Doporučení

Jestliže jsme se Vám nelíbili, řekněte to nám, jestliže jsme se Vám líbili, řekněte to VŠEM!

Dobrá rada nad zlato

"S..te na ladění, irský kapely hrajou taky falešně!"

(Láďa P., výborný muzikant a někdejší guru naší staré sestavy)

Výběr z Lucčiných píšťalek.

Napsali o nás

Pocta sv. Patrikovi 3. 3. 2010 (Plzeňský deník 11. 3. 2010)
Rozhovor k natočenému CD Hernajs, to je potíž! (Plzeňský deník 19. 12. 2008)

MF DNES 18.04.2008, s. 4 - MARKÉTA ČEKANOVÁ: Klobouk dolů nabídne písničky vonící Irskem

Plzeň - Písničky vonící Irskem a Skotskem, takový je repertoár plzeňské skupiny Klobouk dolů, a taková je i atmosféra, která panuje v těchto dnech v nahrávacím studiu na Doubravce. Klobouk dolů tu totiž natáčí své první cédéčko. „Budou na něm věci, které hrajeme už několik let, ale přidali jsme i několik písniček nových, protože máme pocit, že je naše publikum chce slyšet,“ prozrazuje kapelník Josef Gruber. Popud k natočení desky dalo kapele publikum. „Na každém vystoupení se lidi ptají, kdy už cédéčko natočíme, jestli už ho máme a chtějí si ho koupit,“ říká Josef Gruber a ujišťuje, že první stříbrná placička Klobouku, nazvaná Hernajs, to je potíž, se dostane posluchačům do rukou do prázdnin. Bude obsahovat třináct skladeb, z toho jedenáct zpívaných a dvě orchestrální. „Vůbec nejnovější je písnička, která dala cédéčku jméno, tedy Hernajs, to je potíž. Která se ovšem správně jmenuje Před svým prahem si zameť ty sám,“ dodává kapelník, jenž je zároveň autorem českých textů ke skladbám, jejichž kolébkou je zelené Irsko.

Sešly se tu tři superbaby, říká kapelník Josef Gruber Skupinu Klobouk dolů tvoří jeden muž - Josef Gruber - a tři ženy: Lucie Fiona Černá, Irena Kutnarová a Lucka Tuháčková. „S dámami se spolupracuje... stojí vedle mne, takže naprosto neodolatelně,“ říká pomalu a rozvážně Josef Gruber a pak zcela vážně dodá: „Kdyby mi někdo řekl, že budu mít kapelu se třemi děvčaty, tak budu v hrůze prchat. A kdybych takovou kapelu chtěl založit, tak se to v životě nemůže povést. Tohle složení vykrystalizovalo nějak samo od sebe, bez záměru. A musím říct, že se tu sešly tři superbaby.“ Ani ony slovy chvály na jeho adresu nešetří: „S kapelníkem se spolupracuje úžasně. Když ho zrovna nic nebolí, nemá zlomený nehet a může zpívat...“ směje se Lucie Fiona Černá. S vážnější tváří ale hned dodává, že se členům kapely podařilo najít způsob, jak se navzájem kritizovat, aniž by to někomu vadilo. „Pepa přinese písničku, já mu řeknu, že tohle tam nebudu ani zpívat ani hrát, udělám to jinak a on se s tím vyrovná. Ale je to i obráceně. Snad nám to vydrží,“ přemítá. Zpěvačku Lucii Fionu Černou prý při natáčení nejvíc trápí její vlastní zpěv. „Co se s tím dá dělat? Výraz. Snažím se, aby byl takový jako na koncertech. Jsme sice kapela, která je ráda, když hraje dobře, ale stejně důležité pro nás je, když se lidi při našich písničkách baví,“ říká Lucie Fiona Černá. Kdo by si chtěl kapelu Klobouk dolů poslechnout dřív než z jejího prvního cédéčka, má šanci 25. dubna v 19 hodin v sále kavárny Vídeňka. Svůj večer irských a skotských písniček nazvali Miska kaše pro skřítky.

Plzeňský deník 25. 1. 2008

Článek "Vůbec ne špatná kombinace"

Plzeňský deník 22. 1. 2008

Článek "Klobouk dolů chce přivolat rok s nahrávkou"

Plzeňský deník 26. 10. 2007

Plzeňský deník 6. 2. 2007

20. 6. 2006 Klobouk zval do Irska a Skotska

Článek ve formátu jpg.

15. 2. 2006 Klobouk dolů dobyl Hifiklub

Článek ve formátu jpg.

Starší články (chronologicky):

Leden 2001 - Jmenují se Klobouk dolů a hrají irskou muziku (Plzeňský deník, 26. 1. 2001)

Článek ve formátu jpg.

Březen 2001 - Talitha - Kum, časopis Klubu maminek při plzeňském biskupství

Jana Těthalová

... z našich životů
Je poslední lednové úterý.
Poměrně slunečný den přechází ve studený podvečer. Šedivá břečka na chodnících se mění v kluzké překážky, mezi paneláky se prohání mrazivý vítr. Z plánů, jak se v klidu připravím na večerní vystoupení skupiny Klobouk dolů, nezbylo jako obvykle nic. Nejraději bych nikam nešla. Děti sice mají chřipkové prázdniny, ale tráví je v posteli. Zrovna dneska u nás vrcholí rodinná epidemie. Udržet jednoho, který se již uzdravuje, co nejdále od druhého, jehož teplota silně přesahuje stupeň 40, mezitím dva zbývající "horečkáře" přinutit ležet, a zároveň je všechny zabavit, to je hlavní úkol dne. K tomu běžné úkony - jako léky, pomazlení, teploměr, pohlazení, jídlo, nákup, úklid a je tu večer.

Půlhodina před plánovaným odchodem. Jirka (manžel) přichází domů. Večeře. Pokyny ohledně dětí. Při desátém vše zapomíná. Všichni mají najednou nějakou potřebu. Koupelna, zuby, učesat, obléct, tašku, rozloučit, výtah a běžím. Lehce pozdě, lehce zpocená, vlasy neumyté. Stojí to vůbec za to? Určitě si tam odpočinu, ale stejně celou dobu budu myslet na své nemocné. To vše se mi honí hlavou, ale už vidím čekající Jarku a spěcháme na autobus. Po cestě se přidává Miloš, za chvíli dorazí Maruška. Pochybnosti v mé hlavě se mísí se sdílením pocitů, těšením se a přemítáním, o čem vlastně ten večer asi bude...

... "Když Bůh tvořil čas, udělal ho dost". Dosedáme na židle v koutku za klavírem. Sál je plný, u dveří ještě dost lidí stojí. Sotva se stihnu rychle rozhlédnout po obecenstvu (zaznamenávám úsměvy, těšení se, očekávání, jsme všichni vtaženi do jiné doby, do jiného prostředí .. Irsko ... Pro mě vždy tak trochu tajemná, lákavá, ale téměř neznámá země. Už to jméno - Irsko - Ireland - mně zní dálkou, mořem, tvrdostí i odvahou mužů, sladkou i bolestnou láskou jejich žen a milenek, ale i dobrosrdečností, humorem a pohostinností ke všem, kdo mají srdce otevřená. Zmocňuje se mě zvláštní naléhavý pocit, že bych tam chtěla být a zároveň jako bych něco z toho už prožívala. Ten pocit mám, když kraje kapela Klobouk dolů . Podupávám, poplácávám rukama na nohou, v duchu sedím u některé z těch irských hospod, které znám jen z filmů. Škoda, že ostatní se zřejmě ostýchají jako já a nikdo se neprojeví naplno. Mám chuť tleskat a juchat nahlas. Muzikanti by neměli mít tak soustředěný výraz ve tváři a měli by se trochu odvázat. Možná by se lidi spíš dostali do varu. Tohle je ovšem ode mě jediná připomínka k vystoupení. Jinak je to nádhera. Jsem nadšená!

Rytmické písničky vyzařující radost a bujaré veselí mě zvedají ze židle, a hned mně zas až trne u srdce nad jímavou melodií milostné písně. To vše se střídá s četnými ukázkami ze dvou spisů: Irský deník od Heinricha Bölla a Dějiny a místopis Irska - Gerald z Walesu. A když po jedné z nich náhle zazní barokní irská skladba pro flétnu, je to nečekané překvapení a příjemné oživení zároveň. Jednoduchou krásnou melodii hraje f1étnistka tak jemně s citem, že mám pocit, že se vznáším. V té chví1i skutečně vnímám Boha. Představení spěje ke konci, lidi jsou skutečně plni radosti a vytleskají si dva přídavky. Ten poslední je moje oblíbená Black Velvet Band, kterou si pamatuji z loňského léta, a už jsem se smířila s tím, že ji dnes neuslyším. Moje nadšení nebere konce. Po chvíli vítání se a hned zase loučení s muzikanty odcházíme do noci, na autobus, ke svým milým, na které jsem si popravdě celou dobu ani nevzpomněla. Jednoznačně vím, že to za to stálol!

... kromě tohoto hřejivého a velmi osobního příspěvku jsme od Jany dostaly ještě milé a vtipné popisy členů kapely Klobouk dolů, které ztvárnila dle svých představ Fanynka L.

Členové kapely očima Jany Těthalové:
Zuzka Trampotová: Růže kapely, svým zjevem, zářivým úsměvem, ale hlavně temperamentním zpěvem vytváří nezaměnitelný image kapely.
Tom Lachman: Houslista, s lehkým úsměvem vyzařuje klid a vyrovnanost. Upoutá nejen svou hrou, ale i černým šátkem kolem hlavy.
Lucka Tuháčková: Tajemná víla a flétnistka každého očaruje svými podmanivými tóny.
Jaromír Svoboda: Banjista a jeho nikdy nemizící úsměv.
Pavel Linka:. Jediný "pravý Ir" upoutá pozornost strojovým tempem bubnu.
Josef Gruber: Představující virtuózní kytaru.
A tak jedinečnost každého člena kapely dotváří rámec tohoto zajímavého hudebního seskupení.

Recitační část tohoto představení vedli manželé Ilona a Josef Gruberovi a dopřáli nám krásný zážitek představení Irska v profesionálním provedení.

Červen 2002 - článek z Plzeňského deníku s názvem Uminul si jít k divadlu o večeru s hercem Milanem Šimáčkem

Článek ve formátu jpg.

Duben 2004 - Polanova síň poznávala současnou irskou poezii (Plzeňský kulturní přehled o večeru irské poezie a hudby Větrná harfa)

Článek ve formátu jpg.

Březen 2005 - Večer k poctě Sv. Patrika (Plzeňský deník 23. 3. 2005)

Článek ve formátu jpg.

20. 12. 2005 - Pohltil mě irský duch...

Článek ve formátu jpg.