V minulé části této úvahy jsem se zmínil o dávné historii naší Země v souvislosti s možnými návštěvami, nebo útoky návštěvníků jiných civilizací. O tom, že jich bylo asi více a z jiných planet a že proto spolu bojovali. Ale také o tom, že při těch střetech se musely jejich technické prostředky i materiálové zdroje vyčerpat a obnovit je na naší technicky zaostávající Zemi bez výrobně náročného zázemí nebylo dost dobře možné. Stejně jako pro velké vzdálenosti jejich doplňování z mateřské planety. Z toho vzniká předpoklad, že si museli budovat základny někde v podzemí, na vysokých horách, nebo v blízkém kosmu a začít téměř od píky vytvářet svoji společenskou strukturu i podmínky pro dlouhodobou, životaschopnou existenci na Zemi.
To zřejmě také mimozemšťané dělali a zůstala po tom řada indicií. Nejvíce je jich o podzemních základnách a jejich místních dopravních prostředcích, nazývaných pro jejich záhadnost jako UFO. Najdeme o tom zmínky i v Bibli, sepsané a kánonizované až několik století po počátku novověku. Byla sepsána s použitím tehdy známých dokumentů, kterých bylo ale málo, proto byly použity i ústně předávané báje a také některé účelově vymyšlené, nebo upravené příběhy. Jako například ta báje o králi Sargonovi, který byl jako nemluvně spuštěn v kolébce po vodě, Utnapištim byl předchůdcem Noaha (Noe). Ví se i o absenci dokladů o existenci krále Davida i o trestné výpravě egyptského faraona a zničení jeho velké armády. Také ke zboření hradeb Jericha došlo asi dříve, než je uváděno v Bibli a Kanaan nebyl rajskou zahradou, ale byl nejspíše zamořen radiací po atomovém výbuchu, způsobeným Bohy.
Rovněž vlastní stavba Noemovy archy je diskutabilní. Nejen pro nedostatek dřeva v okolí (dokonce řeziva, protože z otesané kulatiny stavět tak velkou loď nelze), ale zejména pro jistě nedostatečnou zkušenost v tomto oboru nevyučeného Noeho a ještě jen podle ústního návodu. Potažmo včetně dobrovolného příchodu kýmsi vybraných vzorků tehdejší fauny (o flóře se nemluví) zřejmě i z velice vzdálených končin a jejího krmení i ustájení s doprovodnými pracemi a množstvím různorodého krmiva. To všechno jsou zřejmě jen báje pro bezmezně věřící a nepochybující i pro neznalý lid. Já jsem navíc jaksi ještě nestrávil anachroničnost toho, že při nesporně nemalé technické vyspělosti stavitelů řady velkých staveb a zejména jistě vysoké technické vyspělosti vesmírem cestujících bohů se nenašly ani náznaky vyspělého písma a plánování tomu odpovídající více, než hliněné tabulky.
O tom, že potopa možná byla, byť jenom třeba zaplavením níže položeného Středozemního moře, již jisté nálezy o tom svědčící jsou. Přijatelné jsou i pověsti o tom, že mimozemští návštěvníci (pokud zde byli) potopu přežili ve svých orbitálních lodích, jejichž pomocí zachránili i důležité vzorky fauny a flóry, zejména asi domestikovaných druhů ve funkci té bájné Archy. Z nich pak mohli zdivočet ti dnes volně žijící. I tak je to ale velice abstraktní představa. Nejpravděpodobnější je ta potopa jen místní. Přijmeme-li takovou představu a budeme-li vycházet z bodu, že se mimozemšťané dostali nějakým způsobem a v několika různých expedicích na Zemi do prostředí se životem, dosahujícím úrovně primátů, s jistou inteligencí a pudy, ale bez rozsáhlejšího intelektu, musili si jistě pro to vybudovat zmíněné základny pro přežití a nadvlády na ní. Včetně případného konkurenčního boje mezi jednotlivými expedicemi.
Logickou součástí takové výpravy s omezenými prostředky a v prostředí s jinými životními podmínkami je vytvoření správního aparátu z místních obyvatel, plně poslušné svých pánů. Proto se pokusili vytvořit živého tvora na úrovni nejvyššího primáta k obrazu svému a s poslušností podloženou jeho přesvědčením o jejich vševědoucnosti a všemocnosti, což se jim při jejich technickém náskoku celkem snadno podařilo. Byli tak vytvořeni „Bohové“, proti jejichž vůli není radno vzdorovat. K tomu byl ještě potřeba mezičlánek někoho, kdo byl do této „hry“ zasvěcen a byl při tom naprosto loajální. Tedy někoho s myšlením svých pánů, ale s projevy a vzezřením stejným jako ovládaní „lidé“, mezi nimiž měli žít. To bylo podle pověstí Enuma Eliš uskutečněno křížením mimozemšťanů s místními primáty, ať už inženýrským, nebo i biologickým. Tak vznikla kasta polobohů, kneží, knížat a faraonů, kteří si vytvořili své komunity, kmeny, knížectví i státy. Ty spolu ale záhy bojovaly o prvenství i území.
V takovýchto komunitách se nutně vytvořily kasty místních pánů a vládců, využívajících schopností svých“bohů na nebesích“ k podpoření své autority a svého „dvora“, tedy osob s nimi spolčených směrem zdola, s nimiž ovládali své poddané podle vůle svých pánů i své. Pak už byli jen poddaní ninžové, jejichž úkolem bylo pracovat pro své pány, případně pro ně i válčit. Od těch si „místní páni“ udržovali odstup a tak existovaly a dosud existují mezi horními lidmi pokrevní bratrstva, usilující o co největší moc a majetek. V této rovině se nezřídka spojovaly do větších spolků za stejným účelem. Takové vlastnosti zdědili od svých „bohů“, kteří jimi pochopitelně také oplývali. Ba, byl to vlastně asi účel jejich expedice. Ani Bohové ale nebyli ve všem mezi sebou jednotni, jak praví epos o Enkim a Enlilovi, bratrů mezi bohy, ze sumérských tabulek z Nineveh. Je to jen báje, ale jak známo, na každém šprochu bývá pravdy trochu.
Enki, vládce Země, měl být tvrdý usurpátor, který prosazoval člověka jako užitkového tvora, sice na vrcholu potravinového řetězce, ale určeného ve stádu k zajišťování potřebné práce i potravy pro bohy. Enlilovi (přejímám jména z eposu, i když nevím mnoho o jejich věrohodnosti) se mělo zželet tak primitivní úlohy pro člověka a symbolickým snědením jablka ze stromu vědění povýšil člověka o jeho sebepoznání a touze po vědění. Snad za účelem vytvoření nové civilizace, jíž chtěl jako Ráji kralovat. Do této báje patří i biblické obcování Enkiových mimozemšťanů s pozemskými ženami a vytvoření sekty „polobohů“ a snad i civilizace, která vyústila v Atlantidu a Lemurii. Po jejich zničení krátce pak civilizaci sumérskou. Ta zanikla, ale existovala-li Atlantida vůbec, zůstalo po ní dědictví, které sužuje Zemi dodnes (toto je jen stručný výběr, podrobnější popis lze nalézt třeba na „Miroslavových tajuplných stránkách“, kde je informací mnohem více).
Byla vybudována mocenská větev snad Enkiových potomků, jinak označovaných jako „padlí andělé“, která usilovala o ovládnutí celé Země a svrchovanou nadvládu nad ní. Navzdory třídě „vesmírných strážců“ (asi Enlilových), kteří měli zajišťovat mír ve vesmíru. Samotný Enki se toho asi nedožil, probleskla ale zpráva, že by to mohl organizovat syn jeho, Thovtův, nebo Horův z původních Bohů. Cílem bylo vytvořit komunitu lidí či možná kříženců, absolutně oddaných jemu, svému Bohu a s jejich pomocí ovládnout Zemi a zreformovat ji pro jejich záměr. Měl ji vytvořit (tak tajně, že nebylo dovoleno znázornit jeho podobu, ani vyslovit jeho jméno) jako skupinu absolutně věřících emisarů, kteří by pronikli v jejich vnější podobě do vedení nežádaně rozmnožené lidské společnosti a zreformovali ji pro jeho potřebu. Oddělil proto k tomu nejnáchylnější skupinu možná už od počátku modifikovaných lidí od jejich společnosti a izoloval je tak dlouho od kontaktu s ostatními, až vznikla nová generace požadovaných vlastností. Pátá kolona mezi pozemskými lidmi.
Těm dal jeho vlastní zákony, hovořící o jejich vlastní jedinečnosti a s mýtem jejich bezdůvodného pronásledování, a rituály, které je silně sjednocují. Ti pak pronikli ze zálohy do běžné lidské společnosti a díky své chytrosti i vychytralosti a velké vzájemné podpoře se dostali do nejvyšších státních funkcí. Zavedli peníze jako univerzální směnný prostředek a snadný způsob shromažďování majetku, svobodu podnikání s lidskou důvěrou a ctnost bohatství (Chamtivost je ctnost!). Ovládli také veřejné sdělovací prostředky, pomocí nichž dále šířili a šíří slávu svých soukmenovců a manipulují s lidským vědomím. Jejich cynismus jde dokonce tak daleko, že utlačují i příslušníky svého vlastního kmene, kteří sice věří svým předloženým náboženským zákonům, ale ne zcela podporují ty nejagilnější a jsou ochotni žít s ostatními lidmi v míru. Takové hubí víc, než ostatní lidi, ač i na jejich podpoře jsou závislí a bezostyšně ji zneužívají.
Zásluhou těch mocných je majetek lidské společnosti soustřeďován do jejich rukou, vznikají vyprovokované války, redukující přemnožené obyvatelstvo a oblasti s hladomorem za stejným účelem. Glorifikují zbohatnutí, svobodu v okrádání druhých jakýmkoli způsobem. Vytvářejí faktickou beztrestnost pro své soukmenovce pomocí ovládané policie a soudů, takže pro řadové občany se záruka právního státu stává často prakticky nedosažitelnou. Dokáží využít pro sebe jakoukoli příležitost pro oslabení lidu a svoje zbohatnutí. Neochvějně vedou Zemi k celkovému politicko-hospodářského kolapsu, který bude nejspíše předmětem té apokalypsy roku 2012. Nebo myslíte, že se lidé rozlobí nad prohřešky svých ministrů a politiků (kolik jich k vyjmenované skupině nepatří?) a půjdou manifestovat za jejich nápravu, jako za své platy?
Sledujete-li dění kolem sebe, musíte to vidět také. Pro takovou situaci existuje jedno velmi drsné přirovnání, jehož přijatelnější podoba je: „Jsme všichni v uzavřené místnosti, do níž vytékají z ucpaného odpadu splašky z vyšších pater. Jak stoupá jejich hladina až po krk, stoupají všichni na špičky. Chce-li to však někdo zastavit třeba vyražením dveří, volají na něj všichni ostatní – nedělejte vlny!“. Je to tristní, ale tak se teď po našem zmanipulování chováme, taková je naše situace. Budeme brblat, nadávat po straně a bát se, aby to nebylo momentálně ještě horší.
Tak vzhůru do nečasu 2012! Ozvu se v dalším pokračování, jak to dopadlo - budu-li mít komu.
3.2.2011
Vladimír Veselý