Tento chorál zní téměř po celé Zemi, s nadějí i euforií ne nepodobnou jako při „sametové revoluci“ u nás. Těch podobností je nemálo. Zejména médii vytvořený hlavní představitel změny žádané lidmi, jehož nevelké zkušenosti jsou vyvažované velkou touhou vejít do Bílého domu. Nemá ale asi úplnou představu, co vlastně taková funkce obnáší. Veze se na vlně nespokojenosti Američanů s Bushovou politikou bezohledného světového četníka, posílenou dědictvím po Martinu Luteru Kingovi. Je napůl muslim, napůl křesťan, černoch vychovaný bělochy, zkrátka od všeho půl. Může se vrhnout jakýmkoli směrem. Má však jen pár možností.
Tou první a nejpravděpodobnější je, že dřív, než podle slibů změní funkci prezidenta, změní funkce jeho. Stejně jako u Václava Havla. Je prý učenlivý a učitelů v tomto směru bude mít jistě dost. Již jednal prý úspěšně s židovskými představiteli v Jeruzalémě, z Iráku a Afghanistánu zase tolik nespěchá a s radarem v Čechách a raketami v Polsku snad hodlá pokračovat. Pokud ale odolá a půjde svou cestou, může snadno dopadnout jako J.F.Kenedy. Zejména sáhne-li na zisky bank a velkých koncernů. V tomto směru bude mít obzvláště těžkou pozici, protože ti se dostali vlivem globalizace kapitálu do krize odbytu a budou se chtít na politice státu hojit. Nedej bože, aby chtěl vydávat státní peníze, jako to chtěl udělat Kenedy. Nebo zastavit války a omezit zbrojení. To by jistě zbyla nějaká kulka i pro něj.
Nemalé potíže jej čekají od barevné části Ameriky, která bude chtít naplnit svá přehnaná očekávání a to pokud možno hned. Udržet na uzdě tyto snahy bude jistě velice těžké. Najdou se ale určitě rádci, kteří mu poradí, jak na to, aby i oni vydělali. Pro něj samého to bude spíš prohra. Jeho předchůdce King mohl prosazovat svůj sen mnohem snadněji, protože měl jen malou naději, že jej bude muset splnit. Obamovi není proto co závidět. Bankéři budou chtít své výdělky, mladí Američané budou chtít z války domů a doma práci, stejně jako Afroameričané zlepšení svých pozic. Kde na to vše vezme ví snad jenom on. Rozhodně na to nebudou stačit úsměvy do kamery. Navíc si musí uvědomit, že Hillary Clintonová jako viceprezidentka mu může velice pomoci, ale jeho pád by jí otevřel cestu k prezidentství, po kterém také touží. Již jejím jmenováním do své vlády, včetně řady Clintonových přátel je víceméně návrat éry Clintonů. Po případném pádu Obamy by ten návrat byl jistý. Václav Havel a jeho přátelé se jistě těší.
Nemohu se zbavit osobního dojmu, že Barack Obama je tmavým „bílým koněm“ k získání podpory Afroameričanů pro Clintony. Už teď Obama najíždí do zajetých kolejí války v Afghanistánu a protiraketové obrany ve střední Evropě. Už teď prohlašuje, že plnit rychle jeho sliby bude obtížné, ba nevylučuje ani přechodné zhoršení. Jeho „Yes, we can“ začíná jaksi drhnout. Vytvořit dva a půl tisíce pracovních míst při perspektivě velkého propouštění nebude snadné. A zkrotit ziskuchtivé spekulanty, profitující na recesi rovněž.
Nu, nebudu už malovat čerta na zeď, snad to dopadne dobře, byť na hospodářském poli to Americe Čína nijak neusnadní. Ani nám. Budou se přerozdělovat hospodářská odbytiště a to neprobíhalo nikdy mírumilovně. Že by lidé dostali rozum a dohodli se na vyhovujícím řešení se nedá očekávat. Snad to ale přežijeme bez obavy, že jednou budeme litovat, že jsme se toho dočkali.
23.11.08
Vladimír Veselý