Crotalus,Sistrurus . . .

Crotalus lepidus vytváří na území Mexica a jihu USA,čtyři respektive až šest poddruhů. Nominátní lepidus,klauberi,molurus, a maculosus. Dalšími, avšak odborníky neuznávanými poddruhy,by měli být semicornutus a castaneus popsaný v roce 1978,zřejmě z důvodu nedostatku validních důkazů.  Crotalus lepidus  klauberi  obývá největší území a to jihozápad Arizony ,jih Nového Mexica, západní cíp Texasu a střední Mexico až po Jalisco. Vyskytuje se v suchých oblastech náhorní plošiny,respektive pohoří  Sierra Madre Occidentale. Základní zbarvení je většinou šedé, šedožluté, šedoolivové s černými až hnědými příčnými pruhy a dvěma skvrnami za hlavou.Pohlavní dimorfismus je patrný jak ve zbarvení, počtu   šupin ,délky a síly ocasu.V přírodě se živí  převážně drobnými hlodavci, ještěry,hady a žábami ,mláďata i hmyzem.V létě samice rodí 2-8, zřídka až 10 mladých,měřících cca 20 cm. Chov v teráriu se jeví bezproblémový,pokud však získáme odchovaná zvířata, importovaní jedinci bývají daleko problematičtější. Chovám pár v teráriu 65 x 50 x 40 cm. Vybavení tvoří miska s vodou, úkryt z kamení a terasovitá zadní stěna.Jako substrát používám drť z kury,bukové odštěpky a drobný akvarijní štěrk. Zvířata velmi ochotně přijímají odrostlá myšata, a to nejlépe na večer,protože se jedná o hady kteří aktivují za soumraku či v noci. Jedovatost  těchto chřestýšů je  srovnatelná s ostatními druhy,avšak množství produkovaného jedu je nepoměrně menší,než u velkých příbuzných.O některých z těchto druhů se pokusím zmínit v dalších článcích, jak nejdříve to půjde. Např. mnou chované a případně odchované Crotalus horridus atricaudatus,Crotalus atrox, Crotalus vegrandis a Sistrurus milliaris barbouri, či Sistrurus catenatus tergeminus, prosím však o trpělivost.

Crotalus lepidus klauberi  GLOYD,1936

Crotalus horridus atricaudatus LATREILLE,1801

Crotalus horridus obývá obrovské území od jihu Kanady(Ontario) přes celou východní část USA až na jih po severní  Floridu,západně po Texas,Oklahomu a Kansas. Zde vytváří dva poddruhy,tzv. subspecie . Crotalus horridus horridus  severní oblast výskytu a Crotalus horridus atricaudatus jižní oblasti výskytu druhu.Jedná se o velkého chřestýše  maximálně 189 cm dlouhého (Klauber,1956) a 2,5 kg vážícího,přesto velmi pohyblivého,často šplhá i po stromech,kde loví ptáky!Obývá  lesy  až po horské oblasti do  výšky 2000 m.Živí se menšími obratlovci,do velikosti  velkého potkana,či ptáky do velikosti hrdličky či holuba.  Zbarvení je hnědé,hnědožluté až  hnědooranžové,šedohnědé,u vysoko žijících(horských) populací až černohnědé ,světlejší žlutá až oranžová barva muže vytvářet souvislý  hřbetní pruh,s příčnými hnědými až černými skvrnami či pruhy ,světle ohraničenými,samci bývají tmavší s tmavou hlavou,na rozdíl od samic se světlejším zbarvením.Jsou to poměrně odolní chovanci,i když někdy u importovaných zvířat mohou být velké problémy s aklimatizací,zvláště pak,neznáme-li přesně oblast ze které pocházejí. Hybernace (zimování) se jeví nutností ke zdárnému chovu a rozmnožování.Moji chovanci ,importovaná zvířata ,byla poměrně agresivní,z počátku odmítala přijímat potravu.Po zimním klidu se situace změnila,zvířata se trochu uklidnila a začala pravidelně přijímat středně velké potkany.Páření probíhá z jara ,v této době samci odmítají potravu,svádějí mezi sebou souboje které spočívají ve vztyčení přední časti těla,výš než konkurent,( kdy se o sebe téměř opírají a tak to budí dojem přetlačovaní),eventuelně právě k  přitlačení k zemi.Tak zvané „hadí tance“jak se tomu říká,jistě byli zdrojem mnoha indiánských bajek ale i rituálních tanců a soubojů.Na tradice bílých kolonizátoru však přítomnost velkých a nebezpečných hadů měla jediný vliv, strach. A tak vznikla tradice  dne hromadného ubíjení hadů,nejspíš na Sv.Jiří (nevím jistě) a následné bujaré zábavy,pojídání masa zvířat a hrdinské alkoholické opojení.Při tomto tradičním „bohulibém“ počínání zahyne i spousta jiných nejedovatých hadů, např. rody Elaphe,Pituophis,Lampropeltis a dokonce Thamnophis. Je to opravdu škoda, a kdo se domnívá, že se vzdělaností se tyto „bludy“ vytratí, tak se plete. Záhy byli nahrazeny, jinými, tentokrát z opačného konce, ale pramenících ze stejného zdroje.

 

… samička štíra / klikni / horoskopy

Fotky C.l.klauberi – subadultní pár těchto hadů

Získal jsem skupinu 1,2 , obě samice byli větší a světlejší než samec,jedna měřila 150 cm,druhá 120 cm .

Samec je celkově tmavější,štíhlejší a menší,měřil jen 115 cm. Byl však daleko agresivnější a při vyrušení dokázal chřestit i desítky minut.

Bothrops alternatus je nádherný příslušník rodu s 59 druhy obývajících střední a jižní Ameriku. Tento druh se vyskytuje na jihu Brazílie, v Paraguaji,Uruguaji a severní Argentině. Dorůstá 130-150 cm, vyskytuje se v otevřených lesních porostech, často v  vodních ploch a toků.Jedná se o terestricky žijící hady, živí se drobnými savci,ptáky,ale i žábami a snad i jinými plazi, stejně jako většina jeho příbuzných,včetně následujících druhů, jedná se o agresivní a poměrně pohyblivá zvířata, a jejich chov je co do manipulace, mnohem náročnější, než u zmijí a chřestýšů!!! Sérum není k sehnání!!!

 Mezi Crotalinae patří i hadi bez chřestidla z rodů Bothrops,Atropoides,Botriechis,Cerropodion atd.

Bothrops asper je dalším z druhů,které jsem měl možnost chovat a také jemu velmi podobného Bothrops atrox, oba druhy jsou poměrně rychlá a nebezpečná zvířata, na rozdíl od většiny chřestýšů je manipulace s nimi dost těžká a nebezpečná. Nevarují jako chřestýši,jsou daleko agilnější a pohyblivější, nejsou to zvířata vhodná pro začatečníky. Jejich chov je celkem bez problému, dobře přijímají potravu, rychle rostou a na rozdíl od většiny importovaných hadů, s nimi nebyli žádné vážnější problémy. Oba druhy dorůstají 130—150 cm, ale v literatuře je uváděno až 240 cm. Tento druh obývá střední,a část jižní Ameriky,od jihu Mexika až po Kolumbii, kde navazuje na výskyt B.atrox dalé na jih do Brazílie,Peru,Ekvadoru a Bolívie na jedné straně a přes Venezuelu, Guyanu i na ostrovy Trinidad,St.Lucia a Martinik.

Taxonomické novinky

Vzhledem k tomu, že se taxonomie poměrně často mění a vyvíjí,budu zde uvádět nové poznatky z této oblasti.

Tak např. jsem až nyní zaznamenal,že v roce 2003 byla provedena revize druhu Crotalus horridus,a na základě mitochondriální  analýzy DNA,bylo zjištěno, že poddruh C.h.atricaudatus není validní, a že se jedná o monotypický druh.

Botriechis schlegeli arborikolní druh, dříve řazený do rodu Bothrops, krásní hadi, kteří se u nás již také chovají a množí. S odchovem mláďat je problém, jsou poměrně malá, a v přírodě se rodí v době kdy se množí také žabky,anolisové apod. Krmení myšími holátky je problematické,cpaní je pro hádky traumatizující, a tak je s tím problém. Jinak chov odrostlejších a odchovaných jedinců nečiní problém.