Toť otázka! Obě strany mají kus pravdy i závažná pochybení. V každém případě je to věc nezdravá, která může mít velmi nepříjemné následky. Po leteckých dispečerech, lékařích a jiných nespokojencích mohou stávkovat strojvedoucí na železnici, zemědělci, řezníci a pekaři a vlastně všichni ostatní, protože splnění požadavků jedněch lze uskutečnit jen na úkor dalších navazujících profesí a zdražení jejich práce. Je to klasické roztáčení inflační spirály a je závažným pochybením vlády, že nevládne tak, aby podobným situacím zabránila včasným zásahem a rozhodnutím.
Asociální řešení současného ministra zdravotnictví a jeho hra vabank s lékaři i pacienty je jednou velkou chybou a ministr by měl odchodem nejen vyhrožovat. Na druhé straně i lékaři mají na svém kontě řadu pochybení a nejsou v dané situaci nevinni. Nikdo jim neupírá, že mají být za svou práci slušně zaplaceni tak, aby se jim rentovala doba a úsilí při nezbytném studiu i zodpovědnost za jejich práci. Není však tajemstvím, že nemálo z nich rádo přistoupilo na současný trend kapitalizace své práce a to nejen cestou „kulichů, pacoušů a všimného“, jak svou práci zvýhodňují. U takových mají zástupci farmaceutických firem vždy otevřené dveře a na předpisu léků se to objeví často až na hranici zkoušení léků na lidech (vlastní zkušenost).
A to nemluvím o takových extrémech, kdy lékař si dá draze zaplatit za neexistující rakovinu a tu pak zázračně vyléčí, či nadměrné a často alibistické předepisování vyšetření drahou technikou. Takovou pacient nikdy neodmítne, protože je mu k nikoli nezbytnému prospěchu. Stejně jako těm specialistům, kteří mají „odbyt“ svých služeb. O zbytečných lécích ve prospěch farmauceutických firem raději nemluvím. Ani o zbytečných vedlejších účincích těch farmak a zbytečných nákladech na léčbu nepříliš solventních nemocných. To není nejoptimálnější naplnění lékařské přísahy a dobrou pověst těch poctivých to kazí.
Je také známo, že většina lékařů, zejména zubařů se prací nepřetrhne a že se starají především o plný stav evidovaných pacientů, který zřejmě přináší nějaké výhody, a také vybírání nijak prokazatelně neevidovaných poplatků. Pacienti se tak stávají zbožím, ve kterém je možno si vybírat ty pověstné „kulichy“. Jaký je tedy rozdíl oproti tomu totalitnímu způsobu „bezplatné“ zdravotní péče s „všimným“. Snad ten, že na nákladech se nepodílela pijavice zdravotních pojišťoven a zbylo více peněz na slušné ohodnocení lékařů. Ovšem za nezbytné existence Lékařské posudkové komise, která už zřejmě při kapitalizovaných úkonech soukromých lékařů neexistuje a jejich praxe je tedy eldorádem. Za toho tolik pomlouvaného socialismu se lékařská péče (i když jistě ne dokonale) plánovala podle celkové potřeby, lékaři byli zaměstnanci státu a zbylo při tom kupodivu nejen na plošné preventivní snímkování obyvatel, pravidelné zubní prohlídky školáků, lékařskou péči kdekoli ji občan potřeboval. Ale i na lázeňskou péči a ozdravné pobyty. Dnes ten děravý pytel peněz pro zdravotnictví prokousává (za podpory vlády i prezidenta) kdejaká myš a není proto divné, že v ní neustále nic není.
Abych nepomlouval jenom lékaře, protože těch poctivých si vážím (a kdo by také ne!), je zřejmě pro podnikatele se zdravím lidí bolestné, ale nutné, nalézt novou formu zdravotnictví, která by upravovala nejen jejich požadavky, ale také povinnosti. A především nalézt pro funkci ministra a vlády kompetentní funkcionáře, kterým se líbí nejenom ministerské platy, ale i snaha něco užitečného za ně udělat a nehrát s pacienty poker. Partajnickým obsazováním funkcí to asi nedokážeme. Zatím nejdokonalejším systémem zdravotnictví bylo to „bezplatné“, za předpokladu, že bude zodpovědně plánovat jeho funkci a vystačí účelným vynakládáním prostředků. Kde ale takového ministra vzít, když mezi óbrstraníky jej nenaleznete a jiní nemají šanci.
To je ten Gordický uzel. Ještě větší nás čeká zřejmě při volbě prezidenta. Soudě podle fronty zájemců, z nichž mnozí si tuto funkci představují jako exkluzivní trafiku, bude to asi urputný boj. Ten ale nejspíše rozhodne někdo v zákulisí a už v předvolební kampani jej patřičně nasměruje. Nicméně máme se na co těšit.
9.2.2011
Vladimír Veselý