Ivan Procházka
výňatek z materiálu publikovaném v časopise Historie a Vojenství č.3/2008
Ing. Goller Theodor, narozen 30. července 1908 v Německém Brodě, domovská příslušnost v Praze. V roce 1934 úspěšně ukončil studium na Vysoké škole technické v Praze. Brzy poté nastoupil presenční vojenskou službu. Po základním výcviku začal studovat ve škole pro důstojníky hrubého dělostřelectva v Olomouci a 1. srpna 1936 byl jmenován podporučíkem. Koncem téhož roku byl vzat do skupiny důstojníků stavební služby a převelen na Ředitelství opevňovacích prací MNO do Prahy. Během roku 1938 byl povýšen do hodnosti nadporučíka a odvelen do Hevlína nad Dyjí, kde se jako stavební dozor podílel na výstavbě těžkých opevnění. Po odstoupení pohraničí Německu a likvidaci ŘOP, pracoval od 30. ledna 1939 na Generálním ředitelství stavby dálnic. Brzy se také zapojil do protiněmecké činnosti ve vojenské skupině „Mafie“. Na základě této aktivity vydalo dne 23. května 1940 gestapo na jeho osobu zatykač. Aby unikl zatčení, opustil krátce nato protektorát a po ose Praha, Veselí na Moravě, Trnava, Nitra, Budapešť a Záhřeb dorazil do Bělehradu, kde se 11. června 1940 přihlásil do čs. vojska. Z Jugoslávie odjel transportem dobrovolníků přes Soluň, Istanbul, Aleppo do Bejrútu. Porážka Francie však zkomplikovala místní situaci a skupina československých dobrovolníků byla nucena opustit zemi a 29. června 1940 vstoupila do Palestiny. Zde nastoupil k Čs. pěšího pluku 4. a zastával funkci druhého pobočníka velitele pluku. Později byl převelen do skupiny nezařazených důstojníků.
Dne 23. září 1940 odešel jako odborník na opevňovací práce na stáž ke 738. stavební a ženijní rotě (738th Palestin Artisan Works Company RE) britské armády. Spolu dalšími krajany se podílel na výcviku jednotky a 7. listopadu odjel s touto jednotkou do tábora Az Zib na sever Palestiny. Zde, na hranicích s nepřátelskou Sýrií, se podílel na výstavbě opevnění. V březnu 1941 byl převelen ke 2 ženijní rotě (2nd Cheshire Field Squadron RE) a 10. května 1941 jmenován samostatným důstojníkem na opevněních, kde zodpovídal nejen za výstavbu ženijních překážek, ale i za obranu úseku před parašutisty, blokování hlavní silnice atd. Během června a července 1941 vykonával jako ženijní důstojník u 2/14 australské pěší roty (2/14 Australian Field Company) příležitostné služby ve válečném pásmu na pobřeží Libanonu. Poté sloužil u 722. stavební a ženijní roty (722 British Artision Works Company) v táboře Az Zib. Od poloviny listopadu služebně podléhal přímo velitelství ženijních jednotek 5. armádní skupiny (No. 5 C.R.E. Troops) v Jeruzalémě a následně hlavnímu štábu 10. sboru (H.Q. 10th Corps M.E.F.). Zde se ve funkci polního inženýra (Field Engineer) podílel na úpravě pevností Merdjayoun, Bourkoch, Qatana Gap a Qatana v okolí Damašku. Za vykonané vynikající služby byl dne 30. prosince 1941 pochvalně jmenován v rozkaze (Mentioned in Despatches). V době, kdy pracoval v Sýrii, vyhověl prezident republiky dr. E. Beneš jeho žádosti a 11. prosince 1941 mu udělil povolení ke službě v britské armádě, do které byl převzat s hodností kapitána 12. května 1942.
Od 1. července 1942 do 1. dubna 1943 sloužil u 74. stavební roty (74th Works Coy), kde zastával funkci polního inženýra a plnil úkoly týkající se budování pevností Bourkoch a Qatana, horských táborů v oblasti Jebel – Mazár v Sýrii a tábora Artouz. Po ukončení těchto prací byl jmenován do funkce posádkového inženýra (Garrison Engineer) u 59. stavební a ženijní roty v Libanonu a později u 68. stavební čety (68th RE Works Section) se kterou zamířil na práce do Palestiny a Egypta. Na přelomu let 1943/1944 sloužil u operačních jednotek, které se připravovaly na vylodění v Řecku a na případné nasazení do Turecka. Z obou vojenských operací však sešlo. V dubnu 1944 se proto dobrovolně přihlásil pro práci v nepřátelském týlu a v polovině května byl převelen do Káhiry ke speciální jednotce „Force 133“ spadající pod Úřad pro zvláštní operace (S.O.E. – Special Operations Executive). Krátce po přijetí absolvoval v Haifě třítýdenní kurs pro diverzanty (Paramilitary Scholl 102) a koncem června byl přeložen do Itálie, kde se podrobil dalšímu výcviku zaměřeném na fyzickou kondici, zacházení s nepřátelskými zbraněmi a vysílání radiostanicemi a výsadkářskému kursu konaném v Brindisi. Dne 23. července 1944 nastoupil službu u „Z“ Military Mission. Podílel se na evakuaci a ubytování jugoslávských partyzánů a v říjnu se zúčastnil dvou tajných operačních plaveb do Řecka. Začátkem prosince 1944 byl odvelen k 1. zvláštní jednotce (No. 1 Special Force) do Monopoli a o dva týdny později byl převelen do Francie, kde převzal místo zástupce velitele, později i prozatímního velitele, u 25. oddílu 1. zvláštní jednotky (25 Detachement No. 1 Special Force), s operačním působištěm ve francouzských a italských Alpách.
Po válce se vrátil zpět do Itálie na velitelství 1. zvláštní jednotky v Sieně, kde podal hlášení o své činnosti ve Francii. Brzy poté byl repatriován do Británie. Zde, po zasloužené dovolené, byl v říjnu odvelen ke 208. stavební četě (208th RE Works Section) v Bielfeldu zařazené do svazku okupačních jednotek v Německu (B.A.O.R. - British Army Of the Rhine). Na konci roku znovu zamířil do Británie a po krátké službě v Londýně, odjel v únoru 1946 ke 267. stavební a ženijní četě do Neapole. Ve funkci posádkového inženýra působil v Neapoli až do konce června. Poté se naposledy vrátil do Británie, kde byl 24. června v Aldershotu demobilizován. Z britské armády byl propuštěn v čestné hodnosti kapitána dne 23. října 1946.
Po návratu do vlasti nastoupil službu v čs. armádě a v hodnosti majora působil v různých posádkách. Důsledky únorových událostí se nevyhnuly ani osudu Theodora Gollera. Dne 1. srpna 1949 byl dán na dovolenou s čekaným a 1. února 1950 přeložen do zálohy. Z důvodu buřičství byl 4. května 1950 zatčen a na jeden rok odeslán do Tábora nucených prací (TNP) v Mírově. Během věznění se objevily v jeho případu nové skutečnosti a koncem května 1950 byl převezen zpět do vyšetřovací vazby v Praze. Po ukončení vyšetřování byl za šíření poplašných zpráv a vyzvídání státního tajemství dne 22. ledna 1951 odsouzen na 18 měsíců odnětí svobody. Do TNP Mírov byl převezen 16. května. Krátce po příjezdu se jeho případ opět přezkoumal a na základě nového šetření byl koncem července 1951 propuštěn na svobodu.
V následujícím období vystřídal řadu zaměstnání a pracoval zejména jako projektant (Státní ústav projekt. hutních závodů) nebo stavební dozor (národní podnik PRŮMSTAV). Ing. Theodor Goller zemřel na přelomu šedesátých a sedmdesátých let v Praze.
Prameny: VÚA-VHA sb. KVL, f. 24, f. MNO-L kr. 103.; ABS Praha Z-986, Z-10-393, 6-314-2
| Index | Zpět | Články |