Pozn.: Text jsou spíš poznámky k projevu, nikoli doslovné znění.

Někteří, mladí, nepřijímají automaticky tvrzení, že komunismus je špatný jako takový. Tedy tvrzení, které se zdálo být pro nás mnohé před deseti lety nad slunce jasné: Tvrdili jsme, že komunismus je mrtev.

Komunismus husákovského typu doufejme mrtev je, různé jiné modifikace se probouzejí. S těmito myšlenkami se budeme muset vyrovnávat. Znovu probouzí zájem o myšlenky komunismu a možná spíš zejména marxismu, s tím že komunismus reálného typu byl nezdařeným provedením Marxových teorií a chybní byli komunisté, zatímco teorie je správná.

Ale tím to není vyřízeno. Kdo dále představuje tyto myšlenky? Existuje přesvědčení, že komunismus padesátých až osmdesátých let byl jakousi nepovedenou odnoží a že vlastně tou pravověrnou pokračovatelkou původních idejí jsou současné sociálnědemokratické strany. Objevují se představy, že sociální demokracie není popřením marxismu, ale jeho druhou nebolševickou odnoží. Z velké části musíme být připraveni identifikovat tyto myšlenky v současné politice a vyrovnávat se s nimi.

Ale zde nesmíme skončit. Komunisticko-marxistické ideály často zaznívají v argumentech odpůrců globalisace.

Společným jmenovatelem těchto nových kryptokomunistických systémů je mesiášství, nepokora, pocit nadřazenosti, představa, že jsou osvícenější než jiní, patent na pravdu. Víra v dějinotvorné poznání osvícené menšiny. Z toho plynoucí nesmiřitelnost, rozpory řešit definitivní, nezvratnou, porážkou druhé strany, což se odůvodňuje prorockou vizí, prý pochopením vědecky nutného vývoje dějin. To dává politický a morální mandát spojit se s kýmkoli za účelem dosažení vítězství, z taktických důvodů, a následné jejich zničení jako brzdy vývoje. To už je něco, co nazýváme porušením demokratických pravidel a nástupem totality.

V neposlední řadě je to nenápadné prorůstání marxistických (komunistických) představ do našeho dnešního politického systému a do celé Evropy. Nakonec přiznejme si, že není vyloučeno, že i do ODS. Děláme kompromisy, které nás možná zavádějí na scestí.

Historický vývoj zemí reálného socialismu a konfrontace s historickou realitou jsou bezesporu silnými argumenty. Podle Marxe "kriterium pravdy je společenská praxe". Právě společenská praxe ukázala, že Marxovy teorie selhávají.

Předně proto, že přijetí jednoho prvku marxistického systému vyvolává tlak na přijímání dalších postulátů. Tak je jeho teorie postavena a proto má sklon nenápadně prorůstat v podstatě kamkoli. Jediná obrana je vnitřní citlivost, schopnost rozpoznat počáteční komunistické či marxistické vějičky, dokázat je identifikovat, včas se s nimi rozejít.

K podstatě způsobu marxistického působení, prolínání, není to, že by se jednalo o teorii tak ucelenou a systematickou, tak přesvědčivou na první pohled, ale trik je v tom, že klade chybné otázky. Pokud nějaký filosofický systém předkládá chybné tvrzení, chybnou odpověď, je možné argumentovat a doložit, že řešení je špatné, označit chybu. Svůdnost marxismu je v tom, že položí špatnou, zlou, otázku. Než zjistíte, že chyba je v otázce, můžete již být zapleteni ve svůdných sladkých močálech dalších a dalších zavádějících otázek. I když nepřijmete předkládané odpovědi, špatné otázky vás povedou na špatné cesty, špatně si stanovíte priority. Některé otázky jsou neřešitelné. Obávám se, že to je nejčastější způsob penetrace marxistických myšlenek do naší dnešní politiky.

Jaký je vztah mezi ekonomickou základnou a společenskou nadstavbou?

1. Znát - nebudeme-li znát nebezpečí, protivníka, staneme se obětí větších či menších pastí, budeme podváděni, budeme vlákáni do močálů zavádějících bludiček.
2. Legislativní kroky: nepromlčitelnost zločinů (právní nepromlčitelnost), jáchymovská lež (morální nepromlčitelnost), trestnost propagace třídního boje (dělící kriterium fundamentalistů a moderátních), lustrační zákon (ochrana státní správy před penetrací skupin organizovaného zločinu), zveřejnění dokumentů (to se to lže, když pravda podléhá utajení), mezinárodní konvence, další kroky (nadace).
3. Věrohodný pozitivní program - je těžší ale důležitější sjednotit se kolem pozitivních hodnot. Negace komunismu není politický program!

1. Zásadně vyjasněné pojetí státu, který chceme - citát Gerebeníček - decentralisace a samospráva).
2. Spravedlnost - rovnost šancí, příležitost pro schopné.
3. Naše pojetí základních lidských práv a solidarity.
4. Vyjasnění kontinuity právního řádu.
5. Vyjasnění kontinuity vlastnického práva, obnova institutu vlastnictví.
6. Vedle lustračního zákona kvalitní personalistika - cinkali jsme klíčema, aby schopní vítězili nad neschopnými

ZPĚT