Rumunsko 97

Do Turdy jsme byli přiveženi pravým rumunským autobusem a to za úplné tmy. Nevíme kam a kterým směrem se pustit, a proto jedinci schopni konverzace s Turďany vyzvídají, že tudská soutěska (Cheile Turzii) je oním směrem jímž jdeme. Kráčíme rozbitými chodníky, pak žádné nejsou, pouze bahnitá cesta v neosvětlené ulici, pomocí svítilen se pokoušíme hledat vhodnou plochu na tři naše stany. Ocitáme se za městem na kopci, pod nímž bylo nalezeno ucházející místečko pro unavenou osmičku R&R.

První noc v Rumunsku dopadla velmi dobře, nic nám neukradli. Jaké je to překvapení, když ráno vidíme, že kousek od nás je oplocený starý lom, kam sváží odpad z celého okolí. Před skládkou je malý rybníček, kde pácháme ranní hygienu za asistence místních rybářů. Snídaně, batohy na záda a jde se. Mrholí, testujeme nová ponča, v dálce se rýsuje Turdská soutěska - dnešní cíl.

Kráčíme po loukách s krásnou travičkou nakrátko okousanou kravami a ovcemi. Chvilku si to šineme z kopečka, chvilku do kopečka, jde se skvěle a cesta ubíhá.

Nalézáme s v jakémsi kaňonu, kde teče nějaký potok přes nějž vedou dřevěné mosty ( jejich stav je zoufalý ) a proto je musíme přecházet opatrně a každý zvlášť. Někteří využívají Kimovu pomocnou ruku při zdolávání shnilých mostů. Nad hlavami seč objevují vysoké skály porostlé stromy a křovinami. Někdy jdeme u potoka, za chvilku zas dvacet metrů nad ním po uzoučké pěšince. Jsou zde také dlouhé jeskyně. Prostě něco jako u nás Velká Amerika. V jedné takové jeskyni jsme strávili oběd, ale ještě před tím, než se začal vařit, vydali jsme se na její průzkum. V dlouhé tmavé štole, osvětlené jen našimi svítilnami, byl na stropě nalezen kotec netopýrů, něžně kakajících ( nejprve jsme byli na tom, že to kape voda ze stropu) na naše hlavy. Po sytém chutném jídle ( vločky ), nás vedla turisticky značená cesta dál, až na samý konec turdské soutěsky, kde byla sváča a společné foto.

Byla to první, a tím pádem nejkrásnější soutěska, kterou jsme viděli.