Odpovědi na otázky voličů - NATO

 

Vojenské operace členských států se mohou uskutečnit buď na základě rozhodnutí Rady (NAC) a pak se jedná o alianční operaci, nebo mohou být záležitostí koalice "ad hoc", pro jednu konkrétní situaci. Alianční operace se nemusí zúčastnit všichni členové - podle článku 5 Washingtonské smlouvy je útok proti jednomu nebo více členům aliance považován za útok proti všem. Pokud se některý členský stát domnívá, že jeho bezpečnost je ohrožena, může zahájit konzultace s ostatními členy aliance o vojenském řešení. Členské státy přijaly politický závazek, že v takové situaci podniknou individuálně a v souladu s ostatními, takové akce, které považují za nezbytné, včetně použití ozbrojených sil, k obnovení a zajištění bezpečnosti celého severoatlantického prostoru. Zapojení do jiných společných vojenských operací závisí na rozhodnutí jednotlivých členů.

Hlavním politickým orgánem NATO je Rada (NAC) a v ní má každý členský stát jednoho zástupce s jedním hlasem. Alianční rozhodnutí jsou přijímána na základě úplného konsensu všech členů - tedy každý stát má právo veto. Členský stát může v odůvodněných případech použít právo veto (operace ohrožují jeho bezpečnost), mohou také souhlasit, ale nezúčastnit se, mohou souhlasit a podílet se na aliančních operacích.

 

Zabývala se úkoly Aliance v budoucnosti, zejména zmírňováním napětí mezi východem a západem a možnou spoluprácí se státy socialistického bloku. Cílem bylo i znovusjednocení Německa. Je zmíněna otázka odzbrojení a kontroly zbrojení. (13. - 14. 12. 1967).

http://www.nato.int/docu/comm/49-95/c671213b.htm

 

Na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 781 z roku 1992. http://www.un.org/documents/sc/res/1992/s92r781e.pdf

 

Čtyři bojové letouny jugoslávské armády porušily bezletovou zónu nad územím Bosny a Hercegoviny a byly sestřeleny aliančními silami. Šlo o první užití sil aliance mimo území členských států.

 

NATO samo o sobě nedisponuje základnami v tom smyslu, jak je asi položena otázka, na území aliance jsou však organisační jednotky NATO resp. velitelství jako například Mons (Belgie) - hlavní centrum, Brunssum (Holandsko) - velitelství severní Evropa, Neapol (Itálie) - velitelství jižní Evropa, Heidelberg, Rheindahlen, Kalkar (Německo) - síly rychlé reakce. Kromě toho je NATO vlastníkem některých součástí obranné infrastruktury, které byly financovány z aliančních prostředků na území členských států, pochopitelně to však není "základna" v běžném smyslu. Na základě dvoustranné dohody jsou umístěny například americké jednotky na území Německa, ale to bezesporu není základna NATO.

http://www.nato.int/structur/struc-mcs.htm

 

Pobyt cizích vojsk na území ČR schvaluje Parlament ČR, nejsou-li taková rozhodnutí vyhrazena vládě. Vláda může rozhodnout o pobytu cizích vojsk na území ČR s dobou pobytu maximálně 60 dnů jde-li o: plnění závazků z mezinárodních smluv o společné obraně proti napadení, účast na záchranných pracích při živelních pohromách, průmyslových nebo ekologických haváriích. Vláda dále rozhoduje: o průjezdu ozbrojených sil jiných států přes území České republiky nebo o jejich přeletu nad územím České republiky, o účasti ozbrojených sil jiných států na vojenských cvičeních na území České republiky. O rozhodnutích informuje vláda neprodleně obě komory Parlamentu. Parlament může rozhodnutí vlády zrušit; ke zrušení rozhodnutí vlády postačuje nesouhlasné usnesení jedné z komor přijaté nadpoloviční většinou všech členů komory. Tolik k podstatě věci, jde však nejen o Ústavu, ale i o jiné zákony.

 

Státy, které usilovaly o vstup do NATO v první vlně rozšíření (ČR, MR, PR) si navrhly v rámci PfP takovou formu spolupráce s aliancí, která vlastně byla přípravou na členství. IPP byl hlubší a intensivnější, než běžná spolupráce v rámci PfP. V roce 1997 na summitu v Madridu byl program nahrazen MAP (Membership Action Plan).

 

Kandidátská země podá písemnou žádost a navrhne, v jakých oblastech chce spolupracovat. Aliance žýádost projedná a přizve zemi ke spolupráci. PfP je politickým závazkem chránit demokratické společnosti, chránit svobodu před násilím a zastrašováním, zachovávat mezinárodní právo, plnit závazky Charty OSN a Univerzální deklarace lidských práv, zvláště vyhnout se použití síly k porušení suverenity jiného státu nebo jeho politické nezávislosti, respektovat existující hranice a řešit spory mírovým způsobem, plnit závazky vyplývající z Helsinských závěrečných smluv a souvisejících dokumentů CSCE (Konference pro bezpečnost a spolupráci v Evropě), plnit závazky v oblasti odzbrojení a kontroly zbraní.

http://www.nato.int/docu/basictxt/b940110b.htm

 

25.4.1994

http://www.nato.int/pfp/sig-date.htm

 

Členství v NATO není možné spojovat s členstvím v EU. Obě organisace jsou na sobě nezávislé. Například Švédsko, Finsko a Rakousko vstoupily do NATO jako neutrální země a nejsou členy Aliance. Jejich členství by podléhalo normální proceduře jakou kteréhokoli státu (ratifikace dodatku k Washingtonské smlouvě).

 

Lynde D. McCormick (USA) - 30.1.1952.

 

Severoatlantické shromáždění bylo přejmenováno na Parlamentní shromáždění NATO, informace najdete na příslušné internetové stránce - dostanete se k ni například přes www.payne.cz.

Dvě třetiny členů delegace jsou voleny Poslaneckou sněmovnou PČR a jedna třetina je volena Senátem PČR.

 

Rezoluce Senátu USA, která měla zabránit šíření komunismu do Evropy. 11.6.1948. http://www.nato.int/docu/basictxt/b480611a.htm

 

Reakce na Vandenbergovu rezoluci. Rozdělení světa na "mírový" socialistický a "agresivní" kapitalistický blok.

 

Bylo to poté co Francie formálně uznala právo Alžírska na samostatnost 3.7.1962, tím přestal existovat francouzský department v Alžíru, tak jak byl definován v Severoatlantické smlouvě v odstavci 6. Rada NATO rozhodla, že od 3.7.1962 je Severoatlantická smlouva na Alžír neaplikovatelná.

http://www.nato.int/docu/basictxt/treaty.htm

 

Referendum nechal vypsat předseda vlády Pelipe González. Španělé měli rozhodnout o účasti Španělska ve vojenských strukturách NATO. Výsledkem byl souhlas s vojenským zapojením do NATO.

ZPĚT