Když byl suspendován socialismus, protože již zdegradoval do totality, a také proto, že západní kapitalismus vyčerpal již svá teritoria a potřeboval nové trhy, zdál se nám kapitalismus a jeho deklarované svobody rajskou hudbou. V euforii očekávání nových možností pro svoje osobní ambice jsme jaksi přehlédli, že ty svobody jsou hlavně pro ty, kteří chtějí svobodně lovit nezasloužené zisky a to, co jiní získávají prací. Jak jinak vysvětlit, že pro pracující část národa se vlastně nic nezměnilo, jen jejich „nadhodnotu“, dříve alespoň zčásti přeci jen používanou pro obecný prospěch si nyní svobodně hrabou spekulanti do svých soukromých kapes. Jak jinak vysvětlit, že důchody pracujících, které se dříve hradily z toho, co po socialistickém prohospodařování zbylo, byly přeci jen větší, než ty dnešní po tom, co si svobodná ruka trhu „trhla“ co se kde dalo. A že na společné potřeby stále nejsou peníze, ačkoli jinde se rozhazují ze společných peněz miliardy.
Socialistický stát neměl přece jen tolik možností a tak benevolentní zákony, aby nikdo nemusel prokazovat způsob své obživy, ani nabytého bohatství. Ty dnešní umožňují „obchodovat“ na hranici nevýhodnosti a spekulativně podvádět i tam, kde se „kšeftuje“ se svěřeným majetkem. To, co dříve bylo příživnictvím, je dnes obchodní zdatností. Majetky spekulantů rostou do miliard a pracující chudnou. Společenské nůžky se rozevírají. Pracující žádají, bohužel jednotlivě a často na úkor ostatních větší podíl ze své práce.. Ti chytřejší pak vymáhají peníze pro sebe soudními rozsudky dle různých právních kliček. Společně pak roztáčejí inflační spirálu, vedoucí v kapitalismu k hospodářské krizi. Právě tu se pokusili manažeři podnikatelů oddálit rozšířením trhů do zemí dřívějšího socialismu a nadnárodní globalizací. Tedy přesunem výroby do zemí s nižšími náklady a často i daněmi a prodejem výrobků na dražším trhu. Dlouho to nevydrželo, a to ani za podpory korupce a úplatků politikům daných zemí.
Máme tu proto klasickou hospodářskou krizi na velké části světa. Ale nejen to. Máme tu také devastaci mezilidských vztahů a odpovědnosti za práci jednotlivých lidí. Selhání lidského faktoru je důvodem ke stále narůstajícímu počtu havárií a nehod s obrovskými následky, protože sebekontrola ochabla. Často i zbytečnými, jako při srážce ostravských tramvají. Následkům neomluvitelnému vjezdu na stejnou kolej šlo zabránit nastavením nadproudového relé, které by vypnulo napájení troleje při proudu, odpovídajícímu dvěma soupravám. Takovými věcmi se ale odpovědní zaměstnanci nezabývají, nebo je nerespektují. Tak je možné i pracovat nad tratí, kde jezdí vlak, jako ve Studénce. Lidé jsou prostě po stálém a účelovém „oblbování“ prohlášeními politiků, či opakovanou, většinou hloupou reklamou ke všemu apatičtí. A to už je k neštěstí zanedbáním povinností, čili „selháním lidského faktoru“ jen kousek.
Také příroda se zlobí a to pořádně. Devastací jejích často staletími ustálených a vybroušených pochodů rabováním přírodního bohatství dochází k chaosu, které příroda sama nedokáže vyrovnat. Ta se neřídí výhodnou kapitalizací svých pochodů a stavů, ale jejich prospěšností v celku. Narušujeme-li je, hledá novou rovnováhu, která se nám nemusí líbit. A také nelíbí, ale je již pozdě. Hospodářskou rakovinou prolezlá ekonomika nezná ohledy. Preferuje jen osobní zisky, děj se co děj. Válčit s přírodou se ale nevyplácí. Doby, kdy člověk neměl sílu zasáhnout podstatně do přírodních dějů jsou již dávno pryč. Nejúspěšnější způsob nabývání majetku válkou vynalézá takové způsoby ničení, že se začínají podobat přírodním katastrofám. Odpovědí na ně nemůže být nic jiného, než další katastrofy samotné přírody a to se již děje.
Otázkou je ale, proč se tak děje. Vždyť dobře organizovaná lidská společnost má dnes takové prostředky, že při jejich rozumném používání by lidstvo mohlo spokojeně žít bez stresů a strastí dnešního života. Na to ale nejsme zřejmě v tomto směru vybaveni. Člověk byl prý stvořen, nebo udělán k obrazu svých bohů. Dnes, kdy jsou již přiznávány kontakty s mimozemskými civilizacemi a také se rozrůstají poznatky z historie Země při archeologických výzkumech se dovídáme věci ne právě radostné. Zejména to, že zdaleka nejsme první civilizací na této Zemi, která se vyvíjela po miliony let, ale že před námi nejspíše existovaly vyspělé civilizace, které se dostaly do neudržitelného stadia, kdy se samy zničily. Nebo tak bylo učiněno cizím zásahem, jak to uvádí Bible o Sodomě a Gomoře, nebo o potopě. Takové civilizce možná u nás hledají nové útočiště.
O pravidelných přírodních katastrofách píše pan Zecharia Sitchin v souvislosti se záhadnou planetou Nibiru. Také pan Däniken připouští, že by Země mohla pro někoho být „zoologickou zahradou“ pro pěstování a pozorování živých tvorů včetně flóry. I mne to před několika lety (SN 4/05) svedlo k domněnce, že by Země mohla někomu z jiných časových a prostorových dimenzí jako „Pétriho laboratorní misky“, do kterých se nasadí zkoumaná kultura a sleduje se její vývoj. Po skončení pozorování se prostě vymyje miska Země potopou a může sloužit pro jiný pokus. Apokalypsy světa byly nesčíslněkrát předpovězeny včetně konce Mayského kalendáře, sílící přírodní katastrofy a nezodpovědnost lidí stojí proto za uváženou.
Posoudí-li člověk jednání současných politiků a ekonomů, nemůže dojít k jinému závěru, než že jde o spiknutí proti lidstvu. Ti naši bohové (Anunnaki dle D.M.z cyberspace.com), podle nichž jsme prý byli stvořeni byli prý chamtiví, zlí, krvežízniví, prolhaní, žárliví a pánovití. Specializují se na kontrolu mysli těch kterým vládnou a znají též perfektní ekonomickou regulaci s vývojem peněz a lichvy. Ovládají rozsáhlé genetické inženýrství a vytvářejí si jeho pomocí specielní národ k ovládání porobených. Trochu tvrdé hodnocení (v originálu je ještě tvrdší), ale ruku na srdce – nenalézáme podobné vlastnosti i u mnohých našich politiků a vládců? Komentovat a dokládat příklady to raději nebudu, trochu chápavý čtenář si přirovnání udělá jistě sám.
Nelze však popřít, že zmínění funkcionáři, placení za to, aby vytvářeli dobré podmínky pro občany si často pletou předurčený cíl a starají se především o vlastní prospěch. Nebo jej jistě za nějaký desátek zprostředkovávají jiným. Za okupace se takovým říkalo „kolaboranti“.Již zmíněná globalizace je podporována právě těmi kolaboranty s politickými i ekonomicými spekulanty. Nevýhodné zakázky pro stát a nevýhodné smlouvy jimi uzavírané jsou na denním pořádku a přestože jsou vidět jen špičky ledovce, jsou odhalení pochybných transakcí a obchodů plné zprávy. A to i na místech nejvyšších, ale nedostanou se dál, než pod koberec. Ruka ruku myje, vrána vráně oči nevyklove. Podivná je jen ta pasivita očividně podváděných a ochota dokonce oslavovat své tyrany jako „spasitele“.
Spasitelé, to je samostatná otázka. Nemyslím tím právě Ježíše, ten patří mezi ty kladné a výjimečné a já mám na mysli „spasitele“ dnešní. Vezmeme-li to ale přesto od té prehistorie a příběhů vyčtených z hliněných tabulek i starých svitků, i když si nedovedu představit z nich jednoznačné zprávy ať už pro spolehlivé luštění klínového písma a hebrejského psaní bez samohlásek, byli prý takoví, jak je uvedeno výše. Přesto na každém šprochu bývá pravdy trochu a tak věřme, že existovali i „hodní“ Anunnaki. Ti ale prý v intergalaktické válce prohráli, jako vždy Dobro se Zlem. Snaží se proto ovlivňovat náš život „mírovou“ misionářskou cestou vysíláním mesiášů dobra, jakým byl zřejmě i Ježíš. Ale i ti militantní Anunnaki, snažící se o totální nadvládu nad obyvateli Země, vědomi si, že svým počtem na to nestačí používají své „agenty“, nebo kolaboranty mezi lidmi. Vybrali si a vyškolili si k tomu celý národ, bezvýhradně loajální. Jeho příslušníci infikovali prakticky všechna vedoucí místa v jednotlivých státech a dirigují politiku na celé Zemi ve prospěch jednosvětové vlády. Jak říkal Jan Neruda: „Kdykoli získáš nějaké významnější místo, vždy zjistíš, že nad Tebou je jeden z nich“.
Tato celosvětová organizace sní o totalitní jednosvětové vládě s kontrolou mysli každého jednotlivce. Lidem dají jenom tolik, aby měli sílu pracovat, ale přísně chtějí střežit, za co to vydávají. Myslet a dělat něco ve volném čase má být přísně kontrolováno. Zásady takového života jsou vyjmenovány na Georgijských kamenech a ne náhodou se podobají desateru. Jen to přiznané omezení obyvatel Země na pouhé půl miliardy je nové. A kruté – měl by zůstat prakticky jen každý desátý člověk. Dokonale regulovaná zoologická zahrada.
I u nás není situace jiná. Václav Havel jako vrcholný představitel těchto snah stále z pozadí tahá za provázky. Do jeho party patří kupodivu i část pravicové vlády, silně asociální a propagující proamerické vlivy u nás. Jako nepřítel vojenských paktů rozbil Havel ten Varšavský, ale obratem nás dostal do NATO. Stará se o přehnanou „vděčnost“ Americe tak dobře, že nám zde padají mosty, na téměř žádné veřejné investice, zdravotnictví a dopravu nejsou peníze, ale nakupovat za miliardy obrněné transportéry, Tatry a letadla pro naše žoldnéře, bojující v americkém zájmu můžeme. Jeho lidé ve vládě to podpoří, lidí se neptají. Oni přece vědí vše nejlépe. Charakterizoval to Bertrand Russel: "Největší a nejobvyklejší zlo, které kdy člověk činil člověku, vyplývalo vždy z pevné víry ve správnost chybného přesvědčení".
Stejně jako v pokročilém socialismu, ba ještě více je dnes vládě „KKD“ (každá koruna dobrá). Nestydaté poplatky v bankách, u lékaře a lékárnách si ale socialismus nedovolil. Přehnaně zdražené pohonné hmoty, poplatky za převody a odhlášení aut, či pravidelné prohlídky, drahá jízda do zaměstnání a vše, bez čeho se člověk neobejde jsou využíváno k vytahování peněz od občanů, aby se kapitalistické hospodářství udrželo nad vodou. Proč máme platit zdravotní pojištění, když většinu úkonů a léků, ba i odvoz sanitou si musíme platit přímo? Také zlodějen tolik nebylo, ba ani korupce, byť „všimné“ existovalo také. Nevyprodával se ale společný majetek v takové míře, jako dnes. Za chvíli budeme díky pozitivní diskriminaci cizinci ve vlastní zemi, pokud nám noví majitelé dovolí jim alespoň sloužit. Negativní vliv převádění všeho na peníze, ba i peníze samé rozvinul v lidech jejich chamtivost, se kterou ani kapitalismus přes mnohé dřívější neblahé zkušenosti nepočítal.
A tak se na nás valí hospodářská krize, kterou už ani vláda nezakrývá. Připouští, že řadu věcí nezvládá a bude třeba je regulovat. Bude-li ještě co. Je to ta nejhorší polistopadová vláda. Vláda loutek na provázku – všimněte si té klátivé chůze pana Topolánka – je to robot bez sebekontroly! A nikdy nebylo ve vrcholné politice tolik křivoústých a dobrou češtinu neovládajících. Přeci jenom by bylo dobré vypustit jim rybník!
.
13.8.2008
Vladimír Veselý