Čechoslováci v Plzni

Cromwell V. T188441 „Faust“

Sdružení nezávislých sběratelů historické techniky, KVH Rota Nazdar - Vilém Fencl 

Vydáno při příležitosti oslav 60. výročí konce 2. světové války, 2005

Zveřejněno na Válečných Střípkách se svolením pana Viléma Fencla z KVH Roty Nazdar

Vážený čtenáři,

v souvislosti s 60. výročím konce 2. světové války a osvobozením naší vlasti jsme se rozhodli přispět k oslavám představením rekonstruovaného tanku Cromwell Mk. V, T188441 „Faust“. Tento je skutečným původním strojem ze stavu Československé samostatné obrněné brigády, s níž se účastnil bojů u Dunkerque, i příjezdu do osvobozené vlasti. Po několika letech renovace bychom tomuto technickému skvostu chtěli vrátit část z jeho časem sešlé slávy. Jsme přesvědčeni, že alespoň tímto skromným počinem lze přispět ke vzpomínce na hrdiny, jejichž jména a činy zůstaly zapomenuty. V současné době je „Faust“ uveden z vnější části do stavu, v jakém se nacházel krátce po přidělení k Tankovému praporu l. v roce 1944. Bohužel se nám dosud nepodařilo získat všechny jeho původní součásti a z toho důvodu jsou některé díly znovu vyrobeny podle výkresové dokumentace. Proto Vás žádáme o shovívavost, pokud snad některé detaily neodpovídají Vašim představám.

Rekonstrukce bude nadále pokračovat i v příštích letech, neboť bychom rádi tomuto jedinečnému exempláři vdechli znovu život a uvedli jej na místo, které mu po zásluze patří. Proto Vás také žádáme: máte- li jakékoli dokumenty, fotografie, nebo vzpomínky, které se vztahují k tématu zahraničního odboje, prosím kontaktuje nás. Děkujeme. 

SNSHT a KVH Rota Nazdar

Historické ohlédnutí

Jak již vyplynulo z úvodu, je tento dokument určen především zájemcům o rekonstruovaný tank Cromwell Mk.V, T188441. Proto se zde budeme zabývat především souvislostmi s historií tohoto stroje ve vztahu k Československé samostatné obrněné brigádě. Právě tanky Cromwell se staly v různých verzích základem jejích jednotek. Není zde možno popisovat odlišnosti jednotlivých modifikací tohoto dnes již legendárního tanku, chceme naopak poukázat na vztah mezi technikou a muži pro které byly tanky mnohdy jediným ochráncem v boji o život. Proto zde není technický popis a množství dalších údajů, které jistě budou námětem pro podrobné knižní zpracování. Vraťme se však k našim mužům ve Velké Británii v roce 1943.

Přezbrojování brigády z pěší na obrněnou probíhalo postupně. Z počátku byly pro výcvik určeny tanky Crusader různých vzorů. První setkání s Cromwelly bylo „dopřáno“ na konci léta 1943 několika československým vojákům a důstojníkům přiděleným do britských kursů na přeškolovací výcvik. Tato malá skupina po návratu k brigádě vycvičila první osádky. Také několik příslušníků Brigádních tankových dílen bylo odesláno na přeškolovací kurzy a stáže do britských továren. Tam nabyté zkušenosti poté využili při opravách nových tanků. Nicméně Cromwelly začaly být brigádě přidělovány teprve na počátku roku 1944. Stroje byly přebírány od britských armádních dep postupně. Prvních dvacet tanků převzali naši vojáci 15. února 1944 v Coventry a ty byly rozděleny po osmi vozech oběma tankovým praporům, po dvou Brigádní štábní rotě a Motorizovanému přezvědnému oddílu. Další „obrněnci“ následovali v březnu a červenci Z počátku to byly pouze tanky „ojeté“, které se používaly k výcviku. Většina nových „operačních tanků“ byla dodána po ukončení výcviku, případně před odjezdem brigády do Francie při doplňování vozidel na válečné počty, vynucené polní mobilizací naší armády. Další stroje byly dodávány na evropský kontinent postupně tak, jak probíhalo doplňování a nahrazování ztrát v boji. Ve Francii u města Dunkerque plnila naše brigáda s dalšími přidělenými jednotkami úkol obléhání německé, mnohem početnější posádky. Zde se také tanky účastnily bojových operací, při kterých jich však pro špatný terén nemohlo být využito v plné míře. Krátce poté ukončení konfliktu byla brigáda přemístěna zpět do Československa.

Zde se po rozpuštění staly tankové jednotky základem nové armády. Bohužel pro britskou vojenskou techniku nebylo v nově se utvářející armádě po roce 1948 „vhodné zařazení“, a tak se staly kdysi výkonné stroje o několik let později bezcenným šrotem. Pouze torza několika z nich byla použita k přestavbám na důlní stroje. Před úplnou likvidací je zachránila teprve změna politického systému a posléze několik nadšenců.

Kamufláž, označení

Nelze se zde samozřejmě podrobně zmínit o kamuflážním schématu a značení vozidel Československé samostatné obrněné brigády, přesto si na příkladu rekonstruovaného T188441 dovolujeme vysvětlit důvody pro množství znaků, které pokrývají jeho ocelovou konstrukci. Veškeré vnější plochy tanku jsou kryty barvou Olive Drab, která byla od roku 1944 zavedena pro všechna vozidla československé brigády. Zbarvení všech vnitřních prostor bylo stříbrné, pouze některé motorové součásti a převodovka byly v barvě černé nebo zeleno-modré. Tyto nátěry byly provedeny již u výrobců, zatímco u jednotek se provádělo technické a taktické značení.

Policejní číslo bylo nejdůsledněji používaným označením pro vozidla. V tomto případě se jedná o bílý nápis T188441, který je umístěn na čelním šikmém pancíři a zadní stěně korby a po obou stranách věže. Číslo bylo tankům přiděleno již při výrobě, písmeno T označovalo skupinu tanků. Mezinárodním znakem byl bílý ovál s černými písmeny CS, který je podle předpisu umístěn vzadu na svislém pancíři korby. Na předním šikmém pancíři je také umístěn brigádní znak, který byl od roku 1943 určen pro všechna vozidla naší brigády. Po vzoru stejnokrojů jej tvořila červeno-modrá šachovnice se symbolem československé státnosti - bílým heraldickým lvem se slovenským znakem na hrudi. Na opačné straně pancíře je také znak útvaru. Ten tvořil obdélník společně s dvoumístným číslem. V tomto případě červená barva podkladu a číslo 51 odpovídají faktu, že stroj se nacházel ve stavu Tankového praporu 1. Shodné označení je i na zádi vozidla. Mostní znak se nalézá vpředu na svislém pancíři korby a tvoří jej žlutý kruh s číslem 27, které udávalo váhu vozidla s ohledem na možnost přejíždění především mostních konstrukcí. Naopak označení brodivosti - červená čára vpředu na pancíři mezi světlomety a vzadu na blatnících - udávalo maximální hranici hladiny, kterou byl tank schopen bez úprav brodit. Znak spojeneckých vojsk byl naší brigádou po jeho úpravě používán od roku 1944 a byla jím bílá pěticípá hvězda. Ta je na tomto stroji umístěna po obou bocích věže a v provedení s okružím na stropu věže a krytu motorového prostoru.

Na tanku jsou rovněž taktické znaky. Na předním šikmém pancíři vlevo je umístěn bílý čtverec který určuje příslušnost k 2. rotě Tankového praporu 1. Znak je také umístěn po obou stranách věže, kde je navíc doplněn číslem 6., označujícím pořadí čety v praporu. Na věži jsou také bílá čísla 63. Tato byla umístěna pouze na vozidlech s taktickým označením, respektive na strojích které byly ve stavu bojových. Posledním z taktických znaků je krycí kódové označení jednotky. To bylo přiděleno po vyhlášení mobilizace brigády všem útvarům. Jedná se o číslo 33639 v bílé barvě, které se nachází na rohu předního pancíře věže, značící opět příslušnost vozidla k Tankovému praporu 1. Na vozidle jsou také znovu obnoveny provozní nápisy, které byly provedeny na nátěr žlutou barvou již u výrobce. Měly osádky poučit o umístění klíče pro otevření poklopu a poměru nemrznoucí kapaliny v chlazení motoru. Zvláštní pozornost jistě zasluhuje i nápis „Faust“ na předním pancíři korby, který se podařilo dle dochovaných fragmentů rekonstruovat. Samozřejmě se nejedná o předepsané značení, nýbrž o tvorbu dnes bohužel již bezejmenného člena osádky. Nad pohnutkami, které jej vedly právě k tomuto jménu se dnes můžeme pouze dohadovat.

Vzpomínky pamětníků

Charakteristickou vlastností tanku byla velká rychlost jízdy. Téměř třicet tun těžký stroj dosahoval v praktickém použití bez problémů rychlosti až 70 km/hod což byla v boji velmi důležitá vlastnost. Další důležitým faktorem byla jeho značná spolehlivost. Mechanické závady se vyskytovaly jen velmi zřídka. I v poválečném období, kdy byly stroje již značně opotřebeny, se poruchy týkaly převážně netěsností v okruzích. S nelibostí ovšem vzpomínají příslušníci osádek na komplikovanou výměnu svíček v motoru. Mezi záporné charakteristiky je také nutno započítat velkou hlučnost stroje. Motor Rolls-Royce Meteor o výkonu 600 koní byl sám o sobě příliš hlučný a přidal-li se k jeho burácení i rachot pásů, umocněný zvláště pevným podkladem vozovky, vydávala přesunující se kolona tanků tohoto typu neuvěřitelný hluk slyšitelný na velkou vzdálenost.

Osádku tanku tvořilo pět mužů. Dva z nich (spodní střelec vlevo a řidič vpravo) seděli v přední části trupu. Střelec byl zároveň vycvičen jako záložní řidič. Stanoviště dalších tří mužů v tanku se nacházelo v bojovém prostoru věže v otočném koši Vlevo vzadu, nejvýše z nich byl usazen velitel tanku, mezi jeho nohama seděl střelec a na druhé straně, přes závěr kanónu, bylo sedátko radisty-nabíječe. Posledně jmenovaný člen osádky musel být nejen velice obratný, ale musel mít i dobrou fyzickou kondici. Nabíjení kanónu a kulometu v boji nebylo ve stísněném prostoru věže snadnou záležitostí a muselo být prováděno rychle. Vnitřní prostor tanku se vyznačuje malým komfortem a stísněným životním prostorem každého člena osádky. Na rozdíl např. od tanku T- 34, kde byl možný přímý fyzický kontakt mezi jednotlivými členy, byla taková možnost u tanku Cromwell ztížená. Velmi omezená komunikace byla zvláště mezi muži v přední části trupu a muži ve věžovém koši. Tento nedostatek mohl mít při poruše interkomu fatální následky, zvláště u starších typů trupů, kdy otevření dvířek průlezu řidiče tanku (u trupu typu A i dvířek spodního střelce) bylo podmíněno i určitým nastavením věže. Při opouštění tanku byly proto pro členy osádky ve věži stanoveny předpisem nařízené úkony, jejichž provedení mělo zabezpečit uvolnění mechanismu motorického otáčení věže a umožňovalo její mechanické otočení i z vnějšku tak, aby bylo možno zablokované příklopy otevřít. Toto nešťastné konstrukční řešení mělo jistě negativní vliv na morální stav takto postižených členů osádky, jejichž záchrana v případě zásahu stroje v bojové situaci závisela na schopnosti a ochotě druhů ve věži. U trupu typu F, byl problém vyřešen oboustrannou instalací rohových dvířek. Ovšem protáhnout se tímto malým otvorem v objemné tankistické kombinéze nebylo příliš jednoduché.

Pamětníci také uvádějí, že v tanku byl při jízdě neustále nepříjemný průvan způsobený mocným nasáváním vzduchu přes bojový prostor posádky směrem k motorové přepážce, kde se nacházejí otvory pro vstup vzduchu k filtrům. Konstrukce podvozku tanku dovolovala poměrně klidnou a rychlou jízdu i v těžkém terénu a umožňovala i skoky přes terénní nerovnosti. Úzké pásy však byly výhodné jen na tvrdém podloží. Na blátivém, nepevném povrchu stroj lehce zapadl. Kanón ráže 75 mm byl oproti dříve používanému výkonnější, ale na rozdíl od německých stejné ráže, byl málo účinný (nižší úsťová rychlost a absence kumulativní munice) a jeho palba byla úspěšná především při útoku z boku a zezadu. Při tankových střetech bylo tuto nevýhodu možno kompenzovat využitím převahy v rychlosti jízdy a v lepších manévrovacích schopnostech.

Ústroj osádek

Osádkám tanků byl standardně přidělen polní stejnokroj určený pro všechny stavovské skupiny naší armády. Polní stejnokroj (battledress) se sestával z blůzy, kalhot, čepice, opasku, bot a spinek. Samozřejmě podle přidělení k tělesu, resp. zařazení u zbraně, byly mužům podle potřeby přidělovány i další součástí oděvu a výstroje. Výjimkou nebyli ani příslušníci tankových praporů, kteří vzhledem ke svému určení obdrželi další speciální výstroj.

Prvým znakem odlišujícím tankisty se stal černý baret s velkým postříbřeným odznakem. Jeho nošení bylo příslušníkům tankových jednotek nařízeno již v září 1943. Je jistě zajímavé, že na fotografiích se také objevuje „radiovka“, kterou si pravděpodobně zakoupili chtiví muži na které se při prvém rozdělování nedostalo.

Dále byla mužům tankových osádek přidělena zvláštní výstroj, která se stala nezbytnou nutností při jejich náročné službě - ochranné a pracovní oděvy. Zatímco pracovní oděv se používal především při údržbě a výcviku s tanky, ochranná „kombinéza“ byla určena pro osádky strojů během bojových operacích. Důstojníci obdrželi navíc také bavlněný černý overal, nebo blůzu s kalhotami v téže barvě, všichni velitelé měli také pro případ špatného počasí přiděleny impregnované blůzy. Velitelé tanků a řidiči „fasovali“ kožené vesty a rukavice. Brýle s pouzdrem pro řidiče a velitele tanku byly vydávány pro jejich nedostatek pouze části osádek, ostatním byly náhradou přiděleny celuloidové protiplynové brýle, které byly ovšem také v protiplynové masce každého vojáka Tankisté neměli standardní ocelové přílby nýbrž přilby RA.C Mk.I, stejného tvaru jako přilby pro motocyklisty a parašutisty ovšem s odlišným výpletem. Osádky nepoužívaly při své službě na tancích žádnou další standardní výstroj vyjma opasku, spinek a pouzdra na revolver; ve stísněných prostorách vozidel to ostatně ani nebylo možné.

Při operacích u Dunkerque, kde terén pro použití tanků byl nevhodný, plnily osádky také úlohu pěších jednotek. Při těchto, převážně průzkumných úkolech, bylo nutné použití popruhové výstroje. V zátopových a podmáčených oblastech se velmi osvědčily gumové vysoké boty. Během zimního období poskytovaly mužům vítaný doplněk kožené vesty, rukavice a šály. Pěchotní výstroj byla při službě na tancích obvykle uložena v prostoru střelce v korbě stroje.

Osudy tanku

První zmínka o stroji T188441 byla nalezena v dokumentu o prohlídce levých olejových nádrží tanků Cromwell dne 21. října 1944, ve kterém byla uvedena čísla kontrolovaných strojů jednotlivých praporů. Tento dokument jednoznačně potvrzuje správnost nalezeného zachovalého značení a tank čísla T188441 přiřazuje 2. rotě Tankového praporu 1. V dokumentu je zároveň uvedeno typové označení Mark V.

Další informace byly zjištěny ve Válečném deníku 2. roty Tankového praporu l., který vedl nadporučík Schubert. Bohužel osádku stroje se nepodařilo z dostupných materiálů identifikovat. Samotnou bojovou cestu „Fausta“ popisují zápisy převážně z válečného deníku a dalších dokumentů roty. Cromwell byl převzat příslušníky setniny v pondělí 28. srpna 1944 v britském tankovém depu a ihned přidělen osádce. Na francouzské pobřeží byl přepraven lodním transportem TT1592 a vyloděn 1. září 1944 v 15.30 hod. u vesnice Crave sur Mere. Odtud se 2. rota přemístila po vlastní ose do prostoru Perrieres severovýchodně od města Falaise. Následoval další přesun k přístavnímu městu Dunkerque. Zde rota obdržela úkol střežit část perimetru okolo města. Tento prostor však byl pro použití tanků naprosto nevhodný, a proto byly stroje využity především jako mobilní dělostřelecká postavení k palebným přepadům nepřátelských postavení. Bojová činnost druhé roty se sestávala především z organizování průzkumových hlídek a provádění již zmíněných palebných přepadů zjištěných pozic nepřítele. Největší útoky naší brigády na německé pozice byly provedeny 28. října a 5. listopadu v prostoru Tankového praporu 2., kde terén umožňoval alespoň omezený pohyb tanků. Těchto výpadů se Tankový prapor l. se svými stroji neúčastnil. Veškerá bojová činnost u Dunkerque byla vítězně ukončena 9. května 1945. Již 12. května odjížděly prvé stroje 2. roty po trase Bourbourg - Arnecke - Cassel na letiště v Saint Omer, kde byly naloženy na britské přepravníky a dále vezeny přes německé území do Československa. Dne 20. května 1945 přijela celá kolona do Plzně. Tanky byly složeny na letišti u Klatov a dále pokračovaly do obce Srbice, kde byl rozvinut tábor 2. roty. Do 27. května 1945 plnili příslušníci roty úkoly hlídkové služby v prostoru Chocenice, posléze u obce Žinkovy. Dne 28. května 1945 odjela část strojů na přehlídku do Prahy, mezi nimi i T188441.

Za pouhé čtyři hodiny přijely tanky do Prahy. O dva dny později se účastnil „Faust“ se svou osádkou přehlídky. Ihned poté odjížděly tanky druhé roty zpět do prostoru obce Žinkovy. Všechny dojely v pořádku, jedinou výjimkou se stal T188441. Válečný deník uvádí 30. května 1945: „Na zpáteční cestě měl tank 1. čety (T188441) poruchu a zůstal vzadu, jelikož měl porouchanou rychlostní skříň pro havárii.; 31. května 1945 Udržování tanků. Tank T188441, který měl poruchu u Prahy se dosud nevrátil; l.června 1945: Osádka tanku T188441 přijela, tank zůstal v B.T.D.“ (Brigádní tankové dílny).

Bohužel posledním záznamem ve Válečném deníku také skončily dosud zjištěné osudy tanku T18841 ve stavu Československé samostatné obrněné brigády. V současné době také není možné dále pokročit při pátrání po osudu stroje v následujících letech. Proto se nám „Faust“ ztrácí na dvacet let.

Torzo stroje však přežilo „zlatá léta“ komunistické výstavby a znovu se objevilo v roce 1966, kdy bylo dodáno na důl Hřebec u Moravské Třebové. V socialistické stavbě, „překován“ v důlní výložník THV- 01, však tank ztratil svou někdejší krásu a jen málokdo tehdy věděl, že „bagr“ byl kdysi tankem T188441. Vykladač byl používán nepřetržitě do roku 1990 při manipulaci s hlušinou. Poté byla těžba zastavena, nepotřebný stroj chátral a jeho původní bojový prostor připomínal objemný kontejner na odpadky. Pásy se propadly do měkkého podloží a stroj zarostl vegetací tak, že byla vidět pouze mohutná žlutá nástavba výložníku vozíků s jeřábovým ramenem. Pod touto dokonalou kamufláží bylo téměř nemožné rozpoznat charakteristické rysy podvozku legendárního stroje.

V takovém stavu nalezli stroj v roce 2000 členové Sdružení nezávislých sběratelů vojenské historické techniky. Výklopník se již několik let nepoužíval a byl určen k sešrotování. Z tohoto důvodu nebylo jednání o jeho odkoupení zvláště složité. Po demontáži jeřábové nástavby byl podvozek tanku z dolu odvezen. V první řadě se musely odstranit letité vrstvy odpadků v prostoru trupu a teprve poté bylo možno přistoupit k dalším pracím. Jako první bylo nutné zjistit identitu stroje. Po odstranění několika vrstev svrchní barvy na patřičných místech se objevil původní nátěr a na něm jasně čitelné originální barevné označení tanků naší brigády. Na přední části stroje bylo nalezeno policejní číslo tanku, označení Tankového praporu l. (bílá číslice 51 v červeném poli) i bílý čtverec, značící druhou rotu. Obtisk znaku brigády nebyl již znatelný, pozdější přestříkání barvou jej pravděpodobně zničilo. Na zádi podvozku bylo opět policejní číslo, číslo Tankového praporu l. a bílý ovál s černými písmeny CS - označení národní příslušnosti zahraničních ozbrojených sil ve Velké Británii. Bez těchto indicií by se nedal stroj jednoznačně identifikovat jak z hlediska taktického zařazení k brigádě, tak i z hlediska technického, a to vzhledem ke značnému stupni devastace hlavních identifikačních prvků tohoto typu tanku. Na čelním pancíři vlevo od lafety trupového kulometu, byl nalezen fragment názvu tanku, který dávaly osádky strojům podle své fantazie. Bohužel, tento nápis byl poškozen pozdějším přemalováním místa poválečným identifikačním číslem 6596, pod kterým stroj sloužil v československé armádě po roce 1945. Bylo identifikováno jen první velké písmeno F. Z ostatních dochovaných zbytků písmen nápisu a z jeho délky je možné s velkou pravděpodobností říci, že jméno tanku bylo Faust. Poválečné evidenční číslo bylo provedeno kromě již zmíněného místa i na stěně přepážky za zády spodního střelce. Výrobní štítek stroje, který je umístěn na přední části levé stěny v bojovém prostoru pod věží a tvoří ji poměrně masivní měděná destička, na které je mimo typu tanku a jeho čísla vyraženo raznicí i datum výroby, byl bohužel demontován.

Vzhledem k tomu, že se sdružení v téže době podařilo získat i další dva podvozky tanku Cromwell, bylo nutno se rozhodnout, který z nich je možné použít pro zamýšlenou rekonstrukci, protože v každém torzu byly zachovány v různém stavu součásti, které naopak na jiných chyběly. Rovněž stav opotřebení shodných dílů byl zcela odlišný. Pro úplnost dodáváme, že zbylá torza jsou původními tanky Cromwell Mk.IV číslo T188771 taktéž z druhé roty Tankového praporu 1. Třetí podvozek je torzo tanku Cromwell Mk.IV nebo V číslo T188692.

Po dlouhé úvaze bylo rozhodnuto o rekonstrukci „Fausta“ s tím, že některé díly budou použity ze zbývajících dvou strojů. Po přípravných pracích, bylo v první řadě nutné odstranit všechny nepůvodní součásti, které byly na podvozek instalovány při přestavbě na výklopník. Musela se odstranit i důkladně svařovaná vrchní pancéřovaná deska kryjící původní šachtu věže. Odstraněním této desky se otevřel prostor trupu a motorová sekce. Místo původního motoru byl do podvozků instalován elektromotor. V dobrém stavu se zachovala pouze původní převodovka. Motorová přepážka byla z poloviny odstraněna. Veškeré vnitřní vybavení bylo odstraněno již při přestavbě. Chyběl řídičský průzor, lafeta kulometu, periskopové kryty a další vybavení. Motorový prostor byl zakryt plechy, které neodpovídaly původním. Blatníky byly z poloviny nahrazeny jinými a i další vnější vybavení bylo odstraněno. Zásadní problém nastal s pojezdovými koly. Pátý pár měl úpravou přerušeny tubusy zavěšení odpružení z důvodů uložení elektromotoru, což navíc vedlo i k vyhnutí těchto kol. Byla nutná demontáž krycích pancířů a oprava tubusů, které zároveň tvořily uložení původního motoru. Po očištění celého podvozku jsme přistoupili k opětovné montáži původních a opravených dílů. Poškozené díly se opravily a chybějící nahradily kopiemi. Poměrně velkou část vybavení se podařilo získat originální (světla, hledáček, elektroinstalaci, radiostanici aj.). Největším problémem se stala chybějící věž. Po jednání se zahraničními kolegy, byla sice přislíbena věž originální, ale bohužel v termínu, kdy bychom nemohli tank představit veřejnosti v rámci oslav ukončení války. Proto jsme prozatím přistoupili k výrobě repliky podle dobových výrobních plánů. Skelet je svařen z pancéřových plechů a na tyto jsou přivěšeny pancíře odlité z betonu a zajištěné šrouby tak, jako na originální věži. I ostatní vybavení věže, jak vnější tak vnitřní, bylo vyrobeno na základě původních plánů. Zbarvení a označení je podle původních fragmentů dochovaných na tomto podvozku. Tímto ovšem všechna snaha nekončí. Doufáme, že se v budoucnu podaří představit tento stroj ve stavu, v jakém se nalézal ve stavu Československé samostatné obrněné brigády, plně vybavený a v chodu.

Takticko technická data tanku Cromwell V.:

Délka s hlavní kanónu - 642 cm; Délka s blatníky - 635 cm; Šířka s blatníky - 305 cm;
Výška s držákem antény - 250 cm; Světlost - 40 cm; Motor: Rolls- Royce Meteor vidlicový, 12 válců, obsah 27000cm kubických, výkon 600k (441kW) při 2550ot/m, vrtání 137mm, zdvih 152mm.

Dojezd: na silnici 87-174mil, v terénu 58-87mil; Překonávání překážek: svislá překážka max. 3‘2“; Šířka příkopu: max. 7‘6“; Hloubka brodění: max. 3‘ 4“; Max. rychlost na silnici: 40mil/hod; Spotřeba paliva: na silnici 280-420 litrů /l00km, v terénu: 420-560 litrů/l00km; Spotřeba oleje: 6 litrů na l00km; Hmotnost: 27,5t plně vyzbrojený

Výzbroj ve věži: kanón 75 mm Mk.V nebo Mk.VA; kulomet BESA 7,92 mm

Výzbroj v trupu: granátomet 50,8 mm; kulomet BESA 7,92 mm

Výzbroj vezená uvnitř tanku: kulomet Bren 303.british (7,7 mm); samopal Sten Mk. II (III); signální pistole Mk.I (II,III,IV,V); ruční granáty

Munice: protipancéřová: 32ks, tříštivo-trhavá: 24ks, dýmová: 8ks; 22ks schránek s pásy po 225ks nábojích; 24-30ks dýmových a tříštivých granátů; 6 zásobníků po 100 nábojích; 13 zásobníků po 32 nábojích; 6ks červených, 6ks zelených a 6ks osvětlovacích raket.

Závěrem bychom velmi rádi chtěli poděkovat svým rodinám a přátelům, jejichž pochopení a vstřícnost nám výrazně ulehčily mnohé starosti při organizaci vzpomínky na Československou samostatnou obrněnou brigádu „Čechoslováci v Plzni“, pořádané u příležitosti 60. výročí konce 2. světové války. Myslíme si, že i dnes by neměla být historie pouhým listem popsaného papíru a děkujeme všem, kteří nám dodávají víru a důvěru. Samozřejmě zde není možné vyjmenovat všechny, kteří nám v naší činnosti pomáhají, přesto věříme, že nás jistě pochopí. Děkujeme.