Obrázky jsou vysosané ze hry DiskWorld

Zpracované svazky:
Sekáč - 20.10.00 , Těžké melodično - 29.7.00 , Maškaráda - 20.10.00 , Hrrr na ně! - 25.6.00 , Nohy z jílu - 29.7.00 , Poslední kontinent - 25.6.00

Vysvětlivky:

Smrť: Klasický Smrťák alias Smrtka alias Zubatá, jak ho známe ze země. Existuje rovněž krysí Smrť. Všichni Smrťáci nebo jejich zástupci mluví ve službě velkými písmeny. ASI TAKHLE. Takže až do někoho vrazíte na ulici a on Vás místo nadávky počastuje větou 'NA BRZKOU SHLEDANOU!', budete už vědět o koho se jedná.
Smrť se občas snaží promlouvat i tváří, ale jediná grimasa, která se mu opravdu daří, je úsměv. Ono s obličejem sestávajícím z přední části lebky a dolní čelisti se toho o moc víc dělat nedá. Jezdí na velikém bílém koni, který se jmenuje Truhlík.

Neviditelná univerzita: Univerzita pro mágy. V rozporu se svým názvem je většinou normálně vidět, ale za to se tam dějou jiný zajímavý věci... Akademický senát tohoto ústavu je plný šílených jedinců-mágů s nejrůznějšími nejšílenějšími tituly, na které si velice potrpí, takže se už pomalu ani neznají jmény (která jsou ostatně neméně šílená), čímž velice připomínají akademické senáty podobných pozemských škol (např. Západočeské univerzity v Plzni...). Z důležitých osobností jmenujme např. Vzoromila Výsměška - Arcikancléře.

Knihovník neviditelné univerzity je orangutan. Kdysi dávno býval člověkem, ale pak ho proměnila nějaká magická nehoda a on se rozhodl tak zůstat. Má to řadu výhod - Projde vám spousta věcí, které by se u člověka netolerovaly, a můžete se lépe pohyboval po vysokých policích s knihami, jejichž kouzla jsou tak mocná, že musí být k regálům připoutány řetězem (podobně jako zlaté stránky v budkách, ale tam je to z jiného důvodu) a není radno se k nim přibližovat neozbrojen plamenometem.
Na druhou stranu vyjadřovací schopnosti orangutana nejsou závratné a omezují se především na všeobjímající výraz Ook [úk], proložený sem tam nějakým Oook [úůk]. Přesto mu všichni rozumí.

T'rusové: pouštní nomádské kmeny, převážně v Klači. Vyznačují se neuvěřitelnou bojovností - vrhnou se bezhlavě po hlavě na každého cizince, kterého potkají, a vůbec jim nevadí, když je cizinců najednou třeba desetkrát víc, než jich samotných.
Některé tyto kmeny mají ve zvyku brousit si zuby do špičky. Nemá to žádný praktický význam - prostě se jim líbí výsledný efekt při úsměvu.

Divadlo krutosti (První Pratchettova vydaná povídka)

Bylo překrásné letní ráno, jedno z těch, které budí v lidech pocit štěstí ze života. Ten muž by byl pravděpodobně taky šťastnější, kdyby byl živý. Jenže on byl, abychom pravdu řekli, mrtvý. Bylo by těžké být mrtvější bez speciálního výcviku.

Sekáč

10
PROČ
Postava mu to řekla
ALE TO... NENÍ TO SPRÁVNÉ.
Postava mu řekla: Ne, to je správné
Smrťovi se na tváři nepohnul jediný sval. Stejně tam žádný neměl.

14
Semínko vypočítavé borovice, které zapadne na jakékoliv místo na zeměploše, okamžitě prostřednictvím morfologické rezonace nasaje nejvýhodnější místní genetický kód a vyroste v rostlinu, která dokáže nejlépe využít místní půdu a klima. Obvykle se jí daří lépe než místní vegetaci, kterou většinou bezohledně utiskuje.
...
Když si tyto rostliny mlhavě uvědomily, že lidé dokáží odhadnout stáří podle počtu jejich letokruhů, Došly jakýmsi zvláštním myšlenkovým postupem k názoru, že to je důvod, proč lidé stromy kácejí.
Takřka přes noc upravily svůj genetický kód a na jejich kmenech se zhruba v úrovni očí průměrně vysokého člověka objevila světlá čísla, která udávala jejich přesný věk. Za necelý rok jako rostlinný druh téměř vyhynuly kvůli náhlému rozvoji průmyslu na výrobu dřevěných ozdobně vyřezávaných domovních čísel. Přežilo jich jen několik v těch nejobtížněji dostupných místech Zeměplochy

19
Smrťův dům obsahuje kromě jiných místností i velkou vstupní halu, jíž dominují obrovské hodiny s kyvadlem v podobě čepele, ale bez ručiček, protože v domě smrtě neexistuje žádný jiný čas než teď. (některé teď bylo samozřejmě dřív, než teď, které je teď, ale pořád to bylo teď. Jenom o něco starší.)

25
Kvestor vytáhl z kapsy hodinky a s cvaknutím otevřel víčko. Byly to ty nové módní hodinky s ručičkami. Ukazovaly čtvrt na deset. Zatřásl jimi u ucha. Pod dvanáctkou se otevřel malý poklop, z něj vystrčil hlavu miniaturní démonek a zaskřehotal fistulkou: 'Vykašlete se na to, šéfe. Šlapu jak nejrychleji umím!'

35
Rumpál žička je mág po smrti. Něco však není v pořádku. Oproti běžným zvyklostem žije dál!
Rumpálovi začalo docházet, že lidské tělo není řízeno mozkem, i když ten si většinou myslí něco jiného. V praxi se jedná o víc než tucet složitých automatických systémů, které tikají a bzučí s takovou dokonalostí, že si jejich přítomnost nikdo neuvědomuje, dokud se neporouchají.
Prozkoumal se z kontrolního stanoviště v mozku. Prohlédl si tichou chemickou továrnu svých jater s tím samým pocitem zmaru, jaký by zažil výrobce kanoí, který by si prohlédl kontrolní místnost supertankeru řízeného počítačem.

51
Seržant Tračník z Noční hlídky ankh-morporské městské stráže právě střežil Mosazný most, hlavní spojovací článek mezi Ankhem a Morporkem. Před odcizením.

52
Rumpál Žička seskočil z mostu. Ozvalo se začvachtání.*

* pozn. autora: Je pravda, že nemrtví nedokáží překonat tekoucí vodu. Jenže od přírody silně zkalená řeka Ankh, jejíž voda byla ztěžklá hlínou, zplavenou vysoko na pláních, se po tom, co protekla městem (jeden milion obyvatel), těžko dala nazvat 'tekoucí', a když už jsme u toho, tak 'vodou' už vůbec ne.

63
Rumpál Žička se plíživým krokem všoural do budouvy a s vrzáním prošel chodbami ke svému pokoji. Vypadalo to, že si tam někdo nastěhoval svoje věci, ale s tím se Rumpál vyrovnam mávnutím ruky, kterým všechna zavazadla vymetl na chodbu.

80
Smrť je v důchodu na Zeměploše a právě si našel své první místo - jako sekáč na farmě slečny Zahořalé...
'... Předpokládám, že byste si dal něco k večeři?'
DAL BYCH SI? AHA. ANO. VEČERNÍ JÍDLO. ANO.
'Abych vám pravdu řekla, vypadáte napůl vyhládlý k smrti. Víc než napůl,' podotkla, když klouzala pohledem po jeho postavě.

84
Mágové zvedli pohledy vzhůru.
Velká síň byla vždy osvětlována jediným mohutným svícnem, i když tohle slovo, v poslední době spojované s různými lesklými věcičkami z broušeného skla a chromu, se ani v nejmenším nehodilo k té obrovské, těžké, černé a voskem pokryté věci, která jim visela nad hlavami stejně pochmurně, jako přečerpaný účet. Vešlo se do něj tisíc svíček. Zavěšen byl přímo nad stolem starších mágů.
Na podlahu vedle krbu dopadl další šroub.
Arcikancléř si odkašlal.
'Běžíme?' navrhl.
Svícen se zřítil.

85
Výsměškův klobouk mu začal stoupat nad hlavu
Byl to klasický mágovský klobouk s rovnou kulatou krempou, ale přizpůsobený arcikancléřově oblibě života v přírodě.
...
Nebylo divu, že výsměšek na svém klobouku lpěl.
Jenže klobouk už nelpěl na něm.
Pomalu se od něj vzduchem vzdaloval. Bylo slyšet slabý, ale zřetelný bublavý zvuk.
Arcikancléř vyskočil. 'Tak to už přesahuje všechny meze!' zařval. 'Ta věc mě stála devět a půl tolaru!' Vrhl se po klobouku, minul a plynule pokračoval v letu, dokud se nezastavil dva metry nad podlahou.
Kvestor nervózně zvedl ruku.
'Nemohli by v tom mít prsty červotoči?' zeptal se.
'Jestli se stane ještě něco takového,' zavrčel vztekle Vzoromil Výsměšek, 'Cokoliv, slyšíte? Tak se vážně strašlivě naseru!'
Síla, která ho držela ve vzduchu, ho upustila právě ve chvíli, kdy se otevřela mohutná vstupní vrata. Dovnitř vešel jeden z univerzitních zřízenců a v patách mu kráčel oddíl Patriciovy palácové gardy.
Kapitán gardistů si prohlédl arcikancléře s výrazem člověka, který slovo 'civilista' vyslovuje stejným tónem jako výraz 'týden chcíplá žába'.
'Vy ste tady ten hlavní chlápek?'

123
Mágové v nouzi se rozhodli, že si přivolají Smrtě. 'na kobereček'.
'Nic si z toho nedělejte,' Uklidňoval je Výsměšek. 'Není proč si dělat starosti. Včera večer jsem si o tom přečetl, takže vím, o čem mluvím. Dá se to provést se třemi kousky dřeva a -'
'Čtyřmi kubickými centimetry myší krve,' přikývl starší pAsák. 'A nepotřebujete ani to. Stačí dva kousky dřeva a vajíčko. Ale musí být čerstvé.'
'Proč?'
'No, ta myš bude určitě radši.'
'Ne, já myslím to vejce.'
'Ále, kdo se stará o to, co si myslí nějaké vejce.'
'Každopádně,' vskočil jim do řeči děkan, 'je to nebezpečné. Vždycky mám pocit, že on zůstává v osmicípé hvězdě jen kvůli vnějšímu efektu. ...'

133
Ten si se mnou bude chtít potřást rukou, pomyslel si Rumpál. Jestli to udělám, budu mít určitě víc prstů, než předtím.
'A tak jsem mrtvý,' uzavřel nešikovně své vysvětlování.
'A už máte plné zuby toho, nechat sebou manipulovat, že?' řekl ten, kterého barva kůže předurčovala stát se příslušníkem strany na ochranu životního prostředí. Rumpál si s ním velmi opatrně potřásl rukou.

151
Bylo další ráno. V kurníku na hřadě si pohnul (těžce sklerotický, takže zapomíná, jak se správně kokrhá) kohout Cyril. (já za to vážně nemůžu! Tohle jméno tam fakt je a jakákoliv podobnost s mojí knihou návštěv je čistě náhodná).
V šeru na něj bíle zazářila písmena napsaná křídou.
Soustředil se.
Zhluboka se nadechl.
'Kukurukukúúůůůúúú!'
Teď, když se mu podařilo vyřešit jeho problém s pamětí, zbývalo už jen vypořádat se s dyslexií.

263 a 267
'Viléme, zdálo se mi... Vypadalo to... Jako když ta věc, na které to jede, je docela obyčejný kůň, sice trochu vyhublý, ale...'
JE TO KŮŇ-KOSTLIVEC. VELMI EFEKTNÍ, ALE STRAŠNĚ NEPRAKTICKÝ. KDYSI JSEM MĚL TAKY TAKOVÉHO, ALE POŘÁD MU PADALA HLAVA.
...
Jel skutečně na zvířeti-kostře. Z kostí vyletovaly malé modré plamínky. Slečna Zahořalá se přistihla při myšlence, zda je to pravá kostra, nějakým způsobem oživená, něco, co kdysi bývalo uvnitř koně, nebo kostlivé stvoření svého vlastního původu.
...
Musel se ten kůň také hřebelcovat, nebo ho stačilo jen tu a tam vyleštit.
...
'Nemám nejmenší tušení, o kom to mluvíte,' odsekla slečna Zahořalá. 'A být na vašem místě, mladíku, dala bych svému koni aspoň občas nažrat!'

309
'Oook.'
'Vy? Vás s sebou vzít nemůžeme,' odpověděl děkan a vrhl na knihovníka pohrdavý pohled. 'Vždyť vy nemáte ani ty nejmenší znalosti o partyzánské válce.'
'Oook!' prohlásil rezolutně knihovník a udělal překvapivě srozumitelné gesto, které vyjadřovalo, že to je sice možné, ale že na druhé straně to, co nezná o válečném umění orangutanů, by se dalo napsat na povrch malé hromádky vzniklé fyzickým zpracováním nepohodlného jedince, například děkana.

354
Objevili se. Krajinu tvořily sníh a nazelenalý led pokrývající rozeklané hory. Ty hory nebyly staré, ohlazené časem a plné příjemných lyžařských terénů, ale mladé, nepřístupné a teprve dospívající. Ukrývaly tajemné praskliny, propasti a nemilosrdné převisy. Jediné zajódlování na nesprávném místě - a místo veselé odpovědi osamoceného ovčáka byste se dočkali padesáti tun sněhu doručeného expresní rychlostí.

Těžké melodično

5
Zeměplošský Smrť kdysi z důvodů známých jen jemu zachránil malou holčičku Ysabell a vzal ji s sebou do svého domova ležícího mimo prostor a čas. Nechal ji vyrůst do věku šestnácti let, protože věřil, že se staršími dětmi je snažší pořízení, než s těmi malými. To samozřejmě jen dokazuje, že můžete být nesmrtelnou antropomorfní personifikací a při tom se smrtelně mýlit.

20
...Byla to poéma o narcisech.
Básník je očividně velice miloval.
V takových věcech byla Zuzanka dosti stoická. Tady byla svobodná země. Když lidé chtěli, mohli milovat třeba narcisy. Podle Zuzančina nezvratného přesvědčení by jim však nemělo být povoleno k tomuto sdělení použít více než jednu stranu.

21 - Smrťův sluha Albert se baví s krysím Smrtěm... o Smrťovi.
'Vždycky to pochopí nějak špatně,' bručel Albert dál. 'V tom je ta potíž. Jako když slyšel o svátku prasečí hlídky. Museli jsme to všechno vyzkoušet - doubek v květináči, papírové vuřtíky, vepřovou večeři, a on seděl v čele, na hlavě měl papírovou čepičku a ptal se: JE TO VESELÉ? Já mu udělal takovou malou ozdobu na stůl a on mě podaroval cihlou.'
Albert přiložil cigaretu ke rtům. Byla ubalena zkušenou rukou. Jen odborník mohl ubalit cigaretu tak tenkou a přitom prosáklou dehtem.
'Byla to pěkná cihla, o to nic. Ještě jí mám někde schovanou.'
KVÍK, řekl krysí Smrť.
'Teď jsi uhodil hřebík na hlavičku,' přikývl Albert. 'Tedy trefil bys, kdybys měl hřebík, kladívko a místo, kam ho zarazit. On vždycky mine podstatu věci.'...
Pak nasál ze svého domácího tabákového výrobku, až mu do očí vyhrkly slzy.

68
...'Jediné, co musíme udělat, je něco zahrát,' nedal se Zlota vyvést z míry. 'Cokoliv. Nový majitel je celý blázen do takových malých vystoupení, prý aby se lidi pobavili.'
'Ja myslel, že tam mají jednorukého banditu.'
'Měli. Ale zatkli jim ho.'

72
Na zdi vedle dveří byla přišroubována mosazná tabulka, která říkala: 'MgDr. (Nev.Univ.), C. V. Sýrozděn, b. thau., b. hyp.' *
To bylo poprvé v životě, kdy Zuzanka viděla mosaznou tabulku mluvit.

* Pozn. překl.: Doktor magie, absolvent neviditelné univerzity, C. V. Sýrozděn, bakalář thaumaturgie, bakalář hypnotismu. (Je ovšem pravda, že některé prameny dešifrují zkratku b. hyp. jako blbý kůň.)

80 - Jídelní lístek jedné Ankh-Morporkské restaurace

100 - Asi jsem se ještě nezmínil, že Zuzanka je Smrťova vnučka...
Normální děti dostávají ke třetím narozeninám xylofonky. Zuzance stačilo požádat dědečka, aby si svlékl vestu

103
Návštěvníci Zašitého bubnu si odedávna potrpěli na... no, řekněme...tradiční hospodské hry, jako je třeba domino, šipky, bodání lidí do zad a obírání mrtvých o peníze. Nový majitel se rozhodl, že svůj podnik posune po společenském žebříčku vzhůru. Stejně to byl jediný možný směr.
Krátkou dobu tam byl hádankový stroj, tři tuny těžké, vodou poháněné monstrum, postavené podle nedávno objeveného návrhu Leonarda da Quirm. Nebyl to nejlepší nápad. Kapitánu Karotkovi z hlídky, za jehož usměvavou tváří se skrývala mysl ostrá jako břitva, se jakýmsi tajemným způsobem podařilo do stroje vpravit nový váleček s otázkami jako: Nebyl jste v noci patnáctého tohoto měsíce náhodou poblíž Vortinova skladu drahých kamenů? nebo Kdo byl ten třetí muž, jenž se minulý týden účastnil loupeže v palírně Kubuly Medvídka? A zatkl tři z návštěvníků dříve, než jim to došlo.
Majitel sliboval hostům nový zábavní stroj, který měl přijít každým dnem. Knihovník, patřící k místním štamgastům, už nějakou dobu sbíral drobné penny, aby byl na onen velký den připravený.
Na konci baru bylo malé pódium. Majitel to zkusil se striptérkou, která tam měla mít polední představení, ale ta přišla jen jednou.Při pohledu na mohutného orangutana v první řadě, který s širokým nevinným úsměvem v rukou žmoulal velký pytlík s drobnými a ještě větší banán, to ubohé děvče uteklo.

113 i jinde - o Krysím Smrťovi jsem se už zmiňoval. Za zmínku rovněž stojí, jak se o něm vyjadřuje autor osobně.
Krysí Smrť se vyšplhal po hřívě koni na hlavu a zaujal místo mezi jeho ušima, při čemž mu černé rouško vlálo ve větru...

Zuzanka sesedla. A soustředila se.
'Ehm...' odkašlala si, 'BYL TADY ZABIT NĚKDO, KDO SE JMENUJE VLK?'
Krysík, stojící za ní, si sevřel lebčičku pařátky...

KVÍK!
'Nebuď hloupý! Já je jenom postrašila. To není jako kdybych jim byla něco udělala. K čemu je dobré mít moc, když ji nemůžeš použít?'
Krysí Smrť si opřel kostnatý čeníšek o kostnaté pracičky. S krysami to bylo mnohem jednodušší.

120
Měsíc visel nad klačskou pouští jako velká koule z bílého mramoru.
Nebyla to natolik krásná poušť, aby si zasloužila tak úžasný měsíc. Nikoho by nazajímala, kdyby právě tudy někdo neprošel, nenakreslil mapu a na té mapě nevinnou čárkovanou linku, vyznačující hranici mezi Klačem a Bajionou.
Až do té doby se T'rusové, skupina veselých, bojovně založených nomádských kmenů, toulali poští zcela volně. Teď tady ale byla hranice a oni byli jednou klačští T'rusové a jindy bajionští T'rusové se všemi právy občanů obou zemí, především s právem platit tak vysoké daně, jaké se z nich daly vymáčknout, a být zataženi do válek s lidmi, o kterých nikdy v životě nic neslyšeli. Takže výsledkem té nenápadné čárkované linky bylo, že Klač vedl průběžně pohraniční válku s Bajionou a T'rusy, Bajiona vedla neustálou pohraniční válku s Klačem a T'rusy, a T'rusové vedli válku se všemi, včetně se sebou samými. Moc si to užívali, protože v t'ruštině se výraz pro 'cizinec' shoduje s výrazem pro 'terč'.

178
Ankh-morporské pivo bylo proslulé svou charakteristickou příchutí; mělo to pravděpodobně něco společného s vodou. Někteří lidé říkali, že je jako silný vývar, ale to se mýlili. Silný vývar bývá chladnější.
Vzoromil Výsměšek spokojeně mlaskl.
'No, musím říct, že my tady v Ankh-Morporku dobře víme, co se dává do dobrého piva,' poznamenal.
Ostatní mágové přisvědčili. Oni to věděli taky. Proto pili gin s tonikem.

191
Zuzanka pomalu došla do uličky, kde nechala stát Truhlíka. Na hrubém dláždění kolem leželo půl tuctu mužů, kteří se drželi za různé části těla a sténali. Zuzanka si jich nevšímala. Každý, kdo se pokusil ukrást smrťova koně, zjistil, co to znamená 'mít bolavé místo'. Truhlík uměl skvěle mířit. V tomto případě to většinou bylo místo malé a velmi soukromé.

216
...Výsměšek začal vykazovat jisté příznaky jisté emoce. Kdyby byl vulkánem, rozhlíželi by se už místní obyvatelé po vhodné panně. K obětování.

224
Trolí hazardní hry jsou ještě jednodušší než hry australské. Jedna z nejpopulárnějších je 'Vyhoď jednu'. Spočívá v tom, že se do vzduchu vyhodí mice a vsází se na to, jestli spadne, nebo ne

257 a dál- Příklad toho, že Pratchett myslí na všechno a své zápletky dokonale prožívá. On si vlastně nic nevymýšlí - on popisuje. Takže se něktéré hlody rozrůstají i na desítky stránek.
Starý Smrďa Rum, profesionální maniak a nejúspěšnější z ankh-morporských žebráků, zamrkal do šera. Lord Vetinari měl skvělé noční vidění. A naneštěstí i skvělý čich.
Ačkoli byl Starý Smrďa Rum ve fyzické podobě malý shrbený mužík, co do zápachu vyplňoval svět. Smrďa byl fyzický schizofrenik - existoval Starý Smrďa Rum a existoval zápach Starého Smrdi Ruma, který se za dlouhé roky vyvinul do takového rozměru a síly, že měl svou vlastní osobnost. Mnoho lidí má pach, který se někde drží ještě dlouho po tom, co oni už odešli jinam, ale zápach Smrdi Ruma dorazil na příslušné místo několik minut před Smrďou, aby se mohl rozšířit a udělat si pohodlí, než dorazí jeho majitel. Vyvinul se do něčeho tak mocného, že se to už nedalo vnímat nosem, protože ten se v sebeobraně uzavíral. Lidé poznali, že se blíží Starý Smrďa Rum podle toho, že jim z uší začal vykapávat ušní maz.
...
Jeho zápach se zatím toulal po místnosti, četl si různé dokumenty a prohlížel obrazy.
...
'Pan Kolík je měl tisknout u trola Křídy, ale už žádný neměli, ale já tam vlez a pohrozil jsem jim, že na každýho dejchnu, dyž mi aspoň jeden nedaj.'
'Jsem si jistý, že to zabralo.' Patricij zapálil svíčku a pečlivě plakát pročítal. V přítomnosti Starého Smrdi Ruma měly plameny všech svíček namodralé okraje.
... Po Smrďově odchodu
'Výborně, Važuzle,' Usmál se Lord Vetinari na svého tajemníka, 'buď tak hodný, skoč za představeným cechu hudebníků a řekni mu, že sem nou chce mluvit.'
...Dalších 20 minut poté...
Po chvilce zvedl hlavu. 'Neváhej a zmiz!' vyštěkl.
Zápach se tiše vytratil.

262
Krysy hrály v historii Ankh-Morporku důležitou roli. Krátce předtím, než se dostal k moci současný patricij, došlo ve městě ke strašlivému přemnožení krys. Městská rada proti nim bojovala tak, že nabídla 20 pencí za každý krysí ocas. To na týden nebo dva citelně snížilo počet krys - a pak se najednou začaly tvořit před úřadem dlouhé fronty lidí s přehršlemi ocasů. Městská pokladna se rychle prázdnila a jak se zdálo, nikdo přiliš nepracoval. A navíc krys spíše přibývalo. Když tento problém předestřeli Vetinarimu, velmi pozorně je vyslech a vyřešil ho jedinou památnou větou, která hodně vypovídá jak o jeho inteligenci, tak o hlouposti městských úředníků: 'Zdaňte krysí farmy!'

264
Výsměšek tam rozeznal malý dřevěný kruh. Na něm byly připevněny podlouhlé zaoblené kamínky postavené na výšku. Oblázky tvořily několik soustředných kruhů přerušovaných různými mezerami. Nad středem kruhu bylo upevněno pohyblivé rameno se svíčkou, která mohla být posunuta do jakéhokoliv místa na obvodu kruhu.
Byl to přenosný počítač pro druidy, jakýsi přenosný kamenný kruh, kterému tady říkali kneetop (knee je koleno :-). Kdysi si jeden takový objednal kvestor. Na krabici, ve které počítač přišel zabalený, bylo napsáno:Pro druidy na cestách a ve spěchu. Kvestorovi se ho nikdy nepodařilo uvést do provozu tak, aby fungoval správně, takže ho teď používal jako zarážku ke dveřím.

271
Stará dáma tvrdě spala v houpacím křesle a v klíně měla změť jehlic a vlny.
...
'Chyťte se stropu, chuligáni!'
Zlota (jeden trpaslík) zašilhal na hrot střely vyčnívající z kuše, která se téměř dotýkala jeho nosu, a zvedl ruce. Stará dáma, jak se zdálo, přešla bez mezifáze ze stavu hlubokého spánku do pozice mířícího střelce.
'Tohle je všechno, co pro vás můžu udělat, výš to opravdu nedokážu.'
...
'Ať vás ani nenapadne dělat nějaké nepředloženosti! Patřím k sesterstvu místních čarodějek, abyste věděli! Stačí jediné mé slovo, a budete poskakovat po celém městě a hledat nějakou princeznu, která má sklony líbat se s obojživelníky!'

283
Barman se naklonil kupředu. 'Neviděl jsem vás už někdy?'
ANO, BÝVÁM TADY POMĚRNĚ ČASTO. NAPOSLED MINULÝ TÝDEN VE STŘEDU.
'Aha! To tady bylo poměrně rušno! To přece probodli starýho Vinciho!
ANO.
'No, on si o to stejně koledoval, když si říkal Vincent Nezranitelný.'
ANO, BYLO TO VELMI NEPŘESNÉ.
'Strážní tvrdí, že to byla sebevražda.'
Smrť přikývl. Vlézt k Zašitému bubnu a prohlásit se za Vincenta Nezranitelného, to byla skutečně jasná sebevražda.
TENHLE NÁPOJ MÁ V SOBĚ NĚJAKOU HAVĚŤ.
Barman zašilhal zboku do sklenky. 'To není havěť, pane,' vysvětloval, 'to je červ.'
AHA. A TO JE LEPŠÍ?
'No, ten tam má být, pane. Tohle je totiž mexical. Oni tam toho červa dávají proto, aby ukázali, jak je to silné.'
TAK SILNÉ, ŽE SE V TOM UTOPÍ I ČERVI?
Barman se poškrábal za uchem. Takhle o tom nikdy nepřemýšlel. 'No, je to prostě něco, co lidi pijou.' odpověděl pak neurčitě.
Smrť zvedl lahev a podržel ji v místech, která by obyčejný člověk nazval úrovní oka. V tekutině bezcílně plul červ.
JAKÉ TO JE? řekl.
'No, je to tak trochu jako - '
TO JSEM NEMLUVIL S VÁMI.

295
Kolík Aťsepicnu byl zásadně proti myšlence stálé kanceláře. Stálá kancelář měla svá pro i proti. Pro ni mluvilo to, že by pak Kolíka každý snadno našel. Proti ní mluvilo to, že by pak Kolíka každý snadno našel. Úspěch Kolíkovi obchodní politiky spočíval v tom, že si dokázal najít své obchodní partnery a zákazníky, a ne naopak.

297
'Říkal jste přece, že nás obecenstvo žralo.'
'Že ještě chvilku a sežralo by vás i s kytarama, to jsem řekl! Vždyť dva z vás dokonce během koncertu nahlíželi do kobylkovi kytarové školy!'

328
Dalo se předpokládat, že tam někde má ložnici i Smrť. I když na druhé straně se o smrti, stejně jako o čertovi, říká, že nikdy nespí. Asi jen leží v posteli a čte si.

351
Nebyl to úder, který by měl zabít. Čásek Lenosta z cechu zlodějů dobře věděl, co se stává zlodějům, kteří zabíjejí lidi. Vždycky za nimi přišel na krátký pohovor někdo z cechu vrahů. Přesněji, vždycky jim někdo z cechu vrahů přišel říci 'Sbohem.'

362
Cestu jim zastoupili dva trollové. Měli onu patinu mírně leštěného mramoru, která byla charakteristická pro většinu Chrysoprasových mordýřů. Chrysopras neměl pohůnky - většina z nich nebyla dost inteligentních na to, aby cokoliv poháněli.

371
Každá nota byla ostrá jako úder zvonu a jednoduchá jako sluneční světlo - v mnohostěnném mozku se lámalo a měnilo na miliony barev.
Zlotovi spadla čelist. A pak se mu v hlavě rozprostřela hudba. Dopadající noty vyvolávaly vzpomínky na důl, ve kterém se zrodil, na trpasličí chleba, jaký dokázala na své kovadlině vykovat jen jeho maminka, a na okamžik, kdy poprvé poznal, že se zamiloval*. Vzpomínal na život pod Ploskolebčí horou ještě předtím, než ho zavolalo město, a zoufale zatoužil po tom, vrátit se zase domů. Nikdy ho nenapadlo, že by člověk mohl takhle zpívat o dole.
Cliff odložil paličky. Zvětralýma ušima se mu do mozku draly tytéž tóny, ale v jeho mozku se měnily v lomy a vřesoviště. Když mu hlavu zamlžily emoce, pomyslel si, že hned jak tahle píseň skončí, půjde do hor, zjistí, jak se má jeho stará máti, a už nikdy od ní neodejde.
Pan Kolík si uvědomil, že mu v hlavě pučí podivné a znepokojující myšlenky. Zabývaly se věcmi, které se nedají prodat a za které se nemusí platit...

*Ten nuget měl stále ještě někde schovaný.

Maškaráda

8
Chvíli nebylo slyšet nic jiného, než řev větru a zvuky, které vydávala Stařenka Oggová při krájení chleba, což činila zhruba se stejnou efektivností, jako by se pokoušela přeříznout motorovou pilou matraci.

15
Anežka se zastavila. Tedy přesněji řečeno Anežčina větší část se zastavila. Anežky bylo mnoho. Trvalo nějakou dobu, než se přestaly pohybovat i její předsunuté oblasti.

Nahoře byl muž, který schodiště teoreticky zametal. Prakticky totiž jen přesouval za pomoci koštěte prach, dopřával mu nového výhledu a možnost udělat si nové přítele.

19
Stařenka věděla, že v Lancre je několik mladých dívek, které mají přesně ten správný věk.
Obtíž spočívala v tom, že to věděli i lancreští mladíci. Stařenka podnikala pravidelné procházky po letních loukách, měla bystré, i když diskrétní oko a až neuvěřitelně skvělé uši, které slyšely, doslova, až za kopeček. Viola Frotínková chodila s mladým Křivolakem Provazníkem, a když nechodila, dělala něco, co mělo k chození pouhých 90 stupňů. Dobruška Kárníková si vyšla v květnu na oříšky s mladým Vilémem Jednuškou a jen díky tomu, že dala na několik malých rad od Stařenky, nepřinesla jejich vycházka své ovoce v únoru.
...
Není pochyb, pomyslela si Stařenka s usměvem a řadou vzpomínek, nevinnost je ten stav, v němž se za horkých letních lancreských nocí přichází o nevinnost.

21
Silver (kocour Stařenky Oggové) se po nějaké chvíli probudil, protáhl, zazíval a tiše seskočil na podlahu. Pak se ta nejlstivější hromada chlupů, která měla dost chytrosti, aby si sedla na krmítko pro ptáky, otevřela tlamu, vybalancovala na čenichu kousek topinky a znehybněla, protáhla pootevřeným oknem a zmizela ve tmě.
O 5 minut později vystrčil kohout  od sousedů hlavu z kurníku, aby přivítal nadcházející nový den, a zemřel dřív, než stačil dokončit své 'Kykyrykýýý!'

Před Anežkou se rozkládal obrovský temný prostor, zatímco ji samotnou napůl oslepovala světla. ... Někde tam čekala jako ústa obrovského, velmi hladového zvířete, zkušební komise.
Odněkud z druhé strany světla se ozval hlas: 'Takže, jakmile budete připravena, slečno.'
Nebyl to nepřátelský hlas. Jen ji pobízel, aby se pohnula, zazpívala svůj kousek a vypadla.

118
Snídaně se podávala v jídelně opery v půl desáté. Herci nebyli proslulí časným vstáváním.
Anežka začala po probdělé noci padat kupředu do svého talíře vajíček se šunkou, ale zastavila se právě včas.
'Dobré ráno!!'.
Aha, Kristýna... Ano. Ona je přesně ten typ člověka, který dokáže jakoukoliv větu říct se dvěma vykřičníky na konci.
Kristýna si sedla vedle ní s tácem, na kterém, jak Anežka téměř bez překvapení zjistila, ležel plátek celeru, jedna hrozinka a šálek s asi půl lžičkou mléka. Naklonila se k Anežce a na její tváři se na okamžik objevil záblesk zájmu. 'Jsi v pořádku?! Vypadáš, jako když ti není dobře!!'
Anežka se zarazila přesně v okamžiku, kdy jí z úst začalo unikat první zachrápání.
'Jsem v pořádku,' odpověděla. 'Je mi prima, jen jsem trochu unavená.'
'Výborně!!' Když tímto rozhovorem vyčerpala své složitější myšlenkové pochody, přepnula Kristýna opět na automat. 'Líbí se ti moje nové šaty?!' zvolala. 'Nejsou báječné?!'.
Anežka je přeletěla pohledem. 'Ano,' přikývla. 'Jsou velmi... bílé. Velmi krajkové. Velmi obepínající.'

121
Pan Liberka, oficiální deratizátor opery, se zastavil a spustil rozhýbaný pytel na zem. Na hlavě nosil stará operní klobouk, aby bylo vidět, že není jen tak nějaký takový hej nebo počkej krysí poskok. Okraj klobouku byl pokryt vrstvou vosku a zbytky starých svíček, kterými si svítil na cestu v podzemních sklepeních.
Pracoval s krysami a pohyboval se mezi nimi tak dlouho, že už i na něm samém bylo něco krysího. Tvář vypadala jen jako zadní konec jeho nosu. Řídký knír se mu ježil. Přední zuby vyčnívaly. Lidé se občas přistihli, že mu vrhají pohled někam ke kostrči a hledají ocas.

122
Pan Liberka byl na tmu zvyklý. Už dávno mu nenaháněla ani špetku strachu. Navíc se vždycky pyšnil tím, jak skvělé má noční vidění. Stačilo, když bylo ve tmě jakékoliv světélko, jiskřička, záblesk fosforescence vyvolané tlením, jemu to stačilo. Jeho svíčkový klobouk byl spíše jakýmsi odznakem profese pro veřejnost než co jiného.
...
Bylo opravdu velmi tmavo.
KVÍK?
Zvedl hlavu. Ve vzduchu před ním, asi v úrovni očí, stála podivná postavička. Byla patnáct centimetrů vysoká a oblečená v černém pláštíku s kapucí. Z kapuce vyčníval kostnatý čeníšek s prohnutými vousky. Drobné kostlivčí prsty svíraly malou kosičku.
Pan liberka sám pro sebe zamyšleně přikývl. Nedostanete se až do Vnitřního kruhu Cechu krysařů a myšilovů, aniž byste zaslechli různé pověsti. Krysy mají vlastního Smrtě, říkalo se, stejně jako své vlastní krále, parlament a národy. Ale nikdo z lidí ho zatím nikdy neviděl.
Až doteď.
Cítil se poctěn. Během minulých pěti let vyhrál rok co rok Zlatou paličku za největší počet ulovených krys, ale respektoval je tak, jak může voják respektovat lstivého a odvážného nepřítele.
'Ehm... jsem mrtvý, že...?'
KVÍK.
Pan Liberka cítil, že ho pozoruje bezpočet očí. Malých zářivých očí.
'A... co bude teď?'
KVÍK.
Duše pana Liberky se podívala na jeho ruce. Zdálo se mu, že se prodlužují a chlupatí. Cítil, jak mu rostou uši a jak k podobnému nezvyklému prodlužování dochází i na spodním konci jeho páteře. Strávil nesmírné množství času jednoduchou činností na temných místech, ale i tak...
'Ale já nevěřím v reinkarnaci!' zaprotestoval.
KVÍK.
A to, jak pan Liberka porozuměl s absolutní hlodavčí jasností, znamenalo: Reinkarnace věří v tebe.

132
Sardelli se naklonil kupředu. 'My bychom od vás totiž ve skutečnosti chtěli... Perdito..., abyste tu roli zpívala, ale tedy jaksi... nehrála.'
Začali jí věc jeden přes druhého vysvětlovat a Anežka je poslouchala. Bude stát v souboru hned za Krystýnou. Krystýně přikáží, aby zpívala velmi potichu. Takové věci se dělávaly už i předtím, vysvětloval Sardelli. Dělo se to mnohem častěji, než si diváci uvědomovali - když zpěváky bolelo v krku, ztratili hlas, opili se tak, že měli co dělat, aby se udrželi na nohou, nebo jak se přihodilo kdysi před léty , zemřeli během přestávky a zbytek svých proslulých árií museli dozpívat podepřeni násadou od smetáku a s čelistmi ovládanými kusem provázku.

135
Osoba za dveřmi byla mladá žena. Velmi zřetelně mladá žena. Nebyl způsob, jakým by si ji někdo mohl v jakémkoliv šetření splést s mladým mužem, zvláště ne, pokud by prováděl šetření metodou Braillovou.

142
Anežka se nešťastně usmála. Stačilo, aby člověk znal Krystýnu jen krátký čas, a zjistil, že jen stěží odolává touze nahlédnout jí do ucha, aby se přesvědčil, jestli neuvidí světlo na druhé straně.

179
Čarodějky jsou zvědavé z profese a zvídavé od přírody. Přistoupila co nejblíže.
'Pusťte mě dopředu. Jsem děsně vlezlá ženská,' vykřikovala a slovům dodávala důrazu oběma lokty. Zabralo to, protože takový přístup obvykle zabírá.

182
Nenápadnost Stařenky Oggové byla dokonalá. Lidé si málokdy všímají nenápadných postarších dam, které vypadají, jako kdyby sem patřily - Stařenka dokázala vypadat, jako že sem či tam patří, rychleji než chcíplé kuře v kafilerce.
Kromě toho měla ještě jeden dokonalý dar, a to mysl ostrou jako cirkulárka, skrytou za obličejem, který se podobal loňské křížale.

212
V poště byla obálka se znakem opery.
Podíval se na ní, tak jako se člověk dívá na velmi divokého psa uvázaného na velmi tenkém vodítku.
Obálka nedělala nic, jen si tam tak ležela a vypadala zalepeně, jak už tak obálky většinou vypadají.
Nakonec ji nožem na papír rozpáral od jednoho konce k druhému a odhodil na stůl, jako by ho mohla pokousat. Když se o to nepokusila, váhavě se pro ni natáhl a vytáhl složený dopis.

222
...'Já opravdu nevím, o čem to mluvíš. Vzpomeň si, jak jsi říkala, že jsi, co se těch peněz týče, s rozumem v koncích.'
'To jo, ale docela by se mi líbilo, kdybych s tím rozumem mohla bejt v koncích na nějakém velkém pohodlném šasí lóže*, kde by se kolem mě točila spousta pěknejch silnejch mužskejch, kupovali by mi čokoládu a nabízeli různý pozornosti.'
'Štěstí si za peníze nekoupíš, Gyto.'
'To vím, já si ho chtěla jenom na pár tejdnů pronajmout.'

* Pozn. překl.: Vzhledem k tomu, že už mám se Stařenkou tu čest několik let, troufl bych si odhadnout, že má na mysli chaise longue, jakousi pohovku s jednou vyvýšenou stranou, na nichž ve starých filmech, plných nízkých vášní, polehávaly mladé ženy v nedbalkách.

272
Stařenka Oggová by dokázala přesvětčit sochu, aby se jí vyplakala na rameni a svěřila se jí s tím, co si doopravdy myslí o holubech.

275
... Valtr je jen takový kluk na nic, co tady dělá holku pro všechno...

285
... Kolem se prokolébal Valtr Plíža a jeho černý společenský oblek způsobil, že vypadal jako strašák do zelí z vyšších kruhů. ...

286
Sardelli se rozhlédl po přítomných. Byl tam, samozřejmě. Malý mužík v šatech šitých na mnohem většího člověka, zvláště co se týkalo pláště, který se za ním táhl po podlaze a dodával mu vzhled superhrdiny, který strávil příliš dlouhou dobu v blízkosti Kryptonitu*. ...
'Myslíte tamhle toho malého můžíka, kterému kolem hlavy málem blikají slova 'Městská stráž v přestrojení'?'
'Kde? toho jsem si nevšiml!'
Sardelli si povzdechl. 'Je to desátník Nóblhóch,' řekl unaveně. 'Jediný člověk, který musí ukazovat svůj průkaz totožnosti, když potřebuje dokázat, že patří k druhu člověk. Zatím jsem ho pozoroval, jak se smísil se třemi velkými sherry'.

*Pozn. překl.: Kdo neví o co jde, měl by se poptat na Supermana.

288
'Hrabě d'Argenti (dočasně na člověka překouzlený kocour stařenky Oggové, Silver) si dá mléko,' rozhodla pevným hlasem Bábi.
'Předpokládám, že se musí udržovat při síle,' řekl Sardelli.
Bábi se otočila. O její výraz by se pořezala i ocel.
...
D'Argenti vzal sklenici do obou rukou a začal mléko lízat jazykem. Pak obrátil zdravé oko k Sardellimu.
'Na cco tak zírráte? Ješště jsste nikoho neviděl pít mléko?'
'No... musím připustit, že... takhle ještě ne.'

351
Jindřich Lhůtal pozorně pročítal své operní poznámky. Pochopitelně nerozuměl úplně tomu, co se odehrávalo v prvních dvou dějstvích, ale věděl, že to je naprosto O.K., protože jen velký naiva by očekával současně logický příběh a dobré písně. Ale to nic. Všechno se vysvětlí v posledním dějství, které se bude odehrávat na maškarním bále ve vévodově paláci. Téměř jistě se ukáže, že ta žena, které se jeden z mužů tak horlivě dvoří, je jeho vlastní manželka, ovšem tak důmyslně zamaskovaná úzkou černou maskou přes oči, že ji její muž nepoznal ani podle stejného účesu, ani podle týchž šatů, které měla v předchozím dějství. Ukáže se, že sluha jedné z hlavních postav je přestrojenou dcerou jiné z hlavních postav, někdo zemře na chorobu, která mu ovšem nezabrání, aby o tom několik minut nezpíval, a celá zápletka se rozuzlí díky několika náhodám, které by se ve skutečném životě vyskytly asi tak pravděpodobně jako papírové kladivo.

352
Když člověk zhruba ve výši hlavy přeběhl pohledem podél řady baletek, narazil najednou na mezeru. Teprve když jste spustili pohled o nějakých 60 centimetrů níž, zjistili jste, že v onom místě řadu vyplňuje malá tlustá baletka se širokým úsměvem na tváři, v pukající naškrobené sukénce, dlouhých bílých spodních kalhotách s kraječkou a... botách.
Jindřich nevěřil vlastním očím. Byly to obrovské boty. Pohybovaly se sem a tam s udivující rychlostí. Saténové 'piškoty' ostatních tanečnic se nad prkny jeviště hebce vznášely; boty té malé tlusté se leskly a dusaly jako boty stepaře, kterému hrozí nebezpečí, že se při sebemenší nepozornosti propadne do žumpy.

362
mluví Bábi Zlopočasná... 'Kdysi existovala stará zlá čarodějnice jménem Černá Alissa. Byla strašlivá. Nikdy neexistovala čarodějka horší ani mocnější. Až do teď. Protože já bych si jí troufla plivnout do očí a ukrást zuby z huby, rozumíš? Je to tím, že ona nedokázala rozeznat Dobro od Zla, všechno se jí popletlo a to byl její konec.
Potíž je v tom, chápeš, že když rozeznáš Dobro od Zla, nemůžeš si vybrat Zlo. Nemůžeš to udělat a žít s tím. Takže... kdybych byla zlá čarodějka, mohla bych způsobit, že by se svaly pana Sardelliho obrátily proti jeho kostem a na místě mu je přelámaly..., kdybych byla zlá čarodějka. Mohla bych mu udělat různé věci v jeho hlavě, změnit mu v myšlenkách jeho podobu, takže by klečel na tom, o čem by se domníval, že jsou to kolena a prosil mě, abych ho proměnila v žábu..., kdybych byla zlá čarodějka. Mohla bych mu z mozku udělat něco jako míchaná vejce, takže by poslouchal barvy a čichal chutě... kdybych byla zlá...

388
'A můžu snad já za to, že jsi rozfofrovala všechny svoje peníze?' zamračila se Bábi.
'Nepamatuju si ani jedinou příležitost, kdy bych měla možnost rozfofrovat aspoň pár tolarů ze svejch peněz!'
'Peníze jsou jenom tak dobré, jako to, co za ně můžeš udělat.'
'To jo. Byla bych si za ně pořídila pro začátek aspoň nový boty.'
Stařenka několikrát poskočila a začala si pískat na svůj zbývající zub.

390
Stařenka Oggová vždy nosila peníze schované v podvlíkačkách... takže určit jejich množství pouhým pohledem bylo celkem snadné...
'A co to máš nacpané v gatích?' zeptala se Bábi.
'Nic, co bysme mohly použít k legální úhradě cestovních výdajů!'
'No, v tom případě... ne, lístky si nemůžeme dovolit.'
Stařenka si povzdechla. 'No, v tom případě budu muset použít vlastní šarm.'
'To bude dlouhá procházka,' ušklíbla se bábi.
Stařenka se podívala na kočího a vykouzlila na tváři úsměv plný nevinnosti. 'Dobrý den, můj pane!'
Vrhl na ni mírně vyděšený, ale velmi podezíravý pohled. 'Je dobrý?'
'Velmi rády bychom cestovaly do Lancre, ale naneštěstí jsme zjistily, že jsme poněkud nedostatečně vybaveny v oddělení spoďárů.'
Nechápavý pohled. 'Ano?'
'Ale jsme čarodějky a mohly bychom vám pravděpodobně zaplatit cestu v podobě vyléčení všech drobných chorob, bolestí a potíží, kolik jich máte.'
Kočí se zamračil. 'Poslyšte, jednak nemám v úmyslu vozit vás zadarmo, baby, a jednak nemám žádné potíže, choroby, ani bolesti!'
V tom okamžiku postoupila dopředu Bábi. 'A kolik byste si jich přál?'

Hrrr na ně

12
Jak ví každý, kdo se zabývá historií, odměny se nedostává cestovateli či průzkumníkovi, jehož noha jako první stane na panenské zemi, ale tomu, kdo pak tutéž nohu dostane co nejrychleji domů. Jestliže je ona noha stále ještě spojena s jeho tělem, je to prémie navíc.

42
Seržant Tračník a desátník Nóblhóch se opírali o úhledně srovnanou hromadu dřeva a pozorovali jakéhosi muže, který s velkou pečlivostí a láskou maloval na příď lodi jméno Leopard z Ankh-Morporku. Už okrasně vykružoval předposlední písmeno, aniž si uvědomil, že v prvním slově zapoměl a.

190
Dveře se otevřely dřív, než stačil Noby zaklepat, a v nich se objevila malá robustní žena.
'Jistě, to jsem já!' vyštěkla
Noby stál s rukou stále ještě pozvednutou. ' Ehm... Vy jste paní Bochánková?' zeptal se.
'To je pravda, ale dělám to nerada, a když, tak jen kvůli penězům.'
Nobyho ruka se stále ještě nepohnula.
'Ehm... Vy prý dokážete předpovídat budoucnost?'
Chvilku se dívali jeden na druhého. Pak se paní Bochánková pleskla několikrát dlaní přes ucho a zamrkala.
'Čert aby to vzal! Už zase mě ta moje jasnozřivost předběhla!' Pohled se jí na chvilku rozostřil, protože si v soukromí své hlavy přehrávala předchozí rozhovor.

233
Lord Rzezacz se znovu zamyslel. Měl výraz sekačky na trávu, které právě zjistila, že si tráva založila odbory.

238
Podívejte, jste možná fakticky takovej génius, jak jsem o vás slyšel, Mistře Quirmskej, ale když přijde na to vyhrožovat lidem, jste asi tak geniální, jako nafukovací terč na šipky!

276
... 'A co budeme dělat, až je dohoníme?'
'Nó...' O tom Elánius moc nepřemýšlel. Pak si ale vybavil jeden velmi nedokonalý dřevořez z knihy o pirátech. 'Zachytíme se v jejich lanoví a přehoupnem se se zbraněmi v zubech na jejich palubu?' zkusil to.
'Opravdu?' pokýval Kuňkins vážně hlavou. 'To bude skvělý. Už celý roky jsem takovou akci neviděl. V životě jsem něco podobnýho viděl akorát jednou.'
'Ano?'
'Jo. Jak se zdá, vyčet ten mládenec tuhle věcičku z nějaký knihy a fakticky se přehoup na nepřátelskou loď, do jejich lanoví, s šavlí v zubech.'
'Ano?'
'Jo... Na rakev sme mu pak napsali Půlhlavej Harry.'

313
To, co Elánius udělal pak, je v uličkách Stínova známo jako Přátelský potřes. Sestává to především z toho, že muže, vedle nějž stojíte, udeříte ze všech sil loktem do žaludku a pak rychle zvednete koleno, aby potkalo jeho bradu na cestě dolů, a přitom zatnete zuby, abyste nevykřikli bolestí, kterou cítíte v lokti a koleně. Pak vytáhnete svému nepříteli meč, a než se vzpamatuje, přitisknete mu čepel na krk.
'A teď, Karotko,' prohlásil Elánius vyrovnaným hlasem, 'byl bych rád, kdybyste jim jasně a srozumitelně řekl, že pokud okamžitě o kus neustoupí, začne tohohle gentlemana ošklivě bolet v krku.'

319
Elánius přeletěl pohledem k jídlu u ohně. Zdálo se, že hlavním chodem je ovce nebo koza. Jabbar se sehnul, vybral z kotlíku jakýsi kousek a podal ho Elániovi.
Sam Elánius se podíval na sousto. Sousto mu pohled oplatilo.

Stránku už nevím.
Mezi dunami se objevila jedna postava na velbloudu. Bílé roucho jí povlávalo ve větru.
Když muž dojel ke Klačanům, sklouzl ze sedla a zamával na ně.
„Dobré ráno, pánové! Mohl bych vás požádat, abyste se vzdali?
„Kdo jste?“
„Kapitán Karotka Rudykopalson, pane. Kdybyste byli tak laskaví a odložili zbraně, nikomu se nic nestane.“
Velitel se rozhlédl kolem. Na vrcholech okolních dun se začaly objevovat temné body. Jak se pomalu zvedaly, ukázalo se, že jsou to hlavy.
„To jsou…. To jsou T‘rusové, pane!“ ozval se seržant.
„Ne. T'rusové by okamžitě zaútočili, seržante.“
„Promiňte,“ řekl Karotka, „mám jim říct, aby zaútočili? Byli byste raději, kdyby se na vás vrhli?“
T‘rusové už obsadili všechny okolní duny. Stoupající slunce se odráželo od jejich zbraní a kovových součástek výstroje.
„To mi chcete říct,“ obrátil se velitel ke Karotkovi, „že dokážete přesvědčit T‘rusy aby neútočili?“
„Bylo to velice komplikované, ale nakonec pochopili princip věci,“ přikývl Karotka.
Velitel zvažoval svou situaci. Tam, na druhé straně, stáli T‘rusové. Jeho oddíly byly shromážděny na malém prostoru a obklíčeny. A tenhle velký rudovlasý a modrooký muž se na něj usmíval.
„Jak se dívají na milosrdné zacházení se zajatci?“ zeptal se.
„Myslím, že i o tom by se dalo mluvit, když na tom budu trvat,“ přikývl Karotka.
Velitel se znovu rozhlédl po mlčících T‘rusech.
„Ale proč?“ zeptal se nakonec. „Proč se na nás nevrhli?“ nechápal.
„Můj velitel nechce, aby došlo ke zbytečným ztrátám na životech, pane,“ vysvětloval Karotka. „Tím myslím velitele Elánia, pane. Sedí támhle na té duně.“
„VY dokážete přesvědčit T‘rusy, aby neútočili, a to ještě máte velitele?!“
„Přesně tak, pane. On říká, že tohle je policejní akce.“
Velitel polkl. „Vzdáváme se,“ řekl.
„Cože? Jen tak, pane? Bez boje?“ ohradil se seržant.
„Ano, seržante. Bez boje. Tenhle muž dokáže přinutit vodu, aby tekla do kopce a to má ještě velitele. Miluju tu představu, že se vzdáme bez boje. Válčím už deset let a celou tu dobu toužím po tom, vzdát se jednou bez boje.“

Elánius si zřídil pozorovatelnu na vrcholu jedné z dun. Tam nahoře moc dobře neslyšel, ale nebylo to ani zapotřebí.
Angua si sedla vedle něj. „Funguje to, že?“ řekla.
„Funguje.“
„Co bude dělat?“
„Hm, řekl bych, že jim sebere zbraně a pustí je.“
„Jak to, že za ním všichni lidé takhle jdou?“ Zavrtěla Angua hlavou.
„No, vy jste jeho přítelkyně, měla byste –'
„To je něco jiného. Já ho miluju, protože je hodný a laskavý a nepřemýšlí o tom. Nemusí hlídat své myšlenky jako většina lidí. Když dělá dobré věci, je to proto, že se rozhodl udělat dobro, není v tom nic jiného, žádná zištnost, ani touha po chvále, nic takového. Je tak jednoduchý. A vezměte to takhle; já jsem vlk, který žije mezi lidmi – vlkodlak. Ale kdyby zapískal, bežela bych za ním světa kraj.“
Elánius se snažil zakrýt rozpaky.
Angua se usmála. „Nelamte si nad tím hlavu , sire Elánie. Vy sám jste to řekl: Dříve či později se každý z nás stane něčím psem.“
„Jako kdyby je zhypnotizoval,“ pospíšil si Elánius. „Lidé za ním jdou proto, aby viděli, co se bude dít dál. Říkají si, že se jen na chvíli přidají, že mohou přestat, kdykoliv budou chtít, ale pak už nikdy nechtějí. Je to nějaká magie.“
„Tak to není. Sledoval jste ho někdy opravdu pozorně? Vsadila bych se, že mu stačilo deset minut rozhovoru a věděl o Jabbarovi všechno. Vsadila bych se, že zná jméno každého velblouda, který je v táboře. A bude si ho pamatovat. Lidé se obyčejně o jiné lidi ani o své okolí takhle nezajímají. On prostě způsobí, že se cítíte důležitý.“
„To dělají politikové –“ začal Elánius.
„Ale jinak, než on. Věřte mi. Karotka se o lidi zajímá. Ani o tom nepřemýšlí. On si prostě v hlavě na lidi vždycky udělá místo. Zajímá se o ně a lidé si pak myslí, že jsou zajímaví. Cítí se… líp, když je nablízku.“

Ano, taky mě to mrzí, ale když vidím některý vztahy kolem sebe, předchozí pasáž mi nutně připadá jako vtip.

Nohy z jílu

10
Lidé se dívají na věci jako je zeměpis nebo meteorologie dost skepticky, a to nejen proto, že jednu mají pod nohama a druhá je pravidelně promáčí. Nepovažují je za skutečnou vědu. Tedy alespoň ne za ten druh vědy, s jejíž pomocí můžeme něčemu přidat další tři nohy a pak to vyhodit do povětří. Jenže zeměpis je vlastně jen zpomalená fyzika, do které někdo tu a tam zastrčil strom, a meteorologie je plná vzrušujícího módního chaosu a spletitostí. A léto není jen období. Je to i místo. Léto je stvoření v pohybu a rádo se na zimu stěhuje na jih.

20
Aha, jistě, nosítka. Dostal je jako svatební dar od patricije. Lord vetinari věděl, jak Elánius miluje procházky ulicemi města, a bylo velmi typické, že Elánia obdaroval něčím, co mu ono potěšení znemožňovalo.
Nosítka čekala venku. Oba nosiči se v očekávání narovnali. Sir Samuel Elánius, vrchní velitel Ankh-Morporské Městské hlídky, se zase jednou vzbouřil. Pravděpodobně by měl používat tu zatracenou věc, ale...
Podíval se na předního nosiče a palcem mu ukázal na dvířka do ozdobné budky. 'Nastup si!'
'Ale..Sire...'
'Je překrásné ráno, dnes se odnesu sám.'

24
Pan Pohopka, správce Muzea trpasličího chleba, byl poněkud vzrušen. Kromě jiných vážných věcí, které ho rozrušily, byl také právě zavražděn. Jenže zatím byl rozhodnut brát to jen jako nepříjemnou, nicméně nepodstatnou skutečnost.
Byl ubit krajícem trpasličího chleba. ...
'Podívejte se tady na ten zub! Úplně zničil kůrku!'
A TAKY TVOU LEBKU, řekl Smrť.
'No, to taky'...'Ale proč si proboha nepřinesl nůž? Nebo kladivo? Sám jsem mu mohl nějaké půjčit, kdyby si byl řekl.'
Smrť, sám od přírody až vtíravě pečlivý, si uvědomil, že se octl v přítomnosti mistra. Bývalý pan Pohopka měl kvíkavý hlas a brýle zavěšené na kusu černé pásky - jeho duch teď měl na nose jejich přesnou kopii - a takové věci bývají vždycky znakem člověka, který leští nábytek i zespoda a kancelářské sponky třídí podle velikosti.
...
PANE POHOPKO, UVĚDOMUJETE SI PLNĚ, ŽE JSTE MRTEV?
...
Ruka pana Pohopky prošla deskou stolu. 'Co to?'
VIDÍTE?
'No to je neslýchané! To jste si nemohl vybrat nějaký vhodnější okamžik?'
JEDINĚ NA ZÁKLADĚ KONZULTACE S VAŠÍM VRAHEM.

37 - jen pro případ, že by někdo zapoměl: Strážnice Angua, přítelkyně kapitána Karotky, je vlkodlačice.
Z trpasličí pekárny vyběhly dvě postavy, vrhly se k povozu a naléhavě pokřikovaly na kočího, aby okamžitě vyrazil.
Kočí k nim obrátil pobledlou tvář a ukázal před sebe na ulici.
Seděl tam vlk.
Nebyl to obyčejný vlk. Tenhle měl zlatorudou srst, kolem uší tak dlouhou, že připomínala spíše hřívu. A vlci obvykle nesedají uprostřed městské ulice.
Tiše vrčel. Bylo to hluboké, tiché a dlouhé vrčení - slyšitelný ekvivalent hořícího doutnáku.
...
Jeden z mužů se začal opatrně natahovat pro samostříl. Vrčení o poznání zesílilo. Ještě opatrněji ruku spustil. Vrčení opět zesláblo.
'Co je to?'
'Vlk!'
'Ve městě? Co by tady asi žral?'
'Jak tě vždycky napadne ptát se na takový pitomosti?'
'Dobré ráno, pánové!' řekl Karotka a odstrčil se od zdi, o niž se až dosud opíral.
Otočili se. Karotka je obdařil přátelským úsměvem a kývl jim na pozdrav.
...
'Proč neutečeme, vždyť ani nevytáhl meč!' zasyčel ten nejhloupější z vypečeného trojlístku.
'Ani ho nepotřebuje, má nabitýho vlka!'

46
'Máte svatou pravdu, kapitáne Karotko!' řekl Ocelkůrka (trpaslík - majitel pekárny) 'Tak pojďte, mládenci! Pověsíme je před bura zak-ka.'*
'Oóó,' zamumlal lupič slabý na srdce zadýchaně (jak se ukázalo později, byl slabý i na močový měchýř)
'Ale no tak, pane Ocelkůrko,' řekl Karotka chlácholivě, 'víte, že takový trest v Ankh-Morporku neužíváme.'**
'Praštili Bjorna Těsnogaťu tak, že z toho omdlel, a Olafa Silnoruku dva nakopali do bad'dhakz!'***

* Před radnicí
** Hlavní důvod je ten, že v Ankh-Morporku není radnice.
*** Díže na těsto.

67
Strážník Postihnout-hříšné-vysvětlující-brožurkou byl Omnijec a jeho země měla k hlásání evangelia tradiční přístup - těla nevěřících na mučidla, hlavy na špalek. V současných dnech se věci bohužel poněkud zcivilizovaly, ale Omnijci mají stále velice emocionální a neostýchavý způsob hlásání Slova, takže jen změnili druh zbraní. Strážník postihnout trávil většinu volna se svým bratrem ve víře, jehož jméno znělo Zdrť-nevěřící-mazanými-argumenty, a spolu obcházeli domy, zvonili na zvonky a měli takvou pověst, že kamkoliv přišli, lidé se před nimi v panice ukrývali za, do, i pod nábytek.

97
Charisma, pomyslel si Elánius. Ó ano, Karotka skutečně měl charisma. On působil, že to lidem v hlavách fungovalo úplně jinak. Dokázal by přesvědčit útočícího leoparda, aby se vzdal, odevzdal zuby a drápy a šel dělat něco užitečného pro společnost.

131
Elánius otevřel dveře, aby zjistil, proč je v úřadovně takový křik. Lidský - v tomto případě trpasličí - faktor zastupující policii, desátník ve službě, měl nějaké potíže.
'Zase? Kolikrát už jste byl tento týden zabit?'
'Dělal jsem jen svou práci!' prohlašoval rezolutně neviditelný stěžovatel.
'Rovnal jste česnek! Vy jste přece upír, ne? Heleďte, probereme si, jaká zaměstnání jste měl v poslední době: skladník v továrně na tužky, dolévač svěcené vody v chrámu velkého Offlera, ostřič kůlů ve firmě na výrobu plotů, zkoušeč slunečních brýlí ve firmě Argus optik... Zdá se mi to, nebo je v tom nějaký utajený systém?!?'

185
Někdo chytil Nobyho pod krkem. Tračník útočníka nepoznal. Byl to jeden z těch obyčejných, zjizvených, špatně oholených štangastů, jehož úloha v hospodě touhle dobou spočívala v tom ukázat, jak dokáže otevírat pivní láhve vlastními zuby, nebo - když se večer zvláště vydaří - zuby někoho jiného.

193
Pleskot Řiťka se opřela o stěnu vedle dvěří do své privátní laboratoře (původně to byl záchod) a těžce lapala po dechu. Jak vždycky říkali její učitelé, byli dvě složky charakterizující dobrého alchymistu. Ta atletická a ta intelektuální. Dobrý alchymista prvního druhu byl jedinec, který dokázal přeskočit pracovní stůl a zmizet za dostatečně silnou stěnou během 3 vteřin, a alchymista obdařený i darem intelektu byl takový, který navíc přesně věděl kdy to udělat.
Vybavení laboratoře nebylo nic moc. Ukradla a odnesla sice z cechu alchymistů, co jen mohla, ale skutečná alchymistická laboratoř by měla být plná onoho druhu skleněných nádob, které vypadají, jako kdyby byly vyrobeny v době, kdy cech foukačů skla pořádal soutěž ve škytání. Správný alchymista nemusel provádět některé ze svých zkoušek ve džbánku s obrázkem medvídka, který bude nota bene pravděpodobně příčinou mnoha nepříjemností, až desátník Nóblhóch zjistí, že se mu ztratil.

199
'No, v hlídce je to stejné,' řekla Angua. 'Je jedno, jakého jsi pohlaví, čeká se od tebe, že se budeš chovat jako chlap. V hlídce nejsou mužští a ženské, jenom parta mládenců. Jak s nimi mluvit, to se rychle naučíš. V základě je to o tom, kolik piv jsi do sebe nalila včera večer, jak silné bylo karí, co sis dala potom, a kde jsi to pak všechno vyhodila. Stačí myslet egovarleticky. A taky musíš počítat s tím, že uslyšíš řadu sexuálně zcela jednoznačných vtipů.'

247
Karotka si povzdechl. Neexistovaly žádné veřejné zdravotní předpisy nebo zákony. Pokusit se o něco takového by bylo stejně marné, jako instalovat detektory kouře do pekla.

264
'Můžeš jít v uniformě, to je dovolený. Dodá ti to na zajímavosti. Zvlášť, když ti sekne,' dodával bez ohledu na to, že Noby v uniformě vypadal jako by někdo několikrát seknul s ním.

293
Kdyby byl seržant Tračník konstruktivní bytost jako Sam Elánius nebo kapitán Karotka, tak by... našel nějaký hřebík nebo něco, čím by si uvolnil pouta, že? Jenže ta pouta mu objímala zápěstí velice pevně a zařezávala se do masa, protože provaz byl tenký a mnohokrát obtočený. Kdyby našel něco, o co by s nimi mohl třít...
Jenže, naneštěstí a proti vší logice, někdy lidé své oběti uvězní v místnosti, kde není jediný hřebík, jediná třecí plocha, jediný střep nebo podobný vhodný předmět, nemluvě o nářadí, které v případě potřeby umožní hrdinům mnoha příběhů a seriálů postavit provizorní pancéřový automobil.

303
Před Karotkou se mačkal dav. Předpažil a spojil ruce, pak je až k ramenům zasunul mezi nějaké dva lidi a rozpažil. S funěním a nadávkami se dav rozevřel jako moře před prorokem vyšší výkonnostní třídy.

349
Tak nejdříve okapová roura, na které visel, narazila na stěnu protější budovy v uličce. V dobře organizovaném světě by jistě přistál alespoň na pořárním schodišti, ale v Ankh-Morporku byly požární úniky neznámá věc a požáry se musely spokojit s tím, že z budov unikaly střechou.
...
Tračník spadl a přistál na něčem měkkém - rozhodně měkčím, než dláždění, a to udělalo 'm-r-r-r-ů!'. Odrazil se od toho a přistál na něčem nižším a ještě měkčím, co udělalo 'b-é-é-é-é!', a z toho spadl na něco ještě nižšího, co bylo vyrobeno z peří, a to se zbláznilo. A klovlo ho to!

375
'Co to křičela?' zeptala se Angua, když odtáhla Karotku z cesty.
'To je nejstrašnější a nejvýhružnější trpasličí válečný pokřik! Jakmile je jednou vysloven, někdo musí být zabit.'
'A co to přesně znamená?'
'Dnes je dobrý den na to, aby zemřel někdo jiný!'

415 - Dorfl je golem. Golemové normálně nemají svá přání ani emoce, nicméně Dorfl je Karotkovým zásahem do svého šému získal. V důsledku toho si začal hledat nějaký pro golema přijatelný světový názor.
'Ateismus Je Také Náboženské Stanovisko,' zaduněl Dorfl.
'Ne, to není!' prohlásil policista Postihnout. 'Ateismus je popírání boha!'
'Takže Je To Náboženské Stanovisko,' opáčil Dorfl. 'Samozřejmě, Správný Věřící Myslí Na Boha Neustále, Třebaže Ho V Myšlenkách Popírá. To Znamená, Že Ateismus Je Formou Víry. Kdyby Ateista Skutečně Nevěřil, Neunavoval By Se Popíráním.'
'Četl jsi ty příručky, které jsem ti dal?'
'Jistě. Většina Z Nich Nedává Žádný Smysl. Ale Rád Bych Si Přečetl Nějaké Další.'
...
'Dobrá, dobrá,' přerušil je Seržant Tračník, 'takže seš ochotnej odříkat tu podělanou přísahu, Dorfle, nebo ne?'
Dorfl pozvedl dlaň velikosti lopaty. 'Já, Dorfl, Diskutující O Možnosti Jsoucna Božstva, Jehož Existence By Obstála V Racionální Debatě, Přísahám Při Momentálních Zásadách Sebou Navrženého Morálního Systému -'
'Ty vážně chceš další příručky?'
Seržant Tračník obrátil oči k nebi.
'Oh můj bože!' zvolal Postihnout a propukl v pláč. 'Ještě nikdy mě nikdo nepožádal o nějaké další brožurky!'

421
V čele zástupu vroušených (tedy oděných v roucha) kněží kráčel Hugolín Výsměšek (pravděpodobně příbuzný Vzoromila Výsměška, Arcikancléře Neviditelné univerzity) , velekněz Slepého Io a postavením patrně nejblíže tomu, co by se dalo nazvat oficiálním mluvčím ankh-morporského svazu církví a věr. Zpozoroval Elánia a s prstem káravě pozvednutým zamířil přimo k němu.
'Tak podívejte, Elánie...' Zarazil se a pohlédl na Dorfla. 'To je ono?'
'Ano, to je on.' přikývl Elánius. 'Policista Dorfl, vaše velebnosti.'
Dorfl se uctivě dotkl své helmy. 'Jak Vám Můžeme Být Prospěšní?'
'Tak tentokrát jste to přehnal, Elánie!' prohlásil Hugolín, aniž si golema všímal. 'Přinutil jste tuhle věc mluvit a přitom ani není živá.'
'Chceme, aby byl zničen!'
'Svatokrádež!'
'To lidé nestrpí!'
Velekněz se rozhlédl po ostatních kněžích. 'Mluvím JÁ,' řekl. Pak se obrátil zpět k Elániovi. 'Tohle by se dalo posuzovat jako obrovské rouhání, uctívání idolů...'
'Já ho neuctívám, já ho jen zaměstnávám,' odpověděl Elánius, který se začínal bavit....
'Promiňte,' zaduněl Dorflův hlas.
'Tebe my neposloucháme! Vždyť ani nejsi živý!' osopil se na něj jeden z kněží.
Dorfl přikývl. 'To Je V Zásadě Pravda.'
'Vidíte, on to dokonce připouští!'
'Navrhuji, Abyste Mě Vzali A Rozbili Na Kousky A Kousky Rozemleli Na Nejjemnější Prach, A Věřím, Že Nenajdete Ani Jediný Atom Života -'
'To je pravda, udělejme to!'
'Ale Aby Byla Zkouška Průkazná, Je Třeba, Aby Některý Z Vás Podstoupil Stejný Proces.'
...
'Je pravda, že jste řekl, že budete věřit v každého boha, jehož existence se dá dokázat v logické debatě?'
'Ano.'
Elánius najednou s téměř věšteckým darem pochopil, kudy se bude ubírat nejbližší budoucnost, a poodstoupil několik kroků od Dorfla.
'Ale bohové zcela jasně existují.' řekl kněz
'To Není Evidentní.'
Z mraků vyletěl blesk a zasáhl Dorfla přímo do policejní helmy. Zazářil oslňující plamen a ozval se bublavý zvuk. Kov z Dorflovy roztavené zbroje tvořil malé kaluže kolem jeho do běla rozžhavených nohou.
'Tohle Pro Mě Není Žádný Argument,' ozval se Dorflův chladný hlas z oblaku kouře a páry.

Poslední kontinent

38
„No jestli tam nechce být a my ho potřebujeme tady, přesuňme ho zpátky –“
Zbytek jeho věty nebyl přehlušen hlukem, spíše udušen vlnou ticha, která se převalila přes mágy a byla tak agresivní a dusivá, že neslyšeli dokonce ani tlukot vlastního srdce. Starý Tom, magický zvon univerzity, který neměl srdce, právě ohlásil svým všepronikajícím tichem dvě hodiny ráno.
„Ehm –„ začal zase Rozšafín. „ono to není tak jednoduché.“
Výsměšek zamrkal. „Proč ne? Přeneseme ho sem pomocí magie. Poslali jsme ho tam, dokážeme ho přenést i zpět.“
„Bude trvat celé měsíce, než všechno správně připravíme… Tedy pokud ho chceme dostat přesně sem.“ Vysvětloval Rozšafín. „Když uděláme nějakou chybu, skončí tady, v kruhu o průměru 15 metrů.“
„A to je nějaký problém? Když se budeme držet stranou, může si tady přistát kde chce.“
„Obávám se, že mi dost dobře nerozumíte, pane. Pravděpodobnost chyby na lince signál – reakce během magického přenosu na nepřesně určenou vzdálenost, spojená s otáčkami zeměplochy, nám dává v průměru téměř jistotu, že přesouvaný objekt přistane na ploše několika desítek čtverečních metrů, pane.“
„Jak jste to říkal?“
„Že přistane jako kruh. Patnáct metrů v průměru. Pak by nám byl v knihovně co platný jedině pokud byste ho použil jako opravdu velkou záložku, pane.“

52
Když uděláte v dřevěné destičce coby podrážce díry, protáhnete jimi kus liány a vytvoříte jakési oko, do kterého můžete vsunout nohu, dostanete něco jako prabotu. V takové obuvi se musíte šourat jako budoucí potomek člověka, ale na druhé straně i ona má své nepopiratelné výhody. Tak za prvé, pravidelné „flip, flap“, které takové boty při chůzi vydávají, zní každému nebezpečnému stvoření, které byste mohli potkakt, jako že kráčejí dva lidé. Za druhé, i když je absolutně vyloučeno běžet v nich, z nich se dá zase vyběhnout velmi snadno, takže můžete být kouřící tečkou na hořícím obzoru, zatímco rozzuřená housenka nebo brouk stále ještě zírají na vaše sandály a přemýšlejí o tom, kam se poděla ta druhá osoba.

67
„A já bych se rád věnoval studiu primitivních kmenů v suknicích z trávy, které se tam jistě budou vyskytovat,“ dodal děkan a v očích se mu objevil výraz nově nabroušené sekačky na trávu, která stanula na okraji zanedbané zahrady.

69
Muž držel v ruce bumerang, a nebyla to jedna z těch hračiček, které se vracejí. Tenhle patřil k těm velkým, těžkým, mírně zakřiveným, které se nevracejí, protože zůstanou někomu trčet v hrudníku. Mohli jste se vysmívat představě dřevěných zbraní, dokud jste nezjistili, jaké dřevo roste tady.
Bumerang byl pomalován veselými barvami, ale i přesto vypadal jako předmět, který to myslí vážně.
Mrakoplaš se pokoušel vypadat co nejneškodněji. Co do hereckých projevů to v jeho případě nevyžadovalo žádné zvláštní nasazení.

113
Zaměřil se na jednu vzdálenou hvězdu na obzoru a nasadil svůj klasický krok, nedbaje křoví, které ho šlehalo po nahých lýtkách. Nebude nalezen nepřipravený, až povinnost zavolá… Měl v úmyslu nebýt nalezen vůbec.

197
Jistě znáte tropické přilby nebo klobouky, které mají po kraji přivázané korálky na deseticentimetrových provázcích. Ty korálky slouží k odhánění much. Na zeměploše už to teď znají taky…
Dongo mu natočil další pivo. „Na vedro je moc dobrý pivo,“ řekl. „Ale s těma zatracenejma mouchama nic neudělám.“
Mrakoplaš chtěl přikývnout, ale zarazil se. Sundal si klobouk a kritickým okem si ho prohlédl. Pak si rukou zamával sem a tam před obličejem a na chvilku rozehnal hejno much. Nakonec se zamyšleně podíval na řadu lahví.
„Máš nějakej provázek?“
Po několika pokusech, pádech a několika drobných otřesech vyjádřil Dongo názor, že to bude lepší jen se špunty.

215
Snížek (kůň) se přesunul k vodě, pil z malého rybníčku a vydával při tom zvuk, jako když si to nepříliš výkonné sací čerpadlo rozdalo se zvědavou želvou.

224
Mrakoplaš si byl jist, že se koně neumějí pochechtávat, ale byl by přísahal, že Snížkovo mlčení vyzařuje významnou pochechtávavost.

230
Mágové, postaveni tváří v tvář nebezpečí, se okamžitě zastaví a začnou se mezi sebou dohadovat o tom, jaký druh nebezpečí to přesně je. Když pak po nějaké době dospějí ke stejnému názoru, většinou zjistí, že nebezpečí se už dávno začalo nudit a odloudalo se pryč. I nebezpečí má svou hrdost.

257
„Vezměte si například žáby. Kdybych byl žabí dámou a hledal bych si manžela, rád bych znal třeba… velikost nohou, schopnost ulovit hmyz –„
„Délku jazyka…“ přerušil ho Výsměšek.
„To je ono, přitakal lektor zaniklých run. „Jestli má slušný rybníček a tak. Rozhodně bych nezaložil svůj výběr na tom, jestli dokáže nafouknout krk do velikosti břicha a dělat brekekeks, brekekeks.“
„Myslím, že oni dělají krakakvak, krakakvak, lektore.“
„Jste si tím jistý?“
„Co já vím tak ano.“
„A kdo teda dělá brekekeks, brekekeks?“
„Copak já vím? Továrna na sušenky v nebezpečí?“

261
Při jídle se kolem stolu podávaly i talíře… mísy... plné brambor, a on si pravděpodobně tu a tam nějakou tu naběračku dal, ale někdy taky ne! Nechal ten talíř projít kolem… a nic! Dal si místo brambor rýži! Rýže je svým způsobem velmi výživná, ale pěstují ji v podstatě jen tam, kde by brambory vyplavaly na hladinu.

276
„Takže co se mnou bude?“ zeptal se Mrakoplaš.
Dozorce se poškrábal na nose. „Pověsej vás za krk až budete mrtvej, kámo. Zejtra ráno.“
„A nemohli byste mě asi pověsit za krk jen na tak dlouho, než bych začal litovat svých činů, že ne?“
„Ne, kámo. Musíte bejt mrtvej.“

293
To nebyla bouře, to byla bitva. V té černé stěně mezi sebou bojovaly obyčejné bouře, dlouhé pouhých několik desítek kilometrů. Od jedné k druhé poletovaly klikaté vidlice blesků, z horních částí bouře se řinul hustý déšť, který se ovšem stačil změnit v páru už kilometr nad zemí. Pršelo tak hustě, že to potenciálně nebylo nic jiného, než padající oceán.
Vzduch světélkoval.
„No?“ řekl děkan. „Vypadá to, že přijde nějaký větřík.“
Šedý pás vyplňoval nejbližší budoucnost jako dohodnutá návštěva u zubního lékaře.

308
Po úniku z vězení se Mrakoplaš neúmyslně zakecal hned za rohem s prodavačem masových „lahůdek“ Kolíkem Féršance…(Velice podobný Kolíkovi Aťsepicnu, ale bylo to jindy a jinde.)
Vykročil do okruhu světla, který vrhala na ulici lucerna, a užasle zavrtěl hlavou. „Vy tady ty pirohy doopravdy jíte!“ prohlásil truchlivě, zvedl pohled a zíral přímo do tváře žalářníka. Za žalářníkem stálo několik vojáků.
„To je on!“
Mrakoplaš vesele přikývl. „Zdravíčko!“
Dva tiché nárazy signalizovaly, kam na dláždění dopadly jeho podomácku vyrobené sandály.

309
Dobré úkryty bývají v docích.
Nejlepší bylo pustit se vždycky z kopce. Tam také většinou lidé budují přístavy a doky. Aby je měli co nejblíže k vodě.

329
během úniku se ukryl v kuchyni restaurace…
Mrakoplaš pomalu ustupoval. Zašmátral rukou na desce stolu za sebou, která byla plná nožů a jiného kuchyňského nářadí a jeho prsty se sevřely na dřevěné rukojeti.
Ano, nenáviděl představu zbraní. Vždycky vyvolaly větší násilí. Ale pravda je, že dělaly na lidi dojem.
„Varuji vás! Jsem zoufalý muž!“ Zvolal Mrakoplaš a napřáhl ruku před sebe. Většina kuchařů se vrhla do úkrytu.
„To je sběračka, kámo,“ upozornil Mrakoplaše jeden z policistů. „Ale každopádně to byla sakra odvaha, to se vám musí přiznat! Co myslíš, Karlíčku?“
„Co se mě týká, tak nikdo nesmí říct, že tak proslulý zločinec byl zahnán do kouta právě v mé kuchyni,“ prohlásil Karlíček. Pozvedl v jedné ruce sekáček a v druhé mísu s kompotem „Broskev Nellie“. „Ty vyklouzni dveřmi, Mrakoši, a my si tady zatím promluvíme s těmi policajty.“
„To nám vyhovuje,“ přikývl policista. „To totiž vůbec není vhodné místo pro poslední velký boj. Dovedete si to představit? Boj na život a na smrt v kuchyni? Tak my teď budeme počítat do deseti, ano?“
Mrakoplaš měl znovu dojem, že mu někdo dal jiný scénář než ostatním.

404
Schopnost klást otázky typu „Kde to jsem a kdo je to ten ‚Já‘, co se mě vyptává?“ je jedna z těch věcí, které odlišují lidstvo, dejme tomu, od sépií. I když to není ta nejcharakterističtější vlastnost, a naopak se mezi nimi najdou i jisté podobnosti, například sklony ukrývat se v obtížných situacích za mraky inkoustu.

406
„Poslyšte, to pivo je skvělé, co říkáte? Opravdu skvěle pitné. Ano, myslím, že je toho dost, co bychom se mohli jeden od druhého navzájem naučit, arcikancléři. Vy od nás samozřejmě mnohem víc, než my od vás. Možná bychom se mohli dohodnout na nějaké výměně studentů a tak dál?“
„Výborný nápad.“
„Můžete mít šest mých studentů výměnou za jednu slušnou sekačku na trávu, ta naše mrcha už zase nefunguje.“

Ó Terry Pratchett - cyklus ulítlých fantasy Úžasná zeměplocha
Já jsem si to jen troufl vypsat. Lakva.