Vzhledem k tomu, že v roce 2012 končí mayský kalendář, je tento rok předmětem mnohých spekulací. Od pouhého přechodu do další kalendářní etapy, až po apokalypsu lidstva. I mne pochopitelně tato záležitost značně zajímá, ale úplný zánik tohoto světa rozhodně nečekám. Podobných proroctví bylo již spousta a prošly zpravidla bez jakýchkoli změn. Připomeňme z nich například alespoň tu, kdy se planety naší soustavy nacházely vůči slunci na jedné přímce a jejich gravitační účinky se mohly sčítat. Nestalo se nic. Přesto, sledujeme-li výskyt a souběh různých událostí, můžeme nalézt jejich jistý trend, který ledacos napovídá. Z tohoto hlediska jsou psány následující řádky, které prosím berte jako můj osobní dojem ze sledování zmíněných událostí a osobní pocit jejich významu. Není to tedy proroctví, ale jen možný předpoklad jejich vývoje. A důvod k zamyšlení. Možností, proč by mohla nastat v životě Země velká změna je totiž celá řada. Podívejme se na některé z nich:
V různých bájích o historii naší Země se často hovoří o jakési Galaktické radě, která se stará o mír v tomto nepřehledném množství galaxií, jejich sluncí a planet a může v tomto směru zasáhnout. Je to záležitost pro nás zatím utopická, vzhledem k vzdálenostem mezi jednotlivými objekty, nepřekonatelným pro naše znalosti. Přesto by bylo bláhové si myslet, že jsme jedinou planetou, na níž existuje život a jsme zcela izolováni. A tam, kde existuje víc inteligentních bytostí, existuje i více názorů a snahy zlepšit si svůj život a zmenšit nároky na jeho udržení. Což vede podle zkušeností ke snaze mít někoho, kdo se bude starat o nás za nás. A máme první důvod k výbojům pro získání otroků z jiných zdrojů, tedy u nás. To by logicky monitorování našich činností mimozemskými civilizacemi zdůvodňovalo, nehledě i na možný zájem o výhody z jejich strany. Máme i pozemský vzor tohoto chování – mravence jako centrálně řízené společenství, z nichž některé jejich druhy jsou otrokářské.
S tím souvisí i další vlastnost inteligentních bytostí – potřebují-li něco, co nemohu mít doma, snaží se to získat tam, kde to je. Tedy rabování nerostného bohatství jiných planet. To ale předpokládá možnost snadné přepravy, kterou zatím naše dosavadní technické znalosti neumožňují. A zpochybňuje to i to, že lze předpokládat, že civilizace schopná meziplanetárních letů ovládá i transmutaci prvků. Takže tento důvod je poněkud lichý. Jedině kdyby šlo o tak složité problémy, jako je vývoj nových forem života s nebezpečím nezdařených mutací, bylo by vhodné provádět takové pokusy na místě bezpečně izolovaném – na jiné planetě. Tato verze je docela přijatelná, potvrzená však není. Existují ale archeologické nálezy, nezapadající do logické posloupnosti vývoje na Zemi, které by mohly něco takového potvrzovat. Například zkamenělá lidská stopa v otisku stopy dinosaura, stopa moderní boty s rozšlápnutým trilobitem, či kladívko z neznámé slitiny kovu se zkamenělou násadou.
Takové nálezy by svědčily o jiném věku země, nebo o návštěvách jiných civilizací a z jiného času. Zde musím říci, že dost dobře nevěřím na cestování časem, protože by musel existovat nekonečný počet paralelních, časově posunutých světů, do kterých by bylo možné komukoli znalému této technologie přeskakovat. To asi v našem relativně prázdném prostoru možné není, nebo alespoň takový způsob neznáme. Technicky je však možné připustit, že příroda ráda opakuje své osvědčené postupy a že tedy může několik světů jako je náš na různém stadiu vývoje existovat, do kterých, anebo z nichž je možno prostorovým skokem přestoupit a poznat tak minulost nebo budoucnost našeho světa podle podobnosti s tím paralelním. Ne však přímo minulost, nebo budoucnost naši osobní. To však předpokládá schopnost právě toho prostorového skoku v jednom okamžiku, o němž se sice uvažuje, ale vysvětlit jej nedovedeme. Ani tou pověstnou černou dírou, jaké sice při pokusu v CERNU prý v miniaturním provedení asi vznikly, ale proti svým zvyklostem se vypařily. Ba dokonce ani jejich někdy zmiňovanými protějšky, děrami bílými.
Zbývá tedy důvod pro návštěvy mimozemských civilizací nejpravděpodobněji ten, že v době, kdy už lidstvo zvládlo atomovou energii a dalo o tom nepřehlédnutelnými výbuchy vědět, stáváme se potenciálním nebezpečím pro jiné civilizace, které se mimochodem intenzívně snažíme objevit. Při takovém stupni technických znalostí je jen krůček k objevení možností cestování prostorem skokem v reálném čase (existuje-li to vůbec) a tedy k předem nedefinovatelnému kontaktu. Tím se otevírá otázka agresivity a snášenlivosti lidského rodu k jiným entitám. O té víme, že není ideální. Bohové, kteří nás vytvořili k obrazu svému nebyli také žádná jehňátka. Naopak je známo, dokonce i z Bible, že člověku byly vloženy „ďáblovy“ vlastnosti „padlých andělů“ a že jeho chování a jednání není příliš mírumilovné. Zvláště, když „má navrch“, což by jistě při návštěvě planety s nižším stupněm vývoje měl. Ty s vyšším stupněm vývoje by se naopak snažil přechytračit, jak se to už na Zemi cvičí. A to by galaktickému míru jistě neprospělo. Zde je tedy další důvod, proč by se mohli mimozemské civilizace o nás zajímat a snažit se nás svést z této nebezpečné cesty.
Nelze však ani vyloučit, že většina toho, co se svádí na mimozemšťany je pozemského původu. Nejen, že se spekuluje o pokroku německých válečných technologií v mnoha směrech, zejména při konstrukci létajících talířů i v jaderné technice a potažmo s tím s jejich pokračování v Antarktidě, ale zcela bez skurpulí se přiznává projekt HAARP pro ovlivňování počasí. Různé obrazce v atmosféře kolem těchto zařízení, často i v souvislosti s hurikány a přívalovými povodněmi či suchem ukazují, že je nelze bagatelizovat a přehlížet. Družicové snímky jsou v tomto směru výmluvné. A to nechci strašit některými spekulacemi o původu některých katastrof, například havárií ropných vrtů a možnosti zapálení ropy vyvržené na pobřeží bleskem, případně roznesení takové pohromy hurikánem.
Snaha vybudovat svět pro třídu světovládců, obsluhovaných plně ovládanými a kontrolovanými obyvateli Země, přisuzovaná různým tajným organizacím typu Iluminátů, Trilaterální komise a Bilderbergům se zdá se začíná realizovat. Totální kontrola obyvatelstva pro to potřebná se může zdokonalit natolik, že dokáže přečíst paměť našeho mozku bezkontaktně, bez potřeby implantovaného čipu, jen přiblížením čtečky, jako dnes dokáží přečíst data z vaší platební karty. A nejen přečíst, ale i vložit jisté instrukce. To dokáže například i podprahová reklama, jejíž používání přiznala NOVA a nikdo jí v tom nebrání. Zdá se, že všechno, co dostává střední třídu do existenční závislosti je povoleno. Vadí i dobře situovaní příslušníci středních tříd, protože mají čas a prostředky na protesty. Již na Georgijských kamenech je kýmsi neznámým doporučováno udržovat stav obyvatelstva Země na půl miliardě a toto může být cesta k tomu. Dokonce to potvrzuje jisté spekulace o redukci obyvatel Země. Třeba o seniory, označené údajně Henrym Kissingerem za „zbytečné jedlíky“. I když už i přílišné možnosti některých velkozbohatlíků se rádoby světovládcům začínají nelíbit. Snad z konkurenčních důvodů.
A právě to může být jedna z možností, se kterou pracují proroci katastrofy pro obyvatele této planety. Její zotročení do role užitkových tvorů na elektronické oprátce pro pohodlí hrstky mocných je dostatečným důvodem posuzovat to jako katastrofu lidstva. A je to reálně možné dvěma způsoby. Buď je možné vodit všechny obyvatele Země čtyřicet let po poušti a nehostinných pustinách, až ti, co pamatují dnešní dobu vychovají novou generaci v požadovaném duchu a vymřou, nebo proměnit celou Zemi v pustinu a začít znova. To totální zničení si za určitých podmínek může zařídit i dnešní lidstvo samo. Nebo k tomu může být i postrčeno. Podle archeologických nálezů se tak asi již a možná několikrát stalo v údobích zhruba 5 000 let. A právě to poslední ve zmíněném roce končí. Proto ta publicita.
Přes výše deklarovanou nedůvěru v konec světa, bylo by nezodpovědné zanedbat i málo pravděpodobné možnosti, které mohou nastat. Dobrý hospodář má být připraven na všechno a jistit se i proti takovým možnostem. V poslední době se totiž množí ve vědeckém světě úvahy o narůstající nestabilitě našeho slunce a možnosti velkých ničivých erupcí, které mohou velmi nepříznivě narušit náš, na pokročilé technice založený životní styl. Už dnes nám naše slunce pěkně zatápí a to ještě neukázalo všechno, co umí. V roce 1989 vypadla v důsledku sluneční bouře elektřina v celém Québeku. V roce 1859 poškodily velké erupce telegrafní síť nad Karibikem. Při velké sluneční bouři dochází ke zkratování vodičů elektrického rozvodu a navíc se do nich naindukují takové proudy, že se transformátory roztaví. Při velkém množství může obnova trvat měsíce i roky. Ohroženy jsou pochopitelně i družice a prakticky veškeré komunikace.
Přesto, že jde jenom o možnost, bylo by jistě rozumnější, věnovat se místo politických půtek a podpory válečných aktivit mocností vývoji odolných systémů a preventivní výrobě náhradních transformátorů a silového i sdělovacího zařízení, pokud možno skryté a s manuálním ovládáním, abychom byli na případnou událost maximálně připraveni. Ekonomice a ochraně obyvatel státu by to jistě prospělo víc, než skutečnost, že si nějaký šikulín rozmnožil jmění o pár miliard, které pak v ekonomice státu chybí. A nebude-li se muset takové zařízení použít, jistě to nikoho mrzet nebude.
Vzhůru tedy k novým zítřkům po roce 2012!
23.6.2010, aktualizace 14.7. 2010
Vladimír Veselý