V této úvaze bych chtěl sepsat své poznatky z dlouholetých hledání a přemýšlení o historii nás lidí na této planetě. Zdrojem mi byl kromě literatury převážně internet, jehož ne vždy stoprocentní věrohodnost jsem doplňoval srovnáváním údajů z více zdrojů. Ohraničené jsou převážně mojí fantazií a logikou technika, který má velkou představivost, ale věří jen tomu, co si může ohmatat, nebo změřit. Potud zdroje informací.
Přiznám se, že mám poněkud kacířský názor na vysokou vědu, včetně teoretické matematiky. Ctím však lidovou moudrost přísloví, jako třeba latinské: „ Teoria sine praxis – curus sine axis! Praxis sine teoria – curus sine via!“ (Teorie bez praxe je jako vůz bez náprav, ale praxe bez teorie je jako vůz bez cesty!). Utvrdil mě tak, že fanazii je třeba krotit experimentem a nepodávat se ekvilibristice zarytých matematiků a vědců, kteří jsou ochotni dospět k názoru, že celý náš svět je holografická iluze a ve skutečnosti neexistuje. Nebo, že hmota je jen energie, o jejíž fyzikální podstatě, zejména u elektřiny, vlastně nic nevíme. Známe jen její vnější projevy, se kterými už zacházet umíme. Z tohoto hlediska jsou sepsány tedy moje úvahy o naší lidské prehistorii, které lze chápat jako výsledek zrníček předpokládané pravdy v záplavě současných, často účelových zpráv a polopravd, které bude s největší pravděpodobností třeba ještě korigovat a měnit. Je to kousek cesty ve způsobu hledání pravdy pomocí pokusů a omylů. Tolik předmluva.
Je téměř nesporné, že naše Země byla v minulosti kontaktována pokročilejšími mimozemskými civilizacemi, zprvu autonomními automaty a později snad i živými mimozemšťany. V úvahách o tom, musíme bohužel přeskočit vysvětlení, jak k tomu došlo, neboť o cestování v čase, tedy ve čtvrtém rozměru naší reality dosti pochybuji. To by totiž znamenalo mít k dispozici nekonečné množství paralelních, identicky se vyvíjejících světů, jen s lineárním časovým posunem, do kterých by bylo možno přeskakovat. To můj logicky myslící mozek odmítá. Připouští jen podobný vývoj na jiných planetách, postupující s jinou rychlostí. Což vyloučit nelze. Stejně tak nedovedeme zatím doložit skok časem a prostorem v jednom okamžiku, nebo v reálném čase jedné výpravy. Byť nelze vyloučit, že po hranici rychlosti šíření zvuku jako periodicky podélně se zhušťujícího prostředí a dosud uspokojivě nevysvětleného způsobu šíření elektromagnetické vlny s její hranicí rychlosti, nemůže existovat další možnost rychlejšího šíření nějakého vlnění, vznikajícího třeba v jádře atomu. Jako zatím neprobádaného chování neutrin, o jejichž existenci a podstatě i způsobu případného kmitání dosud moc nevíme. Nahrazujeme to proto „znalostí“ o hypotetických černých dírách a „tunelu v časoprostoru“.
Přesto jisté důkazy o mimozemských kontaktech existují. Ať už v pověstech, či náhlých vývojových skocích, nebo nalezených artefaktech jako je zkamenělé fosilní kladivo, či lidská stopa, otisknutá ve stopě dinosauří. Ty lze ale zdůvodnit právě těmi mimozemskými expedicemi a stopami po jejich bádání v uvedené dávné době. Stejně tak pověsti, tradující se například v indiánském kmeni Hopi, včetně pověstí o bájném podzemí (a pekle), nebo i jiné báje o prehistorii naší planety (Enuma Eliš – Tam nahoře), které napovídají, že mimozemšťané naši Zemi, a to i několikrát v různém čase navštívili a museli si v podzemí, na vysokých horách, nebo i v blízkém kosmu (Měsíc, Mars) vytvořit základny s jim vyhovujícím prostředím. Odtud pak pomocí geneticky modifikovaných, nebo i dovezených tvorů, adaptovaných na naše životní podmínky ovládali nás lidi, na jejichž vývoji měli i své zásluhy. Dosud však nebyl objeven jednoznačný skutečný účel jejich působení na naší planetě ani jejich záměr. Zda je přátelský, nebo agresivní. Je jen dosti pravděpodobné, že naši Zemi kontaktovali vyslanci různých planet s mnohem vyspělejší civilizací, které si konkurovaly. Tomu napovídá nejen různá barva pleti našich populací, ale i vzrůst a v neposlední řadě to, že bojovali spolu se svými pány ve válkách o ovládaná území.
Máme-li věřit báji Enuma Eliš, bojovali spolu mimozemšťané dokonce i po rozdělení jedné jejich expedice na dobré a přátelské anděly Dobra a jejich padlé druhy – ďábly, ve formě hada či rohatého kozla, reprezentující Zlo. Ti podle Bible nejvíce ovlivňovali Zemi a jsou asi do značné míry odpovědni za naší současnost i vývoj lidské společnosti. Takové vysvětlení si oblíbily církve, ať už židovská, nebo z ní reformovaná křesťanská, ba i ostatní, zejména asijské. Stali se jako bohové církvím prostředkem k ovládání lidstva a preferování jedněch před druhými v nezasloužených nárocích. Jejich církevní dogmata jsou však postupně vyvracena reálnou vědou, která odhaluje zneužití skutečných i smyšlených událostí a jejich používání k ovládání věřících ve svůj prospěch. To přenechejme jim. Účelem této úvahy je posoudit na základě dosud známých skutečností nejpravděpodobnější skutečné události a jejich účel.
Především je nutné konstatovat, že za výše uvedených podmínek je dosti málo pravděpodobné, že by zmíněné expedice z jiných planet v tak širokém časovém a prostorovém rozmezí mohly být vykonány s živými bytostmi nám podobnými. Spíše je pravděpodobné, že to byly automaty s vysoce autonomními schopnostmi, které mohou být snadno i dlouhodobě existující co do funkčnosti i přístupu k potřebné energii pro napájení. Pokud by byly „živeny“ stejně jako jejich dopravní stroje onou zatím bájnou „energií vakua“, všudypřítomnou v prostoru, mohly by obsáhnout i širokou časovou škálu datování objevených pozůstatků po jejich činnosti. Měly jistě za úkol vytvořit už zmíněné základny pro živé tvory, cestující s potřebným zpožděním za nimi, dost možná i s jednosměrnou jízdenkou bez návratu. Nebo měly za úkol vytvořit nové živé tvory na naší Zemi k jejich obrazu pomocí dovezené DNA, jejíž umělé sestavení na Zemi i v současnosti již bylo oznámeno. Je proto možné, že jejich populace ve vytvořených jim vyhovujících mikrosvětech na naší Zemi existuje i dodnes. Ba je možné, že se dokázali přizpůsobit našim životním podmínkám natolik, že žijí oni, nebo jejich mutanti i mezi námi. Nepoznaní vzhledem, ale pronikající do našeho života ne zcela známým způsobem a za nám plně neznámým účelem. Nejspíše však tím účelem bude omezení naší populace a vytvoření prostoru pro populaci jejich vlastní.
Indicie ukazují, že takové vlivy lze pozorovat pronikáním jistého druhu lidí (což mohou být i „pseudolidé“), do politických vedení států se záměrem devastovat, nebo alespoň brzdit náš vývoj. Aby nevznikla tak silná, početná a technicky vyspělá pozemská populace, která by mohla jejich plány na pozdější akceptování planety znemožnit. Atomové výbuchy na zemi, roboti, kteří nerespektují Čapkův zákon, že nesmí ublížit člověku, ale naopak jsou sestrojováni pro válčení a zabíjení, je jistě znepokojují. Logicky lze usoudit, že nejpravděpodobnější je návštěva z planety Nibiru (podle sumérských tabulek), která se vždy za 3600 let objeví v naší sluneční soustavě a mohla by tedy umožnit návštěvu v reálném čase.
Tady je nutné také zdůraznit, že těch podobně se chovajících vesmírných expedic je jistě několik, z různých jiných planet a že ty bojují ještě mezi sebou o právo na prvenství a přinejmenším dominaci. Takže dochází a docházelo k válkám, v minulosti zřejmě i s využitím pokročilých jaderných a paprskových zbraní. Také k záměrně vyprovokovaným válkám nás lidí na povrchu Země s účelem nejenom územním, ale i obyvatelstvo redukujícím. Poněkud skrytou otázkou však v této věci zůstává potřeba materiálové a prostorové základny mimozemšťanů pro výrobu potřebných zbraní, protože případně dovezené prostředky již musely být jistě dávno vyčerpány a výroba nových je značné náročná na zařízení, zdroje i suroviny. Samotné „know how“ nestačí. Do úvahy jistě pak zapadá zejména druhá světová válka a její poněkud záhadné podpory pozemských mocností nadčasovými technologiemi.
Tady je také nutné se zmínit, že na Zemi existují organizace, zabývající se právě takovým účelem. Tedy zákulisním ovládáním lidstva, aby se mimozemšťanům nevymykalo z poddanství. Ať již jsou to náboženská uskupení, či jisté tajně účelové organizace, jejichž jméno není radno ani dovoleno vyslovovat. Jejich záměr i účel je však vždy stejný, nebo alespoň podobný – ovládnout zcela tento svět a lavinovité množení lidstva. Dosáhnout tohoto původního záměru, ve kterém by člověk měl sice místo na vrcholu běžného potravinového řetězce, ale pořád úlohu užitkového tvora, který by měl svou relativně vysokou inteligencí zajišťovat „obsluhu na úrovni“ svých pánů, aniž by si byl přitom vědom svých možností. To se však zhatilo experimentem zvýšené inteligence lidí nad kritickou mez „snědením jablka“ a tím následujícím sebepoznáním člověka, že by mohl být i on pánem této planety. Ve spojení se schopností množit se podle svého uvážení a k tomu do DNA vloženého pudu tak vznikla pro cizí zájemce neplánovaná konkurence v ovládání planety, jejímž výsledkem je současné dění.
Je to v podstatě boj lidské populace o planetu, kterou si mimozemci chtěli asi anektovat pro svou elitu a původní obyvatele zredukovat na služebnictvo. Takový boj je ještě pořád otevřený a probíhá. Mnoho šancí nám už ale nezbývá, protože ta zmíněná lidská pátá kolona, vychovaná mimozemšťany, žijícími skrytě mezi námi získává stále větší převahu a nové možnosti z toho, že my sami bojujeme na vlastním sebezničení. Osvědčené pravidlo „Divide et impera! (Rozděl a panuj!)“ je doplněno tím vloženým „Homo homini lupus! (Člověk člověku vlkem!)“ a geneticky vloženou stádností. Vrozenou a podporovanou chamtivostí i moci chtivostí nás pozemských jedinců, kteří pro svůj prospěch jsou ochotni sloužit i svým nepřátelům.
Tak se chováme sami k sobě, místo toho, abychom se spojili ve vytváření optimálního soužití s přírodou a k obraně před nepřáteli našeho života a neprodávali jim svou střechu nad hlavou. Oni však navíc již mají v rukách neviditelná pouta vytvářená jimi vlastněnými médii, nebo posypáváním chemitrails, či ovládáním počasí soustavou HAARP, takže většina příslušníků naší populace se i vzhledem k zděděné stádnosti chová sebevražedně a jsou ochotni tak podporovat i souhlasit s jednáním pro ně neprospěšným. Odtud můj poraženecký pesimismus, vzniklý na základě osobních zkušeností se svými současnými spoluobčany. To ale neznamená, že plně akceptuji „moudrost“ mého tchána, že: „Čůrat proti větru je nerozumné, protože člověk prý počůrá jen sám sebe“. Bližší je mi moudrost mého bývalého kolegy, „že je třeba tlouci u stromu pod kterým žijeme do větví nad sebou, aby se ti havrani na nich nemohli usadit a kálet nám na hlavu“.
O tom však až v pokračování tohoto článku příště, neboť příliš mnoho neradostných poznání najednou unavuje.
27.1.2011
Vladimír Veselý