Manětín


Aktuální! účastníci nepřehlédněte!

1) V úterý 25.6.02 je předletová kontrola bicyklů, tricyklů a kvadrycyklů (pro neznalé: kol, tříkolek, a kol s postraními stabilizačními kolečky). Pokud mě paměť neklame, je to na středisku mezi 15. a 17. hodinou, ale pro jistotu kontaktujte Dr. Růžičkovou.

2) V pátek 14.6.02 navšívili operační i štábní důstojníci (vedoucí i Růžičkovi) naši novou základnu na Betlémě u Teplé. Základna byla shledána plně vyhovující. Zde nabízíme několik snímků.


Prohlídka pokojů. Martin se zpočátku obával, že si bude muset nechat zkrátit nožičky, aby se do těch paland vůbec vešel. Zde se však už usmívá, protože ho pan Bartoška (náčelník betlémských domorodců, na snímku vpravo dole) informoval, že pro podobné nestandartně velké jedince má několik lůžek upravených. Přesněji říkal, že jim prořízl motorovkou čela (těm postelím, samozřejmě).


Pohled z terasy. Základna je solidní zděná budova, i když trochu menší, než se zdála na snímcích v propagačních materiálech, poměrně pohodlná a s veškerým zázemím. Z jedné strany je obklopena kempem a vodní plochou, ze druhé pak loukami.


Místní cow-boys se před námi dosti intenzivně předváděli. Zda oprávněně, to si netroufám soudit - rychleji než volným klusem jsem se zatím jet neviděl.

Upozornění: obrázky na této stránce jsou kompletně myšocitlivé - když na nich necháte myš, zobrazí se popis.

Lidé, co mě znají, dobře ví, že v létě jezdím po táborech. Vzhledem k tomu, že jsem nezřídka zvládnul i 2 tábory za léto, je dosti pravděpodobné, že počet táborů přesáhl počet mých let. Přesné číslo však již asi zůstane navždy záhadou.

Za asi nejúspěšnější je možno považovat tábory v Manětíně. A je paradoxem, že tato stránka začala vznikat až v době, kdy už je zřejmé, že letos do Manětína NEPOJEDEME. (jste-li nadšení účastníci minulých ročníků a tato informace vás vyděsila, zase se uklidněte a čtěte dále)

Po mnoha skvělých akcích na Vladaři (hora u Žlutic (husitské městečko u Vladaře)), v Kyselce (městečko samohybnou houfnicí na dostřel od KV), na Nechranicích (surfařská vodní nádrž mezi Kadaní, Žatcem a Chomutovem) i jinde, jsme poprvé v roce 1998 zakotvili v Manětíně.

Manětín je klidné barokní městečko co by husitským obléhacím prakem dostřelil (a kousek došel pěšky) jižně od Vladaře. Mezi hlavní pamětihodnosti patří:

Největší zásluhu na vzniku této každoročně opakované akce nese MUDr. Zdena Růžičková. Tato dlouholetá organizátorka všeho možného před lety kontaktovala mě a mého přítele Jindru Pelce, a sdělila nám, že má místo, stravování, dotaci a oficiální záštitu, dostatečný počet dětí (ze svého obvodu, ne vlastních) a jediné, co jí k úspěšnému vyprovokování tábora schází, jsou vedoucí. A musím říct, že si nás vybrala dobře.

Manětín totiž teď už není jen název městečka nebo akce. Už první rok se sešla tak skvělá parta, že po návratu do KV byl docela problém dostat děti z autobusu. A přestože letos se s největší pravděpodobností pojede na Betlém (rybník u Teplé), stejně to bude zase Manětín, protože to slovo už teď symbolizuje i celou partu.

Kdo tu partu vlastně tvoří? Samozřejmě se děti i vedoucí během let trochu prostřídali, ale jádro zůstalo stejné.

Jméno

Poznámka
Eva Růžičková Alias Růža. Instruktorka. Kytaristka, zpěvačka, plánovačka her, krotitelka. Dcera MUDr. Růžičkové.
Jindřich Pelc Alias cpt. Picard. Hlavní vedoucí. Kytarista, varhaník, břichomluvec, prstohráč, plánovač her. Na kolo nenosí přilbu ani vlasy, aby byl rychlejší.
Lukáš Adamec Alias Šusmen Megarange. Vedoucí. Kytarista, zpěvák, šéfpilot, cyklochirurg. Nositel vyznamenání za držení kroku s větrem.
Martin Beránek Instruktor. Druid, psycholog, motivátor, plánovač přírodních akcí.
MUDr. Petra Hamzová Doktorka. První rok se tam s námi bála být celých 14 dní. Další roky se už od začátku bojí odjezdu.
Petr Hovora Instruktor. Bavič, likvidátor byciklů.
Radek Pelc Alias Radrin. Vedoucí. Kytarista, zpěvák, bavič, opozdilec.

Jak vám jistě neuniklo, jsme řazeni abecedně. Není totiž mezi námi ve skutečnosti nikdo, kdo by byl významější než ostatní. Pokud bychom někoho vyřadili, prostě už by to nebyl "Manětín". Ani ve vedení není žádná pevná hierarchie a funkce "hlavního vedoucího" je spíše formální záležitostí - kdokoliv může přijít s jakýmkoliv návrhem a kdokoliv může rozumným argumentem vetovat rozhodnutí ostatních.

Zčásti pro malý počet lidí a zčásti pro nepříliš systematickou povahu většiny vedoucích nemá náš tábor ani pevně určené oddíly. Pouze pro jízdu na kole jsme rozděleni do sekcí, daných výkonností účastníků. K rozřazování byl v Manětíně používán hnusný krpál do Brda (na 350 metrech jízdy 60 metrů převýšení). V okolí Betléma si nějaký podobný kopec budeme teprve muset najít.


Náplň

Hlavně jízda na kolech, hry, koupání a vlastně všechny možné zábavy, které nám Manětín s přilehlým okolím může nabídnout.

Táborů zaměřených na cyklistiku není mnoho. Vlastně by se dalo říct, že táborů, kde jsou k dispozici kola, je velmi málo. Ani v Manětíně jsme s nimi z počátku nepočítali. Jenže když jsme se tam byli před prvním ročníkem s Dr. Růžičkovou podívat, zjistili jsme, že zemědělské družstvo vlastníků má ubytovnu i jídlenu, že však tyto objekty jsou od sebe vzdáleny půl druhého kiláku vzdušnou čarou. Když jsme přemýšleli, jestli si třeba nebrat snídaně s sebou už večer, aby se aspoň jedna půlhodina ušetřila, napadlo Dr. Růžičkovou, že by se to dalo jezdit na kolech.
- "Teda, jestli si na to, kluci, troufnete, jezdit s 30 děckama přes město...".
- "Na to si troufnem klidně, ale jak sem ty kola dostanem? Děti, co pojedou na ozdravnej pobyt, sotva ujedou těch 50 kiláků v rozumnym čase. A ještě po pražský."
- "To už nějak zařídíme..."
Nakonec nám kola vezl jeden z rodičů ve velkém přívěsu za jeepem.

Uteklo "zabydlovací" odpoledne a první večer, a druhý den při snídani jsme se dětí ptali, co by chtěli dělat.
- "Tak se pojedem někam projet..."
- "JO! Na co tady ty kola máme???"
Takže nakonec nejzdatnější jedinci najezdili za těch 14 dní asi 750 km, protože v okolí Manětína skutečně je kam jezdit.

A přestože na Betlémě je jídelna přímo v budově základny, nikdo neuvažuje o tom, že by se kola nebraly.


Fotky


sv. MUDr. Růžičková, patronka našeho tábora


Přehlídka lidí, potvor, tvorů i netvorů po táborovém karnevalu.


Princezna & čarodějnice & Pipi šponovkatá (punčochy nebyly) & princezna
Tento snímek názorně dokazuje, s jak různorodými charaktery musíme pracovat...


Pole (jako) s bavlnou. V důsledku býlých chomáčků vypadá jako zasněžené.


I pracovat se musí. Snímek zachycuje úklid základny.


Nejmladší účastník tábora, Oliver Vondráček.
Na karnevalu byl hráčem rugby, a jako slavná osobnost je tedy v dobrovodu princezen.


Splašený Kalby.
Nejzdařilejší záběr tohoto stvoření, které je přes den téměř neviditelné pro svoji zběsilou rychlost, zatímco v noci ho plaší zábleskové zařízení fotoaparátu. Vědci se pro jeho plachost a neuvěřitelnou nebezpečnost domnívají, že se jedná o křížence ptáka uličníka (žhavikus asfaltie-superpípus) a tazmánského čerta (zmatkalis karamboliens).


Beránek Martin v rouše pirátím & rybář Filip Rybář
Figurka viditelná za Martinovým pravým (z našeho pohledu levým) ramenem již nebyla identifikována.


Betlémská porada
Přípravy na expedici Betlém '02 jsou již v plném proudu - snímek zachycuje bojovou poradu dne 7.4.02

A to je vše, přátelé.
Stránku spotvořil Luky.