Název článku není přehnaný.
Že jde o válku je jasné z toho, že zúčastněným jde jen o kořist, nikoli o
službu občanům. O tu by se tak nehrdlili. A že jde o bojůvky politických stran
lze usoudit ze způsobu jejich boje. Nesnaží se zvítězit kvalitou svých programů
a služeb občanům, ale nereálnými sliby a podrážení nohou soupeřům. Vzpomeňme
jen, jak Václav Klaus sliboval platy dvacet tisíc. Těm jsme se sice po mnoha
letech přiblížili, ale o mnohem víc se také zdražily energie, benzin, léky a
všechno ostatní. Jen jsme postoupili o závit výš v inflační spirále.
Pravda, není všechno jen česká záležitost, ale i vnitrostátních problémů je
hora.
Vezměme jen lavinu ekonomických afér
politiků napříč politickým spektrem. Korupce prosakuje jako voda z močálů,
miliony, ba stovky milionů jsou už běžnou záležitostí. Není snad žádný, kdo by
nebyl poznamenán a o těch dosud čistých se to nejspíše jen zatím neví. To
věděla už lidová moudrost, která praví, že „ani kuře zadarmo nehrabe!“. Pěkné
pohádky o blahodárném vlivu konkurence pod vlivem neviditelné ruky trhu
v kapitalismu jsou stejně nefunkční jako pohádky o hlasování poslanců
podle jejich svědomí a vůle občanů, které zastupují. To by nemusely být
poslanecké kluby, kde se dohadují, pro koho mají lobbovat, s kým se mají
vypárovat, nebo kdy odejít z hlasovací místnosti, aby bylo dosaženo
kýženého, jinde dohodnutého výsledku.
To „jinde“ jsou finanční mafie, proti nimž
je stát naprostý chudák a také mafie rádoby světovládné, jimž většina těch
finančních účelově přisluhuje. Zkrátka při tom nepřijdou, protože tam se kují
globalistické plány na přesuny obrovských majetků a vyplatí se být při tom.
Kapitalizace všeho, co lze přeměnit na peníze je jim zákonem i náboženstvím a
není divu, že jsou-li přistiženi našimi zákony, cítí se podle těch svých
nevinní (alespoň to tak tvrdí). Občané jsou pro ně jen užitková zvířata, kterým
je nutné dát chléb (byť suchý) a hry (byť erotické a bulvár), aby se neplašili
a mohli táhnout mlýn na peníze dál.
Nemálo jim v tom pomáhají lichvařící
banky, které se podbízejí půjčkami i bez zajištění. Úroky z půjček jsou
totiž vedle poplatků hlavním zdrojem zisků bank. A tak jsou po dohodě
s předsedy bytových družstev a Společenství vlastníků tunelovány desítky a
stovky družstevníků a nových vlastníků bytů, nucených evropskými a potažmo i
našimi předpisy k rekonstrukcím a opravám, které jsou sice prospěšné, ale
ne vždy akutně nutné. Jsou to často rekonstrukce i módní a plýtvající již
udělanou prací i hodnotami, zaměřené pouze na něčí zisk za každou cenu.
Plastová okna jsou hezčí a bezesporu šetří
stále dražší teplo. Ale ničení původních oken, použitelných třeba zahrádkáři na
pařeniště a skleníky se zdá zbytečné. A tak se okna rozbíjejí se zdůvodněním,
že jde o přepálení sklo, zdůvodňuje se výměna zcela funkčních elektrických
stoupaček tím, že je v nich „třicet let starý hliník“, musí se měnit výtahy, protože to nařizuje Brusel.
Potřebujete-li nová tlačítka zvonků, musí se vyměnit celá instalace od vchodu
až do bytů. Zatéká-li do některého z bytů, musí se přeložit, zateplit a
vyspádovat celá střecha. Co na tom, že se plýtvá, hlavně, že na tom někdo
vydělá.
Vlastníci bytů, kteří si byty
v panelových domech už jednou zaplatili, aby v nich žili a
v klidu a relativním pohodlí mnozí i dožili, jsou nevybíravými způsoby
nuceni k rekonstrukcím za téměř půl milionu na byt, jaké ani mnozí
nechtějí a nemají šanci je za svého života už většinou ani plně využít. Musí je
však ze svých nevelkých důchodů zaplatit. Pokud nezvelebují byt pro někoho ze své rodiny, je to sprosté
využívání těch, kteří se nemohou dost dobře bránit na úkor značného omezení
kvality jejich života. A politici, kteří by je měli ochraňovat naopak tyto
praktiky podporují, protože vytvářejí umělou zaměstnanost a jimi vykazovaný
růst hospodářského produktu.
Potřebná práce pro všechny, která je
obvykle méně výnosná a atraktivní tak je odsouvána pro nedostatek veřejných
peněz donekonečna. Jednak politikům zpravidla přímo neslouží a navíc mají kde
slibovat zlepšení v předvolebním boji, či mezistranických půtkách.
Výsledek je ale stále stejný: všeobecný nedostatek veřejných peněz, omezování
služeb občanům, rozbité silnice, nepořádek v ulicích, zákoutí a lavičky
plné bezdomovců vybírajících kontejnery, nebo popíjejících laciné víno.
Přespávají obklopeni odpadky pod dálničními mosty, v opuštěných objektech,
nebo v zemljankách a nouzových stanech či chatrčích v lesích kolem
Prahy.
Je snad to „lepší“ život, který nám
slibují moci chtiví politici ve svých válkách o naše hlasy?
24.4.2006
Vladimír
Veselý