné varování vydali (třeba IOL spravovaný... no, spíš rozbíjený, ale to je jiná věc...krávacomem), přenáším sem jeho českou část (bylo to tam i anglicky).
NENECHTE SE OZEBRACIT. ActiveX vam muze vytahat penize z kapes!!!
Vazeni zakaznici,
ve snaze chranit Vas pred neocekavane vysokymi ucty za telefon, radi bychom Vas informovali o tom, ze nektere WWW servery mohou obsahovat na jejich strankach odkazy a/nebo tlacitka, ktera mohou spustit nevyzadane aplikace, vyuzivajici technologii ActiveX. Tyto aplikace, krome jineho, mohou zmenit parametry Telefonickeho pripojeni site za ucelem prikazat Vasemu modemu, aby vytocil telefonni cislo do zahranici. To muze zpusobit mimoradne vysoke ucty za telefonni poplatky. Navstivte, prosim, nasi nizeuvedenou stranku a seznamte se se zpusobem, jak zakazat vykonani instrukci ActiveX na Vasem pocitaci. Tomuto nebezpeci mohou byt vystaveni vsichni uzivatele internetu, kteri se pripojuji pomoci modemu, lhostejno, prostrednictvim ktereho poskytovatele.
http://www.vol.cz/cz/info/techsup/bad_connection.html
------------------------------------
Oddeleni zakaznicke podpory
Tak to je celé. Myslíte, že se Vám to nemůže stát? Že byste si přece všimli, že modem najednou zavěsil a začal vytáčet jiné číslo? Ale to je OMYL, přátelé!!! Velice tragický omyl! Obětí tohoto podrazu se již v mém blízkém okolí stal Aladdin, a to není žádný techniky neznalý a nevšímavý blbec. Když mě o tom prvně informoval, prostě jsem mu NEVĚŘIL!
Jeho modem totiž NIC NEVYTÁČEL. On prostě poslal signál do ústředny a ta ho klidně přepojila, bez jakéhokoliv varování, bez cvaknutí v modemu, bez zablikání LEDek na panýlku. Prostě jen tak. Jednou tam (na číslo někam do Ameriky!) a za půl hodiny zase nazpátek, na V.O.L. Je neuvěřitelné, že něco takového je technicky možné, když jiné věci (logicky daleko jednodušší) možné nejsou. Například přenositelnost čísla... Osobně bych řekl, že se jedná o další telekominický podraz a podvod, a (jako už několikrát předtím) prohlašuju, že jakmile to bude jen trochu možné a pro mě finančně únosné, přestanu využívat služeb největší české zločinnecké organizace a nechám si telefon zavést od jiné společnosti. I kdybych měl za zavadení znovu platit a i kdybych kvůli tomu musel měnit číslo. Na druhou stranu, ono to asi nebude nic platné... Společnosti, poskytující mobilní telefonii, jsou oficiálně také konkurenti a nepřátelé, zatímco v praxi to vypadá, jako by se na cenách domlouvali.
Neplánoval jsem to tak brzy, ale stalo se: Vyměnil jsem ATInu. Přiměly mě k tomu 2 věci:
1) Pokles cen. ATI se připojila k závodům ve vývoji 3D superčipů a AiW Radeon, který někdy v květnu stál přes 14 000,- se koncem září přiblížil 8 000,- . Může za to dvojice jeho nástupců Radeon 7500 a 8500. Podle toho co vím, R 7500 je spíše mezityp, zatímco R 8500 je vysoce kompatibilní, spolehlivý, kvalitní a rychlý procesor, který v některých testech předstihuje i dosud naprosto nepřekonatelný GeForce 3. Konkrétně v režimu OpenGL při 32bitové barvě. Tím se z ani ne rok starého, stále supervýkonného, Radeonu 1 stává výběhový model...
2) Kvalita letových simulátorů. První letové simulátory jsou vlastně zodpovědné za to, že jsem s počítači začal pracovat. Jejich vývoj se dostal dosti daleko a třeba LongBow Apache 2 od Jane's combat simulations vypadal s akcelerátorem velice pěkně. Ale pořád bylo poznat, že je to hra.
Jenže na posledním pařeništi (někdy na přelomu září a října) mi někdo předvedl Il-2 Sturmovnik (zatím jen demo, ostrá verze dosud není). A tam už poznat že to je hra v některých chvílích nebylo... Pilot v kabině je samozřejmostí, ale lankové antény, šrouby na otáčejích se kolech, fungující teleskopické pérování na podvozkových nohách, zadní střelec (na jehož místo si taky můžete sednout a vylepšit si směrovku stylem Indiana Jonese), dokonalé mraky, kondenzační stopa za letadlem ve velkých výškách, rozpášené palivo vytékající z prostřílených křídel... Že od dob Unrealu se po zemi válí vystřílené nábojnice, na to jsem si zvykl. Ale z kulometů v křídlech letadla jsem je skutečně ještě padat neviděl.
O něco později (už s Radeonem) jsme spolu s Davidem 'Krysákem' Machem utrpěli při jednom letu středně těžký šok.
Pronásledovali jsme Ju-87 - německý malý bombardér se dvěma muži posádky.
Jeho motor už poškytával a docela dobře hořel. Přiblížili jsme se asi na 40 metrů, trefili ho znovu a Junkers zmizel za černým obláčkem.
Když jsme jím proletěli, minulo nás něco plochého, s jednou polovinou prosklenou.
Asi dveře od kabiny, fajn, maj to hodně detajlní. Jenže ihned potom jsme byli zbaveni slov.
Z Junkerse (který byl v tu chvíli už jen asi 15 metrů před námi) vylezl pilot, postavil se na křídlo a skočil dolů.
S pořádným odrazem, aby se vyhnul výškovce.
Okamžitě jsem zvednul letadlo, abysme ho nenabrali my.
- "Davide, viděls ho???"
- "Jestli ty taky, tak asi jo..."
Loopingem jsem otočil letadlo až do sestupu střemhlav a zastavil motor, abysme neklesali moc rychle.
Kus pod námi právě vybuchlo hořící prostřílené křídlo Junkersu, který se rozpadl na kusy a ty začaly naprosto realisticky padat k zemi.
Naprosto realisticky znamená, že těžký trup letadla s kusem křídla a motorem pokračoval po balistické křivce, zatímco druhé křídlo, ulomené vcelku, a drobnější trosky začaly padat těměř okamžitě a patřičně při tom rotovaly všemi směry.
Padáky vidět nebylo.
- "Kde je ten cvok? Měli by tam bejt dva, ale střelec to třeba nestih."
- "Nevim, ale jak ses votáčel, byly tam dvě malý tečky."
Překlopil jsem letadlo a malinko přitáhl.
- "Tady..."
- "To asi nebudou voni, padáky by byly větší."
Přesto jsme pokračovali v letu téměř střemhlav. Byli to oni...
- "Hele, to sou profíci. Teď dou volnym pádem a votvírat budou na ruku v menší vejšce, abysme je nemohli dostat ve vzduchu."
- "No tak to si nevybrali dobře, spadnou přímo do vesnice..."
Během dalších letů jsme ještě zjistili následující skutečnosti:
To jen tak na co si teď vzpomenu, určitě jsem toho víc viděl, a nepochybně ještě mnohem víc neviděl...
Ale zpět k Radeonu. Karta All-in-Wonder Radeon má 32 MB paměti DDR a umí AGP 1x, 2x a 4x. Jako její předchůdkyně umí kromě 2D a 3D grafiky ještě televizi a vše co s tím souvisí. Tedy hardwarově MPEG, MPEG2 a DVD dekompresi a vyhlazování videosignálu s malým rozlišením, a softwarově digitální nahrávání z TV, S-video nebo kompozitního vstupu, S-video/kompozit výstup na TV, a teletext.
Programy se opět vylepšily, z nových funkcí zmíním tu, která mě nejvíc uchváltila. Je to tzv. "TV-on-demand", tedy televize na vyžádání, a znamená to možnost "pauznout" živé televizní vysílání, dojít si pro čaj nebo na záchod a po návratu pokračovat tam, kde jste přestali. Zní to neuvěřitleně, ale jednoduchá finta spočívá v tom, že se signál průběžně nahrává na disk a současně se podle potřeby přehrává. Pokud chcete takto získané spoždění dohnat, můžete si záznam v nudných pasážích pustit 2x rychleji, ale taky si můžete zajímavá místa pustit ještě jednou a třeba spomaleně (pro sportovní fanoušky bezpochyby úchvatné). Tato funkce samozřejmě sežere trochu místa na disku, ale i to lze nastavit (místo X kvalita záznamu a zatížení procesoru). Já mám nastavenou kvalitu na dobrou (3. stupeň ze 4) a zatížení procesoru na malé (1. ze 2), což na hodinu záznamu schramstne 3GB na disku a přitom zaznamenaný obraz od živého nepoznám.
Upozorňuji, že toto NENÍ digitální nahrávání (přestože tento záznam je možno vyexportovat do MPEG/2). Pokud nahrávám, nastavím si obvykle MPEG na 320x240 bodů (Standartní MMC od ATI umožňuje až "plnej" PAL 720x576, nicméně TAKOVÁ kvalita je už zcela zbytečná. Na druhou stranu třeba pomocí VirtualDub-u lze jít i na větší rozlišení.), 25 snímků za sekundu a audio 44 kHz stereo, což při skvělé kvalitě zabere na hodinu asi 1 GB, a to pak převádím pomocí VirtualDub-u do DivX, tak aby se celý film vešel na 1 CD.
Pokud jde o kvalitu TV funkcí: když jsem v lednu 2000 kupoval AiW 128, měl jsem za to, že karty "vše v jednom" a přídavné televizní karty se liší pouze zatížením sběrnice.
Opak je pravdou. Viděl jsem v chodu přídavné karty ATI TV-Wonder a 3Demon.
V obou případech byl obraz celkem slušný, pokud se nic nedělo, ale při jakýchkoliv rychlých sekvencích se obraz rozpixeloval stejně jako MPEG.
Naproti tomu AiW si televizi přehrává čistě na svém písečku nezávisle na okolí (a to dokonce i při zatuhnutí systému) a v trvale dokonalé kvalitě.
Takže nevýhody přídavných TV karet jsou tyto:
1) Významné zatížení sběrnice, přes kterou se obraz musí propašovat z TV na VGA.
2) O dost horší kvalita záznamu a menší možnosti při digitálním nahrávání.
3) Znatelně horší kvalita obrazu v rychlých scénách.
4) U většiny karet o jedno obsazené IRQ víc.
5) Některé TV karty se koušou s určitými VGA kartami a některé starší VGA karty neumožňují externí TV vůbec (Může za to nepřítomnost techniky zvané "overlay").
Pokud jde o výhody, vím jen o jedné, a to je možnost upgradu po částech.
Nahrávání na AiW je vysloveně na úrovni a karta nabízí stejné možnosti, jako mnohem dražší specializované karty. Jak je u ATI zvykem, dostanete kompletní příslušenství, tedy všechny vstupní a výstupní kabely pro kompletní propojení, a poloprofi software pro pohodlnou práci. Z krabice vám kromě hromady kabelů vypadne instalační manuál (kompletní příručka pro obsluhu je na CD v asi 40 jazycích včetně japonštiny, čínštiny a češtiny) a 4 CDčka.
Jedno z nich je instalační a obsahuje driver, MultiMedia Center ver.7.0, uživatelskou příručku ke kartě a k MMC,
3D demo a ještě nějaké další drobnosti.
2. CD je Ulead VideoStudio ver.5 - v podstatě virtuální střižna.
Dle mých zkušeností s verzí 4 je to velice přátelský a jednoduchý program, který umožňuje sestříhat velmi profesionálně vyhlížející video.
Pravdou ovšem zůstává, že verzi 4 chybělo několik důležitých funkcí, především pro práci se zvukovou stopu.
Ale verzi 5 jsem dosud nestihl nainstalovat, takže nemohu soudit.
Na dalším CDčku je Ulead Cool 3D - "Nejhladší cesta k nejdrsnější 3D grafice", a na posledním Matchware Mediator 5 pro snadnou tvorbu multimediálních prezentací.
Tyto dva programy jsem ještě neviděl, takže jejich byť zběžným popisem nemůžu sloužit.
Samozřejmě se na ně časem podívám a když budou stát za to, podám zprávu.
Nové ATIňácké 3D demo (zvané Radeon's ARK) je docela pěkné. Dokonalé jsou v něm dlaždice, které jsou sice vyleštěné jak bývá zvykem, ale jejich povrch je evidentně zvlněný, což už zvykem nebývá. Další úchvatnost je voda. Podíváteli se na Radeonu do vodní nádrže, neuvidíte jen stejné prostředí s filtrovanými barvami, ale projeví se i jiný index lomu vody. Dno nádrže prostě bude vypadat, jako by bylo prohnuté! Pravda trošku zjednodušeně, ale přece. Z dema jsem se též dověděl, že procesor Radeon má 3 texelové jednotky a je tedy schopen nanést na určitou plochu 3 textury v jednom průchodu. Pro srovnání: GeForce (všechny verze) mají 4 texelové jednotky, ovšem běžně se vyskytující levnější varianta MX má pouze 2. Veliká síla Radeonu ovšem spočívá ještě v jedné fintě a tou je tzv. renderovatelná textura, což znamená, že jedna z těch 3 nanášených textur může být Radeonem v témže průchodu vypočtena. V praxi to funguje tak, že Radeon obdrží pro určitou plochu texturu nátěru, texturu lesklosti, a pak povel, že texturu třeba osvětlení nebo odrazů si má dopočítat sám podle okolí.
Driver (obslužný program) je v případě Radeonu už v pohodě. Vzpomínám si na problémy s drivery pro karty s procesorem Rage128 . Tam byla každá verze vhodná pro určitý operační systém a určitý chipset, zatímco s ostatními to neustále padalo. Některé drivery se dokonce chovaly různě v závislosti na tom, zda před nimi byl nebo nebyl nainstalován driver jiný.
Radeonovské ovladače těmito nectnostmi netrpí.
Trpí něčím jiným...
To něco je micro$oft.
Driver dodaný s kartou (verze D714-0831a-97C-retail ze 30.8.2000) využívá pouze funkce DirectX 7.
Ty zůstaly zachovány i v DX8, takže tento driver je pěkně rychlý a spolehlivý.
Pokud si z internetu stáhnete novější driver, ten už bude využívat a tedy i požadovat DirectX 8.
Protože jsem po zakoupení Radeona přelíznul celý systém, trochu jsem s drivery experimentoval,
a zjistil velice nepříjemnou věc: drivery využívající DX8 jsou pomalé!
Ve 3D marku, v dalších testech i ve hrách se 3D výkon snížil o celých 10-15%.
Dobrá, čert to vem. Horší je ale jiná past v DX8 - zvoraná (ne-li dokonce zku%^@#%) podpora nahrávání. Ostré verze DX8 (lhostejno ve které jazyce) mají chybu v multimediálním bloku, takže nahrávání se pak zasekává a TV-on-demand nefunguje vůbec! Nefunguje ani s původním driverem z CDčka!! Nefunguje ani s patchem pro multimediální blok DX8!!!(podle micro$hitů to není patch ale service pack, ale touto marketingovou lží se nenecháme oblbnout a budeme nazývat věci pravými jmény) Zkoušel jsem to na 6 různých způsobů, ale se stejným výsledkem: nefunguje, Nefunguje, NEFUNGUJE!!! Micro$oft prostě DX8 opět zkopal, stejně jako kdysi dávno verzi 3.
Zvláštní ovšem je, že tato vlastnost chyba je jen v ostrých verzích.
Betaverze prý (netestoval jsem) nahrávala v pohodě.
Já jsem měl v této věci docela štestí a první DX8, který mi přišel pod ruku, byla anglická pre-release verze z Levelovského CD z ledna 2001.
Ta běhá taky ještě dobře.
Samozřejmě jsem zkoumal stránky technické potvory ATI i neoficiální servery. S pomocí přítele, který má v práci pevnou lajnu a kterého nebudu jmenovat, abych mu nezpůsobil potíže, jsem stáhnul přes 120 MB různých driverů, patchů, updatů a já nevím čeho ještě. Zkoušel jsem všechno, leč neúspěšně...
Vím, když to mají ATIňáci na svých stránkách, tak to zřejmě nějak půjde, ale mě se to prostě nepovedlo...
Teď abych to nějak shrnul: četl jsem na ATI All-in-Wonder Radeon celkem 10 profi- a nepočítaně user-recenzí na zahraničních serverech.
V té nejstarší byl autor překvapen kvalitami Radeonu, který byl před uvedením na trh považován mezi 3D chipy za dalšího retardovaného outsidera, aby po jeho uvední vyrazily konkurentům krůpěje vroucího potu na chladičích.
Dalších 7 recenzí mu bylo přinejmenším přátelsky nakloněných (zdůrazňována byla především dokonalá všestrannost a všestranná dokonalost AiW a vynikající ostrost a barevnost obrazu na všech kartách s Radeonem).
Další 2 (různí) autoři končili svoje recenze prohlášením, že AiW Radeon dostali jen na 14 dní na vyzkoušení a recenzi, a že svůj GeForce 2, resp. Geforce 2 MX 400 ViVo původně vůbec nechtěli vyndavat.
Po 14 dnech testování však odmítli vyndat a vrátit Radeon.
O Radeonech obecně (nejen o AiW ale i o dalších kartách s tímto chipem) se hodně mluví, kladně i záporně.
Záporné výroky se však ozývají výhradně z řad těch, kteří tyto karty nemají.
A další dnešní novinka je GameVoice. Pokud jste někdy hráli něco po síti a neseděli jste zrovna všichni v jedné místnosti,
zřejmě jste taky narazili na problém vzájemné komunikace.
Ostatní hráče není vidět, slyšet ani cítit, o chuti nemluvě...
Pak nastupuje několik možností. 1) Sehnat si vysílačky a mluvit přes ně.
2) Mít mobily a handsfree nebo hlasitý telefon a navzájem si telefonovat.
3) Natáhnout si vlastní kabel a zavést si domácí interkom.
4) Využít kabel, po kterém paříte a který tedy už existuje.
A teď k jednotlivým možnostem:
To bylo dosud trochu problematické.
Pravidelný účastník našich pařenišť Petr 'Spawn' Vaňkát už asi před rokem přinesl prográmek "Roger Vilco".
Ten se nám ale nepodařilo rozchodit.
Nejdřív odmítal vůbec akceptovat naše zvukárny (převážně herní klasiku SB live!)
a když jsme ho na dvou počítačích přecejen rozdejchali, stejně se nám nepodařilo spojit.
Další pokus, který jsme chtěli udělat, použití netmeetingu, se ani neuskutečnil.
Provedli ho totiž už mnozí před námi, takže jsme věděli, že v NM mohou spolu mluvit jen 2 lidé najednou,
nemluvě o tom, že netmeeting jako správný produkt micro$hitu žere systémové prostředy jak nezavřenej.
Pak jsem se v readme k IL-2 Sturmovnik dočetl o programu Mike NetPhone.
Ten jsem několik dní velice zuřivě hledal po celém internetu... A hádejte, jak jsem pochodil....
Moje hledání skončilo před několika dny, kdy jsem náhodně narazil na odkaz na www.GameVoice.com. Autoři tohoto prográmku se svého úkolu zhostili tak úspěšně, že jejich výtvor neunikl pozornosti micro$hitů. Ti si vymyleli superextrahabaďůru v podobě sluchátek s mikrofónkem a dále panýlku s 8 tlačítky pro údajně pohodlné ovládání, a začali to celé prodávat pod názvem micro$hit sidewinder gamevoice.
Stále však existuje možnost stáhnout si původní prográmek (pod názvem GameVoice Share) a používat ho s jakoukoliv zvukovkou, jakýmikoliv hluchátky a libovolným mikrofonkem. Tento program je pro daný účel skvělý a jeho obsluha je stejně snadná, jako sestřelení woken:
Bohužel na to nebylo moc času, takže další testování teď probíhá mezi přáteli, kteří jsou v současnosti na VŠ a mají počítač na koleji. Podle toho, co říkal Krysák, GameVoice se teď asi stane výraznou konkurencí zaběhlému PonyChatu... První testy ve více lidech dopadly dle očekávání dobře, jen se projevila potřeba aspoň trochu solidní zvukovky. Nezbytně nutný je plný multiplex (tedy souběžný vstup i výstup, což některé starší a levnější zvukárny neumí, nebo mají defaultově vypnuté). Pokud není, program se chová velmi podivně a většinou to dopadne tak, že buď nic neslyšíte, nebo nikdo neslyší vás a nebo se k nikomu nepřipojíte. Jinak ale není problém povídat si třeba v osmi lidech najednou (i jeden přes druhého) nebo ve 3 skupinách po 4.
Takže ať už potřebujete hlasově komunikovat při hře nebo jen tak, vrhněte se na www.GameVoice.com a sosejte dřív, než to micro$ofti bloknou nebo zpoplatní. Těch necelých 700 kB vám za to rozhodně stojí!
P.S.:Akorát by mě, mí drazí přátelé pařani, moc zajímalo, proč najednou nemůžu po celých Varech zavadit o nějaký rozumný sluchátka s dobrým utlumením okolních zvuků a mikrofonkem...
Předem chci potvrdit vysoké kvality GameVoice-u. Na pařeništi během vánočních prázdnin (8 dní, až 9 strojů ve 3 místnostech, jen moje myš najela za tu dobu téměř 4,5 km a její tlačítka byla stisknuta více než 100 000 x)se plně osvědčil a prokázala se i schopnost pokračovat v činnosti po zhroucení voiceserveru. I když je pravdou, že detekce krachu a následné přenesení serveru jinam trvalo minimálně 10 sec., v jednom případě přes půl minuty a jednou se za podivných okolností řetězově složily i počítače klientů. Z celkového počtu asi 5 případů. Ani jednou však nebylo prokázáno, že by se složil GameVoice sám, chyby byly vždy způsobeny buď bloknutím hry nebo celého systému a nebyly o nic častější, než dříve.
No a teď už k dnešním tématům.
Prvním je přijímač dálkového ovládání zvaný UIR, tedy Universal Infra-Red nebo česky obecné infračervené. Dálkové ovládání na bázi infračerveného záření je posledních už téměř 20 let běžnou záležitostí u TV příjímačů a videí, a stále častěji i dalších zařízení jako Hi-fi věží a podobně. U počítačů se pravděpodobně něco podobného objevilo poprvé v souvislosti s bezdrátovými myšmi, i když ty nyní přechází spíše na rádiové frekvence, protože IR světlo nemůže projít neprůhlednou překážkou. V současnosti je pravděpodobně nejrozšířenější formou dálkového ovládání počítače právě bezdrátová myš a případně i bezdrátová klávesnice. Problémem u těchto jinak sqělých zařízení je to, že potřebují drahé baterie i v době, kdy se požívají úplně stejně jako jejich klasické drátové ekvivalenty. Tedy skoro pořád, protože, ruku na srdce, kolikrát za den byste si sedli dál něž 2 metry od počítače a začali psát text - na monitoru běžné velikosti stejně nic nepřečtete z víc než 3 metrů (a to jsem možná ještě přehnal).
Pokud už něco opravdu potřebujete ovládat na dálku, pak se bude spíše jednat o přehrávání hudby nebo videa. Proto se objevila řada dálkových ovládání, buď samostatných (jako třeba dálkový ovladač firmy Silitec tuším s označením SM-100) nebo jako kombo s něčím jiným (např. Creative infra-CD-ROM). Některé současné počítače (především notebooky) mohou mít vestavěné obousměrné infračervené rozhraní standartu IrDA nebo AskIR. Tyto systémy však úmyslně požívají kratší vlnou délku než běžné dálkové ovladače, aby jimi nebyly rušeny, takže s většinou běžných dálkových ovladačů pracují více či méně nespolehlivě.
Kromě těchto zařízení je pak řada zapojení, které umožňují zachytit a zpracovat počítačem signál z libovolného dálkového ovladače a pak s ním nějak naložit. Některé jsou vyráběné sériově (například zařízení zvané IR-Man), ale díky jejich jednoduchosti se spíše vyskytují domácí výrobky. Známých zapojení je několik, méně známých zřejmě několik desítek a většina z nich vychází z úspěšného snímače Siemens SFH 506-36, nebo nějakého jeho ekvivalentu, a obvykle se připojují přes standartní sériový port. Uvedu například nejjednodušší LIrC, zapojení sestávající z pouhých 5 součástek včetně konektoru a IR-detektoru. I přes svoji jednoduchost však není nejrozšířenější, protože neobsahuje žádnou vyrovnávací paměť, vyžaduje reakci počítače v reálném čase a to může zvláště na pomalejších nebo hodně "nacpaných" systémech způsobovat jisté problémy. Proto asi nejrozšířenější je právě zařízení UIR, předloha profesionálního IR-Manu, využívající pro komunikaci s počítačem programovatelný obvod PIC 12C509. Jeho stavba však vyžaduje jisté zkušenosti s elektronikou a rovněž přístup k programátoru PICů. Bohužel Vám nemohu posloužit přesnou adresou, na které byste našli chéma zapojení a program PICu, protože jsem využil několika různých zdrojů, které si navíc ani nepamatuji. Protože však nejsem zas až takový profík na elektroniku, můj UIR postavil a naprogramoval opět David 'Krysák' Mach a pokud mu napíšete, určitě vám se stavbou poradí.
Pokud jde o samotné dálkové ovládání, používám univerzální ovladač, který jsem koupil asi za 350 Kč od větnamců. Má asi 2000 přednastavených sad pro různá zařízení různých výrobců, z nichž 7 si vyberete a snadno přepínáte určenými tlačítky. Takže mám sadu povelů pro ovládání woken jako takových (myš, hlasitost, menu, kurzor a běžné klávesy), další sadu mám pro TV a DVD přehrávač od ATIny, další pro Micro DVD player a poslední pro WinAMP. Další tři sady stále ještě čekají na své využití. Přijímač je ovšem univerzální a umožňuje tedy zachytit signál z jakéhokoliv infračerveného dálkového ovládání na alespoň trochu odpovídající vlnové délce - zachytí signál, uchová ho ve své paměti, pošle počítači požadavek na přerušení a když je mu vyhověno, předá data v podobě posloupnosti bytů doplněné hlavičkou IR ke zpracování. O to se již postará program, které samozřejmě musíte mít, ale kterých je nyní již celá řada.
První program, který jsem zkoušel, se jmenoval UICe - Universal Infrared CEnter. Program se mi zdál být celkem schopným, ale pak jsem zjistil několik docela závažných nedostatků, nemluvě o tom, že detekce nebyla vždy spolehlivá. Zkoušel jsem tedy vyšší verzi, ale ta zase byla zaneřáděná reklamou a nebo za peníze. Zkusil jsem tedy na jedněch stránkách o UIR prohlédnout Linky a vida. V sekci programy bylo: UICe - dobrý program pro ovládání počítače pomocí UIR. Jenže hned pod tím bylo: Girder - nejlepší program pro ovládání počítače. Pak tam bylo ještě pár dobrých, ale ty jsem po zkušenosti s Girderem už ani nestahoval.
Girder je totiž skutečně nejlepší, především díky svojí modulární stavbě, která od samého počátku předpokládala možnost snadného překladu a zapojení PlugInů. Takže to, co samotný Girder neumí, ho různí uživatelé obratem naučili. PlugIny jsou dvou druhů. Softwarové rozšiřují množství akcí, které program může provádět. Jeden z nich například umožňuje jedním tlačítkem aktivovat různé akce v závislosti na tom, kolikrát ho v dané době zmáčknete. Takže můžete dálkovým ovládáním psát písmenka jako na mobilu. Girder sám umí detekovat, zda určitá aplikace běží, takže ji můžete jedním tlačítkem zapínat i vypínat. Konkrétnímu programu můžete poslat zprávu nebo klávesu i v případě, že právě není na popředí, což je ideální třeba pro WinAMP, na který se nemusíte přepínat když zrovna píšete ve wordu. Možností je ale obrovské množství a jejich vyjmenovávání by jednak bylo dlouhé a jednak i zbytečné, takže toho necháme.
Hardwarové pluginy umožňují pracovat i s novými zařízeními. Standartně Girder zvládá UIR/IR-Man, LIrC a IrDA, ale díky PlugInům od uživatelů po celém světě je nyní možné ho použít téměř s čímkoliv. S různými univerzálními systémy dálkového ovládání, systémy specializovanými i kombinovanými. Např. ovládání v Cretive infra-CD-ROM, několik systému dodávaných jako součást nějaké TV karty, Silitecovic SM-100 a ještě asi 30 dalších HW zařízení, o kterých ani netuším, co jsou zač. Existuje i HW PlugIn pro joystick a pro klávesnici. Právě ten mě o vánocích naplnil nadšením, protože jsem zjistil, že pracuje nejen s normálními klávesami, ale i s nestandartními signály, které posílá multimediální rozšíření mojí BTC 9000.
Někdy asi před rokem totiž firma BTC vydala vylepšený obslužný program KeyMaestro pro tyto klávesnice. Umožňoval nastavení dříve nenastavitelných kláves a ještě pár věcí, ale ovládání multimédií nebylo tak propracované jako dřív. Nemluvě o WinME, na které jsem nedávno přešel, a kde multimediální ovládání fungovalo vyloženě blbě a to ještě jen když se mu zrovna chtělo. Takže jsem během vánoc zrušil KeyMaestra a doplnil příkazy pro Girder, kterým teď mohu ovládat WinAMP pro audio-CD a MP3, i MDVDP pro video. PlugIn pro klávesnici navíc umí rozlišit, jestli klávesa byla stisknuta v kombinaci se Shift-em, Control-em nebo Alt-em a přiřadit tomu různé akce. Takže teď třeba mohu klávesou Eject vysouvat nejen první CD-rom v systému, ale pomocí Shift-u a Control-u taky druhý CD-ROM a ZIP.
A ještě jednou byl Girder využit s multimediální klávesnicí od výrobce, který se na ni ani nepodepsal. Její obslužný program byl totiž zcela neschopný a neumožňoval například ovládání zvuku ve hrách. V systému to šlo, ale jakmile se spustil nějaký program (konkrétně hra :-), využívající k obsluze klávesnice DirectX, tak ovládání hlasitosti nefungovalo. S pomocí Girderu jsme tomu učinili přítrž, takže Martin 'Armin' Vrbka, kterému zmíněná klávesnice patří, má o starost méně.
Girder je samozřejmě univerzální program a umožňuje k libovolnému vstupnímu řetězci přiřadit libovolnou akci, takže ho musíte nejprve naučit dělat to co má. Na jeho webových stránkách však najdete kromě aktuální verze a SW i HW pluginů také hotové skupiny příkazů pro jednotlivé programy. Takže pokud budete chtít dálkově ovládat třeba WinAMP, nemusíte s ničím laborovat - stačí Vám stáhnout si příslušnou příkazovou skupinu a jednotlivé příkazy přiřadit k patřičným kódům Vašeho dálkového ovladače. Nic složitého-zvolíte příkaz, stisknete v okně Girderu tlačítko "Learn event" a pak přislušné tlačítko na ovladači. Nemluvě o tom, že help Girderu byl rovněž přeložen do češtiny.
Pokud tedy chcete z jakéhokoliv důvodu ovládat počítač dálkově, nebo si přizpůsobit chování multimediální (a vlastně i normální) klávesnice, mohu Girder jen doporučit.
Zoner Media Explorer 5 je prohlížeč multimediálních souborů obvyklého ražení. Snadno by tedy mohla vyvstat otázka, proč jsem si jej kupoval, když mohu zdarma získat například Irfanview nebo desítky podobných.
Hlavní důvod je ten, že za těch 10 měsíců, co mám digitální foťák, jsem nafotil přibližně 17 000 fotografií. Ano, sedmnáct tisíc!
Při takovém počtu už je dost obtížné se mezi fotkami vyznat, protože i když je roztřídím do adresářů podle žánru, zůstanou fotky, které lze zařadit jen těžko, nebo by naopak patřily do několika žánrů. Pro orientaci musíte mít nějaký program, který vám umožní fotky nějak popsat. Ideální je možnost přiřadit soubory k více různým kategoriím, nebo připojit ke snímkům klíčová slova, a podle nich pak vyhledávat. Informace se dají uchovávat buď v samostatné databázi, nebo je lze naopak "nějak" přidat do jednotlivých souborů.
Zoner Media Explorer je program, který k problematice přistupuje tím druhým způsobem - umožňuje upravovat EXIF informace souborů JPG a kromě jiného do nich vkládat klíčová slova. K vyhledání všech fotek z tábora, kde jsou děti na kolech, pak stačí zadat klíčová slova "tábor", "kolo" a "děti". Seznam klíčových slov je samozřejmě možné měnit, a z toho důvodu musí být archivován. Až sem je to fajn.
Po nějaké době jsem ale přeinstaloval wokna a byl jsem velmi nemile překvapen, když jsem zjistil, že zmizel celý seznam klíčových slov. Tedy nezmizel, byl nahrazen standartním, ale všechna mnou přidaná klíčová slova z tohoto seznamu zmizela. Seznam je totiž uchováván v systémovém registru, který se při reinstalaci windows ztrácí. Zbyla jen klíčová slova v EXIFu jednotlivých obrázků.
Kontaktoval jsem technickou potvoru a dověděl se, že firma Zoner nyní již o tomto problému ví a do dalších verzí ZME5 se plánuje náprava, nicméně v současnosti bych musel všech přibližně 130 klíčových slov pracně vyhledávat v souborech a přidávat do seznamu ručně. Na něco takového jsem samozžejmě příliš líný, ale protože lenost je matkou pokroku, napsal jsem si jednoduchý program, který tento problém řeší. Umožňuje procházet jak obrázky JPG, tak i Zonerovské zálohy EXIFBAK, vyhledávat v nich klíčová slova, a ta pak přidávat do seznamu ZME v systémovém registru.
ZME-asistent se může hodit i v případě, že si od někoho přinesete popsané fotky a potřebujete seznam klíčových slov, která v nich jsou. Lhostejno, zda je přidáte do svého registru nebo ne. Seznam lze i uložit do textového souboru a ten pak (v jiném programu) vytisknout. Protože se jedná o poměrně jednoduchou a přitom užitečnou hračku, rozhodl jsem se ji dát k dispozici ostatním uživatelům.
Pokud jste tedy narazili při práci se ZME 5 na tento problém, můžete si ZME-asistent stáhnout. Popis najdete v archivu. Současná verze je z 26.2.2003. Kdyby snad někdo měl zájem o zdrojový kód (v Delphi 4), hoďte po mně maila.
A to je zatím vše.