Děkuji, pane předsedo. Ve své interpelaci jsem uváděl argument, že pomoc aliančních spojenců není automatická. Jestliže nějaký členský stát NATO se dostane do bezpečnostně obtížné situace, může v rámci Severoatlantické rady zahájit jednání o tom, jaké kapacity, jaké ozbrojené síly může aliance poskytnout k obraně tohoto svého člena. Ve své podstatě po právní stránce si všichni členové jsou rovni, ale na druhou stranu každý, kdo se seznámil s tím, jak funguje NATO, ví, že mezi členy existuje rozdílná vůle spolupracovat na společné obraně.

Například Francie se nepodílí na integrovaných vojenských strukturách a podílí se jen v politických orgánech. Tzn., že každý stát si vlastně sám určuje, jak silné bezpečnostní garance bude od NATO chtít. Jestliže my zvolíme typ letounu, o kterém řada aliančních specialistů uvádí, že v té podobě, o které dnes česká vláda jedná, tato letadla nebudou moci být nikdy nasazena do společných aliančních operací - a já v té příští interpelaci vysvětlím proč - jestliže při plánování obrany, které nám nejde a při akvizicích, při nákupu vojenské techniky, nějaká země nebere ohled na alianční spojence, tak ve své podstatě oslabuje své bezpečnostní záruky. V případě České republiky se tím vlastně popírá hlavní důvod, proč jsme do Severoatlantické aliance vstupovali.

Pan ministr zahraničí v odpovědi uvádí, že nákupem letadel JAS 39 Gripen se posílí obranné možnosti Armády ČR a zvýší se kapacity, které Česká republika bude moci spojencům nabízet. Já mám velmi vážné důvody tvrdit, že aliance nikdy nebude schopna české letouny tohoto druhy využít, protože je k tomu celá řada technických a dalších důvodů. Mimochodem, my to dnes můžeme těžko ověřit, protože zatím nebyl vyroben ani prototyp té verze, o které česká vláda jedná. Jak se uvádí a jak uvádí i pan ministr Kavan, údajně splňuje všechna požadovaná kritéria. Rozumějme správně - pravděpodobně ta smlouva splňuje všechna požadovaná kritéria, která si česká vláda vymyslela, ale zdá se být více než zřetelné, že nesplňuje kritéria, která na nás klade aliance.

Další záležitostí je, že ministr Kavan uvádí ve své odpovědi: "Zajištění interoperability je jednou z primárních podmínek české strany v rámci kontraktačního jednání. Česká republika i vybrané konsorcium mají jasné představy o tom, jaké parametry musí letoun splňovat. " Problém je, že představy České republiky jsou možná jasné v rámci znalostí, které Česká republika má. Problém je, že představy jsou jasné v rámci švédsko-britského konsorcia v rámci znalostí, které má. Ovšem na dovybavení letadla některými podstatnými prvky není jiná možnost, a na nákup zbrojních systémů k těm letadlům není jiná možnost, než je zakoupit ve Spojených státech. Pro každý takovýto kontrakt, kde nakoupíme jednotlivé prvky a o tom budeme hovořit za chvíli - je potřeba zvláštní souhlas americké vlády nebo americké strany, příslušného úřadu. Problém je, že o tento souhlas je potřeba požádat prostřednictvím evropského velení NATO a Česká republika dosud nepožádala. Tzn., že Česká republika dosud nemá ty informace, které by bylo potřebné znát, co je všechno nutné pro dosažení interoperability. A protože je nemá, tak také tvrzení, že letoun je interoperabilní, je nepodložené.