Názory obyvatel civilizovaných zemí jsou vytvářeny především prostřednictvím sdělovacích médií, které k tomu poskytují informace. Mají tak obrovskou sílu a moc, neboť si mohou pravdu podle svého přání přibarvit. A protože jsou z valné části v soukromých rukách, tak to také činí. Dobrat se nezkreslené skutečnosti podle jejich zpráv je dnes prakticky nemožné. Našel jsem o tom na internetu (na www.OSUD.cz) velmi fundovanou přednášku Jana Kozáka. Je stará přes dva roky a jako by byla napsána dnes, v době lavinovitě narůstajících afér, na nichž mají naše média svůj nemalý podíl. Ne, že by aféry vytvářely, ale rozpitvávají je zpravidla dvojakým, často i neetickým pohledem, takže k ozdravění společnosti nepřispívají.
Aktuální aféra Jiřího Čunka je toho dokladem. Ne, že bych byl skálopevně přesvědčen o jeho nevině, na to jsou zveřejněné skutečnosti příliš rozporuplné. Stejně jako u Stanislava Grosse. Raketový nástup a vykonstruovaný pád však ukazují na společného jmenovatele. Lépe řečeno společného manipulátora, ovlivňujícího ze zákulisí naši (a nejen naši) společnost k obrazu svému. Lidstvo je jak známo, kromě jiného dělení, rozděleno na bohaté a chudé. Ti, kdož chtějí vládnout světu se spoléhají na bohaté a říkají si pravice, ti co spoléhají na chudé pak levice. V reálu spolu bojují, jsou však řízeny jednoho centra. Jejich hlava (CFR) se prostřednictvím obou snaží ovládnout svět systémem „rozděl a panuj!“.
Možná jste si všimli, že převážná většina voleb, a nejen u nás, ústí do patu, v němž pak rozhodují „jazýčky na vahách“. To jsou malé strany, nebo i jen snadno ovlivnitelní jedinci, kteří převáží výsledek na žádanou stranu. Ať už je to prezident, nebo přeběhlík, výsledek prakticky nezávisí na vůli většiny voličů, ale na účelově jednajících jedincích. Vidím za tím záměr, jak vytvořit ochotné vlády, ovládané ze zákulisí.
Vezměte si jen ty nejčerstvější události u nás. Po několikaměsíčním lavírování na hraně možností je neúspěšný premiér znovu pověřen sestavením vlády a je mu umožněno dokonce dosáhnout důvěry. To ovšem až poté, když bylo jisté, že tato vláda podpoří výstavbu americké základny. O její zřízení byla také v zápětí požádána. Kam vedou provázky si jistě domyslí každý sám. Už i proto, že vláda byla umožněna až tehdy, když v ní je řada lidí z původní hradní havlovsko-proamerické kliky a lidí snadno ovlivnitelných, protože si už „smočili“. A příliš ambiciózní Paroubek je na cestě za Grossem do propadliště dějin. Jiří Čunek asi aféru ustojí, ale zůstane hrozbou, do které stačí cvrnknout a neposlechnuvší vláda se sesype a bude nahrazena jinou, vstřícnější.
Přitom ta radarová základna není zřejmě nic jiného, než pootevřená dvířka, aby si Američané mohli „jen ohřát prstíček“. V televizních novinách už problikla zpráva o demonstraci proti rozšíření americké základny, myslím že někde v Portugalsku. Pro rakety, vystřelované za obzorem je mnohem účinnější radar AWACS, který dohlédne dál. Ale i kdybychom akceptovali potřebu přesnosti, pak zbývá otázka zničení jaderné rakety nad našimi hlavami, jejíž výbuch, nebo i jen zbytky by nebyly pro nás bez následků. Nevím, jsou-li naši politici tak prostomyslní, že věří tomu, co nám nalhávají. Vždyť jde i o jejich životy. Ale zřejmě také o prebendy a proto evropské manýry jsou pro nás svaté. Ať se nám jakkoli nelíbí.
. V každém případě však i přes znalost úskalí referenda považuji za nestydaté prohlásit, že nemáme co mluvit do naší bezpečnosti a referendum je proto nevhodné. To nám mohou také za chvíli rozhodnout, že máme nechat dokořán dveře našich bytů? Zase se rozhoduje o nás, bez nás? To na nás všechny vystrčí prostředníček a my budeme kalouskovat? Pan Kalousek je ochoten udělat lecjaký kotrmelec, my však tam, kam premiér ukazuje, nechceme. Nechceme, aby za nás rozhodovali jiní, kteří se do funkcí dostali díky politických kšeftům. Jinak bude nezbytné rozhodovat referendem nejen o svém osudu, ale schvalovat i obsazení ministerských křesel. To dnešní se totiž ne každému líbí.
16.2.2007
Vladimír Veselý