Páni Paroubek a Topolánek, dva kohouti na jednom smetišti, dva machiavellističtí usurpátoři moci, jeden vlk v rouše beránčím, druhý beran v rouše vlčím. Sejdou-li se u protilehlých stran jednoho koryta ve při o právo využívat jej jenom pro sebe, nemůže to dopadnout jinak než rvačkou. Oba totiž již dávno zapomněli, že mají být tribuni lidu, prosazovatelé a obhajovatelé jeho názorů a zájmů. Že jejich hlas musí být hlasem těch, které zastupují, i kdyby jim to osobně bylo ke škodě. Oni se ale hádají a kupčí s křesly jako na burze, aniž by vzali v úvahu, že volby byly do Poslanecké sněmovny a ne do vlády a že Jiří Paroubek vlastně do vládní funkce nebyl ani volen, ale dosazen, když jeho strana nenašla mezi volenými lepšího kandidáta.

Takto od voličů odtržení poslanci dosazují potom do Vlády lidi sobě prospěšné, ze svého středu, nebo i nikým nevolené, jako v odcházející vládě. Ba dokonce i tvoří paskvily zákonů, protože většina z nich nemá na to ani potřebné vzdělání. Sněmovna má Vládu nejen schvalovat, kontrolovat a rámcově úkolovat, ale měla by ji jako zastupitelský orgán i volit. Z odborníků bez stranické příslušnosti, nebo s pozastaveným členstvím pomocí konkurzů, kde porotou by byla celá sněmovna tajným hlasováním. Takový výběr sice Ústava nezná, ale také nevylučuje. Nynější stav, kdy ministři jsou současně poslanci a hlasují o důvěře sami sobě je neetický. Také zákony má tvořit podle zadání Sněmovnou Legislativní rada odborníků a poslanci je mají jen zadávat, připomínkovat a schvalovat jako zástupci občanů.

Pro odstranění patu je možné po dohodě obou rivalů splnit páně Topolánkův návrh, že se s Jiřím Paroubkem oba vzdají svých mandátů a referendem se rozhodne, kdo z nich zůstane s patřičně silným mandátem. Předseda vlády pak bude volen občany a ve Sněmovně se snížením počtu poslanců na 199 se odstraní pat (což by pak měla nová Sněmovna uzákonit, protože to vyhovuje i pro případnou shodu u tří stran). Vládu pak sestavit z odborníků, což je Paroubkův návrh a neměl by jej tedy odmítat

Takový způsob není vše řešící, ale v současné patové situaci by mohl pomoci. Obávám se jen, že se soupeři již dávno dohodli, že se nedohodnou a vytvoří tak podmínky pro vládu podle přání zákulisních mafií, jak je to už v poslední době nejen u nás zvykem. Vzpomeňme jen na první Opoziční smlouvu, překvapivé dosazení Stanislava Grosse ministrem vnitra a posléze předsedou vlády, korupční a jiné aféry vysokých státních úředníků a jejich zametání pod koberec. Kdo dnes ví, jak dopadla kauza “Kubice” a jiné? Proč pan Šimonovský je po malérech s Pendoliny, dálničním mýtném, či zpackaném silničním zákonu (který nerespektují ani šéf policie i vnitra a přerůstá spíše v kontrolu lékárniček a parkování na místech pro invalidy), horkým kandidátem na ministra školství v nové vládě? Vždyť nespočítal ani chybu tachometrů v šotu překřikovacího pořadu “Otázky Václava Moravce”!

Bohužel řadový občan je už neseriózností současné politiky natolik otráven, že se od jejího sledování odklání. Což je zřejmě záměr, stejně jako vymývání mozků nevhodnými pořady v televizi a stále opakovanou, často stupidní a klamavou reklamou, rozbíjející schopnost soustředění se na jeden problém zařazováním na těch nejnevhodnějších místech pořadu. Občan je formován do biorobota na výrobní lince zisku pro ty “úspěšnější”. Není divu, že nás mnozí z nich za takové považují.

5.8.2006

Vladimír Veselý