Život člověka na této Zemi je provázen mnoha psanými i nepsanými zákony a zvyklostmi. Ty psané jsou stručně, ale výstižně sepsány už v Desateru, Koránu či jiných kodexech. Ty nepsané nás učili rodiče, učitelé a jiní mravokárci. V reálném životě jsou totiž jistá témata a potřeby, které nejsou pro člověka příliš reprezentativní, ale žít či přežít se bez nich nedá. Jen nejsou na pohled tak líbivá, jako bohatě prostřený stůl, nebo úsměv krásné ženy. Proto se o nich veřejně taktně mlčí, či mluví jen v náznacích a metaforách. Nebo spíše mlčelo, dokud se tyto intimity nestaly také zbožím pro výdělky televizí a jiných honců za ziskem jakýmkoli způsobem. Ale také prostředkem k ”přesměrování” zájmů části společnosti, jíž má být vrozeným zájmem o bulvár překryta pozornost k řadě skutečností, které by se jí jinak nemusely líbit.

Člověk, je prý stvořen, jako pán tvorstva. Je postaven na vrchol potravinového řetězce a byla mu propůjčena inteligence a invence, jakou jiní tvorové nemají. Těm stačí žít a přežít jako druh a naplnit tuto Zemi životem, jehož cíl a účel vlastně nikdo nezná. Kdysi jsem napsal, že mi to připadá jako megapokus, ve kterém si někdo z jiné planety a v jinak běžícím čase zkouší, zda by nebyl možný nezdegenerovaný život člověka, jako osvíceného pána přírody. Nebo alespoň odhalení, co tu degeneraci všech pokusů v tomto směru způsobilo. Tomu by odpovídalo vytvoření (ne stvoření) Ráje s jeho ideálními podmínkami a dosazení člověka do něj. Bohužel i se stromem vědění a hadem, takže když se jinak vševědoucí Bůh (nebo ten, jemuž tak říkáme) dozvěděl o ďáblově intoxikaci jablkem, měl prý prohlásit: ”Teď jsou lidé stejní jako my!” a vyhnal je z ráje. Když ani to nepomohlo, pokusil se napravit svou chybu v Sodomě a Gomoře totálním zničením člověka. Ani to nevyšlo a tak tu máme člověka s jeho negativními vlastnostmi dodnes.

Tedy člověka, který se neživí jen sběrem toho, co mu příroda nabízí, ale snaží se s využitím svých neplánovaně získaných ”nadpřírodních” schopností ze stromu vědění usnadňovat a zlepšovat svůj život na úkor jiných lidí, ba i přírody samé. Tak vznikly v hrubém rozdělení dvě skupiny lidí – jedni v potu tváře dobývají svůj chléb a druzí v bílé košilce, neposkvrněné prací jim jej odtrhnou od úst a nechají jim jen drobky.

Ta druhá skupina se ani příliš nesnaží o vytváření hodnot nápomocí přírodě, ale jejím rabováním a přisvojováním si většiny z toho, co vytvořila první skupina prací. A to ve všech společenských řádech, které historie zná. Takový způsob obživy nazýváme zpravidla vykořisťováním, nebo spekulací. Při tom jim ovšem zbývá mnoho volného času, který vyplňují okázalostí, požitkářstvím, neřestmi a vzájemným soupeřením, kdo má čeho víc. Rozvojem a uplatňováním technických a vědeckých poznatků získávají nad první skupinou značnou převahu a nutí ji proto, aby jim sloužila, nebo dokonce otročila. Často nejen prací a prostředky k rozmařilému životu, ale i životem ve válkách o větší zisky a moc. Ba někdy i jen pro zábavu. Ve své namyšlenosti se snaží poroučet i Přírodě, což je ovšem začátek konce světa.

Konec světa byl už mnohokrát předpovězen, počínaje Sybilou, Nostradamem i jinými. Datované předpovědi zatím naštěstí nevyšly. Zarážející je ale na tom shoda předpovídaných průvodních jevů, které k tomu mají vést. Ty byly propagovány i jako cesta ke světovládě té druhé skupiny lidí. Ještě zarážející je však to, že svět tyto předpovědi naplňuje, jako by se už někdy staly a byly jistou zákonitostí. Pokud se vrátíme k předpokladu o pokusu s vývojem lidstva, je znalost zákonitosti negativního vývoje a jeho etap z průběhu v jejich světě pak celkem pochopitelná, protože na cestování časem a miliony paralelních světů k tomu potřebných nějak nevěřím.

Pak bychom si ovšem měli vzít ponaučení pro další vývoj našeho života. Což ke své škodě nečiníme. Opět a opět skáčeme na špek těm, jež sami sebe označují za elitu a vyvolené k tomu, aby vedli svět na účet nás, do defenzívy zatlačených. Znají na to už řadu triků, jak prezentovat zotročující procesy jako boj o svobodu a nezávislost všech. Neváhají obětovat majetek i životy těch porobených k dosažení svých cílů. Falšují a zfalšovali snad všechny známé informace o světovém dění ve svůj prospěch, takže nelze věřit ani těm nejsvětějším. Časem vyjde zpravidla najevo, že ty nejznesvářenější strany spolupracovaly na obalamucení těch hloupých, ochotných jít za podlé triky vyvolených se nechat i zabít. Nebo alespoň obrat o vše, co svou prací vytvořili.

Jen namátkou pár příkladů: Všem za vzor kladená Amerika vznikla na území ukradeném původním, téměř vyhlazeným obyvatelům a zvelebeném miliony otroků, dovezených násilně z Afriky. Jim vděčí za své bohatství, které užívá ale jen nepatrná část jejích obyvatel. Což jsou většinou bankéři, kteří se zmocnili vydávání peněz, takže Amerika jako stát si je musí od nich na své akce půjčovat a odvádět tak prostřednictvím úroků bankéřům více než deset procent z půjčené částky jako bezpracný zisk. Tři prezidenti, poslední J.F.Kenedy, se pokusili tento stav obejít vydáváním státních peněz a všichni byli zavražděni.

Nebo: Ústava Spojených států zakazuje Američanům válčit na cizím území. Proto, ač se o tom prý z dešifrovaných zpráv vědělo, nezabránili útoku na Pearl Harbour, aby měli důvod vstoupit do války. V ní zahynuly miliony amerických vojáků ale průmyslníci vydělali miliardy dolarů na dodávkách válečného materiálu. Stejně tak nečinné byly americké tajné služby před útokem na WTO, jejichž ”důsledkem” je válka proti terorismu, ve skutečnosti boj o ovládnutí světových zásob ropy, které se povážlivě tenčí. Do této sféry zapadá zřejmě i důvod pádu SSSR, jako výhradního držitele bohatých ložisek ropy ve východním bloku.

Dalším útokem na ekonomiku je globalizace. To je zdánlivě výhodný způsob pohybu zboží a pracovních sil. Ve skutečnosti je to výhodný nástroj pro vykořisťování slabších ekonomik světa, protože umožňuje ekonomicky silným podnikům vybírat si ty nejzuboženější státy, nucené se podbízet daňovými úlevami, levnou pracovní silou a jinými výhodami, aby získaly pracovní příležitosti pro své občany. Vydělají na tom zahraniční investoři, vládní činitelé oněch států, dostávající své provize a zaplatí to zase jen pracující občan. Je to jen bezbřehý kapitalismus, který tím získal možnost vykořisťovat téměř celý svět. Totální kapitalismus i komunismus se v důsledcích pro obyvatelstvo téměř v ničem neliší, snad jen v proklamacích. V obou se nakonec k vládě dostali lidé té druhé skupiny a spravedlnost pro ty, kteří pracují je minimální.

Již od sedmnáctého století se lidstvo snaží nalézt lepší a spravedlivější společenský řád. Od francouzské revoluce se jí to však nedaří, protože se stejnými slečnami se nový lusthaus prostě udělat nedá. Na většině revolučních myšlenek je zpravidla něco dobrého, ale pokud se zásadně nezmění vrozené vlastnosti lidí, žádná revoluce nemá naději dlouhodobě na úspěch. Všechny nakonec skončí zneužitím jejich ideálů ve prospěch té druhé, chamtivé a moci chtivé skupiny lidských jedinců, jdoucích za svým prospěchem přes mrtvoly. V tom je jádro pudla. Hadovo jablko dalo člověku do vínku schopnost nalézat v životě tu nejsnazší cestu a ta nevede přes práci a solidaritu, ale přes schopnost vzít si co chci tam kde to je, bez ohledu na to, kdo si to vytvořil. Tedy nepracovat, práci jen předstírat a okrádat druhé. Už dnes tak vegetuje řada jedinců, či jejich skupin jako nepřizpůsobivá část obyvatelstva. To je pro společnost se zavedenou dělbou práce podle odbornosti značnou zátěží, ale není to všeobecně to nejhorší.

Největší potíže nastanou, když se tito asociálové začnou organizovat například do politických stran a začnou si usurpovat právo, že jsou zvoleni, nebo vyvoleni k tomu, aby organizovali a diktovali způsob práce těm, kteří hodnoty vytvářejí. Nebo výsledky jejich práce přerozdělovali ”spravedlivě” mezi všechny. Okamžitě si najdou pravidla, jak si přisvojit majoritní podíl a pracujícím ponechat jen tolik, aby byli schopni dál pracovat. A v ”zájmu bezpečnosti a pořádku” si vytvoří pravidla, jak se uchránit proti protestům těch, kteří to prokouknou. Zákonitě tak je vytvářen stát, jako organizované násilí. A to je další zneužití dobré věci, protože dobře organizovaný sociální stát je pro společnost dobrodiním. Jedině dobře a účelně vedený stát může zajistit, aby pro společnost nezbytné, ale zpravidla nevýdělečné činnosti, jako podpora porodnosti, výchova a vzdělání mládeže včetně výzkumu a vývoje, zajištění zdravotní péče a dopravní obsluhy pro obyvatelstvo, důstojný život seniorů a řada dalších byly samozřejmým nárokem občanů státu a nikoli dobrým zbožím pro spekulanty, jak se to čím dál větší měrou děje dnes.

Kapitalismus zase všechno převádí na zboží, jehož kvalitou je míra možného zisku. I peníze už nejsou jen univerzálním směnným prostředkem, ale zbožím, jehož cenu určuje úroková míra. Za peníze lze nejen koupit, pracovat, ale prodat i sebe, či zabít. Nebo předvádět v televizi jakkoli nechutné scény jen pro větší zisk z reklamy, bez ohledu na katastrofální dopad na etické podvědomí diváků. Ale příklady táhnou. Zeptejte se učitelů na změny v chování žáků, porovnejte všeobecný mravní úpadek společenského jednání všude kolem sebe. Stejně destruktivní dopad má jednání politiků. Co chcete od lidí, když jejich ”elita” veřejně a bezostyšně lže, zneužívá svých funkcí a jedná přednostně ve svůj prospěch. Když si bezostyšně buduje své klany spřísahanců takových kvalit, že mnozí stávající raději opouštějí loď. Když se přihrávají veřejné peníze spekulantům, a ti je shrnují na svou hromadu, takže pro veřejnost už žádné na nic nejsou. Když musíme prodávat půdu pod nohama a střechu nad hlavou. Kamna, aby bylo na uhlí by řekl Bolek Polívka.

A musí se prodávat už i silnice, protože je není za co udržovat. Otázka je komu a co s nimi bude kupec dělat. Budeme už brzy platit za průchod ulicí do cizího supermarketu pro dovezené zboží, které bychom si mohli docela dobře dělat doma? Jako máme platit poplatky za rozhlas a televizi všude, kde je zaveden elektrický proud a kde nás bude moci Big Brother sledovat, zda jsme si nenechali něco pro sebe? Je to psychologická příprava na to, co nás v nové totalitě čeká? Na to, co bude v blízké budoucnosti normou?

Současná vládní mafie politických stran nemá osobnosti, ani význačné odborníky, které mezi sebe z konkurenčních důvodů nepustí. Není to radostná perspektiva, protože kariéristé prý postupují tak dlouho, dokud se neprojeví jejich absolutní odborná neschopnost. Nejsou-li schopní, jsou akceptováni všehoschopní, byť s problematickou minulostí. Prý jsou už polepšení. Ale neexistuje polepšený lhář, spekulant a usurpátor, jako prakticky neexistuje vyléčený narkoman. Naskytne–li se mu příležitost, zpravidla neodolá. Tato stinná stránka lidské povahy je jako rakovina. Lze se před ní do jisté míry ochránit důkladnou a soustavnou prevencí a udržet ji v latentním stavu. Jakmile jednou propukne, pak ji lze v počátečním stadiu odstranit operativně. Zůstane-li však jen několik buněk, začne po čase znovu bujet, až zahubí svého hostitele.

Stejně nelze odstranit onu rakovinu v mezilidských vztazích žádnou reorganizací, ba ani revolucí. Vždy se část spekulantů ”překabátí” a zamoří svými praktikami každý nový řád. Vzájemným ”já na bráchismem” vytvoří novou nomenklaturu a bohatší o nové zkušenosti vládnou dál ještě lépe a radostněji. Přemalují jen vývěsní štíty svých sekretariátů z rudé na modrou a jedou dál. Zbavit se jich je problém na několik generací nově vychovávaných občanů podle nového etického kodexu s důslednou veřejnou kontrolou každého rozhodnutí třeba referendem s negativní účastí.

21.10.2005

Vladimír Veselý