Konference o pozůstatcích komunismu

Jiří Payne

Praha 20. května 2000

Pozn.: Text jsou spíš poznámky k projevu, nikoli doslovné znění.

 

Zapomeneme-li na minulost, může se stát,

že minulost se stane budoucností našich dětí.

Elie Wiesel

1. Je komunismus, marxismus mrtev?

Mysleli jsme si často v posledních deseti letech, že je komunismus vyřízen, ale ukazuje se, že to zřejmě není pravda.

Někteří, mladí, nepřijímají automaticky tvrzení, že komunismus je špatný jako takový. Tedy tvrzení, které se zdálo být pro nás mnohé před deseti lety nad slunce jasné: Tvrdili jsme, že komunismus je mrtev.

Tito neo-komunisté se nespokojují s obecným tvrzením všechno je to hloupost. Chtějí slyšet vysvětlení, proč?

Vyrovnat se s nějakým názorem, k tomu nestačí říci je to celé špatně, i když o tom můžeme být přesvědčeni. Abychom obstáli, musíme umět argumentovat. Musíme umět specifikovat to nejlepší, co jiné učení přineslo a s tím se vyrovnat. Pokud už nic dalšího pozitivního nezbude, pak můžeme očekávat, že v takové debatě uznají, že jsme se dostali někam dál.

Komunismus husákovského typu doufejme mrtev je, různé jiné modifikace se probouzejí. S těmito myšlenkami se budeme muset vyrovnávat. Znovu probouzí zájem o myšlenky komunismu a možná spíš zejména marxismu, s tím že komunismus reálného typu byl nezdařeným provedením Marxových teorií a chybní byli komunisté, zatímco teorie je správná.

2. S kým vlastně debatujeme?

Mohli bychom říci, že jediným nositelem tohoto dědictví minulosti je KSČM. Není to zřetelně pravda. Stále ještě platí jistá diskvalifikace této strany a relativně je snadné se s dnešními komunisty vyrovnávat. Zločiny nejsou ani zapomenuty, ani odpuštěny. Zůstávají mezi námi a právní pokračovatel bývalé KSČ je poznamenán těmito vinami. Neprošel pokáním a proměnou.

Ale tím to není vyřízeno. Kdo dále představuje tyto myšlenky? Existuje přesvědčení, že komunismus padesátých až osmdesátých let byl jakousi nepovedenou odnoží a že vlastně tou pravověrnou pokračovatelkou původních idejí jsou současné sociálnědemokratické strany. Objevují se představy, že sociální demokracie není popřením marxismu, ale jeho druhou nebolševickou odnoží. Z velké části musíme být připraveni identifikovat tyto myšlenky v současné politice a vyrovnávat se s nimi.

3. Další novodobé podoby marxismu, postkomunismu, neo-marxismu, nové čtení Marxe

Ale zde nesmíme skončit. Komunisticko-marxistické ideály často zaznívají v argumentech odpůrců globalisace.

Často najdeme taková tvrzení o špatnosti tržního systému u ekologů. Trvale udržitelný rozvoj je představa, která má podobné aspirace, jako měl marxismus - být výlučnou ideologií, která je nadřazena všem ostatním způsobům vidění světa - dává svým nositelům právo používat i násilné prostředky místo demokratické debaty.

Společným jmenovatelem těchto nových kryptokomunistických systémů je mesiášství, nepokora, pocit nadřazenosti, představa, že jsou osvícenější než jiní, patent na pravdu. Víra v dějinotvorné poznání osvícené menšiny. Z toho plynoucí nesmiřitelnost, rozpory řešit definitivní, nezvratnou, porážkou druhé strany, což se odůvodňuje prorockou vizí, prý pochopením vědecky nutného vývoje dějin. To dává politický a morální mandát spojit se s kýmkoli za účelem dosažení vítězství, z taktických důvodů, a následné jejich zničení jako brzdy vývoje. To už je něco, co nazýváme porušením demokratických pravidel a nástupem totality.

V neposlední řadě je to nenápadné prorůstání marxistických (komunistických) představ do našeho dnešního politického systému a do celé Evropy. Nakonec přiznejme si, že není vyloučeno, že i do ODS. Děláme kompromisy, které nás možná zavádějí na scestí.

4. Kriterium pravdivosti

Historický vývoj zemí reálného socialismu a konfrontace s historickou realitou jsou bezesporu silnými argumenty. Podle Marxe "kriterium pravdy je společenská praxe". Právě společenská praxe ukázala, že Marxovy teorie selhávají.

Příklady současné praxe?

Grebeníček: "Za strategický cíl naší strany považuji zásadní změnu charakteru politické moci. … Jde o perspektivu nahrazení politické moci všelidovou samosprávou."

Miroslav Formánek: "soukromé vlastnictví nadále předchází moc a suverenitu naprosté většiny občanů tak významně omezuje".

"V české republice by už v bližší strategické etapě mohly různé formy zaměstnanecké participace … pomoci dořešit problém konečného vlastníka. Aby se prosadily, bude však muset dojít k ostrému politickému a ideologickému boji proti sabotáži ze strany politiků i podnikatelů."

5. Je-li marxismus tím nejlepším, co lze nalézt na komunismu, proč je tak nebezpečný?

Předně proto, že přijetí jednoho prvku marxistického systému vyvolává tlak na přijímání dalších postulátů. Tak je jeho teorie postavena a proto má sklon nenápadně prorůstat v podstatě kamkoli. Jediná obrana je vnitřní citlivost, schopnost rozpoznat počáteční komunistické či marxistické vějičky, dokázat je identifikovat, včas se s nimi rozejít.

K podstatě způsobu marxistického působení, prolínání, není to, že by se jednalo o teorii tak ucelenou a systematickou, tak přesvědčivou na první pohled, ale trik je v tom, že klade chybné otázky. Pokud nějaký filosofický systém předkládá chybné tvrzení, chybnou odpověď, je možné argumentovat a doložit, že řešení je špatné, označit chybu. Svůdnost marxismu je v tom, že položí špatnou, zlou, otázku. Než zjistíte, že chyba je v otázce, můžete již být zapleteni ve svůdných sladkých močálech dalších a dalších zavádějících otázek. I když nepřijmete předkládané odpovědi, špatné otázky vás povedou na špatné cesty, špatně si stanovíte priority. Některé otázky jsou neřešitelné. Obávám se, že to je nejčastější způsob penetrace marxistických myšlenek do naší dnešní politiky.

6. Chcete slyšet několik takových špatných zavádějících otázek?

Jaké jsou formy vlastnictví?

Jak vyřešit problém nadhodnoty a vykořisťování?

Rozumíme revoluci, kterou vyvoláváme?

Jaká je historická role dělnické či komunistické strany?

Jaký je vztah mezi ekonomickou základnou a společenskou nadstavbou?

Mezi ekonomikou a politikou (státem)?

Jsou dějiny dějinami třídních bojů?

Byla dříve hmota nebo duch (idea)? Je hmota věčná?

Vyvíjí se svět k lepšímu? Dokonalejšímu?

7. Marxismus je forma náboženství

Religionistika mimo jiné stanoví soubor kriterií, podle kterých lze rozlišit, zda nějaký myšlenkový systém je či není náboženstvím. Ukazuje se, že marxismus vlastně splňuje tato kriteria. Proto je někdy tak obtížné se s ním vyrovnávat, protože argumentace musí být vedena na religionistické úrovni. V tomto smyslu je marxismus předmětem víry, jakkoli to maskuje vzletnými slovy o své vědeckosti.

8. Co dělat?

  1. Znát - nebudeme-li znát nebezpečí, protivníka, staneme se obětí větších či menších pastí, budeme podváděni, budeme vlákáni do močálů zavádějících bludiček.
  2. Legislativní kroky: nepromlčitelnost zločinů (právní nepromlčitelnost), jáchymovská lež (morální nepromlčitelnost), trestnost propagace třídního boje (dělící kriterium fundamentalistů a moderátních), lustrační zákon (ochrana státní správy před penetrací skupin organizovaného zločinu), zveřejnění dokumentů (to se to lže, když pravda podléhá utajení), mezinárodní konvence, další kroky (nadace).
  3. Věrohodný pozitivní program - je těžší ale důležitější sjednotit se kolem pozitivních hodnot. Negace komunismu není politický program!
    1. Zásadně vyjasněné pojetí státu, který chceme - citát Gerebeníček - decentralisace a samospráva).
    2. Spravedlnost - rovnost šancí, příležitost pro schopné.
    3. Naše pojetí základních lidských práv a solidarity.
    4. Vyjasnění kontinuity právního řádu.
    5. Vyjasnění kontinuity vlastnického práva, obnova institutu vlastnictví.
    6. Vedle lustračního zákona kvalitní personalistika - cinkali jsme klíčema, aby schopní vítězili nad neschopnými

Cibulka: Komunismus je spiknutí neschopných!

 

ZPĚT