O plánované radarové základně v Brdech se už toho napsalo a napovídalo mnoho. Těžko si z toho vybrat, zda má pravdu Havlova klika, mající v ministrech Schwarzenberga, Parkanové, Vondry, ale i Topolánka masivní proamerické lobbysty za infiltraci amerických zájmů do naší suverenity. Bez ohledu na občany, kteří podle paní Parkanové jsou neschopní starat se odpovědně o své zájmy. Musí je tedy zastoupit ti kdož to umějí, třebaže jen chtějí lidem vládnout, ne sloužit. Ona ví přece všechno nejlépe, vždyť chce být i prezidentkou. Nebo mají-li pravdu skeptikové, obávající se následků provozu radaru, či z přílišného pronikání Američanů do naší suverenity.
Jednou z mála obsáhlejších informací o radaru poskytl Haló novinám účastník exkurze, poslanec Antonín Seďa (ČSSD). Přesto, že taková cesta měla zajisté trochu korupční podtext, přispěla k dosud nezveřejněným informacím. Jde o stávající radar na ostrově Kwajalein, které jsou součástí Marschallových ostrovů. Podíval jsem se na globus a nějak mi nebylo jasné, co chránil radar tam, protože spojnice z Floridy na Írán (ale ani na Rusko) nemíří. Leda tak na Austrálii, nebo na Mys dobré naděje. Ty jistě Ameriku neohrožují. Snad kdybychom se přidali k vyznavačům základen na Marsu, či na Měsíci ba dokonce uvěřili na intergalaktické války a předpokládali, že Ti, co ovládají dnes už téměř celou Zemi se bojí galaktické invaze a chtějí mít zajištěnu obranu i na k Americe odvrácené straně Zeměkoule by to mělo důvod. Taková domněnka by dokonce vysvětlovala i přesun radaru k nám, ale každý by se nám vysmál. Pravdu se asi nedozvíme, ale důležitost skutečného záměru je jistě veliká, když kvůli tomu k nám váží cestu i sám velký Bush. To by nás mělo varovat.
Jisté je, že po modernizaci by pak měl být a zřejmě bude radar přestěhován k nám. Z uvedených technických parametrů kromě výšky 27 metrů a hmotnosti 341 tun je zajímavá i spotřeba – 2 až 3 MW, zajišťovaná při výpadku prý dieselagregátem (pro laiky asi 4000 koní). Ještě zajímavější je odborný technický rozbor funkce radaru. Má-li totiž zajišťovat současně vyhledání rakety i navádění antirakety, musí mít navíc ještě nejméně jednu další anténu, vzdálenou asi 1 km. Což se asi dodatečně zdůvodní tou modernizací. Areál to bude včetně vyhodnocovacích středisek a bytů pro zhruba 150 zaměstnanců nemalý. Nemalé problémy budou také se zásobováním a trávením volného času zaměstnanců. To se prý ještě všechno dohodne a my budeme mít jistě poslední slovo. Jako pán rodiny, kterému manželka řekne „budeš mlčet!“ a on má poslední slovo, řekne-li: „budu“.
Kromě těchto organizačních problémů však ještě stále zůstávají otázky nejen bezpečnosti obyvatelstva okolí radaru a jeho ochrany před elektromagnetickým zářením postranních laloků vysílaného paprsku, ochrany před preventivním útokem agresora, ale také před spadem zbytků zasažených raket. Případně před jaderným výbuchem rakety, ať ve stratosféře, nebo při změně dráhy rakety špatným zásahem při průletu atmosférou nad našimi hlavami. Nu, něco asi musíme obětovat na oltář našeho spojenectví se zeměmi, jejíž hrdinní vojáci svými životy a politici vnucováním své demokracie, čímž zajišťují důvody pro odvetu, před níž je má radar na našem území chránit.
V neposlední řadě ovšem jde také o to, není-li taková základna jen pootevřením dveří do naší středoevropské kotliny Smolíčky pacholíčky v naší vládě. Už to, že oproti deklarovaným předběžným hovorům dochází už ke konkrétním jednáním, včetně oné exkurze, která byla pro mnohé zúčastněné na rozdíl od poslance Seďi zřejmě jen poznávacím zájezdem do Tichomoří. Od nás pak se očekává, že jako Broučci poslušně zmrzli, i my se poslušně necháme zamořit, nebo umořit. Třeba nám to ten „nevětraný pelech“ vyvětrá tak, že jej na onom světě už nebudeme potřebovat. Kam se ale tak rychle vlezou schovat někamvlezisté kteří to způsobili, to nevím. Oni asi ano, když se toho nebojí.
Vladimír Veselý
16. května 2007