Vzpomínám si na několik málo prvních sekund, na zoufalý křik jednoho z účastníků, který hledal svoji malou dcerku, a mě napadlo, že bych měl začít vyprošťovat ostatní, včetně mé dívky. Domníval jsem se, že to nejhorší mám tou dobou již za sebou, ale mělo to teprve přijít.

Ihned jsem si totiž uvědomil, že úplně ze všeho nejdřív musím přivolat pomoc. Zastavit nějaké auto, zajistit příjezd záchranářů! Vyběhl jsem po srázu na silnici a zahlédl světlo nad terénní vlnou vlevo od sebe. Postavil jsem se doprostřed jízdního pruhu a čekal, až se auto přehoupne přes vlnu a všimne si mě. Když se to stalo, začal jsem mávat rukama nad hlavou a kráčel pomalu proti němu.

Ale co to? On nebrzdí! Copak mě nevidí??? Proboha člověče…

Uskočil jsem v posledním okamžiku.

Ohlédl jsem se za odjíždějícím autem a užasle přemýšlel, zda se mi to celé jen nezdálo, zda nemám halucinace. Nebo jsem zemřel a jako ducha mě nevidí???

Další auto, tentokrát v protisměru, od Rakouska. Vedle sebe jsem zaslechl šramot a pomohl na silnici dalšímu přeživšímu. Opatrně, protože měl polámanou ruku. Postavili jsme se každý na jednu stranu příslušného jízdního pruhu a mávali, já oběma, druhý zraněný jen zdravou rukou. Se stejnou marností.

Další auto od hranice. Tentokrát řidič, snad aby nás ujistil, že o nás ví a že nehodlá zastavit, zcela zjevně přidal plyn!!! Projel tak těsně kolem mě, že mne proud vzduchu odstrčil a kdybych se neposadil na svodidlo, skulil bych se z náspu.

Proč Ti řidiči vlastně nezastavili? Báli se snad? Žijeme opravdu v tak “osvícené” “civilizaci”, že kulhající, zkrvavená a špinavá osoba na silnici nám připadá jako někdo, kdo nás chce přepadnout?

Slova “osvícené” a “civilizaci” jsem v předchozím odstavci napsal každé ve svých uvozovkách úmyslně. Proto, že pokud to tak opravdu je, pak to není zrovna dobrým znakem civilizace… a už teprve ne osvícené, tedy humánní, spravedlivé a prospěšné pro každého jejího příslušníka.

Z čeho má například strach řidič pětadvacetitunového náklaďáku, že se rozhodne nezastavit člověku, jenž zcela zjevně potřebuje pomoc? Může se přeci zamknout v kabině a zeptat se okénkem. Pak může odjet mimo dostřel potenciálního komanda a přivolat pomoc… Jenže on se jednoduše rozhodne nezastavit a ještě to dát dostatečně důrazně najevo tím, že nešťastníka málem přejede.

Možná si ten řidič myslel, že vyzkouší, jestli to na něj není nějaká past, jestli je ten člověk opravdu zraněný. Tím že pojede přímo na něj. Když ten člověk dokáže uskočit, pak mu asi nic není, a zastavování je zbytečné. Když nedokáže uskočit... tak byl asi opravdu zraněn a řidič v tom případě zřejmě vystoupí a půjde se ho zeptat, co potřeboval.

Vítejte v osvícených dobách inkvizice. Pokud se podezřelá z čarodějnictví, svázána a vhozena do rybníka, udrží na hladině, pak je spolčena s ďáblem a bude upálena. Pokud se utopí, má štěstí – je totiž nevinná a smí být pohřbena na hřbitově…

Scházel jsem po mostě dolů a asi 30 metrů přede mnou šel nějaký starý muž. Náhle zavrávoral a spadl na vozovku. A od kruhového objezdu se blížilo auto… Muž byl asi 10 metrů nad zlomem, a kdyby řidič pokračoval v jízdě, spatřil by člověka ležícího na vozovce natolik pozdě, že by neměl ani tu nejmenší možnost zareagovat.

Vyrazil jsem sprintem, a k muži doběhl ve chvíli, kdy auto přejíždělo z nábřežního úseku na první, prudce stoupající, část mostu. Zastavil jsem se asi 5 metrů od ležícího starce a máváním rukama nad hlavou se snažil řidiče upozornit na nebezpečí. A jeho reakce? Velmi dobře znatelné přidání plynu a zrychlení vozidla…

Polila mě hrůza, ale rozhodl jsem se riskovat svoje zdraví za cenu lidského života.

Řidič strhnul volant ne více než 5 metrů přede mnou, a s hlasitým řevem “kreténe”, který jsem slyšel i přes zavřená okna vozu, mě jen těsně minul. Muže, ležícího za mnou, si zřejmě nevšiml vůbec…

Pomohl jsem starci vstát. Nebyl to opilec, ale diabetik. Vracel se domů z procházky a postihla ho hypoglykémie…

Zpět! Nejen řidiči!

Lidé!!! Prosím, chovejte se k sobě lidsky. Uvědomte si, že jestliže se vás někdo snaží zastavit, pak to je jen zřídka proto, aby vám ublížil. Mnohem častěji potřebuje pomoc! Nebo se vás snaží před něčím varovat!

Zkuste se vcítit do ostatních a představte si, jak by asi bylo vám. Nečekejte až se k vám začnou ostatní chovat lépe – nezačnou, dokud nezačnete vy!

Platí to pro nás všechny! Nezačneme, dokud nezačneme MY!!!

Většina lidí tomu pořád ještě nevěří, ale já už to mám vyzkoušené:
To nejlepší, co může člověk sám pro sebe udělat, je pomáhat ostatním.
     -Já vím, že to zní divně. Ale zkuste si to!

Lakva