Proč…?

Tuto otázku si kladu kdykoli, když slyším ze sdělovacích prostředků unisono lkaní, že na nic potřebného nejsou peníze. Že to i ono se nám musí prodražit a že na důchod si musíme soukromně šetřit, protože odvody do sociálního zabezpečení nám stačit nebudou. Ale hlavně že musíme pomáhat jiným, například v Avganistánu se stavbou věznice, či podpoře tamního válečného stavu. Naši důchodci – podle Henri Kissingera „zbyteční jedlíci“ - by se asi měli v pětašedesáti dobrovolně hlásit do krematoria. Stejně na jejich léčení nebudou ani lékaři, ani peníze na léky a ztenčený počet pracujících po úsporných reformách je neuživí. Navíc budou potřeba nové peníze na dávky Romům, kterým se po vypršení doby na aklimatizaci a zařazení do pracovního i jazykového prostředí přestává v Kanadě líbit a na zdarma návratové letenky se vracejí. Inu, ti si vždycky umí poradit a vybrat.

Také naše žoldnéřské oddíly v Afganistánu jsou zase větší a jejich vybavení bude potřeba opravit a obnovit, aby mohli úspěšně plnit slib „vděčnosti“, daný americké ministryni zahraničí Hilary Clintonové princem Schwarzenbergem (Princem je nazýván na účastnickém seznamu pravidelného zasedání Bilderbergů, významně „nakloněných“ naší samostatnosti). Snad i proto by chtěl být králem a kandidovat na prezidenta v příštím období. Rozpočet pro armádu je čtyřicet sedm miliard a nechtějí slevit, spíše by chtěli víc. Připojíme-li k tomu co všechno odchází z výsledků práce našich lidí do zahraničí zahraničním majitelům našeho kdysi rodinného stříbra, není tento stav tak nečekaný. Ale proč? Proč se musí v době vyspělé techniky a známé zručnosti našich lidí jejich životní úroveň zhoršovat? Není na vině vláda, která se stará o občany jen v době voleb a pak už jen o své prebendy a případné znovu zvolení? Není na vině ta bezuzdná kapitalizace všeho na zisk, bez ohledu a dopady na ty, kteří tyto hodnoty vytvářejí? Proč se musíme mít hůře, než bychom se při současných technických možnostech mít mohli?

Tak krátká otázka si žádá dlouhé odpovědi. Jednak je třeba vzít v úvahu, že obdobný trend je celosvětový, ale i to, že na něj nemá vliv ani tak politické uspořádání společnosti, ale především vlastnosti lidí, kteří se v každém režimu dovedou proboxovat na vedoucí místa a zneužívat takto získaných možností ke svému prospěchu. Dnes tak zatracovaný socialismus nebyl ideově tak špatný, což se ovšem ani zdaleka nedá říci o jeho praktickém provedení. Byl jen mnohem snáze zneužitelný v neprospěch lidu, který měl vlastně vládnout, ale brzy tuto možnost ztratil. Pro vykuky to bylo „pole neorané“, na němž jiní seli a oni sklízeli. Což ostatně ve všech formách kapitalismu se vyskytuje také a v mnohem horší formě. Jestliže politická totalita byla špatná a nikdo jistě nebude tvrdit, že nebyla, ekonomická totalita za kapitalismu není o nic přívětivější. Nevládne tolik mezi životem a smrtí občanů, ale zato totálně mezi životem a živořením. Ne nepodobným pro nezaměstnané s životem, jaký by měli mít odsouzení ke ztrátě svobody. Ten ale nemají ani nejhorší provinilci. Zato ti“schopní“ (všeho) mohou mít miliardy, přestože se na jejich vytvoření většinou nepodíleli tvořivou prací, ale spekulací na hranici zákonem povolené zlodějny. Pár jedinců má tak majetek větší, než je nejen státní dluh všech občanů státu, kteří jej ničím nezavinili, ale než je majetek celého zbytku občanů.

Taktika státu a jeho vlády tak připomíná válku proti vlastním občanům s cílem jich co nejvíce umořit. Zejména takových, kteří už z hlediska tvorby majetku pro spekulanty nejsou užiteční a není je možné všemi možnými způsoby odírat. Každá daň, paušální poplatek za pofidérní služby i přemrštěná cena zboží je k tomu dobrá. Mít dnes chalupu, nebo auto je přepych, na který se musíte v běžné životosprávě uskrovnit. Tatam jsou doby, kdy za auto stačilo platit jen 144 korun povinného pojištění. Dnes zaplatíte dvacetkrát tolik. Auta jsou, pravda, poněkud složitější a dražší a ti, co na to mají, na nějakou havarii nekoukají. Ale nevím, zda je nutné pro cestu do zaměstnání, nebo odvoz dítěte do školky mít dvoutunového a dvou set koňského teréního Hummera či jiné auto v ceně nejméně milion, aby ostatní záviděli. Ale i do dnes standardního vozu musíte investovat spoustu peněz za různé i účelově se měnící povinné doplňky, jejichž nákupem podpoříte podnikatele. O ceně pohonných hmot nemluvě. Auto je zkrátka stále nejdražším členem rodiny a přepych. I významný zdroj peněz pro stát, jako cigarety a alkohol.

Na běžný život těm, jejichž příjem se nepočítá na statisíce už pak mnoho nezbývá. Tržní nájemné udělá zpravidla pěkný vítr v rodinném rozpočtu, ale to se dost dobře obejít nedá. Chata, či chalupa, i když to není přepychové venkovní sídlo vás dovede také hezky vyždímat. Běžná údržba není nejlacinější a doprava k ní také, ale musíte připočíst v poslední době několikanásobně vyšší domovní daň, povinně placený odvoz odpadků jako trvale bydlící, i když jste tam jen sporadicky a mnoho jich nemáte, paušál za elektroměr a nyní povinou prohlídku komína. Řada jiných poplatků vás stojí tolik, že standardní dovolená u moře vás mnohdy vyjde i levněji. Z několika tisícového důchodu toho mnoho nepořídíte. Šikulové manažeři se už postarají, aby jste si nemohli příliš vyskakovat. A politici jim v tom rádi pomohou, vždyť pro ně obvykle také něco zbude. Rádi zmanipulují dav, aby se bál – o zaměstnání, o bydlení a jeho bezpečnost před zloději či podvodníky. O osobní bezpečnost a vlastní práva, nezávislá jenom na tom, na jak šikovného máte právníka. Posuďte jen tahanice o funkce po posledních volbách, které jednoznačně dokazují, o co politikům jde. Ne o službu občanům, jak slibovali, ale o moc a prebendy těch, kteří se cítí být V.I.P.

Je ovšem iluzí, že lze nalézt společenský řád, spravedlivý pro všechny. To nikdy nebylo a vzhledem k různosti lidských povah ani nebude. Nejsme stejní tělesně ani duševně, v nárocích ani v ochotě zasloužit si „chléb svůj vezdejší“ prací. Stejní jsme jen v tom, že člověk „je od přírody líný a chtěl by vládnout“. Což se s lidmi jako červená nit táhne od nepaměti. Co svět světem stojí, propukají války o nadvládu, o území a jeho bohatost i zdroje lidských potřeb. A to nepočítám údajné zájemce i jiných planet, na které se to často svádí. Mají v tom bezpochyby prsty a to po celá tisícíletí. Zprávy, které se dochovaly z historie Země naznačují, že se zde odehrálo několik period vzestupu inteligence místních primátů se stavbami, daleko přesahujícími jejich technické možnosti, stejně jako způsob jejich pádu. Musel jim tedy někdo pomoci. Stejný pád možná čeká i nás, ať už s jejich opětovnou pomocí, nebo autodestrukcí. Ta opakovanost je možná otcem jisté úspěšnosti v předpovědích, jako například v mnoho tisíc let starém proroctví v indických knihovnách palmových listů. Jejich reálnost posuďte sami podle výňatků z překladu, uveřejněného na EsorericWeb:

„Lidé uctívají pouze bohatství a tělesná vášeň je jediným pojítkem mezi pohlavími. V právních sporech uspěje ten, kdo se ubírá křivými cestičkami. Ženy jsou pojímány jenom jako objekty smyslového potěšení. Vládnou násilníci, země upadají a dosavadní morální hodnoty se rozkládají. Ženy se zbavují plodů ve svém těle, božské zákony jsou ignorovány, nikdo už ničemu nevěří.

Zavládne všeobecná deziluze. Lidé si zvolí nové vůdce, ti však nebudou o nic lepší, než jejich předchůdci. Většinu z toho, co před svým zvolením naslibují, nebudou moci nebo ani chtít splnit. Propast mezi bohatou menšinou a chudou většinou se bude dále prohlubovat, a to pořád rychlejším tempem. Stále více lidí bude bez práce, protože je nikdo nebude potřebovat. Jejich práci budou vykonávat stroje. To se nebude týkat jen Německa, postihne to i ostatní evropské země, vlastně to bude do jisté míry celosvětový problém. Prostí lidé budou zatíženi stále větším břemenem daní a nejrůznějších dávek a odvodů. Majitelé velkých továren a obchodů budou mít naopak nepřetržitě rostoucí zisky, budou si dělat, co se jim zlíbí, a žít si jako v pohádce. Na prosté lidi budou pohlížet jako na otroky a nové továrny budou zřizovat jen tam, kde bude možné vyplácet hladové mzdy a kde dostanou od místních vládců bohaté dary.
Řadoví občané si toho budou moci dovolit stále méně a budou se muset spokojit s tím, co jim nabídnou instituce zaměřené na masovou zábavu. Ta bude zaměřená na uspokojování nejnižších pudů. Lidem bude předkládána jakási náhradní realita, aby zapomněli, jak bezútěšný je pro ně ve skutečnosti svět, v němž žijí. To učiní jejich každodenní život, naplněný existenčními starostmi, snesitelnější. Společnost se rozdělí na ty, kdo budou moci uspokojovat všechna svá přání, a na ty, pro něž zůstanou jejich touhy pouhým neuskutečnitelným snem. Laciná zábava bude odvádět pozornost prostých lidí od toho, co je pro ně skutečně důležité, a udržovat je v zakletí materialismu“.

Jistě uznáte, že věty autorem zvýrazněné by bylo možné brát jako popis současných událostí, jichž je ve skutečnosti ovšem mnohem víc. Z toho lze soudit, že tak jako v minulosti nějaká změna i teď nastane. Jaká a kdy, to si netroufnu předvídat, abych nedopadl jako ti, podle kterých už apokalypsa už několikrát nastat měla a nenastala. Ale neodříkejme si, co nás čeká. Jsem poněkud skeptický k prohlášeními o tom, jak o naši Zemi bojuje několik mimozemských civilizací z planet, vzdálených řadu světelných roků. Mé technické vědomí stále nechce připustit, že je takové vzdálenosti překonat v reálném čase, včetně přesunu tamního obyvatelstva. Vyloučit to ale pochopitelně nemohu. Nejsem Einstein a nemám za sebou vědeckou graduaci, ani podporu široké komunity, abych něco takového mohl tvrdit. Přesto ale víceméně věřím, že v našem bezprostředním okolí se mohou pohybovat jistí „Blaničtí rytíři“, kteří do našeho života nemalým vlivem zasahují, aniž by si přáli být veřejně kontaktováni. Mám-li se opět ponořit do bájné historie, je zde známá „Enuma Eliš“, vyprávějící personifikovanou formou o jakési „Galaktické rodině bohů“ vládnocí celému vesmíru a starající se o jeho rozvoj i bezpečnost. Tam se hovoří o andělech, sestupujících i na naši Zemi, ale také o tom, že se jistá jejich část vzbouřila proti otcovské radě a jako „padlí andělé“ se chtěli „udělat pro sebe“. Mít vlastní vesmír, galaxii, nebo planetu, kde by vládli neomezeně podle svého.

To jim nemohlo projít a „vesmírný interpol“ je za to stíhá. Unikají prý před nimi schovávajíce se na tajných základnách. Naše Země či Měsíc mohou být jednou z nich. Máme tu přeci tajné organizace, u kterých se nesmí pronést jméno jejich boha, ani vytvořit jakékoli jejich spodobnění. Dokonce jsou snad i vzorem, podle kterých jsme my byli „stvořeni“ a jejich ne právě společensky kladně hodnocené vlastnosti jsme zdědili geneticky jako „dědičný hřích“. A tak se předpokládá, že ponoukají pozemšťany k válkám, učí je podporovat dravost a ziskuchtivost. Prý měli podporovat i Hitlera, aby pro ně ovládl svět, ale když se nakonec zhroutil, odklonili se od něj. Nyní se asi snaží podmanit si svět ekonomickou cestou a zdá se, že se jim to bohužel daří. To je ovšem jen jedna z utajovaných katastrofických verzí, která se pro logické zdůvodnění utajování jejich existence dosti hodí. Kdyby měli dobré úmysly, schovávat by se nepotřebovali. Ale oni by asi chtěli mít Zemi zhruba takovou, jak to vyjádřil nedávno Yosef Ovadia.

Utajování se hodí i při zdůvodnění chování lidí na vedoucích místech společnosti, kteří mohou sloužit mimozemšťanům v procesu ovládnutí Země. Jsou-li jací. Snaha redukovat obyvatelstvo válkami i následky přelidnění tak, aby materiální hodnoty západního světa zůstaly na Zemi zachovány je patrná na první pohled. Lidstvo se šíří lavinovitě a nehodlá se omezovat, takže naše Země už nestačí obnovovat škody jím způsobené. Pokud se této cesty rozvoje budou nadále držet, nebudou už lidstvu stačit přírodní zdroje energie a surovin, ale ani voda a kyslík k životu. Spodní vody v zemi ubývá, úrodná půda mizí a neskutečné plýtvání všemi dary přírody musí vést ke katastrofě, které se obávám. Takovou situaci bohužel přežijí snáze ti neurvalí a bezohlední, jak se už i v současnosti ukazuje. K nim se přidají vychytralí příživníci a slušní lidé mají utrum. Charakterizuje to příhoda, ve které jedna učitelka vyprávěla, že ji rodiče řekli, „že si nepřejí, aby z jejich syna vychovávala slušného člověka. To by prý nepřežil“! My se té sebevraždy lidstva už asi nedožijeme, ale máme potomky. Je to pro ně neradostná perspektiva, stejně jako pro nás návrat velice vychytralých příživníků.

My, kteří jsme ochotni dobývat si svůj chléb vezdejší se proto ptáme: proč?

23.11.2010

Vladimír Veselý