V předchozích dvou článcích jsem
alespoň kuse popsal lesk a bídu naší demokracie, nebo toho, co se za ní vydává,
od historie až do našich dnů. Včetně toho, že náprava, nebo nález něčeho
lepšího není záležitost tak jednoduchá a jednoznačná. Neřesti lidské
společnosti se na ni samou valí, jako průvan z otevřeného okna a ten
nezastavíš ani střílením proti němu z pistole velkého kalibru. Snad by
pomohlo jen jedno – vybrat si po zralé úvaze z toho, co již jsme zažili,
to co bylo přijatelné, nebo se nám dokonce líbilo a z toho sestavit
pravidla našeho příštího soužití. Tedy z toho, co bylo optimální a proto
používám pro navrhovaný postup pracovní název optimalizace.
Ono na každém společenském řádu bylo
alespoň něco málo dobrého a kdybychom dokázali tyto drobky skloubit do
společných pravidel bez předsudků a s tolerancí k druhým, dalo by se
snad na této Zemi žít lépe prakticky všem. Lidstvo je skutečně přemnožené a
bylo by vhodné jeho počty omezit, například omezením porodnosti, nebo chudoby,
která je jak známo také jedním z popudů k neuváženému množení. Omezit
chudobu, zejména v rozvojových zemích zvýšením dovedností a možností
obdělávání půdy nemusí být tak těžké, odstraníme-li zájem spekulantů,
kteří na chudobě nejvíce
vydělávají. Při dobrém ošetřování a využití půdy Země by se uživil dnešní a
možná i ještě větší počet lidí. Není to však žádoucí, protože jsou ještě
problémy s vodou, odpadky a znečišťováním ovzduší. Vyvstává proto problém
číslo jedna: Stanovit a lidsky přijatelnými prostředky udržovat počet obyvatel
Země.Nejspíše cestou stanovení kvót počtu obyvatel jednotlivých států, nebo
oblastí. Při vrozené rozpínavosti lidí problém nemalý, Čína již má své
zkušenosti. Bohužel, ne právě ty nejlepší.
Dalším významným prvkem ve
společenském životě lidí jsou peníze.
Pokud fungují jako univerzální směnný prvek za zboží, jsou velice užitečné.
Musí to ale být použit obecně žádaný druh zboží (třeba zlato). Protože však se
takový druh zboží používáním opotřebovává a znehodnocuje, ujaly se jako
plnohodnotné peníze i jen například papírové poukázky na zboží, kterým jsou
kryty, za které musí být kdykoli v plném rozsahu směnitelné. Staly se tak
snadno přenositelným a anonymním prvkem směny, což je ale vedle nesporné
užitečnosti předurčuje také jako ideální prvek podvodů a spekulací. To se stane
v okamžiku, kdy jsou peněžní poukázky různých vydavatelů samy použity jako
zboží a je jimi tak i obchodováno (Ježíš a penězoměnci v chrámu). Zejména
pak, když jsou půjčovány na úrok a jsou tak zdrojem bezpracného zisku. Nebo
jsou-li vydávány a obchodovány nekryté papírové peníze, které banka už nemá čím
proplatit a při poplachu na burze krachuje. Jako při současné krizi. Peníze v jakékoli formě musí být
proto plně podloženy stejným, všeobecně žádaným zbožím a být kdykoli
v plném rozsahu za něj směnitelné. Takovými
penězi byl například americký dolar, pokud byl podložen zlatem
v neměnitelné hodnotě.
Může jím být pochopitelně jakákoli
jiná měna, podložená stejným zlatem, pokud ovšem nebude samo zlato
znehodnoceno. Například objevenou transmutací prvků a to neztratí svou větší
přístupností hodnotu. Je však výhodné, aby vedle národních měn, které umožňují
individuální ovládání ekonomiky států existovala jedna společná, světová a
pevná měna, která by umožňovala vzájemné obchodování kterýchkoli států jen
s jednou směnou. Na území států by mohly platit obě současně. Zásadně však je třeba odmítnout
spekulace a obchodování s penězi jako zbožím. Hodnota peněz je dána
zejména jejich úročením a jinými faktory. Včetně obchodování na burze a tedy i
spekulacemi s akciemi a praktikování společností s ručením omezeným.
Ty jsou většinou zaměřeny na spekulativní přesuny majetku a prakticky legální
hospodářskou kriminalitu. Zamezení takovýchto možností a zavedení plné podnikatelské
odpovědnosti, včetně odpovědnosti funkcionářů (i vládních) za svá rozhodnutí ve
funkci může velmi ozdravit hospodaření jednotlivců, spolků i států. Je třeba se vrátit k hodnocení
příživnictví a bezpracných zisků jako kriminální činnosti. Stejně tak je třeba vymýtit provize a
korupci, netolerovat je
jako legální činnost. Včetně lobbování.
Z ekonomického hlediska je
výhodné, aby prakticky všichni práceschopní občané také pracovali, vytvářeli
hodnoty a nenechali se živit od ostatních. Pak
nebude nutné, aby vláda omezovala životní podmínky seniorů, výdaje na školství
dospívajících a plošně starost o své občany, jak je její povinností. Zbude
potom i na dobrou základní zdravotní péči, dostatečnou dopravní obsluhu i péči
o životní prostředí. Stát je pak povinen nabídnout zaměstnání i těm, které
nezaměstnají výrobní podniky a drobné podnikání živnostníků, včetně státních
institucí, jako zdravotnictví, doprava a jiné. A to i za cenu neproduktivní
práce. Rozhlédneme-li se ale kolem sebe na ulicích města, v lesích a na
jiných společných prostorách, uvidíme, že práce je víc než dost. Je však třeba
ji také reálně hodnotit a nepřeplácet mnohonásobně vybraná zaměstnání.
Statisícové platy a miliónové odměny manažerů nadělají více škody, než užitku.
Závist je také jednou složkou dědičného hříchu.
V otázce vlastnictví Země, zda
my, nebo mimozemšťané, kteří tu mohli být i dřív a přinést již vyspělou formu
života, včetně člověka, upraveného k jejich obrazu vzhledem i notnou
dávkou inteligence (a vlastností v genech), ale bez invence a možná bez
schopnosti mluvit, jen rozumět řeči,
nelze dost dobře rozhodnout. Už i proto, že ty chybějící vlastnosti byly nám
lidem prý dodány až dodatečně díky sporu kolonizujících mimozemšťanů (ENKI
kontra ENLIL v eposu Enuma Elíš), jinak popisovaný v Bibli jako
snědení jablka ze zakázaného stromu. To mohlo zapříčinit lavinovitý nárůst
počtu lidí a odsunout mimozemské kolonisty do početní menšiny. Současně se prý
podle zmíněné báje vládce Země ENKI vzepřel velení vlastní domoviny, nechtěl jí
už být podřízen a stal se hledaným psancem ve vesmíru. Ztratil tak kontakt se
svou základnou a také možnost doplňování prostředků k vykonávání nadvlády
nad Zemí. Je dost možné, že na něho byly mířeny katastrofy, které měly zničit
Zemi i s ním (což je čistá moje spekulace!). Zemřel prý asi 160 let BC a
jeho aktivity měl přebrat jeho syn, nebo někdo z jeho blízkých. Ten
inicioval židovský Exodus pomocí Mojžíše, kterému se ale představil tajuplným
„Jsem ten, který jsem“ a zakázal si, být jakýmkoli způsobem zobrazován. Způsob,
poněkud připomínající tajné služby, nebo utajování existence. Pochopitelné
v dané situaci.
Vzbouřenému kolonizátorovi nezbylo než
vystupovat na Zemi jako Bůh a vybudovat si novou základnu s technickými
možnostmi úměrnými jeho znalostem a s tím, co mu ještě zbylo. A
z lidí vypěstovat techniky, kteří by dokázali realizovat zbraně alespoň
přibližně účinné, jako ty, kterými může být pronásledován. Také armádu
z lidí jemu věrných. Ty našel mezi Lévity, vychované čtyřicetiletým
pobytem na poušti, aby
neznali život běžných lidí. Učinil s nimi prostřednictvím Mojžíše smlouvu
a rozprostřel je v diaspoře, tedy po celém světě s
jejich přesvědčením, že oni jsou páni světa, což jim prý okolní svět
odpírá a je jim nepřátelský. Smějí proto s jinověrci zacházet jako
s užitkovými zvířaty, vůči kterým je vše dovoleno (jakož i my činíme našim
zvířatům). Dokonce s nesmlouvavým příkazem vyhubit všechny bezvěrce
(jinověrce). To vše je posvěceno v Páté knize Mojžíšově (Deuteronomiu) a
je to součástí Tóry i jejího výkladu Talmudu. Dokonce se proslýchá, že tato
smlouva měla tajný, ještě drastičtější dodatek. Působit ale musí jejich pátá kolona jako pravá menšina ze
skrytu, ze zákulisí, nenápadnou formou. Třeba penězi a ekonomikou jimi
ovládanou.
Vzájemnou etnickou pospolitostí,
včetně toho ublíženeckého syndromu a nezkrotné touze vládnout druhým se jim
daří obsadit všechna
rozhodující místa v ekonomice i politice, takže de facto tomuto světu již
vládnou. Což jim ale nestačí, oni požadují totální nadvládu, likvidaci početní
převahy lidí (redukce na půl miliardy) a jednu (svou) světovou vládu nad celou
Zemí, která by jim umožnila žít jako turečtí pašové z mozolů lidí. To je
ona chamtivost, kterou mají za ctnost. To je ta chamtivost, se kterou hltají
veškerý majetek Země, kterým se nakonec sami zadusí. Pro lidstvo je to ale
existenční hrozba, protože zbytek lidstva, který by byl tolerován by byl zbaven
svého lidství, v jehož jménu se dožaduje existence. A také z hlediska
většiny i toho, že současný stav Země je výsledkem objemu jejich práce. Je to
obdobný problém, jako komu patří majetek šlechticů, když nebyl vyroben jimi
samými, ale prací jejich poddaných.
Takovou otázku by musel řešit
nezávislý soud, ale není známo, že by takový existoval. Nemůžeme se dovolávat
jakési „Galaktické rady“, zmíněné v eposu Enuma Elíš, protože ta je
součástí jedné ze stran. Navíc je to záležitost dosti hypotetická. Takže to
bude muset rozhodnout skutečné vítězství té, či oné strany sporu. Doufejme, že
ne válečným střetem. Toho problému množstevní převahy se zřejmě i mimozemšťané
bojí, proto svou přítomnost tají. Od naší nepaměti však „popichují“ lidskou
společnost ze zákulisí pro ně žádaným směrem alespoň pomocí jedinců, snažících
se, nebo i skutečně ovlivňujících dějiny lidstva. Ať už to byl ve společenských
vztazích Ježíš, pokud skutečně existoval a není to jenom legenda, tak i Mojžíš,
který legendou nejspíše je, protože jeho činy a existence jsou dosti
diskutabilní a navíc jako by z oka vypadly mnohým o stovky let starším
bájím a pověstem, z nichž mohl být jeho příběh sestaven. Včetně Bible,
která je stále častěji usvědčována z účelové kompilace ústně tradovaných
bájí (byla kánonizována 400 let po narození Krista pro potřeby církví). Je ale
také plná zřejmě i skutečných událostí a nelze ji upřít i jistý kladný vliv na
lidskou společnost. Značné společenské zásahy vytvořili jistě i známí hybatelé,
jako mnozí vládci a vojevůdci, včetně politických lídrů, jako byl Marx, Lenin,
Hitler i Havel a mnozí jiní, kteří ve skrytu pod lákavou myšlenkou aplikovali
možná myšlenky jiné, lidstvu neprospívající.
Nezanedbatelně je lidská společnost
manipulována i výskytem jedinců v technickém směru a to postrčením i
zdržením vývoje. Připomenu jen Leonarda da Vinci, mnohé matematiky a zejména také Nikolu Teslu, který
postrčil lidskou techniku hodně dopředu, především vynálezem střídavého proudu
a indukovaných vysokých napětí, byť asi v závěru života poněkud své síly
přeceňoval. Naopak, podle mého soukromého názoru, se zdržování dopustil Albert
Einstein, do značné míry plagiátor vědeckých poznatků, ke kterým měl přednostní
přístup jako referent patentového úřadu, ale především jeho názorem o
totožnosti hmoty a energie a nepřekonatelné rychlosti světla. Se hmotou zřejmě
skutečně souvisí určité množství energie, kterou neumíme zatím využít, ale ta
nedělá hmotu samotnou, ačkoli ji vždy provází. Zato bezesporu souvisí hmota
s gravitací, které dosud také nerozumíme a možná i s magnetismem.
Magnetické pole je stále záhadou, ačkoli o s ním souvisejícím elektrickým
polem už něco víme. Elektromagnetickou vlnu také známe jen z jejích
účinků, ale proč s její pomocí a několika watty vyzářeného výkonu dokážeme
spojení mezi kontinenty (i moje osobní zkušenost) byť by energie vlny měla slábnout
víc než se čtvercem vzdálenosti, to nevíme.
Dopustím se jisté troufalosti,
uvedením mého soukromého názoru do diskutovaného problému. Mám dojem, jako by
byla podporována technická úroveň lidstva, ale účelově jen potud, aby nemohla
ohrozit mimozemšťany v případném sporu s lidmi. Je možné, že
nezanedbatelným důvodem k válkám (s redukcí obyvatelstva jako vítaným
efektem). byla potřeba zrychlení technického vývoje a přiblížení se
k mimozemské technologii, který se neobejde bez rozsáhlého výzkumu a
technických prostředků. Z jistých náznaků se zdá, že bylo podporováno
Německo od třicátých let ve vývoji diskoplánů (Vril, HAUNEBU) a v později
vyvolané válce i raketové techniky. Byl však sabotován vývoj atomových zbraní a
těsně před možným vítězstvím s jejich pomocí byl zvrácen vývoj války
v neprospěch Německa. Ač není jisté, nepřesunul-li se do Antarktidy a
neoperuje-li tam podle jistých náznaků dodnes. Další vývoj v Americe a
v SSSR ale dospěl do stadia možnosti kosmických letů a paprskových zbraní
a vyrovnává zřejmě technický náskok mimozemšťanů, který je jim ještě
k dispozici. Tlak na vyřešení naznačeného sporu se tak zvyšuje.
Nastává proto fáze výše uvedeného
sporu o prvenství na Zemi. Lidé už ale mají v rukách prostředky, kterými
mohou několikanásobně zničit celou Zemi, ba konkurují už i přírodě při
vytváření počasí. To je velmi vážný stav a jeho řešení, jehož důsledky nebudou
jednoduché. Zejména pro řadové lidi této Země. Vlády, obsazené rezidenty
mimozemšťanů proti občanům bojují a dusí je seč mohou. Je zřejmě jen otázkou
krátkého času, než dojde občanům trpělivost až k hranici lynče a zbaví se
jich. Cestu lidem vlády ukazují jejich postupem proti vládcům zemí, dosud
bohatých nerostnými zdroji a levnou pracovní silou. Hladina vzdoru již stoupá
nad okraj veřejné trpělivosti a každým okamžikem může přetéct. „Demokratičtí“
diktátoři jsou horší, než ti „skalní“ a lidské vášně jsou jako ten průvan
z okna. Těžkooděnci je nezastaví. Leda, že by se mimozemšťané se svými
komplici uchýlili na Měsíc, nebo Mars, kde mají zřejmě přátele a nechali
lidstvo ať se popere. Jako je to v Alternativě 3.
My bychom potom přehodnotili dosavadní
zaměření lidské činnosti na zisk bez ohledu na jeho dopady. Tedy zavedli bychom
technologie, které neničí přírodu, jako například odklon od fosilních paliv,
ponechali ropu pro využití průmyslu a přešli na obnovitelné zdroje. Je přece
možné umístit sluneční kolektory nejen na všechny příznivě orientované střechy,
které leží dosud ladem, ale také vytvořit v rovníkovém pásu Země vyrovnávací
přenosovou soustavu, aby tato energie mohla být využívána i v momentálně
neosluněných oblastech. I když propojení přes oceány by bylo jistě tvrdým
oříškem a muselo by se asi řešit třeba odrazem od ionosféry. Doprava na Zemi by
ale mohla tak potom být orientována na ekologickou elektrickou. Spolu
s energií z vodních elektráren se špičkovými soustavami pro vyrovnání
dodávky a spotřeby a s důsledným využitím bezobslužných malých elektráren
na potocích a říčkách by elektrická energie mohla být v dostatečném množství
a téměř zdarma. S příznivými účinky na přírodu i životní úroveň lidí.
Podobně by bylo možné „osvobodit“
zdravotnictví od chamtivosti farmaceutického průmyslu a zbytečné chemoterapie
pro zisk, která občas i škodí. Doktoři by mohli být dobře ohodnoceni bez
stávkování a tlačeni více ke službám lidí, než své kapse. Hospodaření státu
bychom si ohlídali, aby společný majetek nebyl rozkrádán. Státní funkce by
mohli vykonávat pouze ti, kteří považují za svou odměnu především dobrý pocit
ze služby jiným a dobře vykonané práce a ne vlastní kapse. Vláda by se musela
proto přiklonit spíše k tomu, že za služby státu se (přemrštěně) neplatí.
Museli by přistoupit na opravdovou demokracii a vládu lidu, což ani neumí, ani
nechtějí. Zastupitelé lidu by museli prosazovat názory a být také placeni přímo těmi, které zastupují a kterým
musí skládat účty za svá rozhodnutí. Senát by se měl skládat z lidí, kteří
už prokázali svou moudrost a mající své stálé zaměstnání. Scházet by se měli
jen v případě nutné potřeby, ne jako v cestovní kanceláři.
Takovou situaci ve státě bychom si
museli vytvořit sami, třeba jako tu optimalizaci, nebo něco ještě lepšího. Což by
nebylo lehké. Ale mnoho Marxů, Hayeků, Keynessů a jiných v novém vydání
již jistě žhaví pera, dokonce to dělal (nepříliš šťastně) i Muammar al Kadáffí.
Obama, ani Sarkozy nebo Merkelová to ale zřejmě nebudou, ani za podpory
problematických vlád, jako je ta naše současná. Ti preferují zřejmě jiné
ideály. Díky jim je optimalizace jen
hezká teorie, která by zřejmě dopadla jako socialismus v Rusku, nebo
„Pražské jaro“ u nás.
1.11.2011
Vladimír
Veselý