Dřív, než jsem se vrhla na tvorbu šok-poezie, šok-písní a jiných ptákovin, psala jsem naprosto normální věci. Důkazem toho je i Deštivá noc, kterou jsem slátala ve svých patnácti. Pak jsem prodělala dva otřesy mozku, po nichž jsem zabrousila do zcela jiných vod.
DEŠTIVÁ NOC
Blankytná obloha zešedla.
Peřiny mraků se snesly nad zem
a začaly plakat.
Noc dnu na víčka usedla
a kapky nepřestaly
po zemi dál skákat.
Pršelo.
Tma držela kraj ve svém náručí
a neměla ani zdání,
že celý svět uspalo
váhavé kapek bubnování.
© Ivana
Pelcmanová 2000
