Osvěžovna Yfči Pé - Ptákoviny

Když hrábnu do strun stařičké kytary, vtrhne mi občas do ucha pár not, z nichž slátám melodii. Pokud mne současně napadne několik vhodných rýmů, je na světě nová písnička. Jak jinak - je to opět ptákovina...

na víčka kydám si stíny,

večerní šaty já nesnesu,

a tak mám na sobě džíny.

Do sálu řítím se váhavě,

někdo mi na nohu dup,

paruka skví se mi na hlavě,

v ústech mám falešný chrup.

Doufám, že taky si zatančím,

štěstí můj přítel není,

i když jsem nervózní nejančím,

snad se to časem změní.

Hudba si s tělem mým pohrává

a noha do taktu dupe,

moc často se mi to nestává,

neboť jsem děvče spíš tupé.

Ples už se schyluje k závěru,

mládenci ženou se k parketu,

dneska se nudou snad užeru,

měla jsem navštívit pratetu.

„Tančíte?“, ptá se mě mládenec

a něžně říká mi „Bedno!“

Možná, že mě připraví o věnec...

Mně je to srdečně jedno!

Tanečník v klopě má kytičku,

pot ze mne proudem teče,

přestože dobrou mám fyzičku

při polce chytaj mě křeče.

Amplion lidem řve do ucha:

„Poslední píseň už hrajem!“,

i když jsem pohledná děvucha,

nikdo tu nejeví zájem.

Srdce mé štěstí však čenichá,

říká mi: „Už to tu zabal!

Až najdeš pro sebe ženicha,

vezmi ho k Vonáskům na bál!“

Prezentované plky přepečlivě psala pomocí přestárlého počítače Pentium potrhlá Pivana Pelcmanová. Přepis (případně procítěný patetický přednes ptákovin) pouze proti písemnému povolení praštěné pisatelky! Případný přestupek Pelcmanová přirozeně pohotově přísně potrestá – poťouchlý pachatel přestupku platí pět pravých plzeňských piv!