|
||
|
|
|
|
|
|
|
||
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Cesta:
1.den: Disentis (vesnice s asi 3000 obyvateli asi 15 km od pramenů Rýna) -
Chur (33-tisícové město v širokém údolí mezi horskými masivy, v dané oblasti
dost netypické panelovou zástavbou) - 70 km.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Postřehy:
1. Němci nejsou tak dokonalí, jak si o nich myslíme. Na záchodě u jedné
benzínky v Německu nechali otec se synkem, bavící se německy, téct vodu u
umyvadla proudem. Přestože za nimi nikdo nečekal a byly tam pákové baterie.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Tomu, kdo tam nebyl, se to špatně představuje, ale
prostě to nejsou takové ty kopce nebo skály, co máme u nás. Oni tak trošku
vypadají, ale jejich skutečnou velikost si uvědomíte až v okamžiku, kdy
zjistíte, že ta malá tečka v polovině výšky na úbočí, kterou jste považovali
za turistu, je ve skutečnosti věžička horského kostelíku o výšce pětipatrové
budovy, a to, co se zpočátku zdálo být telegrafním vedením, je lanovka s
kabinami pro 8 lidí...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V Churu i v dalších městech jsme zjistili, že Švýcaři nechávají kola ve stojanech v přistřešcích před domem. Přes noc, nezamčená, neodstrojená... Ráno nasednou a jedou buď na nádraží, nebo k podniku kde pracují, a tam opět ponechají kola nezajištěná v přistřešcích po celou pracovní dobu. Docela jsme si na to zvykli, takže pro nás byl potom šok, když nás 4. den
před odjezdem Dana (průvodkyně) upozornila, ať si na kola dáváme raději pozor,
a kdybychom šli v Kostnici do Husova domu, ať si je tam zamkneme.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
U sadů či záhonů s květinami často najdete stoleček s nožem a nůžkami, u vinic se soudkem vína. Dále je tam miska s penězi a papír, kolik stojí kilo, květina z určitého záhonku, nebo litr vína. NIKOHO (tedy, aspoň žádného švýcara) nenapadne, že by snad jabko, kytku nebo víno
vzal a nezaplatil, natožpak (jak by to bezpochyby dopadlo u nás) aby vzal ty
peníze z misky a nožem rozsápal papír, případně i stoleček...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jsou, pravda, tak nějak divně značené, odbočka je často znázorněna jen čárou na silnici a směrová šipka s popisem je nezřídka až ZA křižovatkou (POZOR! Tohle platí i pro auta!), ale dá se na to zvyknout. Mimo města ovšem vedou jen zřídka po silnicích, vetšinou se jedná o asfaltovou cestu různé, nicméně vždy pohodlně dostatečné šíře, tak asi 2 metry od silnice nebo oddělené svodidlem. V lesích a polích "nezpevněné" cesty. Je však nutno si uvědomit, že švýcaři pojem "nezpevněná cesta" definovali trochu jinak, než je tomu u nás, takže i tyhle úseky jsou perfektní. Na první pohled to vypadá jako písčitohlinitá polní cesta, ale světe div se, neobsahuje žádné kameny či jiné nerovnosti větší než asi 1 cm, za sucha nepráší a při normální intenzitě deště necáká. Při hustém slejváku samozřejmě cáká, ale pořád míň, než běžná silnice. Ve městech jsou značené průjezdy, na víceproudových ulicích pak jsou na obou stranách chodníky pro chodce, chodníky pro cyklisty a pak silnice pro auta. Na křižovatkách jsou nezřídka samostatné semafory se symbolem kola. Zatímco navigace a průjezd v českých městech může být pro cyklisty noční
můrou, na západ a jih od nás je to obojí stejně pohodová záležitost, jako u
nás mimo město. |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
To je sice hezké, nicméně Hussenhaus je docela hustá kamufláž. Němci se sice hájí, že se nedá prokázat, že tam Mistr Jan nikdy nebydlel. Nezmiňují se však, že lze prokázat, že po dobu koncilu bydlel jinde. V domě, kde podle hist. záznamů přebýval je však v současnosti automatová herna, takže s tím těžko něco uděláme. Trochu mi to připomíná známou Cimrmanovu židli, na které podle slov hostinského
Syrotka, vnuka původního majitele, Jára Cimrman s oblibou alespoň jednou
možná seděl.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Některé městské kostely jsou architektonicky docela moderní. Všechny včetně historických pak mají téměř bez vyjímky na věži velmi tenkou a vysokou
střechu. |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Zvláště stodoly na horských loukách jsou snad úplně stejné, v podstatě se jedna od druhé liší pouze podezdívkou, takže to ve mně vzbudilo dojem, že jsou montované z prefabrikátů (udělaných ovšem tak, aby působily staře). Asi tak polovina mnou spatřených vesnický kostelíků pak byly rovněž naprosto shodné stavby.
Jeden od druhého se liší pouze pozicí věže vzhledem k lodi kostela,
a pak ještě dolní částí střechy na věži - někdy je tam kopule,
někdy 4 menší stříšky v rozích nebo tak něco, ale jsou všechny stejně vysoké a
stejně špičaté.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V uvozovkách to píšu proto, že dole ve městech jsou to regulérní kamenné zdobené kašny, zatímco v horách jsou to spíše mělké, často dřevěné bazénky nad úrovní terénu a s přepadem do jednoho či více koryt (zjevně pro dobytek). Některé kašny se skládají z tolika různých korýtek, že to připomíná Vážskou přehradní kaskádu, některé jsou zase moderní a evidentně se jedná víc o architektonickou ozdobu, než o funkční zařízení. Až na několik málo vyjímek ovšem mají přítok vody vedený sloupkem s výstupy,
které připomínají trysku hasičské hadice. Nahoře na sloupku je pak vždy
umístěna barvená socha, buď celé postavy, nebo aspoň od pasu nahoru.
Některé z těchto "kašen" jsou docela staré - nejstarší dřevěná je ve vesničce Valendas - z r.1760.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V Churu byly hned vedle rýnské peřeje a jejich šum, připomínající vítr ve větvích, mě surferovi nedával klidně spát. K ránu pak začalo pršet a od půl sedmé (v sobotu) se hned vedle ve vojenské střelnici začalo střílet! Střelba pokračovala i přes chvílemi velice hustý déšť minimálně do 11, kdy jsme odjížděli. Ve Werdenbergu je hned za campem kostel se 4 zvony, které každou čtvrthodinu nebijí, ale doslova tlučou jak hluchej do vrat! Velice to kontrastuje s tím, že se ve Švýcarských campech úzkostlivě dodržuje noční klid od 2200. Já bych na tu kytaru hrál určitě tišeji, než ty zvony! Camp v Altenrheinu se na první pohled zdál být zcela v pohodě, později jsme zjistili že hned za ním je letiště... No a poslední Camp byl v Konstanz - tedy v Německu. To je ovšem trochu subjektivní problém - já ty germánský barbary prostě nemám rád. Prosím, tento postřeh berte s rezervou. Kdo mě znáte, víte že v rámci srandy
rád přeháním. Ve skutečnosti se ve všech campech spalo velmi dobře a rušení
nebylo nijak významné. |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Rovněžtak švýcarská neutralita je pověstná - každý Švýcar po skončení vojenské služby dostane uniformu a samopal, který si uloží někde doma. Totální mobilizace je tedy otázkou max. 2 hodin. Pravidelně cvičí, jak jsme se mohli přesvědčit v sobotu ráno. Na několika místech jsem si všiml, že část povrchu skály kus od silnice je sice zvrásněná, ale zjevně betonová, s půlcentimetrovou štěrbinou ohraničující obdélník o stranách asi 2x3 metry. Navíc byly někde poblíž v malých a velice hustých hájích ukryty budovy z masivního betonu, bez oken, zato však s kopulí na střeše. Jestli to nebyly skryté protiletadlové kanóny a radary, tak opravdu nevím. I Danka říkala, že v horských oblastech je takových nepopsaných a neoznačených instalací celá řada, a že to velice kontrastuje s tím, že jinak je v mapách i na budovách všechno popsánu velmi pečlivě. V souvislosti s tím nepřekvapí, že Švýcarsko nebylo nikdy vojensky
napadeno - ani Hittlerem za druhé světové války. Proti útoku hovoří tři důvody:
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jsou celé pískově béžové, trochu menší než známe odjinud, a "zlí jazykové" tvrdí, že mají na jedné straně nohy kratší, aby po těch strmých kopcích vůbec mohly chodit. V horách se chovají volně na loukách, v nížinách jsou v elektrických ohradnících a ve městech je nezřídka spatříte na zahradách rodinných domků nebo dokonce na travnatých pláccích mezi paneláky! Toho jsem si všiml ve Widnau a po přejetí Rýna také na druhé straně hranice v Rakousku, kde už to ale nebyly "tříčtvrteční švýcarské pískovky", nýbrž standartní evropské "černostrakaté krávy jako kráva". Jediný klasický kravín jsme s Verčou zahlédli v Churu. Ale i tam měli vychytávku: ve výběhu hned vedle kravína, jehož stěny byly vyklopené nahoru, byla instalována jednoduchá konstrukce s pomalu se otáčejícím kartáčem, který sloužil kravám jako automatické drbátko. Kromě krav se ovšem ve Švýcarsku chovají i další zvířata -
převažují ovce, kozy, osli a koně (užívaní hojně i k osobní dopravě). |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Překročili jsme je celkem 12x, měli bychom tedy teoreticky projet 24 celnicemi. Viděl jsem jich ale jen 15. - Poprvé mě dostala hranice Švýcarska s Lichtenštejnskem. Vedle silnice mezi
několika stromky bílý domek se švýcarským křížem a nápisem ZOLL-DOQUANE.
Modré okenice zavřené - asi v sobotu nepracujou. Pak modrá čára na silnici a
cedule s německým a anglickým nápisem "Vítejte v Knížectví
Lichtenštejnském". A dost - něco, co by aspoň vzdáleně připomínalo
lichtenštejnskou celnici, nebo hraniční budku, nebo aspoň závoru, byť
zdviženou, tam prostě nebylo!
- Další hezkou hranici jsme viděli v Gaissau - most přes starý Rýn a u něj klasická městská celnice s budkou velikosti novinového stánku, střechou jako u benzínky a závorou (zdviženou). Šipka označující cyklostezku však pokračovala dál - o 5 metrů, kde byla lávka pro peší a cyklisty. Asi aby se na celnici nemotali a něco je nepřejelo.
- Poslední den pak byl ve znamení chaosu. Za městem Stein am Rhein (Šutr nad
Rýnem :-) pokračovala švýcarská cyklostezka č.2 lesem, kde za zatáčkou, bez
nejmenšího varování, byla zdvižená závora a vedle cedule "Bundesrepublik
Deutchland"... A v městečku Gailingen už bylo německé dopravní značení,
Deutche Telekom-inické budky, německé autobusy a ceny v Euro. Jen ty šipky
švýcarské cyklostezky č.2 zůstaly...
- Za těch 12 hranic bych měl mít v pasu 24 nebo aspoň 15 razítek.Všechny
hranice ale byly po vyjednávání naší skvělé průvodkyně Daniely překonány
mávnutím ruky příslušného orgánu. Kromě poslední švýcarské celnice, kde
nějaký aktivní mladý švýcar s baretem na stranu přesně pod předepsaným úhlem
zahnal autobus ke straně.
Můj pas je tedy stále neposqrněn, nepočítám-li razítko ministerstva vnitra
že byl vydán. Až mi to už začíná připadat trochu trapný...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Nic, co by jezdilo na naftu nebo jiný smrdutý pohon jsem za celou dobu neviděl. Umožňují to horské říčky, sice nevelké ale zato s pěkným spádem, takže se na nich skvěle staví elektrárničky. Pokud je mi známo, vyrobí si švýcaři touto cestou asi 60% celkové produkce elektřiny (zbytek atom), kterou ovšem zdaleka nestíhají spotřebovat. Kvůli velehorským podmínkám je však dost obtížné stavět normální koleje, a tak švýcaři kromě klasického evropského rozchodu používají v horách ještě úzkokolejnou železnici, na níž se dají dělat ostřejší oblouky. Úzkorozchodné koleje mají rozchod asi 2/3 standartního evropského a v některých oblastech jsou položeny uvnitř klasického evropského pásu - tedy jedna krajní kolejnice je společná, druhá krajní je "evropská" a vprostřed je 2. kolejnice uzkorozchodná. Toto uspořádání dává v některých podhorských nádražích zcela nový význam pojmu "železniční uzel"... No a opomenout bych neměl ani zubačku - speciální tratě se třetí ozubenou
kolejí uprostřed, aby se vláček měl v kopci o co opřít. Škoda, že jsme je neviděli. |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
-nebo jak se to těm velkým řekám říká. U Disentis bych ho kamenem ještě přehodil, ale už na půl cestě do Churu by s tím byly dost velké problémy. Na horním toku, vlastně až do Bodamského jezera, je to celkem svižná řeka, kvůli splaveným nerostům zbarvená světle šedě až do modra. Pod jezerem se ovšem radikálně mění. Šířka už přesahuje 100 metrů, proud se uklidňuje a řeka je čistá. Jak chemicky, to samozřejmě nemohu říct, ale opticky odpovídá našim horským potůčkům a vidět je minimálně do dvoumetrové hloubky. Poslední den (jak jsem se už zmínil) jsme se s Verčou cestou několikrát koupali. (Verča tvrdí, že já jsem se jen tak namáčel po břicho a že ve srovnání s ní se o koupání nedá mluvit. No, to by bylo zase jiné povídání... :-) Při jedné takové zastávce jsem už by ve vodě a smál se, jak mi nohy užižlávaly mrňavé rybičky.
Veronika se právě chystala do vody, když najednou povídá: "Luky, pomalu se otoč!"
Foťák byl bohužel zahrabán v batohu, ale kdyby byl v tu chvíli aspoň připraven, nebo dokonce v podvodním pouzdře, byl to úlovek jako z korálových moří... Kde jsme přesně byli, to v tuto chvíli už nemohu říct, ale bylo to ne výš než 8 km nad Schaffhausenem a rýnopády, mezi břehem a zakotvenými osmi- až dvanáctimetrovými pramicemi, asi 5 metrů nad mírným schodištěm které sloužilo jako přístaviště malého přívozu. No a rýnopády, to už je kapitola sama pro sebe, kterou nejlíp popíšu fotkama. |
|
|
|
|
|
|
|
|
Co z toho:
No, asi nejlíp to vysvětlím, když napíšu, že až do 5.7.2002 jsem byl zastáncem názoru, že si na kole zajezdím v Čechách uplně stejně, jako kdekoliv jinde a že vyhazovat horentní sumy za zahraniční dovolenou je blbost. Není! Doma nebo někde po Čechách bych si sice zajezdil stejně, ale ty hory, ty řeky, ty lidi. Z vyprávění bych tomu asi nevěřil. Odkýval bych to, ale neuměl bych si to představit. Navíc ta suma zas tak horentní není... Jestli máte rádi aktivní dovolenou, trochu dobrodružnou, ale spolehlivě zajištěnou,
můžu vám cestovku Není to jako s některými jinými cestovkami - například Adventura, o které jsem si myslel že patří ke špičce. Jeden můj známý se s nimi ale pěkně spálil na cyklozájezdu ve skandinávii - dostali pouze přibližný itinerář a pár informací k trase, ale třeba to, že tam nejsou jiné obchody než supermarkety, jim průvodce jako samozřejmost sdělil až třetí den po přímém dotazu, takže první dva dny to byla hladová jízda. Jednoho nehezkého večera po dojezdu 120 kilometrové etapy zjistili, že nemají kde spát, protože nebyli předem hlášeni a v kempu nebylo místo! A takhle to prý bylo skoro se vším. Sport-S se o klienty stará (jinak by s nimi Verča nejela už potřetí) a jestli máte chuť někam vyrazit, mrkněte na jejich stránky, něco si vyberte a zkuste jim klidně zavolat. Můžete mít štěstí jako naši přátelé z Klášterce, se kterými jsme se seznámili při čekání na příjezd autobusu v Plzni (míst odjezdu je vždy několik). "No, my jsme původně chtěli jet s kolama na Šumavu. Jenže se nám nechtělo to všechno zařizovat a vozit bagáž a tak, tak jsem včera v práci kouknul na internet, zkusil jsem jim zavolat... No a sme tady..." |
|
|
|
|
|
Sport-S