32.13.-2154: Můj milovaný deníčku: Dneska k nám do třídy přišel nový kluk. Je strašně krásnej a silnej a určitě i chytrej, ale na tom zase tak moc nezáleží. Třeba bych se mu mohla líbit. O přestávce se na mě usmál!

Ne, přátelé. V tomto duchu svůj deníček opravdu nepovedu. Zavedl jsem ho proto, abych nemusel každou chvíli přepisovat hlavní stránku. Míním zde uvádět takové ty obvyklé věci, které bych asi po nějaké době připsal do životopisu. V podstatě je to tedy občasníček, knihovnička, filmárium a tak podobně. První záznam je ze dne 16.1.2000, ale obsahuje záležitosti asi za čtvrt roku, po kteroužto dobu jsem se rozhoupával tuto stránku napsat. Poslední záznam je z 30.3.2002. Chcete-li být o změnách informováni, hoďte si sem . Adresa sem je http://www.volny.cz/lakva/denicek.htm . Původně zde byly ješte kniha návštěv a techbox, ale ty mají nyní vlastní stránky.

16.1.2000

Tak co se to za tu dobu vlastně stalo... Spousta věcí. Například jsem viděl Hvězdné války: skrytou hrozbu. Moc pěknej film, doporučuji. Když jsem se o tom bavil ještě s někým dalším (už fakt nevím, s kým), tak ten dotyčný tvrdil, že to nebylo nic moc, že příběh je neoriginální a nemá to to napětí předchozích dílů. Ano, nemá to to napětí - je to víc komedie (ale ještě zdaleka ne parodie). Řekl bych, že autoři i diváci už vyrostli z toho, aby filmy tohoto žánru brali smrtelně vážně. Co se ale jednoznačně vylepšilo jsou triky - různý hvězdný rasy, perfektní masky, různý technický finty (velmi reálně vypadá propalování masivních kovových dveří laserovým mečem a veškerá ochranná silová pole jsou vysloveně na úrovni) a především nesrovnatelně lepší dymanika pohybu dopravních prostředků, která ve starých dílech byla dobrá - vzhledem k době vzniku, protože dneska už bych ji označil spíše za nerealistickou, ne-li tragickou.

Dále se ukázalo, že VŠ (nynější studium) asi nebude tak jednoduchá, jak se zdálo původně. Sice mám víc než polovinu předmětů uznanou a s vyjímkou jednoho už mám splněný požadavky za tenhle semestr, ale přesto tam máme předměty, který by se snad daly oddůvodnit v inženýrském nebo doktorantském studiu, ale pro učitele jsou absolutně k ničemu. No, snad nebudou naši kolegové profesoři příliš šílet.

A ještě jedna věc: Dost mě zklamal humbuk kolem Y1K9. Je to opravdu trapné, že se s tím tolik nadělá a pak nic. Těšil jsem se, jak bude vybuchovat jedna elektrárna za druhou a jak budou letadla padat jako mouchy. Aspoň u nás, když už ne po celým světě, mohla bejt nějaká sranda - podle ňákýho americkýho úřadu jsme byli jedna z nejrizikovějších zemí světa. Doufám, že ten úřad po svém oficiálním seznamu rizikových zemí vydá také oficiální omluvu těmto zemím a rovněž oficiální vysvětlení, jak mohl selhat americký špionážní satelit, tímto úřadem spolukontrolovaný. Fakt by mě zajímalo, kdo se na celym tomhle pseudoproblému nejvíc nakapsoval a kolik peněz se ještě podaří vyházet v souvislosti s 29. únorem.

20.2.2000

Tak se zase udála spousta různých věcí...

Byli jsme v kině na šestém smyslu (bylo nás tam víc, ne že bych si mykal) a shodli jsme se na tom, že to je DOST dobrej film. Akorát se člověk musí od začátku dobře dívat, jak se kdo ke komu chová... A asi si i tak bude ke konci připadat jako hňup, že mu jedna věc nedošla už dřív :-) Nebudu prozrazovat, co. Ale určitě na to jděte.

Na obchodce jsme měli inspekci. Protože učím hlavně na VOŠ, taxe mě to zas tak moc nedotklo - měl jsem inspektora jen na jedný hodině. Přišel asi o 10 minut později, představil se (i žákům!) a klidně si sedl. Já jsem pokračoval ve vykládání Excelu. Po skončení hodiny pouze řekl, že nemá připomínek a že ředitelka, Ing. Motyčková, má asi radost, že má na informatiku takovej přijemnej a schopnej tandem, jako jsme kolega Zátko a já. A chválou asi nešetřil ani v ředitelně, protože mi potom ředitelka volala, že prej jsem se líbil a že děkuje :-). To potěší. Jinak celá škola dopadla asi solidně, protože v ředitelně i v zástupcovně panuje velice příjemná nálada.

 1.3.2000

Tento den byla založena kniha návštěv, ale ta už má v současnosti vlastní stránku... takže z tohoto záznamu nic moc nezbyde. Vím jen, že zrovna byly týdenní prázdniny, na které mamka s přítelem odjeli a já měl volno. Takže z toho vyplynulo po oba víkendy těžké pařeniště, běham něhož byli zabity tisíce lidí, vystříleny miliony nábojů a energetických dávek a myši najely několik kilometrů každá. 9 tvrdě akcelerovaných strojů, 12 všeho schopných lidí, 40 metrů koaxiálního kabelu, několik desítek kilowathodin elektřtiny a přibližně 200 dávek kávy.
Taková je bilance našeho řádění v Unreal Tournamentu, Quake-u 2 a 3 a Sinu

Pokud máte rovněž rádi Tounreal Urnament, chcete si nasosat nějaký mový mapy a už máte plný zuby hledání, mrkněte rovnou na planetunreal.com/nalicity. Na většině sajtů si autor sobecky vychválí svoje vlastní díla a na modemový sosálky kašle. Na Nali City je seznam obrovskýho množství různejch map (všechny asi ne, ale je jich tam pár set) a jsou velice přehledně rozdělený na Unreal / UT a podle různých herních režimů (capture the flag, domination...) a obodovaný. V poslední době mi tahle stránka ušetřila spoustu času a potažno i peněz, nezkončivších v bezedném telekominickém chřtánu.

No a to bude pro dnešek vše. To víte... mám prázdniny, Aladdin se opět přišel podívat na svůj počítač, takže asi opět zapaříme Urnamenta :-)

26.3.2000

Uf. Konečně troška času. Během posledních 14 dnů jsem nějak vůbec nevěděl, kde mi která hlava stojí. Vytvářel jsem jedny zákaznické stránky s hromadou grafiky a do toho jsem se loučil se dvěma z mých nejlepších přátel.
Václav Mikuta a Jana Vrbková odjeli na rok do světa na zkušenou. Vyrazili 16. dopoledne a během pár týdnů si chtějí prohlédnout země, kterými pojedou cestou do Izraele. Netuším, proč chtěli zrovna tam, ale shodli se na tom, takže to zřejmě má nějaký důvod. Jejich plán je takový, že po příjezdu a utracení všech peněz si najdou práci a postupem času jednak projedou celý Izrael a jednak si chtějí vydělat na další cestování, které bude následovat po příjezdu domů a krátkém odpočinku. Podle posledních zpráv jsou teď asi na týden v Istambulu, odkud se letecky (je to levnější, než trajekt!!!) přepraví do cílové země (abych ten Izrael neomílal furt dokola, sakra).
Tuhle jejich akci velice obdivuju a doufám, že se za rok v pořádku vrátí. Vlastně doufám, že se vrátí dřív, protože je mám oba velice rád a už teď se mi po nich stýská, ale jim přeju, aby jim všechny plány vyšly a nemuseli nic zkracovat :-) Mimochodem, většina členů Elitní jednotky uzavírá sázky, kdy to naši přátelé zabalí a vrátí se. První, kdo to prošvihne, bude asi Lanýž, protože ten typoval 14 dní a to je pryč za 4 dny, takže tento termín už asi nestihnou.
Doufám, že se mi co nejdřív ozvou, protože chci založit cestovní deníček i pro ně.
No a to bude pro dnešek asi vše. Ještě doplním něco na hlodárium a pak se pokusím vyzkoušet dynamicky stahovaný fonty.

8.6.2000

Je to neuvěřitelné, ale na stránky jsem nešáhl skoro tři měsíce, za což se svým případným příznivcům omlouvám. Když už je řeč o příznivcích: Moje jednotlivé stránky mají různou návštěvnost (podle toho, jak koho co zajímá). Hlodárium bylo založeno 5.12.1999 a 11.4.2K bylo zaregistrováno na Seznamu. Toho dne ve 23:44:01 ho navštívil 70. člověk. Tedy 70 přístupů za 128 dní (zrovna to vyšlo takhle hezky na den :-) a tedy 1 přístup za 43,88 hodiny. 140. přístup WEBovský počítadlo oznámilo 15.04.00 v 18:30:58 (1 přístup za 1,28 hodiny) a 210. 21.04.00 v 05:23:22 (1 za 1,85 hodiny). Pro srovnání: Eliťácká stránka byla na Seznam zařazena 5.1.00 a po zařazení vykazovala jeden přístup průměrně po 15,36 hodinách a moje hlavní stránka krátce po zařazení 14.10.99 jednou za 12,96 hodiny
Z toho je zřejmé, co většina z vás na Internetu vlastně hledá... :-)

Tak co dál... Dočetl jsem knihu Jamese Redfielda Desáté proroctví. Ta navazuje na Celestýnské proroctví, o kterém se zmiňuju na hlavní stránce. :-) Celkem k tomu není co dodávat - prostě mám zase pár zodpovězených a pár nově položených otázek ohledně běhu vesmíru a života. Pokud už máte celestýnské proroctví přečtené, pochopené, a vnitřně odsouhlasené (samozřejmě nechci nikomu nic vnucovat), měli byste si to sehnat. Pokud je někdo z Karlových Varů a sehnat se mu to nedaří, spojte se se mnou, můžu půjčit.
Rovněžtak jsem dočetl několik dalších knih od Terryho Pratchetta, a ty hlody co tam jsou si prostě nemůžu nechat pro sebe. Takže se na ně můžete mrknout.
Dále jsem někdy během těch uplynulých 3 měsíců viděl film Záhada Blair Witch. Je docela dobrej a když jsem odcházel z kina, říkal jsem si, že jestli to opravdu bylo natočeno podle skutečných událostí, tak je to docela hustý. Nicméně asi 3 týdny poté jsem se dověděl, že ne. Že autoři filmu to sice s tím úmyslem dělali, ale všechny ty záhady jim tajně nachystali jejich přátelé s úmyslem je poškádlit. Takže jedinou záhadou pro mě zůstává, jak se těm lidem podařilo bloudit 3 dny a pak přijít na to stejné místo, kde už byli, když se pohybovali v oblasti, kde je to v tom úplně nejhorším případě k nejbližší silnici necelých 50 km (o lesních cestách a potocích nemluvě). I když možnost zabloudit v karlovarském divadle považuji rovněž za nulovou, a přece se to Brutálnímu Václavovi povedlo. Jenže on je kartograf...

No vidíte - málem bych zapomněl na své přátele Janu a Václava v Izraeli. Informace o nich jsou dost sporadické, sem tam zavolají, ale většinou domů, a když se náhodou ozvou mě, nebývá moc času na dlouhé řeči. Takže z toho co o akci zatím vím, bych uvedl asi následující: Do Izraele dorazili po měsíci (tedy někdy kolem 16. dubna) a jejich první práce byla někde na farmě asi 20 km od Tel Avivu. Byla to práce špatně placená, dost těžká, a pokud jde o kvalitu ubytování, nejpřesnější pojem, který jsem z nich dostal, byl 'děsný'. Takže snad po necelých 3 týdnech sehnali práci v Tel Avivu v nějaké restauraci. Restauraci asi 4 roku zavřené, tudíž touto dobou hnusné. Jejich práce spočívala - jak jinak - v úklidu a přípravě restaurace na provoz. Pracovali 12 hodin denně, 7 dní v týdnu (prý, když nevyznávají místní víru, tak nemusí držet svátky a pojedou furt... Takhle jim to řekl zaměstnavatel.) za 100 šekelů (nevím, jak se to píše, ale takhle to říkali) denně, tedy asi 800 Kč. Na místní poměry nic moc... Velice nic moc. No a asi po dalším měsíci se setkali s nějakou partou čechů, která tak staví nějaká pódia na koncerty, nebo co. Přidali se k nim, takže teď pracují za jídlo a dopravu ve velmi širokém okolí T.A. a mají víc volna, ale zase peněz bude asi nedostatek.
Pokud jde o zážitky, je jich spousta, ale jak už jsem se zmiňoval, nebývá moc času na kus řeči. Takže z toho, co vím: Na to, že je Izrael de-facto ve válce s Palestinou, je tam prý poměrně klid a normálního života se to vůbec nedotýká. Místní bazary jsou prý úchvatné. Jsou tam poměrně vysoké ceny, ale automaticky se předpokládá, že se bude smlouvat, takže se cena nakonec dostane na čtvrtinu až polovinu původně navrhované. Smlouvání je něco jako národní sport, a pokud smlouvat nechcete, považujte rozdíl mezi zaplacenou a skutečnou cenou zboží za daň z odepření zábavy prodejci.

30.1.2001

Já vím, jsem strašnej!!! pokud dobře počítám, je to nejmíň půl roku, co jsem naposledy něco připsal. Teď už ale musím, protože před dvěma měsící a pak znovu před měsícem jsem se stal tisícátníkem. Že je to blbost? Vůbec ne. 30.11.2000 mi přišel mail tohoto znění:
Vase pocitadlo Lakva_index dosahlo stavu: 1000.
        Stalo se tak  dne 30.11.00 v 22:52:16
        Tento pristup prisel z pocitace  proxy.contactel.cz (212.65.192.247).
        Gratulujeme
                WEBovsky pocitadlo...

Moje hlavní stránka tedy dosáhla 1000 přístupů a to od 10.10.1999, kdy jsem počítadlo založil. To je za 385 dní, tedy tempem 2,597 přístupu denně, nebo taky jeden přístup za 9 hodin a 15 minut.

DĚKUJI VÁM !!!

No a podruhý jsem se stal tisícátníkem v 00:00:00,01 dne 1.1.2001 - tím okamžikem se totiž moje datum narození nenávratně propadlo do minulého tisíciletí. To je hrůza, jaxe najednou cítím starej a slabej...

Jinak se během toho půl roku vlastně nestalo nic tak závažného - V létě jsem byl na táboře, pak jsem se chvilku poflakoval doma a v okolí Karlových Varů a první 3 týdny v srpnu jsem strávil na Nechranicích (jsem závislý na windsurfingu, takže mi nic jinýho nezbejvalo...). Nicméně moc nefoukalo (loni to bylo mnohem lepší). No a pak zase škola...
Někdy kolem 30.10.2000 přijel Václav z Izraele a po asi 14 dnech, strávených u svého bratra se z postorových důvodů nastěhoval ke mně do bytu. (vlastně jsem zapomněl podoknout, že na podzim dostavěl mamky přítel rodinný domek a od té doby bydlí i s mamkou tam a já zůstal v bytě sám.).
Václav tu strávil více než měsíc a 21.12. opět překročil hranice s úmyslem vydat se na vánoce k rodičům (toho času v Anglii) a poté se toulat po Irsku. Nicméně na štědrý den kolem 7 hodiny večer dorazil zase zpět, neboť ho 22.12. kolem poledne otočili na hranicích. Ono vyrazit do Anglie bez pořádného zvacího dopisu a s 10£ v kapse jsme považovali za šílené od samého počátku. Teď je v severních Čechách a podle posledních zpráv pracuje v nějakém horském hotelu za stravu a nocleh. Svoje další plány mi zatím nezdělil (a vlastně už se měsíc neozval, pacholek).
Jana zůstává nadále v Izraeli. Je ovšem pravdou, že v poslední době se jí tam už tolik nelíbí. Prej je tam (mimo jiné) strašná zima - v noci 15ºC (nad nulou)
-'To je nesnesitelný...'
-'Tak to ti věřím, já už bych byl dávno pečenej ve vlastní šťávě, v tý bundě, co teď nosím tady u nás.'
Takže díky zimě v Izraeli přijede kolem 19. února zmrznout sem k nám do Čech. Už aby to bylo...

Taky jsem sliboval, že sem dám nějaké fotky z jejich cesty. Bohužel, balíček, ve kterém si je Václav posílal domů, se asi někde na poště (zajímalo by mě celkem, na které) ztratil, takže mám jen pár pohlednic. Tady jsou.

No a to je vlastně všechno. Samozřejmě jsem za tu dobu provedl několik upgradů v počítači, ale nic z toho nebylo tak světoborného, abych se o tom musel rozepisovat. Pokud si ještě na něco vzpomenu (a myslím, že se to stane, protože jsem se ještě o něčem zmínit chtěl) připíšu to během pár dnů

P.S. 5.2.01: Aha, už vím, co to bylo... Pokud sem někdo chodíte častějc, tak jste si jistě všimli, že jsem změnil internetové heslo - tedy takové to motto na hlavní stránce a svůj internetovej podpis. Dřív tam bývalo 'Každý dobrý čin je potrestán'.
Může za to moje spolužačka ještě ze základky a z gymplu, Lucka Divišová. Strašně dlouho jsme se neviděli, až teď před vánoci jsem na ní 'náhodou' narazil ve městě (pro mě to byl jen další důkaz, že náhoda prostě neexistuje. Kdyby se totiž pokusila existovat, byla by tak častá, že by ji museli z fleku zavřít za porušování statistických zákonů). Chvíli jsme si pokecali, vyměnili si maily a pak jsme šli každý po svém.
Po pár dnech jsem jí psal pozdrav k vánocům a Silvestru a na konci její odpovědi stálo následující:

PS Moje kolegyně mi také stále připomíná, že: 'Za každý dobrý skutek spravedlivý trest.' Možná na tom něco pravdy je, ale myslím, že je to věc přístupu - já si to tak neberu a mám radost, když můžu druhé obšťastnit.

V tom měla pravdu, což jsem jí taky hned napsal ve své odpovědi:

Vidis.
Jsem hrozne rad, ze to pises, protoze v tom mas pravdu.

Ten citat mam jako Internetovy podpis uz hodne dlouho, od zalozeni stranek, a to bylo nekdy loni v zari. Od te doby se moje nazory..., ne, nazory ne, ty jsou uz hodne stare... spis pohled na svet. Hodne se zmenil.
A tenhle citat skutecne souvisi s pohledem na svet a taky se spolecnosti, ve ktere se clovek vyskytuje nejcasteji. Driv jsem byval vic ve spolecnosti, ktera kazdy projev me dobre vule vyuzila a s podanym prstem si utrhla celou ruku a jeste se divala skrz jeji prsty, ze nenabizim i tu druhou. Tak je asi ten citat minen.
Ale lidi, ktery mam kolem sebe ted, jsou uplne jiny, a vim, ze vsechno dobry, co pro ne udelam se mi mnohonasobne vrati - jednak v tom, ze vnimam jejich radost, ze se ji neboji davat najevo, a jednak proto, ze ti lide zase kdykoliv pomuzou me. Ale to je taky trochu zavadejici - jsou to lidi, kteri by mi pomohli, i kdybych pro ne predtim nehnul prstem. Mam ted na lidi neuveritelny stesti.

Takže tímto Lucce ještě jednou děkuji za důležité upozornění a Vám objasňuji, co že mně to vedlo ke změně podpisu.
Možná se Vám může zdát, že je to otočení uplně o 180°. Nevím. Jestli ano, tak jen v pohledu na svět. Kdybych se předtím nepokoušel pomáhat ostatním, asi bych ani nepřemýšlel o pravdivosti toho původního hesla. Prostě bych si hrabal pro sebe a o dobrých skutcích vůbec neuvažoval.
Taky bych si asi nikdy neuvědomil, že když někomu udělám radost, ten člověk ji zase třeba díky tomu udělá někomu dalšímu a tak to jde dál a lavinovitě se to šíří. Nikdy bych si nevšiml, že mám radost, když se někdo jiný, díky tomu co jsem udělal, usměje. Že každá radost, kterou někomu udělám, se z něj zase rozšíří dál na ostatní i zpátky na mě. A že by se kolem mě ty fantastický lidi asi vůbec nezačali hromadit, protože bych je mezi ostatními nerozpoznal.

Takže: To nejlepší, co může člověk sám pro sebe udělat, je pomáhat ostatním.
Ještě pořád tomu něvěříte? Tak jste to asi ještě nezkoušeli. Nebo jste to dobré nedělali skutečně jen tomu druhému pro radost.

25.11.2001

Tak je zase skoro rok pryč... Opět se stalo strašně věcí, ale většina z nich spíš v mojí hlavě a v srdci, nebo to byly věci tak drobný, že se o nich nevyplatí psát. Bylo jich ale na druhou stranu tolik, že se to v mém životě docela znatelně projevilo.

Vy jste si asi na první pohled všimli, že se změnil vzhled mých stránek, především menu. Někteří si možná mohli všimnout i toho, že se stránky načítají krapet rychleji. A nakonec si několik jedinců mohlo taky všinout, že se stránky nedají (a když, tak jen velmi obtížně) prohlížet v Netscape Navigatoru.
Pořádné menu mi dělá starosti od chvíle, kdy jsem si ty stránky začal dělat. Musí k něčemu vypadat, ale taky musí být jednoduché, přehledné a snadno modifikovatelné. Během prázdnin jsem se pod dojmem z Aladdinových úspěchů s Macromedia Shockwavem chtěl učit Flash, ale nakonec jsem od toho upustil. Flash není zas až tak jednoduchej a jen kvůli svým osobním stránkám jsem do toho nechtěl nacpat tolik času. Takže nakonec vyhrála Java. Tlačítkové menu v dolní části je mojí první stránkou, která má víc programového Java-kódu, než samotného HTML. A zatím to ještě není uplně kompletní verze. Chci ještě dodělat automatické posouvání a taky identifikaci aktuální stránky (což možná bude fungovat jen od určité verze exploderu výš... ještě si promyslím, co s tím).
Pokud jde o velikost (a tedy rychlost načítání), moje stránky byli dosud vytvářeny v Namo WebEditoru a sem tam lehce dopisovaný ručně. Jenže Namo je WYSIWYG a když jsem si jednou důkladně prohlédl jím vytvořený kód, povstaly mi vlasy hrůzou. Cvičně jsem jednu ze svých stránek zkusil upravit a vyštípat z ní všechno zbytečný a dal jsem svým vlasům za pravdu - její velikost se zmenšila na téměř polovinu. Takže jsem si stáhnul freewarový 1st Page 2000 od EvrSoftu a rozhodl se míň generovat a víc psát.
No a co se týče Netscapu... Říkám to nerad, ale je to ťuhýk.
Neumí. Neumí strašně věcí. Obsah stránky od okraje okna, CSS, Java funguje jinak, bezpečnostní omezení jsou, pravda, lepší než m$ bezpečnostní díry, ale Netscape už to s nima zase trochu přeťal... Takže bych musel dělat dvě verze stránek, na což jsem příliš línej. A protože v našich zeměpisných šířkách využívá 92% počítačů M$IE, je asi jasné, jakou cestou jsem se dal.

Další důležité události se odehrály v oblasti přátel. Jana Vrbková dorazila z Izraele domů, Václav se po určitých zmatcích a pobytu v Anglii odstěhoval do Prahy (při vší úctě k němu jsem prudce zvědav, za jak dlouho se tam zblázní) a měkolik dalších přátel ze dostalo na VŠ, takže se s nimi vídám jen o víkendech. Jenže i to stačí :-)

S přátelstvím má souvislost ještě jedna záležitost. V minulém záznamu jsem děkoval Lucce Divišové, že mě upozornila na zastaralost mého internetového podpisu. A teď jí v této souvislosti musím poděkovat znovu, protože si toho podpisu všimnul pan Josef Novák. Poslal mi mail ve kterém mě upozornil na server www.vesmirnilide.cz a taky mi nabídl k zaslání elektronickou podobu jedné velmi dobré knihy. Server Vesmirní lidé se zabývá kontakty s mimozemskými civilizacemi, respektive s vesmírnými "silami dobra" (je pochopitelné, že ne všichni UFOuni k nám přiletí s těmi nejčistšími úmysly). Samozřejmě jsem se tam podíval a řadu věcí si se zájmem přečetl, ale postupně to na mě začalo působit dojmem těžké posedlosti a takové věci jsou mi silně proti srsti - myslím, že jekákoliv jednostrannost není příliš ideální. Nemluvě o tom, že z neustáleho opakování spojení "Stvořitel náš jediný milovaný" se mi už začínaly mlžit brejle.
Takže hlavním přínosem pro mě byla zmíněná kniha. Jmenuje se "Hovory s Bohem" a napsali ji Neale Donald Walsch a Bůh (přestože na obalu je jen Walsh). Chápu, že toto prohlášení asi vzbudí přinejmenším údiv. Že budu některými označován za kacíře a mnohými za vola. Jenže na to jsem si už dávno stačil zvyknout :-) a mnohem důležitější je, že se najde někdo, kdo se o té knížce dozví a buď si jí koupí, nebo stáhne ze serveru vesmírných lidí. Ta kniha totiž rozhodně stojí za to. Odpoví vám na spoustu otázek, vysvětlí hromadu věcí který nechápete a pokud nic z toho, tak rozhodně budete mít při čtení velice povznášející pocit. Za sebe můžu říct, že mi kromě toho všeho pomohla překonat averzi ke slovu "Bůh", které je mnoha církvemi zprofanováno natolik, že jsem místo něj používal k označení této entity pojem "nejvyšší vesmírná inteligence". A to ještě nejsem ani v půlce prvního dílu (jsou celkem 3). Musím říct, že jak Walsh, tak Bůh jsou velice dobří spisovatelé, a zvlášť Bůh má skvělej smysl pro humor a pro realitu, často si nebere servítky a dělá si legraci z nás lidí i ze sebe.
Stejně jako už dříve Celestýnské proroctví, Desáté proroctví a Tajemství Shambaly, i Hovory s bohem můžu jen doporučit.

No a na závěr ještě něco... Nemáte někdo tušení, kterej pablb vymyslel, že se budou sardinky dávat do hranatejch plechovek? Ta věc je otvírákem standartní konstrukce nedobytnější, něž bankovní trezor. Tímto vyzívám všechny, kteří mají se sardinkovejma pixlama stejný potíže, aby se mi ozvali. Mohli bysme napsat petici nebo vypsat mezinárodní soutěž na vytvoření speciálního otvíráku, nebo tak něco...

30.3.2002

Ha, lepším se... Tentokrát připisuji po 4 měsících...

Nedošlo u mě sice k žádným velkým změnám, nepočítám-li pár nových přátel, ale splnil jsem si jeden sen a to teď asi ovlivní i podobu mých stránek. Pořídil jsem si totiž digitální foťák. No, foťák... Foťáček. Olympus Camedia C-1 Zoom. Je docela malej - asi tak jako delší krabička od cigaret, ale umí toho mnohem víc....

Původně jsem sem napsal takový kratší povídání o foťáku i focení, jenže když jsem pak zjistil, že to pojednání už je krátký na 4 obrazovky, tak jsem se rozhodl, že ho přehodím na samostatnou stránku i s těma fotkama. Takže koho to z nějakýho důvodu zajímá, podivejte se přímo na malé fotoalbum. Najdete tam moje nejlepší snímky (tedy aspoň subjektivně), povídání o mém focení obecně, zkušenosti s digiťáčkem a takovej jednoduchej návod, jak si vybrat digiťák. Pokud chcete vidět i další moje fotky, podívejte se na album.olympus.cz, kde mě můžete najít pomocí lišty skoro uplně nahoře, nebo vyhledávačem dole, nebo vám můžu poskytnou odkaz přímo na moje album "příroda".

A to je zatím vše.

Připsat můžu kdykoliv cokoliv. Pokud na to chcete být upozorněni, hoďte si sem . Stačí zadat adresu pro zasílání informací o změnách: