Rumunsko 97

Galbena

Posledním pokocháním našeho putování bude Galbena. Názvem místo docela sympatické, polohou a zjevem už zcela jiné. V odpoledních hodinách jsme k této soutěsce začali sestupovat dost příkrým lesem, kterým vedla jediná pěšina vedoucí k tomuto místu. Buky, které nás celou cestu doprovázely, se náhle jen zcela nepatrně rozestoupily, aby vytvořily prostor pro vyvěračku stejnojmenné říčky. Stezka pokračovala okolo toho malého jezírka, ze kterého se vyvinul docela slušný zuřivý potok, řítící se kaňonem Galbeny několika vodopády a občas mizející v jeskyních, do kterých, bohužel, nešlo sestoupit. Přesto nám Galbena, ač jsme procházeli jen krátkým úsekem, připravila nejedno překvapení. Nejprve se na nás vylilo několik tučných mraků, takže z dost nebezpečné pěšinky ( byla-li tam vůbec nějaká ), se rázem stala velmi riskantní akce. Snad díky tomu jsme se najednou ocitli tam, kde jsme vůbec neměli být. Přestože průvodce a mapa určovaly směr při vodním toku, my jsme stáli 30 m nad hladinou na jedné kolmé skalní stěně. Dole bylo něco, co vypadalo jako cestička na druhé straně. A tak jsme vytáhli lano, po kterém jsme se tak pracně dostali nahoru, abychom se ještě pracněji dostali dolů. Daleko jsme však nedošli. Hned na břehu jsme zjistili, že jinudy než vodou cesta nevede, protože tam v dáli se pohupoval starý lanový most, který by nás měl dovést na další cestu. Silní roveři se tedy vyzuli a ty méně silné zbytky přenesli až k tomu můstku. (Ta lávka dnes zdobí několik roverských pokojů.) Skoro se už začínalo šeřit, ale my jsme naštěstí našli tu správnou cestu a k nemalé radosti všech i velmi pěkné nocležiště - "Horský hotel Anička". Rozdělali jsme druhý (a poslední) ohýnek. S dohasínajícím dřevem skončil i jeden z posledních "rumunských dní".