Jak zahrádkařit a sadařit dobře se píše na mnohých webových stránkách. Proto chci jako varování čtenářům na této stránce psát o tom, co jsem na zahradě udělal nepromyšleně a špatně, aby se mých chyb vyvarovali. Méně zkušení zahrádkáři zde naleznou i informace o tom, že zejména sadaření je chůze po dlouhé trati. Výsledek či zanedbání některé práce dnes se projeví třeba až po několika letech. Příroda jde svým vlastním tempem a ani naše moderní prostředky na tomto tempu toho moc nezmění.  

Aby si zvídavý čtenář udělal obrázek o tom, v jakých podmínkách chalupařím a mohl srovnávat, musím nejprve přiblížit prostředí a přírodní podmínky, ve kterých se chalupa se zahradou nachází. Je to údolíčko na okraji křivoklátských lesů, vesnička v nadmořské výšce cca 400 m n.m  Okolní rovina je o cca 50 m výše. Docela příhodně se tomuto kraji říká Balkán. Údolí se mírně svažuje k východu, kde je les. Převládají zde západní větry. Od severu je zahrada chráněna příkrým svahem a mírnějším svahem se zástavbou je chráněna i od jihu. Podle bájného vypravování v dobách, které již nikdo z pamětníků nepamatuje, byla louka s naší zahradou dnem vodní nádrže. Tomu odpovídá půda zahrady - pod slabou vrchní vrstvou je cca 5 m jílu a pak skála. Přes zahradu protéká potůček - stružka -jakási čistší kanalizační stoka - trvale napájená ze dvou pramenů - studní. Nevysychá ani v nejparnějším létě. Potůček si vymlel koryto do hloubky cca 1 m až na běloskvoucí "kaolín". V r. 2000 jsem přikoupili asi čtvrt ha léta nesekané louky a postupně ji přeměňovali na kulturnější zahradu. Louka je členitá - v některých místech poměrně prudký svah, jinde rovina.

    Původní zahrádka chalupy byla oplocená rozpadávajícím se pletivem a přikoupená louka oplocená nebyla vůbec. Namísto stavby plotu jsem se rozhodl ohraničit pozemek stromy a keři. Ze západu, odkud nejvíce fouká, jsem vysadil na podzim 2000 a z jara 2001 pás z náletových smrčků. Na východní straně jsem zasadil opadavé keře a na severní různé listnaté stromky, doplněné pro zhuštění platným angreštem a zimolezem. Smrčky už jsou nyní některé více jak dvoumetrové, jiné trochu nižší, stromky na severní straně přes každoroční zástřih již opět jsou vyšší jak 2m a v r. 2002 vysazené keříky na východní straně výšku 1m již také překročily. Z jižní strany pozemku je plot souseda.

  

       

 

 

    Na jaře r. 2000 jsem vedle chalupy vysadil višeň, slivoň a švestku domácí a na podzim v nim dosadil třešně Kordii a Kaštanku a hrušeň Konferenci. Pro okamžité užitky jsem vysadil černý, červený, bílý a růžový rybíz a angrešt. Rybíz začal plodit okamžitě. Zprvu jen na ochutnání, ale vloni a letos (2004) byla úroda dostatečná i na výrobu marmelády. Louka však nebyla oplocená a tak první zimu nepřežila švestka domácí ani Kaštanka a dokonce ani angrešt. Zato zajíci si pochutnali. Další zimu jsem pak kmínky všech stromků chránil před zajíci PET lahvemi.

    Z ovocných stromů je nejvděčnější višeň. Ta začala plodit první a již v loni přinesla úrodu, že jsme měli se zkonzumováním co dělat. Vloni poprvé kvetly slivoň a hrušeň, obě jen tak jako ukázkově. Letos oba stromy přinášejí první úrodu. Třešeň Kordie zakvetla letos poprvé a třešní bylo jistě více jak 1 kg.

    V souběžné řadě se stromky vysazenými na jaře 2000 jsem na podzim zasadil jednu letní a dvě podzimní jabloně. Z jara a v létě mi nové výhonky jabloní pravidelně okousávaly srnky. Zprvu jsem si jen říkal, že mi šetří práci s řezem jabloní, místo větví budou mít jabloně silnější kořenový systém a lépe porostou. Ovšem srnky se činily tak, že stromky fakticky přestaly růst - všechny nové přírůstky přišly pryč. Obehnal jsem proto jablůňky ohradou z pletiva, která zůstala celoročně. Pomohlo to, protože letos jabloně rodí již třetím rokem, kromě jabloně letní, která dosud ještě nekvetla.

    Ve svahu vedle sázených stromů roste z odmlatků po vykácené švestce švestka mladá. Vykácená švestka byla jednak stará a jednak napadená šárkou. Šárku má i švestka nově rostoucí. Ta již tři roky přináší plody. V minulých letech mnoho poškozených švestek před dozráním opadalo, letos plody švestky nejeví známky šárky, resp. poškození je minimální. Zřejmě bude něco pravdy na tvrzení některých odborníků, že napadené stromy není třeba kácet, protože v příznivých podmínkách se dokáží s touto virózou do jisté míry vyrovnat. Švestce pomáhám tím, že ji několikrát do roka přihnojím cereritem a v době sucha občas zaliji.

    Do svahu na protilehlé (jižní) straně zahrady jsem vysadil v části lesík : k již tam rostoucím náletovým dubům modříny, smrčky, břízy a další listnáče a v další části k jabloním vysazeným na jaře 2002 pak z jara 2003 hrušně, švestky a višně. Během dvou týdnů po loňské jarní výsadbě stromů mě čekalo nemilé překvapení. Nově vysazené švestky a višně měly zcela oholené kmínky od okusu srnkami. To mě přinutilo zahradu oplotit a na podzim 2003 zasadit stromky nové. Jabloně vysazené na jaře 2002 letos nesou každá několik velkých jablek. Pro jistotu jsem v létě provedl protrhání plodů, aby se stromky příliš nevysilovaly.

    V návaznosti na vysazený lesík jsem zasadil moravský jeřáb velkoplodý a dva stromky černé jeřabiny - Arónie. Jedlá jeřabina od druhého roku kvete a plodí. Stromky černé jeřabiny kvetly a přinesly plody hned prvním rokem po vysazení. K jednomu stromku do mísy ke kořenům jsem zapíchl větvičky rybízu. Ty zakořenily a tak jsem chtěl rybíz přesadit do trvalého místa. Při přesazování jsem však poškodil kořenový systém stromku a stromek ten rok vůbec nekvetl. Letos již opět přinesl plno velkých černých bobulí. Druhý stromek skončil ještě hůř. Při loňské návštěvě srnek zůstal celý jeho kmínek okousán bez kůry a korunka pak uschla. Odspodu však vyrazily nové výhony jeřábu obecného, které čekají na naroubování.

 Nahoru

pokračování 2
pokračování 3

pokračování 4

    Zahradnictví CHOVANEC 

   DŘEVO, DŘEVINY, DŘEVNATÉ ROSTLINY