Prakticky všechny ostatní tvorové na této Zemi jednají pouze pudově, na základě zkušenosti, nebo naučeným způsobem. Jen člověk dovede předvídat a má dostatečnou představivost, jak se budou některé věci vyvíjet. Užívá to především pro zmenšení potřeby své práce k dosažení toho, po čem touží. Ať už je to nasycení, nebo dosažení materiálních hodnot a majetku. To je pro něj a někdy i pro společnost v níž žije výhodné. Ale jen do té doby, pokud tak člověk nečiní na úkor ostatních, nebo jim neničí přírodní zdroje jejich potřeb.

To je ale příliš lákavé, protože vzít někomu hotové to, bych si musel sám udělat je ten nejjednodušší způsob nabytí a je tedy nejhojněji používán. Je k tomu užíváno lstí, léček, podvodů i násilí. A činí tak nejen jednotlivci, ale lidé tohoto druhu se k tomu sdružují do spolků, loupežných tlup, ba i armád. Zabránit jim v tom lze zase jen násilím, ale to je vyrážení klínu klínem. Proto tato neřest lidstvo od nepaměti provází. Pro její výhodnost je nevymýtitelná jakoukoli revolucí nebo zákonem.

Jedinou možností obrany proti ní je výchova. Jakýsi kodex etiky jednání člověka, vštěpovaný výchovou v rodině, ve škole a literárními i mediálními vzory. Takový už ale v podstatě existuje. Je jím Desatero, které je základem prakticky všech náboženství světa a spolu s boží vševědoucností a dohledem na hříšníky je významným prvkem pro zlepšení mezilidských vztahů. Bohužel tomu věří prakticky jen lidé, kteří jsou ve své podstatě slušní. Opravdoví hříšníci a provinilci se tím zpravidla nedají ovlivnit. Ba i klerus se občas chová prospěchářsky, věda, že Bůh všechno nevidí, nebo občas zamhouří oko.

Zvláštní kapitolou jsou Židé, rozdělení na dva tábory. Stoupenci Mojžíšovi, vyznávající Desatero a Tóru, důsledně ji dodržující v původním významu, kdy ještě platilo: "Nečiň svému bližnímu to, co nechceš, aby činil on Tobě!". Aronovi stoupenci dávají přednost Zlatému teleti a Hospodinu přisuzují, že sleduje vše a povede-li se jim ne právě “košer” ale výhodný obchod, je to proto, že to tak Hospodin dovolil a chtěl. Že s Hospodinem lze uzavírat smlouvy o vyvolenosti. Tento výklad přání Hospodina spolu s pravidlem, že Desatero musejí zachovávat jen vůči bližním souvěrcům jim vynesl značnou odtažitost a nepopularitu mezi ostatními.

Navíc mýty o pronásledování a vyvolenosti ve značně rituálním judaismu tvoří ze všech Židů společenství, které jim velí dát přednost třeba nejhoršímu souvěrci i před nejlepším přítelem jiné víry. Uctívači Zlatého telete se tak vždy mohou spolehnout na podporu všech Židů a prosadit svou, byť opačně to jaksi neplatí. To se ukázalo například v holocaustu, kde umírali převážně asimilovaní Židé s vírou, že se provinili a Hospodin to tak chce. Židovští velkoprůmyslníci zatím dodávali do Buchenwaldu kremační pece a plyn.

Právě na Židech je proto vidět, že lidi na dobré a zlé nedělí barva pleti, etnický původ či náboženství, ale osobní vlastnosti člověka jako takového. A neustálá důsledná kontrola každého jednotlivce, zda nesešel ze správné cesty. Dobrých Židů je třeba si vážit, byť jejich jednání je často poněkud svérázné. V mnoha případech je ale pro majoritní společnost přínosem. Zejména, když se dokáží oprostit od své rituální závislosti na těch, kteří mají za svého Boha Zlaté tele a řídit se tím výše uvedeným základním pravidlem Tóry.

Stejně to platí i o jiných komunitách. Nikoli však bezmezně. Přeroste-li totiž objem jakékoli menšiny přes určitou mez, objevují se zpravidla snahy o jejím sebeurčení a občas i územní požadavky. Ty dobré vztahy v multikulturní společnosti zničí a vedou ke xenofobii majoritní společnosti. Zejména, jsou-li příslušníci některé menšiny nepřizpůsobiví. Zkušenosti z poslední doby to jen potvrzují. Je to jako s přírodními jedy. V malém množství jsou prospěšné jako lék, ve velkém množství zabíjejí.

Jak tedy nalézt odpověď na otázku, jaký společenský řád je nejpřijatelnější”? Mayer Anselm Rothschild to řešil po svém: “Dejte mi kontrolu nad penězi a je jedno, kdo bude vládnout!”. Tam je jen třeba doplnit slovo “penězi” i “úředníky a politiky” a řešení je na světě. Současnou kontrolu nad penězi ale mají bankéři a jiní miliardáři a skutečně vládnou světem. Tam, kde nejsou přímo ve vládách, vládnou jejich peníze. Neposlušní jsou pacifikováni embargy, nebo přímo válkami.

Tuto nadvládu se pokoušeli rozbít komunisté s jejich státní “kontrolou korunou”. Ovšem jen do té doby, než i mezi nimi vyrostli “rovnější nad rovnými” a nastolili komunistickou totalitu se všemi jejími zvěrstvy. Takže se potvrdilo, že nezáleží tolik na společenském zřízení, ale na důsledné a nezpochybnitelné a transparentní kontrole rozhodujících úředníků na všech stupních, kterou může provádět pouze institut tak nezávislý, jako je stroj, nebo naopak závislý na všech, jako je obecné referendum. Obojí však má své úskalí, neboť obě jsou zase jenom výplodem nedokonalého člověka. A člověk je v podstatě líný a chtěl by vládnout!

Má.li nastat v budoucnu náprava, je nutno začít u člověka samého s jeho výchovou. To je ovšem problém jednak generační, ale také v tom, kdo a jak bude tu novou generaci vychovávat. Lze toho dosáhnout, ale jen tím nejstrašnějším způsobem – totální kontrolou a tím i nesvobodou každého jednotlivce a to zdaleka není tím, po čem bychom toužili. Budeme se muset proto spokojit s prostředky méně účinnými, jako je plná kontrola médii, “glasnosť” a nejpřísnější pravidla pro jednání úřadů. A s tím, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.

Nebo pro začátek alespoň s demokracií švýcarského typu, ale bez soukromých bank. A protože naši občané nejsou zvyklí rozhodovat tolika referendy, pak alespoň zavedením pohodlnějšího kvitovacího (potvrzujícího) referenda. Snad bychom se tak alespoň k přijatelně neutopické demokracii prokousali.

27.11.2005

ing. Vladimír Veselý