zahrada 4

Ostatní zahrada 4
r. 2007

poslední úprava stránky 01.11.2007

na úvodní stránku	Kronika zahrady	na 1. stránku zahrady
		na 2. stránku zahrady
		na 3. stránku zahrady

Na závěr této stránky by se hodilo zhodnotit letošní zahrádkářský rok. Po poměrně mírné zimě nastalo brzy jarní oteplování, které opakovaně v době květu stromů a rašení keřů narušily silnější přízemní mrazíky. Bohužel na naší zahradě zmrzlo všechno, co zmrznout mohlo. Květy všech stromů, kromě později kvetoucích jabloní, rašící pupeny všech rostlin kiwi a klanoprašek. Zmrzly i první výhony bambusů. V loňském létě se stromy prohýbaly pod tíhou dozrávajícího ovoce, letos kromě višní a hrušek jsem sklidil pouhých 6 jablek ze pěti jabloní. Meruňky, broskve, švestky a ani třešně přes bohaté kvetení nebyly žádné. Pomrzly i nově vysazené stromky. Naštěstí však omrzlé stromky i keře všechny obrazily, ovšem klanoprašky ani kiwi již nekvetly.

Urodilo se drobné ovoce – rybíz, angrešt, muchovníky i borůvky kamčatské i kanadské. Bohužel drobné ovoce dozrávalo povětšinou v době, kdy již byla sklízena i úroda z polí a tak ptáci se osvěžovali bobulemi drobného ovoce. Něco málo se proto dalo sklidit kamčatských borůvek, ale muchovníky a rybízy sklidilo během několika dnů ptactvo. Nepomohly ani sítě na kanadských borůvkách a na hroznech révy. Samozřejmě, že ani višně a dokonce ani arónie nebyly náletů ptáků ušetřeny. Poměrně dost se však urodilo malin a zvláště ostružin, které postupně dozrávaly dlouhou dobu.

Jistě lépe průběh počasí vyhovoval letos zelenině, kterou bylo třeba v důsledku sucha trvale zalévat. Rajčata ani okurky každoroční plíseň ve větší míře nepostihla.

Podzimní deště doplnily do jisté míry chybějící zásobu vody v půdě a tak podzimní práce s ohledem na prakticky nulovou úrodu ovoce letos nebyly nijak náročné.

Samozřejmě, že stejné přírodní pohromy nepostihly všechny oblasti. Někde si zahrádkáři jistě letošní rok pochvalují. Pro náš region však jistě bude lepší, aby přicházející zima byla zimou, jak má být. Nemusí sice být tak tuhá, jak zima přede dvěmi roky, kdy zamrzla voda v okapech i v kanalizačních výpustích, ale jistě příznivější pro zahradu bude, když jaro přijde později, aby časně rašící a kvetoucí stromy a keře jako letos neomrzly.

Na první stránce věnované zahradě jsem slíbil, že se se čtenáři podělím o své špatné zkušenosti, aby se případně mohli vyvarovat chyb, kterých jsem se dopustil já. V létě r. 2004, kdy jsem začal tyto stránky psát, jsem těch negativních zkušeností měl již několik a další k nim během let přibyly. Samozřejmě, nejsem zahradník, tedy teoretické znalosti skoro žádné, jen sem tam něco vyčteného z časopisu Zahrádkář, praktické zkušenosti malé, neboť o naše předchozí zahrady se staral otec a já mu jen občas vypomáhal. Tedy, že něco budu dělat špatně z neznalosti bylo na bíledni. Navíc zahrada v prostředí pro zahradničení málo příznivém, v mrazové kotlině na tahu větrů a značně jílovitá půda na dně bývalého rybníka - léta neobhospodařované louce. Tedy podmínky pro pěstování čehokoliv jiného, kromě trávy dosti špatné.

Mým záměrem bylo a stéle je, vytvořit na této louce rajskou zahradu, různorodou jak svým vzhledem, tak plody, které bude člověku poskytovat a to při vynakládání co nejmenšího úsilí. Pochopitelně bez používání chemických prostředků a pesticidů, pokud to je ještě dnes možné. Inspirací pro mě jsou především webové stránky ekozahrady Jaroslava Svobody a mnohé další, na které na různých stránkách tohoto webu odkazuji. Základem takové zahrady jsou především stromy, keře a liany, plodící známé i méně známé ovoce, zvláště pak ovoce, které nelze koupit v našich obchodech. Koupit se dnes dá sice mnohé, ale přece jen je chutnější ovoce čerstvé, utržené ve správném stavu zralosti, než ovoce, které u nás sice také dobře roste, ale je v zájmu obchodní politiky obchodního řetězce k nám dováženo přes půl Evropy. I zelenina se dnes dá koupit krásná, bohatě narostlá, přesně tvarovaná a nádherně vybarvená. V minulosti se právě na takovou zeleninu zaměřovaly kontroly jakosti a pro nadměrný obsah dusičňanů ji vyřazovaly z prodeje a prodejce pokutovaly. Možná to bylo správné a v zájmu zdraví lidí, možná novější poznatky vědy vedou k jiným závěrům. Nejsem odborník a nedovedu to posoudit. Skutečností je, že v zájmu obchodu se již takovéto kontroly raději neprovádí..Vím, že vypěstovat krásnou a velkou zeleninu není žádný problém. I mě se podařilo vypěstovat nádhernou hlávku listového salátu 1m širokou, kterou jeden člověk měl co nést. Stačilo málo - pod rostlinu dát kolečko kravského hnoje. Možná, ten salát byl i chutný, jen lidské zdraví je přece jen o trochu větší hodnota a tak salát skončil jako krmivo. Není všechno zlato, co se třpytí a není všechno lidskému zdraví nezávadné, co pěkně vypadá. Zdravější a chutnější, než krásně vybarvené 10 x chemicky ošetřované jablko z Itálie, je méně vzhledné chemicky neošetřené jablko či mrkev z vlastní zahrady.

Je samozřejmě dost druhů ovoce, které si na našich zahradách nevypěstujeme. Pomeranče, banány, ananasy a podobné ovoce jistě nikdo nebude ani zkoušet v našich podmínkách pěstovat volně v přírodě, protože takové rostliny v našich podmínkách nepřežijí zimu. Pokud se však člověk porozhlédne po internetu, co se dá pěstovat a také pěstuje v Kanadě, na Sibiři a na Kamčatce a j. - tedy v podmínkách i horších, než u nás, tak se jen diví, že u nás jsou to rostliny jen málo známé a málo rozšířené nebo i zcela veřejnosti neznámé. Ale o tom později, nyní k těm špatným zkušenostem.

Ohrazení pozemku
Od počátku jsem měl záměr vytvořit takovou lesní užitkovou zahradu a nebude ji třeba oplocovat pevným plotem. Nanejvýš provizorním plůtkem, který se po nárůstu stromů a keřů ohraničujících zahradu, bude moci odstranit. Bohužel stromy i keře rostou léta, než dorostou k danému účelu potřebné velikosti. Tedy zajíci a srnky mi dost mladých stromků poničili, než jsem zřídil trvalé oplocení. Přes louku - zahradu vedla trasa srnčích výprav a pravidelně 2 x mi každé jaro okousaly všechny nové přírůstky větví. Zajíci v zimě kůru stromků u země a mě dodnes neznámí domorodí obyvatelé zahrady ničili kůru kmínků stromků ihned po jejich jarní výsadbě. Mohl bych dále pokračovat o tom, jak si srnci o starší stromky vytloukali paroží a pod., závěr však byl - oplocení zahrady je nezbytné.

Vysazování stromů a keřů
Pozemek, jak už jsem zmínil, je jílovité dno bývalého rybníka. Ihned po koupi chalupy jsem mezi prvními pracemi považoval za vhodné, vysadit také nějaké stromy, neboť bude trvat roky, než začnou plodit. Hned u chalupy bylo pár arů louky, které bývalý majitel sekal a předtím tam i pěstoval nějaké polní plodiny. Půda na louce byla několikrát v minulosti zorána a tedy tuhý jíl byl 20-30 cm pod povrchem. Pro výsadbu stromků jsem vykopal jámy cca 50-60 cm hluboké a stromky se dobře ujaly. Ovšem na vedlejším pozemku je jíl jen pár cm pod povrchem. Tam jsem vykopal stejné jámy a pro zlepšení půdy do nich promíchal i rostlinné zbytky a trávu. Takovéto vylepšení půdy stromku však vydrží pouze dva či tři roky a pak hladoví. Původně jsem zamýšlel, že postupem času vykopu okolo vysazených stromků jámy a půdu v nich nahradím kompostem. Bohužel však práce je stále dost a nejen prací živ je člověk a tak jsem se ke kopání těchto jam zatím nedostal. Navíc v prvních letech je kompost nedostatkovým zboží - bylo ho málo a použití pro něj bylo naléhavé jinde. Při tak nevhodné půdě, jako je na naší zahradě, by bylo vhodnější výsadbu stromků a keřů o rok odložit a sázet je pak do již aspoň částečně rozloženého kompostu.
Kamčatské borůvky podle návodu přikládaného k rostlinám při jejich nákupu (nakupoval jsem na výstavě), se mohou sázet do jakékoliv zeminy a všude by měly dobře růst. Vysadil jsem je tedy do louky, do zeminy nijak kompostem neobohacené. Nemohu si stěžovat ani na jejich růst, ani na jejich plodnost. Pokud by byly vysazeny do zeminy kompostem obohacené, byly by již jistě výrazně větší.

Kompost
    Hory posekané trávy jsem kompostoval. Jak trávy sušené, tak čerstvé. Prostě vykopal jsem jámu a do ní pak dával vrstvy suché či čerstvé trávy a vykopaného jílu. Nejprve jámu tak 1x1 m a pak pokračoval jedním směrem, až vznikl kompost několik metrů dlouhý. Během několika měsíců se navršený rov dost slehnul. V následujícím roce jsem pak tuto nijak již neproházenou hromadu kompostu využil jako záhon. Ono také pokud se kompostuje dlouhá suchá tráva, tak s následným prohazováním je dost problém, Ani během roku tato tráva nezetlí tak, aby se kompost dal rýčem krájet. V následujících letech se pak hromada kompostu - záhon běžně již ryje. I když vrstvy trávy byly poměrně silné - cca 5 cm a na to vrstva zeminy jen na zakrytí trávy cca 2 cm, tak během několika let se humus prakticky vytratí a je třeba postup opakovat. Ideální by bylo do hromady kompostu průběžně kompostovat každoročně další trávu nejméně 3 roky po sobě, aby se kvalita půdy znatelněji zlepšila a aspoň trochu vzhledem a jakostí kompost začala připomínat.
    Bohužel právě v začátku vysazování zahrady je kompostu nejvíce třeba, takže není co ponechat na zkvalitňování do dalších let. Jistě by však bylo v počátku užitečné pojmout kompostování velkoryseji, nechat navézt hromadu kravského hnoje a ten pak kompostovat stejným způsobem, jako zmíněnou trávu. Byla by to sice značná práce navíc, ale užitek z ní by byl trvalejší.
    Pro některé rostliny - konkrétně kanadské borůvky - jsem vykopal příkop metr široký a cca 60 cm hluboký, do kterého jsem promíchal trávu, lesní hrabanku, výše zmíněný nedokonalý kompost, mech a pod. Do toho jsem pak rostliny přímo vysadil. Tak, jak se časem rostlinný materiál v příkopu rozkládal, tak se nejen navršený rov slehnul, ale v hloubce se vytvořily prázdné díry. Pak při zalévání se zemina do těchto děr propadala a stále ještě občas propadá. Tedy bylo by bývalo mnohem vhodnější, příkop zaplnit pouze kompostem a hrabankou, bez nerozloženého organického materiálu, vrstvit do příkopu po slabších vrstvách a hned ušlapávat, aby se omezilo pozdější propadání zeminy a teprve do slehlé zeminy sázet.
    Chápu, že rada je to dobrá, ale v okamžiku, kdy zahrádkář nemá pořádný kompost po ruce a rostliny má připravené k vysazení, tak mu nezbude, než využít dostupných možností, rada, nerada.
    Do kompostu patří tráva, listí, popel ze dřeva a všechny organické zbytky, kromě zbytků masitých a mastných a kromě rostlin napadených chorobami - plísněmi a viry. Nedoporučuje se dávat listí z ořešáku, které se rozkládá delší dobu a popel z uhlí. Při kompostování nemocných rostlin se doporučuje přidávat zároveň vápno. Nedělá-li člověk rychlokompost, lze přidat listí ořešáku i piliny či hobliny a slabší větve. Při kompostování nespotřebovaných dýní, kedluben gigantů a silných stonků rostlin jako je slunečnice a pod., je vhodné dýně a kedlubny rozsekat rýčem a dlouhé stonky či větvě rozstříhat na kratší kusy.
    Čerstvě posekanou trávu lze dávat do kompostu v silnějších vrstvách cca až 10 cm. Prohození vrstvy zeminy teplotu v tlejícím kompostu snižuje a tráva nehnije rozkladem na páchnoucí kaši.. Pokud však trávu necháme před kompostováním na hromadě, tak se velmi rychle zapaří a hnije. Pak ani během tlení v kompostu se hnijící deka nerozloží tak, aby vytvořila drobivý humus.Vrstvy kompostovaného sena je vhodné prokládat vrstvami čerstvé trávy, aby se aspoň trochu urychlil rozklad sena. Jinak se nerozloží ani za celý rok.

Mulčování
Mulčování rostlin se prosazuje jako technika šetřící práci na zahradě, zabraňující růstu plevelů a zlepšující kvalitu půdy. Suchou trávou - senem - lze namulčovat silnou vrstvu okolo kmenů stromů bez nějakých větších škodlivých následků. Mulč se postupně slehává a jediné nebezpečí je, že se v něm časem uhnízdí myši, které budou kořeny stromu či keře podrývat. Čerstvě posekanou trávou lze však použít pouze ve slabší vrstvě cca 3 cm, neboť silná vrstva vede k zapaření, mulč zahnívá, vytvoří nepropustnou mazlavou deku a produkuje tekutinu, která dokáže stromek otrávit a udusit. Pro použití silnější vrstvy je proto třeba nechat trávu nejprve aspoň trochu několik dnů proschnout. Slabá vrstva namulčované trávy vydrží kromě období s nízkými teplotami jen pár týdnů, než se zcela rozloží a na pohled zmizí. Dvou či tří centimetrovou vrstvu čerstvě posekané mulčované trávy je potřeba během jara i léta obnovovat aspoň 1x měsíčně, aby plnila svojí funkci. Okolo nově vysazených stromků je třeba mulčovat zvlášť opatrně, nedávat mulč až ke kmínku, aby se zem kolem stromku nepřemáčela.

Suchý jíl
Naše zahrada podle tamních obyvatel byla jen značně zamokřená louka. Skutečně byla do okamžiku, než se prvně posekala a sekání trávy se pak během roku několikrát opakovalo. S nízkým travním porostem to začala být louka dost suchá. Jíl po zimě nabere vlhkost, avšak během jara a léta se jí postupně podle počasí rychleji či pomaleji zbavuje. Tráva i v takových podmínkách růst může, protože vlhkost dodává ranní rosa a časté mlhy, ovšem pro keře a stromky je na pozemku značné sucho a vyžadují k udržení života nezbytně zalévání. Právě ze sucha se mi i některé na jaře vysazené stromky neujaly. Pro stromky je v takových podmínkách potřeba dělat výsadbové jámy větší, širší, vykovanou zeminu odvést ke kompostování a nahradit ji zcela zeminou kompostovanou, bohatší na humus a tedy schopnou lépe zadržovat vodu. A pak samozřejmě v průběhu roku častěji zalévat.
O kvalitě půdy na naší zahradě svědčí skutečnost, že v r. 2001 jsem vykopal první jezírko. V místě jen několik metrů od místní stoky, kudy po deštích odtéká voda do potůčku. Původně jsem tam chtěl zasadit stromek, ale jáma se rychle plnila vodou. Jámu jsem tedy zvětšil do podoby nynějšího jezírka. Žádná fólie, nic takového, jen díra v zemi po odvezené zemině. V prvních letech jezírko v pozdním jaru, během léta a na podzim vysychalo a musel jsem do něj vodu připouštět. V posledních dvou letech se však již voda v jezírku drží trvale sama, vodu do něj připouštím jen jednou nebo 2x ročně v nejparnějším létě. V jezírku rostou různé druhy kosatců (žlutý, modrý), doutníky a pár dalších vodních rostlin. Tedy po třech letech se jíl stal prakticky nepropustným.

Zalévání
V průběhu jarního postupného tání ze zem do hloubky navlhčí. Během jara a léta pak od vrchu prosychá do hloubky. Na jaře proto stačí zalévat mírně tak, aby klíčící rostlinky ve svrchní suché vrstvě půdy nezaschly. Až později je nutné zalévat méně často, ale o to důkladněji, aby se provlhčila půda do větší hloubky. Zároveň je vhodné bránit nadměrnému výparu vody mulčováním. Po suchém létu a podzimu, jako tomu bylo nyní, je vhodné sondážním výkopem na zahradě zjistit, do jaké hloubky je půda provlhčená a podle potřeby pak opět důkladně zalít především stálezelené rostliny, ale i stromky a keře s opadanými listy, neboť jim i v této době rostou kořeny a rostlina by mohla během zimy uschnout. Pozornost je nutné věnovat především rostlinám v prvním a druhém roce po vysazení a určitě i rostlinám kořenícím jen mělce. Zřejmě proto, že jsem pěkně rostoucí kiwi před první zimou řádně nezalil, tak mi většina těchto rostlin před lety zašla. Na jaře byla na stoncích u země zcela odloupaná kůra. Nedostatečná závlaha byla jistě i příčinou uschnutí některých nově vysazených stromků.

Cizosprašnost a samosprašnost
    Před zakoupením stromku či keře, který by měl nést plody, je třeba si zjistit, zda je to rostlina samosprašná či cizosprašná a který jiný druh ji může opylit. Cizosprašných rostlin je třeba vysadit vedle sebe několik(samozřejmě různých druhů). První višeň se mi povedla, je samosprašná a začala plodit hned druhým rokem na ukázku a pak již ve větším množství. Vedle ní jsem vysadil švestku Stanley a vedle další švestku. Ta však zašla, protože zajíci jí okousaly v zimě kmen. Tu zašlou jsem nahradil jinou. Stanley kvetla, ale neplodila. Plodit začala až vloni, kdy vykvetla i ta sousední švestka.
    Podobně jsem dopadl s višní plstnatou. Koupil jsem jeden keřík a ten bohatě kvetl již při zakoupení a přinesl množství višniček. V dalších letech opět vždy bohatě vykvetla, ale plody nebyly žádné. Letos snad celkem 5 višniček, možná z opylení pylem višní, rostoucích poblíž. Letos jsem získal další sazenici višně plstnaté a pokud ta na jaře vykvete, tak budou plody na obou keřích.
    Jsou stromy a keře, u kterých prodejci nabízejí rostliny samičí a rostliny samčí. Ty je třeba jednoznačně koupit a vysadit v páru, příp. jednoho samce na několik (zpravidla se udává na 8 samic), jinak plodit nikdy nebudou. Příkladem může být třeba rakytník řešetlákovitý nebo kiwi. Některé druhy kiwi se prodávají jako samosprašné. Přesto pro lepší plodnost je třeba přisadit k nim jednoho samce - k odrůdám arguty argutu, ke kolomiktám kolomiktu.
    Z diskuzí na internetu plyne, že někomu kamčatské borůvky u nás prodávané a vysazené ve větším počtu keřů plodí výborně, jinému jen velmi málo. Může to být dáno tím, že jde o borůvky z jednoho vegetativního množení. Kdo má tu smůlu, že koupí dvě či více sazenic pocházejících z jedné původní rostliny vypěstované ze semene, má patrně problém s plodností. Kdo má rostliny pocházející z různých původních sazenic, ten si na plodnost nestěžuje. Problém pro laika je poznat, ze které původní rostliny kupované sazenice pocházejí. Možná šlechtitelé manželé Chovancovi toto dokáží rozlišit, protože každá prodávaná sazenice má své registrační číslo, ale většina prodejců v tomto nedokáže kupujícímu poradit. Řešení malé plodnosti pak spočívá v tom, že je třeba vysadit dalších několik rostlin a doufat, že nebudou ze stejné původní rostliny nebo koupit kamčatskou borůvku v Polsku nebo na Slovensku, kde se prodávají jiné registrované odrůdy, než je Chovancův Modrý triumf. Známé a i u nás mezi zahrádkáři rozšířené odrůdy jsou zejména Altaj a Amur. Ve světě - zejména v Rusku, v Kanadě a v Japonsku však již existují desítky různých odrůd, mnohé i s lepšími vlastnostmi. O samosprašnosti kamčatské borůvky se však dosud stále vedou diskuze .

Zárukou dobré plodnosti je tedy u velké části pěstovaných ovocných stromů a keřů - nejen peckoviny (višně, švestky, slívy aj.), ale někdy i jabloně, hrušně, určitě však velkoplodé dříny, kiwi, klanopraška čínská, výše zmíněné kamčatské borůvky , ale podle mých zkušeností třeba i josta - je vysadit vedle sebe několik rostlin stejného druhu, ale pokud lze i různých odrůd v zájmu různé doby dozrávání, které by však měly vykvétat zhruba současně. To u rostlin, majících již desítky odrůd dozrávajících v různé době, může být trochu problém. V takových případech je nutné i správně volit odrůdy spolu sesazované a předem se poradit s odbornou literaturou.
Jak už to však v tom našem světě chodí, nic není nikdy zcela jednoznačně jen dobré nebo jen špatné.Při napadení rostliny nějakou chorobou je u sesazených rostlin stejného druhu větší nebezpečí, že budou postiženy touto chorobou všechny tyto rostliny, rostoucí vedle sebe.

Vodní rostliny
Jezírka mám na zahradě dvě. V obou pěstuji různé vodní rostliny. Ty jsem vysadil vždy přímo to toho našeho nechutného jílu. Bohužel i v takové půdě se vodní rostliny nesmírně rychle množí. Několikrát ročně musím vodní rostliny protrhávat a vždy jich několik koleček vyvážím na kompost. Je to mor, který by velmi rychle zarostl celou vodní hladinu. Jistým omezením aspoň pro některé z těchto rostlin by bylo, pěstovat je v plastových květináčích, ponořených ve vodě. Šíří se však i různými oddenky, částmi ulomených stonků a semeny, takže jejich hromadná likvidace bude prací trvalou.

Podzemní sousedé
Jak už to na zahradách bývá, tak i u nás na zahradě řádí myši, krtci, hryzci. Během léta to s nimi vcelku jde. Na podzim však nadělají desítky krtinců, které je třeba po zimě likvidovat. Horší, než krtince, jsou jejich podzemní chodby, které se při šlápnutí na ně propadávají a je potřeba zavážet je zeminou k urovnání povrchu půdy. Děravá půda kolem aleje bříz mi ani starosti nečiní. Horší je, když my dělají své chodby pod nově vysazenými rostlinami, podrývají je a tím zapřičiňují jejich úhyn a žerou cibulky kvetoucích či podzimních jarních cibulovin. Bohužel láká je především vlhčí půda v místech, kde jíl nahrazuji kompostem. Tedy místa každé nové výsadby. Nezbývá mi proto, než prakticky vše co sázím - stromky, keře, cibuloviny - vysazovat do drátěných košů, které si tvaruji z králičího pletiva. Pokud ten drátěný koš není příliš velký - pro větší množství cibulek - tak vysazenou rostlinu zpravidla uchrání.

Tolik tedy k některým mým praktickým zkušenostem a chybám, kterých jsem se dopustil z neznalosti nebo ve snaze o rychlé osázení zahrady v zájmu.brzkých sklizní. Dost rostlin mi odešlo nebo se vůbec neujalo. Nelze to však svádět na zajíce, myši či sucho. Vždy je to především chyba zahradníka, který neučinil včas potřebná opatření, kterými mohl vzniklým škodám předejít. Tím samozřejmě nechci tvrdit, že v budoucnu mi již žádná rostlina nezahyne. Zkušenost a vědomost je jedna věc a prostá lidská liknavost a pohodlnost věc další. Mohl a měl bych rostliny chránit třeba před vymrznutím nebo omrznutím výhonů. V zájmu jisté přiměřenosti vynakládaného úsilí na prevenci možných škod patrně jen málokdo bude dělat maximum toho, co by dělat v tomto směru mohl.

V úvodu této stránky se zmiňuji o méně známých a u nás méně rozšířených druzích ovoce. Vždyť zkusme si rozpomenout se na druhy ovoce a drobného ovoce, které se v našich končinách pěstovali před 20, 50, 70 či 100 lety a dnes. Nejsem odborník a proto dále uváděné mé údaje nemusí být právě nejpřesnější. Proti dávnější minulosti mnohé ovocné druhy se staly vzácnými a skoro neznámými - kdoule, oskeruše, mišpule, moruše a jistě i další No zkusme si některou ze jmenovaných rostlin jít koupit do zahradního centra nebo do zahradnictví.. Dají se sehnat jen vyjimečně, mnohdy po několika letech hledání nebo ve specializovaných provozovnách v Ovocné školce v Bojkovicích (staré odrůdy) pana Radima Peška nebo v Okrasné školce v Droždíně u Olomouce.

Během 40 let budování socialismu mnoho nových druhů ovoce k nám zavedeno nebylo. Pokud si vzpomínám, tak snad byl nově rozšiřován pouze aronie, rakytník řešetlákovitý, josta a kanadské borůvky. V té době se daly koupit výborné kompoty z Fruty - směs jeřabin, dřínek a dalších bobulovin.

Někdy zhruba v době před 15 lety se mezi zahrádkáři začalo šířit pěstování minikiwi, jehož současným největším propagátorem je pan Hejduk z Prahy. Koncem 90. let vešla ve známost veřejnosti kamčatská borůvka manželů Chovancových. Nejnovějším ovocným druhem je nyní u nás muchovník, který začalo prodávat snad Subtropické zahradnictví Kruh. Zatím pouze jeden jediný druh Amelanchier alnifolia z celé řady v zahraničí již pěstovaných druhů. Velmi pěkně zpracovaný přehled druhů muchovníků, který byl donedávna na stránkách kanadské university v Saskatčevanu http://www.usask.ca/agriculture/plantsci/dom_fruit/index.html , je momentálně z důvodu úpravy webových stránek mimo provoz. Dalším velmi málo známým a málo pěstovaným drobným ovocem je klanopraška čínská, kterou také prodává Krakonošovo zahradnictví Šír v Kruhu a některá další. Z některých starých v minulosti pěstovaných druhů v zahraničí vyšlechtili během doby velkoplodé odrůdy (dřín, meruzalka aj), které se dnes dají občas získat i u nás. Bohužel náš Výzkumný ústav ovocnářský svojí činnost patrně zaměřil jiným směrem, než je rozšiřování pěstovaných druhů ovoce na našich zahrádkách. Vše nové, co se dnes u nás šíří, mají na svědomí pouze soukromé osoby nebo Subtropické zahradnictví Kruh.

Přehled o množství druhů a vlastnostech různých odrůd lze získat ze zahraničních webových stránek, především ruských a kanadských, ale třeba i na stránkách polských.

a na mnohých dalších. Zmínil jsem se jen o některých nových druzích ovoce. Celou řadu dalších druhů zájemce najde na webových stránkách jednotlivých prodejců. Kromě drobného ovoce k nám proniká i ovoce větší - tomely, muďoul.

O jednotlivých ovocných druzích a problémech s jejich pěstováním se vedou aktuální diskuze jak na stránkách Zahrada.cz, tak na Livingu.cz :

 pokračování (zatím není)