Těžko. Je to sice mnohem zkušenější technolog moci, než byl jeho předchůdce, ale má ještě méně invence pro vlastní politikou vizi. V situaci bílého koně podnikatelských mafií, jaká je nyní u nás realitou je to jistá výhoda, že jim nebude chtít vládnout, zato na vládu ve prospěch občanů, kterou se neustále ohání nemá. Nezbývá mu tedy nic jiného, než si vybudovat vládní partu z lidí, u nichž je přesvědčen, že jej nepodrazí a tolerovat jim, že se starají především o vlastní prospěch.

Taková je reality show našeho současného života. Politici, usazení ve vládních postech, jsou ochotní dohodnout se třeba s  marťany, jen aby nám mohli vládnout. Aby ne, vždyť moc a peníze jsou droga. Kdo je jednou okusí, má při jejich nedostatku značné abstinenční obtíže. Donutit jej, aby své místo opustil když selhal, nebo zneužil svého postavení je prakticky nemožné. A selhání jsou častá, ve vládě snad není nikdo, kdo by neměl škraloup. Proto musejí udělají občas alespoň "škatulata hejbejte se!". Nebo nové volby, kde na významné funkce je jen jeden kandidát.

Postkomunistické vlády po několika kotrmelcích a nepatrných obměnách učinily přesně to, co vyhlašovaly, že dělat nebudou. Nechaly rozkrást co zbylo po komunistech, rozprodaly "národní stříbro" a jsme na huntě. Ztráty na majetku státu a tedy všech občanů jsou větší, než za komunistů. Ztráty na životech nepřímo zaviněné majetkovými transakcemi a zlodějnami nejsou nijak menší. Současná vláda překypuje sebechválou a honosí se údajnými výsledky, ale je v koncích. Tam, kde je třeba rázného zásahu jen příštipkaří, jinde rozhazuje plnými hrstmi.

Co je to pár miliard na zařízení pro vybírání mýtného na dálnicích, kde by stačilo vybírat na celnici za průjezd podle vstupu a výstupu. Ať si v časovém limitu jedou kudy chtějí, stejně pojedou po dálnici. A nevznikly by problémy s průjezdy kamiónů přes města. Nebylo by třeba drahé zařízení, za které dáme asi víc, než se vybere a ještě by bylo zaměstnání pro celníky, kterých bude méně. Dobrý hospodář, hledící na prospěch státu a ne vlastní provize obvykle řešení najde.

Ke Gripenům si nakupme cizí obrněné transportéry a obří letadla, abychom mohli účinně napravovat škody při šíření demokracie na naftových polích islamistů. Zemědělce přinuťme zkrachovat a na jejich polích nechme postavit další montážní závody, které při ztrátě odbytu budou bez zábran opuštěny a ještě zaplatíme náhrady za neuskutečněný záměr. Dodávky potravin a jejich prodej nám zajistí cizí supermarkety. Těm pak stačí se domluvit že zavřou a donutí nás k poslušnosti vyhladověním, jako středověká města.

Doma pak zlikvidujme státem organizované zdravotnictví, neboť co vůbec není, nemůže být ani špatné. Zemře-li na omezenou péči pár důchodců, bude alespoň víc peněz pro jiné, významnější osoby. Hlavně, že nový ministr dosáhl svého vytouženého postu a může si vyřizovat své osobní účty. To je teď ve vládě moderní. Vláda se snaží semknout do monolitu: jeden za všechny, všichni za jednoho! A protože všichni budou jistě mít legitimaci ČSSD, bude tato strana v čele takto zdevastovaného státu zachráněna! S volbami se už to nějak zařídí, v nejhorším se obnoví Národní fronta.

Pak si pan Paroubek možná dovolí kandidovat i na prezidenta, nedohodnou-.li se s Václavem Havlem jinak. Ten již připustil svůj návrat do politiky. Jak by ne, když jím zakonzervovaná Komunistická strana se dostává k moci a s Paroubkem si tak rozumí!To nemůže dobře dopadnout. Trpělivost občanů není nekonečná, řekl studentům dokonce i Havel. Je to na emigraci, jenže teď už není kam, všude je to stejné, někde i horší.

Vladimír Veselý

21.11.2005