V uniformě královského dělostřelce

Ivan Procházka

Článek publikován v časopise Národní Osvobození 7/97

V září 1943 se spojenecká vojska vylodila v Itálii. Po počátečním rychlém postupu v Kalábrii narazili Spojenci na silný německý odpor. V hornatém italském terénu, kde nemohli využít svojí technickou a materiální převahu, jen pomalu zatlačovali Němce dál do Itálie. Na přelomu let 1943/1944, se rozhořela několik měsíců trvající bitva o prolomení Gustavovy linie a teprve v červnu 1944 vstoupili spojenci do Říma. Páteř tohoto vítězného vojska tvořily nejenom britské, americké a francouzské jednotky, ale i oddíly složené z Poláků, Brazilců, Řeků a dalších národností. Ačkoliv československá zahraniční armáda neměla v té době v Itálii žádnou bojovou jednotku, v řadách britské a francouzské armády působilo několik československých důstojníků. U 8. měřičského pluku královského dělostřelectva v Itálii sloužili hned tři.

Po příjezdu zbytků 1. československé divize z Francie do Anglie se velení naší armády muselo potýkat s několika problémy. Jedním z nich bylo najít uplatnění pro několik stovek důstojníků, kteří nemohli pro nízký počet mužstva zastávat velitelské funkce v naší pozemní jednotce. Z těchto mužů byl koncem roku 1940 vytvořen tzv. důstojnický prapor. Aby se neutěšený stav v této jednotce neprojevil snižováním morálky, snažila se naše armáda posílat tyto důstojníky na různá školení, kurzy a stáže. V dubnu 1942 byli na stáž k 8. měřičskému pluku královského dělostřelectva vysláni nadporučík Leopold Havlík, nadporučík Vilém Procházka a poručík Ladislav Kriegler. Tito důstojníci se na stáži velmi osvědčili a velitelství pluku si je vyžádalo pro službu v zámoří. Dne 19. října 1942, byli proto s povolením prezidenta republiky uvolněni pro potřeby britské armády.

Leopold Havlík

Leopold Havlík se narodil 6. srpna 1914 v Rožnově. Po absolvování čtyř semestrů českého vysokého učení technického v roce 1936, zahájil svojí třináctiletou vojenskou kariéru. Zpočátku studoval na vojenské škole v Bratislavě a po jejím ukončení pokračoval ve studiu na Vojenské akademii v Hranicích, ze které byl slavnostně vyřazen v srpnu 1938 jako 19 v pořadí, z 236 studujících. V červnu 1939 opustil ilegálně republiku a v červenci odplul s vojenským transportem na lodi Chrobry do Francie, kde o měsíc později vstoupil do Cizinecké legie. Sloužil u 4. pluku koloniální pěchoty v severní Africe přes čtyřicet dní, než byl uvolněn pro potřeby československé armády ve Francii. Koncem září přijel do výcvikového tábora v Agde a nastoupil službu u 2. pěšího pluku, ze kterého byl v prosinci převelen k dělostřeleckému pluku. Po porážce Francie v červnu 1940 připlul lodí Vice Roy of India do Anglie a po jednoměsíční stáži u 138. Field Artillery regimentu, byl přeřazen do velitelské zálohy. V roce 1941 sloužil u 1. děl. pluku a v dubnu 1942 odešel na stáž k 8. měřičskému pluku. O jeho službě v této jednotce nejlépe vypovídá zpráva napsaná pplk. K. S. Bellamym, velitelem pluku. " Leopold Havlík byl přidělen pluku v době našeho výcviku v Anglii. Postupně sloužil u pozorovacího, měřičského a zvukoměrného oddílu a přes jazykové těžkosti se rychle seznámil se vším, co patří k dělostřeleckému zaměřování a k zjišťování nepřátelských baterií zvukoměrnými a pozorovacími metodami. V říjnu 1942 byl Havlík ustanoven velitelem čety 3. zvukoměrné baterie a v srpnu 1944 jejím velitelem. Od února 1943 konal službu v severní Africe a od září 1943 v Itálii. Dne 20. ledna 1945 byl povýšen na kapitána a citován v rozkaze Za chrabré a vynikající služby v Itálii." V závěru této zprávy napsané v září 1945 je toto hodnocení: " Nelze dost vysoce ocenit vlastnosti kapitána Havlíka. Důkladně vykonával svojí funkci, kterou považoval spolu se starostí o své vojáky za prvořadou povinnost a mimořádný úspěch baterie v akci lze ve velké míře přičíst jeho úsilí. Byl oblíbený a vážený jak důstojníky, tak i mužstvem pluku. Dělal čest své vlasti.".

V červenci 1945 byl kapitán Havlík přidělen k Československé vojenské misi v Itálii a po sedmi letech se v červnu 1946 vrátil do vlasti. V dubnu 1946 byl povýšen na majora dělostřelectva. Změna politické situace zapříčinila  konec jeho vojenské kariéry. V roce 1949 nenašel major Havlík "kladný poměr k lidově demokratickému řádu republiky" a byl proto dán na dovolenou s čekaným a posléze propuštěn z armády. Začal pracovat u Stavoprojektu v Praze a nedlouho na to odešel pracovat do Jihlavy, čímž se pravděpodobně vyhnul další vlně postihů bývalých západních vojáků. V šedesátých letech odjel pracovat do Pákistánu. Leopold Havlík zemřel v Praze 12. července 1976.

Vilém Procházka

Vilém Procházka, se narodil první den roku 1915 v Praze. Šest dní po ukončení studia na reálném gymnáziu v roce 1935 byl odveden a o rok později nastoupil do Vojenské akademie v Hranicích. V září 1937, v hodnosti poručíka dělostřelectva, zahájil svojí službu u 109. dělostřeleckého pluku v Bratislavě. Během pohnutých měsíců roku 1939 odešel přes Polsko do Francie, kde koncem srpna nastoupil službu v Cizinecké legii. Několik týdnů působil v Alžíru a Tunisu, u koloniálního dělostřelectva. Stejně jako Leopold Havlík se vrátil v září do Francie a postupně sloužil u 1. a 2. pěšího pluku, než byl konečně převelen ke své zbrani, k dělostřelectvu. Po evakuaci do Velké Británie byl povýšen na nadporučíka, a sloužil ve velitelské záloze. Dne 15. dubna 1942 nastoupil stáž u 8. měřičského pluku v Shenfieldu a 19. října 1942 mu bylo uděleno povolení ke vstupu do britské armády. Téhož dne, byl v britské hodnosti podporučíka, ustanoven velitelem "F" měřičské čety. Brzy byl odeslán do severní Afriky a povýšen do hodnosti poručíka. Po příjezdu do Itálie byl ustanoven velitelem samostatné topografické baterii a zúčastnil se válečného tažení. Lt. Wiliam Walker, což bylo krycí jméno Viléma Procházky, byl 24. června 1944 poblíž Perugie, těžce zraněn střepinami granátu po celém těle. Jeho zranění, které si vyžádalo půlroční léčení v Římě, mu už neumožnilo návrat ke královskému dělostřelectvu a proto po příjezdu do Anglie v dubnu 1945 ukončil službu v britské armádě. V druhé polovině 1945, byl povolán na Vysokou školu válečnou v Praze, kde působil až do konce roku 1949. V roce 1950 byl major Vilém Procházka, podle posudku z britské armády "vynikající důstojník a velmi dobrý velitel", propuštěn z armády. Jako mnoho dalších vojáků ze západu, tak i on  těžce pocítil pronásledování tehdejším vládnoucím režimem. Musel opustit svůj byt, vystěhovat se daleko od Prahy a přijmout pracovní místo pod jeho vlastní schopnosti. Teprve v šedesátých letech se jeho situace trochu zlepšila. Vilém Procházka zemřel po nemoci dne 9. září 1981.

Ladislav Kriegler

Nejmladší z celé trojice byl Ladislav Kriegler, jenž se narodil 15. dubna 1916 v Jaroměři. Státní reálku ukončil v červnu 1934 a poté nastoupil službu v armádě. V letech 1934 až 1935 studoval na škole pro důstojníky v záloze těžkého dělostřelectva. Následně absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích, ze které byl vyřazen jako devátý nejlepší. V srpnu 1938 byl převelen do Josefova k 4. dělostřeleckému pluku, kde sloužil až do okupace Československa. Začátkem prosince 1939 odešel přes Slovensko, Budapešť, Bělehrad, Cařihrad a Bejrút až do Francie. Do Marseille připlul 3. února 1940 a o dva dny později přijel do Agde. Byl zařazen k dělostřeleckému pluku, se kterým připlul v červenci do Plymouthu v Anglii. Jako velmi svědomitý a samostatný důstojník byl krátce po příjezdu včleněn do velitelské zálohy k 2. baterii. V roce 1942 prošel stejnou cestou v 8. měřičském pluku jako nadporučíci Havlík a Procházka, a později s nimi odplul do severní Afriky. V říjnu 1943 se vylodil v Itálii, kde bojoval až do června 1944. V druhé polovině roku 1944, přišel na úřad čs. vlády v Londýně tento (již zkrácený) dopis:

Pánové,

Mám smutnou povinnost Vám hlásiti, že por. Ladislav Kriegler, 254838, podlehl zranění, které utrpěl v boji.

Por. Kriegler byl vážně zraněn odpoledne dne 24. června 1944. Byl dopraven do nemocnice a okamžitě operován. Důstojníci a vojáci mého pluku jej v nemocnici často navštěvovali. Domnívali jsme se, že jeho stav je už mimo nebezpečí. Odpoledne 30. června, když se zdálo, že je už téměř ve své obvyklé dobré náladě, znenadání upadl do bezvědomí a během půl hodiny zemřel. Jak mně bylo sděleno, byl pochován včera v Perugii na prozatímním hřbitově. Anglické úřady později přemístí své mrtvé z tohoto hřbitova na ústřední hřbitov. Sděluji Vám tuto informaci v naději, že Vám bude možné ji předati jeho pozůstalým.

L. Kriegler byl jedním z nejpříjemnějších a nejskvělejších povah, které jsem měl štěstí potkat. Jeho smrt znamená pro mne velkou ztrátu. Byl u pluku pro svoje vlastnosti velmi oblíben mezi důstojníky a mužstvem. Byl bych velmi rád, kdyby jste pozůstalým tlumočili výraz soustrasti celého mého pluku.

K.S.Bellamy

podplukovník královského dělostřelectva

Prameny:

Index Zpět Články