STEVIA - přírodní náhražka cukru , Stevia rebaudiana bertoni je sladká
Jíme potraviny vyrobené z ropy 
Blížící se ropný krach 
Kdo studuje blížící se vyčerpání ropných zdrojů

  na úvodní stránku         Kronika zahrady             zpět na 1.stránku zahrady

pokračování str. 3         pokračování str. 4

K čemu je vůbec člověku druhé víkendové bydlení a ještě navíc zahrada? Vždyť ho to jen odvádí od práce, od plnění úkolů v systému úspěšného vydělávání peněz a užívání si vymožeností naší civilizace. Je to jen práce navíc, nad společností stanovený limit, práce neefektivně vynakládaná, nepřinášející ani zisk, ani společenské ocenění. Je to práce jen pro vlastní radost, pro potěšení z činnosti, která během sezóny nebo několika roků přináší viditelný efekt v podobě plodů, které si v lepší barvě a  velikosti může za malý peníz kdykoliv koupit v kterémkoliv obchodě. Ovšem je to také činnost, kterou si sám člověk plánuje, organizuje a manuálně vykonává, činnost člověku neodcizená, prováděná v těsném sepjetí s přírodou a jejími cykly. V jistém směru je to návrat člověka ke svým kořenům, k přírodě ze které vzešel a které se současným způsobem života na hony vzdálil. Člověk jako chatař, chalupář  a zahrádkář je více součástí přírody než kořistníkem, využívajícím přírodu i společnost k dosažení optimálně možného svého zisku.

Kde si však člověk může lépe psychicky odpočinout, nabrat nové síly a protáhnout tělo, než na chalupě a na zahrádce. Na to přišli již naši předci, kteří z nás Čechů udělali národ chatařů, chalupářů a zahrádkářů. Není u nás snad jediné město, které by nemělo v blízkém okolí kolonie zahrádek a chat. Před sto lety mladý člověk po práci k továrně nebo v úřadě vzal bágl na záda a šel strávit volný den do přírody, volně se toulat kam ho nohy ponesou a spát pod širákem. Lesní sruby a chaty nejen přinesly milovníkům přírody více pohodlí, ale hlavně sezónu pobytu v přírodě prodloužily i na dobu, kdy počasí není právě ideální. Jack London, Karel May a mnozí další volali svými díly lidi do přírody a pobyt v přírodě zase naopak přitahoval čtenáře k romantice a k  těmto spisovatelům. Tak již v době 1. republiky vyrostlo množství srubů, chat a vznikly chatové osady. Koncem 50. a v šedesátých letech vznikaly další chatové oblasti a boom pak nastal v letech 70., kdy už se tak skromně nežilo a lidé hledali náplň volného času po zavedení volných sobot.

Po odsunu Němců po válce zůstalo mnoho prázdných domů v pohraničí, které pozvolna či rychleji chátraly. Do poloviny šedesátých let nebyl proto problém koupit poměrně zachovalou chalupu v Krkonoších za 500 Kč. Navíc kolektivizace zemědělství uvolnila další lidi z vesnic do měst, kde si našli nové bydlení a vesnická stavení zůstala prázdná. Před jejich zánikem je zachránilo chalupaření.

Po skončení socialistické éry se zdálo, že chataření a chalupaření zanikne proto, že lidé se již nebudou muset vyžívat pouze na chatách a chalupách, ale budou si moci kdykoliv vyjet kamkoliv do ciziny. Navíc zdražení benzínu a nafty cestování na vzdálenější chalupy prodražilo. Stehně tak že je konec zahrádkaření, protože je  dost zeleniny a ovoce za dostupné ceny v supermarketech, takže samozásobitelství pozbylo na významu.

Prognózy se však nevyplnily. Chalupaření, chataření a zahrádkaření stále přetrvává, byt v trochu jiné podobě, než v socialistické minulosti,  mnohem více zaměřené na rekreaci, relaxaci a návrat k přírodě. Ovšem ani samozásobitelství zejména u ekologicky orientovaných lidí nepozbylo na důležitosti. V supermarketu se sice koupí krásná zelenina a ovoce z dovozu, ovšem dnes již nikdo nezkoumá, kolik jedovatých látek, postřiků, pesticidů a všemožných hnojiv bylo při jejich pěstování použito a nakolik jsou naše v minulosti poměrně přísné normy pro obsah takových látek v potravě překračovány. Ekologicky myslící spotřebitel také raději koupí méně vzhledné produkty domácího zemědělství, před produkty dováženými a převáženými stovky či tisíce kilometrů kamiony, ničícími nejen svými zplodinami přírodu. Před produkty, sklízenými v nezralém stavu, aby vydržely dobu transportu a dozrávajícími v nepřirozených podmínkách umělé atmosféry. Rovněž ekonomicky myslící lidé proti postupující globalizaci dávají přednost lokalizaci.

Samozřejmě, že není nad čerstvě utržené správně dozrálé ovoce či zeleninu, které vím, jak jsem sám vypěstoval. Jestliže v minulosti 4 přidělené ary půdy stačily k samozásobení rodiny a příbuzenstva ovocem a zeleninou, mám–li pozemek tuto výměru převyšující, nepotřebuji v potu tváře dosahovat maximální efektivity práce a podobný výsledek si zabezpečím s vynaložením minimálního úsilí. Konečně cena prodávaného ovocného stromku odpovídá dvěma či třem krabičkám cigaret. Stromek zasadím a pak již se jen kochám jeho růstem a sklízím z něj úrodu. Aby ovoce bylo zdravé, tak stromek nestříkám žádnými jedy, jen zavěsím lapací desky či připevním lapací pásy na kmen. Obdobné je to s keři drobného ovoce, u kterých nejvíce námahy musím vynaložit na otrhání borůvek, rybízu, angreštu, kiwi apod. a na jejich snězení. Nepěstuji ani podzimní hrabání spadaného listí. Vždyť ani v lese nikdo listí neshrabává a přesto je les čistý a zdravý. Navíc spadané listí samo zetlí a tak automaticky zajistí mulčování a přihnojení stromů a ještě i omezuje růst trávy. Není proto důvod do přirozeného procesu jakkoliv pracně zasahovat.

Přes různé odborné rady, jak pečovat o jahody, v důsledku pravidelného  a trvalého skluzu v agrotechnických termínech, k vyhrabání loňského listí a starých šlahounů z jahod se manželka dostane nejdřív tak koncem dubna či v květnu, kdy již jahody pomalu začínají kvést. V té době je vhodné je několikrát zalít, stejně tak jako po hlavním odkvětu. V záhoně jsou (pochopitelně zcela nesprávně) namíchány jahody plodící jednou v roce s jahodami stáleplodícími. Rostou si potvory, jak samy chtějí. Podstatné je, že v červnu několik kilogramů jahod urodí a pak na ochutnání, do sektu, pudinku a na podobná použití jsou k mání čerstvé až do října.

Se zeleninou je to pochopitelně pracnější. Nejtěžší práce zahrádkáře – rytí záhonů, je dnes již dávno překonanou technologií. Před setím se jen se seškrábne případný plevel a půda se trochu provzdušní rycími vidlemi. Pak na záhon rozhodím semena různých zelenin, tedy na jeden záhon více odlišných zelenin  a povrch urovnám hráběmi. Semena se dostanou do různé hloubky a klíčí postupně, některá i až následující rok. Pak jen pracně vytrhávám větší plevele a čekám, co mi vyroste. A ono vždy toho vyroste poměrně dost a tak postupně sklízím největší rostliny, jak co dozrává. Na uvolněné větší plochy sypu semena dalších zelenin, které mají šanci do konce sezóny ještě dozrát. Nepotřebuji pro rodinu, aby mi najednou dozrály kila ředkviček, mrkve nebo desítky kedluben či salátů. Potřebuji úrodu postupnou a toho uvedeným způsobem dosahuji. Pokud mám na kedlubnu chuť již v březnu a ne až květnu, tak si ji pochopitelně koupím v obchodě.

Vynikající zeleninou jsou různé druhy dýní, cukety a patizony. Samy divoce rostou a plodí bez jakékoliv práce. Stačí jen zastrčit semínko koncem dubna na vhodné místo do země. Jediný problém je s konzumací, protože  co naroste, se nedá nejen sníst, ale ani rozdat.

Jiná práce je s rajčaty. Každoročně koupím 10 sazenic, což je pro jednu rodinu až moc. Naneštěstí mi vždy vyrostou desítky dalších sazenic bez sebemenšího mého přičinění samy, ze semínek rajčat, která minulý rok zůstala zapomenutá na záhonu. Nejsilnější z nich také samostatně vysadím a ony ty kupované sazenice vždy brzy dohoní. Pokud jsou sazenice malé, tak je postříkám pro jistotu proti plísni jednou kuprikolem. Podle odborníků by se měly postřiky dělat nejméně 2x. V posledních dvou letech však plíseň snad ani nebyla, protože rostliny napadeny nebyly nebo jen nepatrně.

Dobrou zeleninou jsou okurky. Nakládačky i salátovky. Naložit přepravku okurek je dost nudná a otravná práce. Snadnější je naložit 5-6 skleniček z každého sběru, prováděného 2 x do týdne..Na to není potřeba mnoho sazenic – záleží hlavně na tom, jak se vyvede počasí v daném roce a kdy přijde pravidelná plíseň okurková. Letos ani vloni na neštěstí nedorazila (po několika týdenním sběru člověk na příchod plísně čeká jako na smilování), ale koncem srpna bylo sucho a zima a okurky počátkem září zaschly. Předloni jsme na okurky pozapomněli a manželce se podařilo koupit poslední 4 sazenice salátovek. Vyrostly a plodily tak, že už ani sousedé je nechtěli.

Co ke každé zahrádce neodlučitelně patří, je pažitka a různé druhy trvalek – bylinek. Pažitka v létě vykvete a stačí jen ze suchých květů vysypat semínka a zahrábnout je do hnízd mělce po půdy.  S trvalými bylinkami, když jednou vyrostou a rozsadí se,  není práce žádná. Stačí jim půda nevyhnojená a nevyžadují ani zalévání – čím méně se o ně člověk stará, tím lépe prospívají. Jediná starost o ně je, včas před rozkvětem je seříznout a usušit, pokud nejsou používány průběžně čerstvé.

pokračování str.3
pokračování str.4

nahoru

zpět na 1.stránku zahrady

  na úvodní stránku