Po provedené Paroubkově nedůvěře vládě nastala shoda na ustanovení úřednické vlády, která má dokončit evropské předsednictví a vládnout do předčasných voleb. Mohli bychom tedy být spokojeni. Ale věrni svému rebelantství nejsme. Rozhodně ne se současným způsobem sestavení té úřednické vlády. Ne konkrétně se způsobem výběru nových adeptů na ministry, z nichž jsou někteří stejně veřejnosti neznámí, nebo i ne právě chvalně známí. Jde o princip jejich nabídky stávající stranickou oligarchií, výběr jedním, stejně určeným člověkem a jmenování podle souhlasu také jednoho člověka, byť prezidenta republiky.
V takovém případě musíme ale i říci, co by se nám líbilo. Podle vlastního názoru a snad i podle současné legislativy a jejího výkladu, má být úřednická vláda orgánem, který má vyvést republiku ze situace, způsobené nekompetentní vládou. Ozdravěnou politickou situaci a ekonomiku předat do rukou nové, demokraticky zvolené vlády. Tedy jakýsi konkurzní správce státu v krizi. Toho lze dosáhnout několika způsoby. Zmíníme se o dalších dvou, byť poněkud za současného stavu utopických:
Krize vlády v poslední době nejsou nic neobvyklého. Stát by proto mohl mít pro takové situace připravenu jakousi stínovou vládu odborníků, která by byla schopná okamžitého nástupu. Výběr jejích členů, či ministrů by se mohl uskutečnit v klidu a mohli by proto být nalezeni v konkurzech „stínoví ministři“ odpovídajících kvalit. Ti by mohli být stanoveni mluvčími stávajících vlád. Zaručovalo by to jejich plnou informovanost pro navázání funkce úřadu a současně jejich pasivitu ve výkonu vlády v době „pohotovosti“. Navíc by byli Damoklovým mečem stávajících vlád a jakousi kapitalistickou „konkurencí“, která by věci jen prospěla. Taková vláda vzhledem ke způsobu výběru by nemusela už žádat Sněmovnu o důvěru a neměla pro svou práci svázané ruce jako ta stávající.
Není-li k dispozici „stínová vláda odborníků“ a je nutné řešit její sestavení, je to i tak potřeba udělat demokratickým způsobem. Tedy vyhlášeným konkurzem na místa ministrů (strany jistě nepromeškají příležitost nastrčit své lidi), kde výběrovou komisí po předchozím studiu jejich písemně vyjádřeném názoru na ozdravné řešení dané funkce by bylo plénum celé sněmovny s tajným jednokolovým hlasováním o každém zvlášť. Nově vybraní odborní ministři by byli demokraticky zvoleni na přechodné období do tajných voleb a taková vláda by také nemusela žádat o důvěru.
Takový způsob výběru by předešel mnoha licitacím, které v současném stavu úřednické vládě prakticky znemožňují napravovat situaci podle vlastních znalostí a nutí ji nadále používat praktiky zkrachované vlády i Parlamentu. Vláda odborníků je potom ve vleku „starých struktur“ a je odsouzena k nápravě jejich hříchů, které by jim v nových volbách mohly uškodit. To není pochopitelně efektivní řešení. Nová vláda nemůže volit prostředky k nápravě podle svého uvážení a je pouhou „prodlouženou rukou“ odvolané vlády. Tomu přispívá i skryté nebezpečí uplatnění etnických zvyklostí některých příslušníků obou vlád, které je nade všechny jejich závazky a jde dokonce i přes případný osobní nesouhlas. I to je na jednání nové vlády už znát a zdá se, že vzniklá příležitost bude tím promarněna.
Je-li mezi politiky skutečně snaha vládnout ve prospěch lidu, kterou se tak často ohánějí, měli by na něco takového přistoupit. Dokonce i v současné době by bylo možné dodatečným konkurzním řízením zkorigovat současný neradostný stav. Do nových voleb je pravda málo času, ale alespoň by se vyzkoušelo, zda to bude napříště fungovat. Členů vlády není tolik a poslanci by snad pro jednou pár dnů větší zátěže přežili. Skutečnost, že by úřednická vláda nebyla omezována licitací politických stran s neudělením důvěry by mohla odblokovat její svázané ruce a věci by jenom prospěla. Napříště by ale pro něco takového bylo potřeba upravit i Ústavu, třeba nějak podobně, jak jsme o tom psali již v roce 1999 a 2005. Lze si to přečíst na naší webové stránce. .
V souhrnu lze říci, že je nejvyšší čas, aby se politici konečně místo starosti o prosperitu politiků a zbohatlíků začali starat o prosperitu občanů, jak je jejich úkolem. Jsa realisty, ani jsme nedoufali, že by si současní „kapři vypustili rybník“, jen jsme považovali za vhodné poukázat na způsob, kterým by to možná šlo. Pro většinu, ne pro všechny, neboť „nenarodil se dosud ten, kdo zavděčil by se všem“.
23.4.2009
Vladimír Veselý