18. Základní funkce měst

Funkce měst (podle Hlaváčka)

1. Sociální: a) bezpečnost (Městská policie)

b) kultura (podpora kulturních aktivit, architektonické řešení, pořádek)

c) sociální podpory

d) ochrana práv

2. Územně technické: a) technická infrastruktura

b) komunální služby ( kom. odpady, údržba veř. prostranství)

c) územní plán

d) správa nemovitého majetku

3. Ekonomické: a) rozpočet a jeho realizace

b) ekonomické zhodnocení poskytovaných služeb

c) evidence majetku

Obecně funkce: správní, rozvojové a ekonomicko-manažerské

Tyto služby vykonávají města v rámci své organizace nebo si pro ně zřizují především příspěvkové organizace (samostatná příspěvková organizace napojená na rozpočet města, ale jen příspěvkem). Za poskytované služby má příspěvková organizace právo vybírat určitou část ceny od těch, kterým službu poskytuje. Otázkou je stanovení výše příspěvku.

Středisková funkce města (centralita, střediskovost) je souhrnem všech dílčích městských funkcí a má proto v  centrech s různou vybaveností i rozličnou intenzitu.

K základním městským funkcím patří:

- správní funkce

- školská funkce

- zdravotní funkce

- kulturní funkce

- obchodní funkce

- dopravní funkce

- průmyslová funkce

- funkce služeb

Správní funkce vzniká působením administrativních zařízení. Výrazně se u ní projevuje odstupňování (hierarchie) intenzity i oblasti jejího působení. Správní funkce patří k důležitým funkcím především proto, že ovlivňuje přímo (zdravotnictví, školství) nebo nepřímo (doprava, kultura) i rozsah některých jiných funkcí.

Funkce zdravotnických zařízení vykazuje také výraznou hierarchii, Nejnižším stupněm jsou samostatní praktiční nebo obvodní lékaři. Tato zdravotnická zařízení nejnižšího stupně nejsou vázána pouze na města, ale vyskytují se i v přechodných sídlech. Střední stupeň tvoří odborní lékaři a lékárny a nejvyšší stupeň nemocnice a speciální kliniky, které potřebují pro svoji existenci rozsáhlý obvod s velkým počtem obyvatel.

Obdobné stupňování vykazuje i funkce školských zařízení. Nejnižší stupně škol mají malý okruh působnosti a jsou proto i v řadě neměstských sídel. Střední a odborné školy získávají žáky z většího obvodu a jsou umístěny ve městech. Nejvyšší hierarchický stupeň školských zařízení - vysoké školy - mají největší sféru vlivu a měly by se tedy vyskytovat v centrech nejvyššího řádu. Vlivem rozdílného historického vývoje a odlišné kulturní tradice se však setkáváme s vysokými školami (hlavně univerzitami) i v menších městech, která mají často starší vysokou školu než řada velkoměst (např. Oxford, Lund, Göttingen, Greifwald). Proto bývá často funkce vysokých škol řazena do funkcí kulturních.

Do kulturních funkcí patří dále působení nejrůznějších kulturních zařízení – divadel, muzeí, galerií, případně i vydávání místních novin.

Velmi důležité pro rozvoj města jsou funkce hospodářské, k nimž počítáme zbývající funkce.

Obchodní funkce patří k tradiční městským funkcím. Byla typická pro většinu střediskových měst (např. hanzovní města). Obchodní funkci si města udržují i dnes, kdy jsou středisky maloobchodu i velkoobchodu.

Dopravní funkce vzniká soustředěním nejrůznějších dopravních zařízení ve městech. Města jsou východisky většiny autobusových spojů, řada z nich má významná nádraží pro osobní i nákladní dopravu, přístavy, letiště.

Průmyslová funkce měla velký význam pro novodobý rozvoj měst a v mnoha oblastech světa ovlivnila značně jejich uspořádání. Koncentrace průmyslových zařízení ve městech napomáhá jejich rozvoji a ovlivňuje růst obyvatel města.

Obslužná funkce – služby jsou typickým zařízením měst. Potřebují pro svoji existenci poměrně velký okruh působnosti a velký počet obyvatel, kteří je převážně využívají. Služby, které město poskytuje, jsou velmi různorodé. Přestože jsou nejmladší hospodářskou funkcí, je jejich rozvoj nejrychlejší.

Městské funkce nejsou stálé, mění se v závislosti na socioekonomických poměrech.

Na základě analýzy městských funkcí jsou města velmi často tříděna. U většiny měst se na střediskové funkci podílejí všechny zhruba stejně rozvinuté funkce. Tato města označujeme jako města se složitým funkčním charakterem, neboli města polyfunkční.

Méně častá jsou města specializovaná, neboli mnohofunkční, u nichž jedna (případně dvě) funkce výrazně převládají nad ostatními funkcemi. Mnohofunkční města členíme podle převládající funkce na různé typy. Patří k nim města průmyslová (např. Adamov, Třinec), dopravní (Nymburk, administrativní (Canberra, Brazilia), obchodní, lázeňská a rekreační (Františkovy Lázně, Tatranská Lomnica).

Velikost a význam městských funkcí můžeme hodnotit pomocí různých ukazatelů. Inventarizace městských funkcí vychází především z vybavení města institucemi různého druhu a jejich počtu. Detailnější členění městských funkcí a stanovení jejich významu vyžaduje podrobné údaje o ekonomické struktuře obyvatelstva pracujícího ve městě.

Ekonomická struktura se podle funkčních klasifikací měst členění na dvě základní skupiny:

1.funkce městotvorné

2. funkce městoobslužné

Skupinu městotvorné funkce tvoří pracující zařízení, v nichž se vyrábějívýrobky nebo poskytují služby obyvatelstvu obcí v zázemí města. K městoobslužné funkci patří pracující zařízení sloužící pouze obyvatelům města.

Zázemí měst

Zázemí města tvoří síť všech sídel, která vykazují určité znaky k tomuto městu. Tyto vztahy mohou být nejrůznější povahy, např. docházka do škol nebo zdravotnických zařízení, dojížďka do zaměstnání nebo za nákupy.

Podle intenzity vzájemných vztahů mezi městem a okolními sídly členíme zázemí města na několik zón. Základem je rozdělení zázemí na zázemí převážně tíhnoucí k danému městu a zázemí volněji spojené s městem.

Zázemí převážně tíhnoucí k danému městu tvoří všechna sídla, pro něž je toto město hlavním střediskem. V zázemí volněji spojeném s městem leží sídla, která mají stejně nebo více intenzivní vztahy nejen k tomuto městu, ale i jednomu nebo i více dalším střediskům.

Programy rozvoje měst

Program rozvoje měst je zpracováván jako nástroj pro plánování a řízení města podle zákona č. 367/1990 Sb. (Zákon o obcích). Dalšími významnými plánovacími dokumenty obce jsou v krátkodobé úrovni rozpočet města a ve střednědobé a dlouhodobé úrovni územní plán. Rozpočty, program rozvoje a územní plán jsou v podstatě jediné plánovací akty, přikázané místní správě legislativou, které mají sloužit managementu obce k řízení jejího hospodaření a rozvoje. Dlouhodobé cíle a směry rozvoje města by se měly do jisté míry shodovat či přibližovat strategickým rozvojovým cílům příslušného regionu (podle toho jaký vliv má ekonomika města na ekonomiku regionu). Rozvojové záměry měst a obcí jsou samozřejmě zahrnuty v regionálních strategiích rozvoje.

Obsah koncepce či programu rozvoje města ( a obcí) je téměř shodný s obsahem regionálních rozvojových strategií. Strategie (koncepce, program) rozvoje měst a obcí obsahuje základní ekonomickou, sociální a enviromentální charakteristiku města, definici strategických cílů, SWOT analýzu, rozvojovou strategii města (rozvojové scénáře) a jeho rozvojové aktivity- metodika zpracování programů rozvoje měst a obcí v ČR vychází z metodiky vypracované Ústavem územního rozvoje v Brně.

Protože obsah programu není stanoven žádným závazným předpisem, zákon o obcích fakticky ukládá místní samosprávě povinnost stanovit věcné požadavky obce na investiční činnost, rozšiřování a zkvalitňování služeb obyvatelstvu apod.

Program rozvoje měst a obcí:

- základní strategický cíl se zde dekomponuje do dílčích cílů

- program se vyjadřuje k rozvoji, ne k fungování města

- program je strukturovaný, (hierarchická) struktura je podřízena věcné logice dosažení cíle

- program zahrnuje delší časové období a musí obsahovat věcnou logiku

- program je i veřejný dokument, je schválen, nositel programu musí mít odpovědnost

- program je také nástroj řízení

- program musí být jasně definovaný – transparentní, srozumitelný

- program musí mít širokou podporu (souhlas veřejnosti)

- program a navazující projekty musí být realizovatelné

Délka programu: pro dlouhodobou úroveň – 10 a více let

střednědobý – 5 – 10 let

krátkodobý – 1 – 2 roky

Hlavní rysy:

= program rozvoje města je typickým dokumentem prostorového plánování, zabývá se kromě územních aspektů rozvoje ve stejné míře také otázkami sociálními, ekonomickými a ekologickými

= program rozvoje města je dlouhodobým strategickým dokumentem, svoji účinností přesahujícím jednotlivá volební období a v některých oblastech i horizont územního plánu, je ideálním doplňkem územního plánu

= program se může orientovat pouze na klíčové problémy rozvoje města přizpůsobovat jej konkrétním potřebám vyplývajícím z aktuální společenské objednávky

= stanovuje rámcová pravidla rozvoje města, vytyčuje hlavní cíle rozvoje města, je zde větší míra flexibility a možnost větší časové dynamiky

= program rozvoje města identifikuje problémy města především z hlediska obyvatel, občané jsou přizváni ke spolupráci od samého počátku zpracování programu rozvoje města, proto se program vyjadřuje prostředky sdělenými pro širokou veřejnost

Financování rozvoje měst:

- daňové příjmy

- příjmy z vlastní činnosti

- dotace, existující rezervy

- úvěry a půjčky (komunální obligace, půjčky od SFŽP, bankovní úvěry atd.),

18) Úloha rozpočtu při řízení města. Vývoj rozpočtových pravidel v devadesátých letech

Rozpočet na příslušný rok zaujímá ústřední místo v procesu řízení v podstatě všech činností obce. Plní řadu funkcí:

= je plánem, který by měl zajistit solventnost obce, a to tak, že připouští pouze ty výdaje, které jsou kryty – příjmy, které lze reálně očekávat, existujícími rezervami, půjčkami, které lze získat a splatit

= stanoví priority v rámci veřejných statků, které obec poskytuje

= alokuje zdroje mezi různé činnosti obce, stanoví úroveň a zaměření činností obce během rozpočtového období

= v rámci existujících zákonných norem rozhoduje o úrovni zdanění a poplatků, které se budou vybírat během následujícího roku

= zajišťuje zákonnost výdajů v rozpočtovém období

= poskytuje úplné informace o finanční situaci a plánech obce, které rovněž slouží jako základ pro měření efektivnosti operací obce

Rozpočet má tři roviny:

= rozhodovací, výběr umístění zdrojů mezi jednotlivé výdaje, tj. na různé druhy služeb, na investice apod., jde o rozhodování o tom čeho chce obec dosáhnout

řídící, alokace zdrojů mezi jednotlivé organizační jednotky obce, tyto jednotky by měly disponovat dostatečnými prostředky ( na mzdy, na vybavení, na budovy apod.) k zajištění požadovaných výstupů

= kontrolní, legalizace toho kolik peněz obec získá a vydá, a dále při stanovení toho, kdo může peníze vydávat, v jaké výši a na jaký účel

Rozpočtová pravidla vychází ze zákona a je to daňové určení, což je významný nástroj řízení, ukazuje do jaké míry vedou daňové příjmy k centralizaci a decentralizaci

Vznik rozpočtových pravidel v roce 1993: souvisí se vznikem nové rozpočtové soustavy

Daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti = 40 % do obecního rozpočtu

60 % do okresního rozpočtu

Daň z příjmů právnických osob = součást příjmů státního rozpočtu

Od roku 1995 platí, že daň z příjmů fyzických osob závislá činnost = 40 % okresní rozpočet a 60 % obecní rozpočet

Nyní jsou rozpočtová pravidla následující:

Daň z příjmů ze závislé činnosti sdílí obec se státním rozpočtem a současně s okresním rozpočtem. Do rozpočtu obce i okresu je určeno 60 % této daně. Do rozpočtu obce plyne 20 % z celookresního výnosu této daně podle počtu obyvatel obce a 10 % podle sídla pokladny plátce. Do rozpočtu okresního úřadu plyne 30 % z celookresního výnosu.

Je tedy v zájmu obce, aby vytvářela vhodné podnikatelské klima v obci a podmínky pro zaměstnávání obyvatel obce. Uvedené pravidlo však většinou malým obcím příjme příliš nezvyšuje.

Daň z příjmů fyzických osob s vyjímkou daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby plyne celá do rozpočtu obce. Daňový výnos ze zdanění příjmů z podnikání, pronájmu a ze skupiny ostatních příjmů je určen do municipálního rozpočtu podle trvalého bydliště (sídla) poplatníka daně.

Daň z příjmu právnických osob je daní sdílenou, státního a municipálního rozpočtu. Obcím připadá 20 % celostátního výnosu daně a příslušné obci pak částka odpovídající poměru počtu obyvatel obce k celkovému počtu obyvatelstva ČR. K daňovým výnosům DPPO je nutné přiřadit ještě daň z příjmů právnických osob v případech, kdy poplatníkem je obec.

Daň z nemovitostí nacházejících se na území obce je typickou obecní daní všude ve světě. Také u nás je její výnos určen do rozpočtu obce. Proto je označována jako svěřená daň. Je to v současnosti jediná daň, u které má obec alespoň částečně možnost ovlivnit velikost jejího výnosu prostřednictvím koeficientů, a tím i rozsah svých příjmů.

Místní poplatky jsou v podstatě jedinou platbou daňového charakteru, o jejímž zavedení rozhoduje obec sama. Poplatky musí být vyhlášeny obecně závaznou vyhláškou a jejich správu vykonává přímo obec na rozdíl od daní, které spravuje finanční úřad a obci plynou na účet příslušné částky.

Druhy místních poplatků:

= poplatek ze psů

= poplatek za lázeňský a rekreační pobyt

= poplatek za užívání veřejného prostranství

= poplatek ze vstupného

= poplatek z ubytovací kapacity

= poplatek za povolení vjezdu motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst

= poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj

Vedle místních poplatků vybírá obec v rámci přenesené působnosti správní poplatky, které jsou ekvivaletní (nemají daňový charakter) – úhrada nákladů za činnost správních orgánů. Seznam úkonů podléhající poplatku je konkretizován v sazebníku, který tvoří příloho zákona o správních poplatcích.