Je po volbách, které vylosovaly vítěze tendru na stavbu politické budovy státu. Teď nastává doba manažérské politiky, která už bez ohledu na voliče si dělí mezi sebou jednotlivá patra té státní budovy a snaží se urvat co největší prostor pro své plány tak, aby zisky z činží byly co největší. Tentokrát však s důsledným využitím všech technických možností, které politika skýtá. Počínaje bezohlednou a pomlouvačnou volební kampaní, nevážně míněnými sliby a podplácením voličů populárními obličeji i vytvářením rodinných i firemních kartelů a mafií ve vládních orgánech konče. V takovém prostředí nemá i dobře míněná snaha o nápravu věcí veřejných šanci. Je to jen boj s větrnými mlýny, roztáčenými silnými větry, dujícími odjinud a jejichž zastavení není v silách jednoho člověka. Naučí jej leda ohýbat se, nebo jej lopata onoho mlýna odhodí na politické smetiště. Svět žije ve lži, usurpátorství a bezohlednosti ve všem i ke všem. Důležitý je jen vlastní prospěch a pocit vlastní nadřazenosti nad ostatními.
Osobní chamtivostí infikovaná nejsilnější koaliční strana, držená nad vodou neméně ziskuchtivými koaličními partnery, ochotnými vydírat své požadavky při jakékoli příležitosti, to je sestava typu revolverového práva silnějšího a nelze očekávat, že se bude řídit obecnými zájmy. Pokud Petr Nečas je takový idealista, že se snaží o to, co propaguje, tedy o „čistou“ politiku, měl bych mu připomenout mnou často používaný citát, že: „dřív, než člověk změní funkci, změní funkce člověka!“. Tak naivní ale asi není, když už navrhoval, že by se stát měl postarat o vysloužilé premiéry. Pokud ale neuspěje, nebude to prohra jen jeho, ale celého národa. Ten manažérský, na zisk zaměřený kapitalistický způsob vedení politiky musí skončit stejně jako v ekonomice - zničující krizí.
Kníže Schwarzenberg a Alexandr Vondra zajisté budou jako v roce 2005 přizváni na zasedání Bildebergů a přislíbí další vydatnou vojenskou pomoc v Afghanistánu. Zajistí za naše peníze (na to vždy jsou) žoldnéře a jejich výbavu. Manžel místopředsedkyně Sněmovny to vše pomůže dopravit na místo určení. Ministr financí pak získá peníze tím, že je odepře důchodcům a nemocným jako „zbytečným jedlíkům“. Jeho náměstek či poradce, kterým bude nejspíše pan Janota pak sjedná další vysoce úročenou půjčku od MMF, aby se nám náhodou nesnížil státní dluh. Co doma vyděláme, rozdělíme zahraničním investorům a bankám. Razantní ministr vnitra, který na každého bude něco vědět k tomu zajistí pokojnost obyvatelstva pořádkovými těžkooděnci. Tak čeho se bát při tak promyšlenému plánu. - To je pochopitelně jen fabulace, ale nemůže to tak náhodou být? Co proti tomu jeden „čistý“ premiér zmůže? Už teď kousek po kousku uhýbá, byť to slovně nepřipouští. Už jen výběr jeho poradců a ochota přijmout jakoukoli vysokou státní funkci jsou výmluvné.
Věděli to páni Topolánek s Paroubkem, že šli tak snadno od válu? Pravicová politika a kapitalistické hospodářství jsou proti socialistické malé prosperitě úspěšné jen krátkodobě. Na delší dobu se udržují jen násilnými způsoby, jako je nyní globální vykořisťování zbytků nekapitalistického světa. Ty jsou ale také již prakticky u dna. Malé státy jsou díky prodejným politikům vyrabovány a světovládcům se rukama pracovat nechce. Úspěšnost pravicových vlád uvedly názorně Lidové noviny 9. září 2009 grafem, z něhož vyplývá, že velký propad podle ČSÚ nastal za vlády ODS a největší byl za tak vychvalované vlády Jana Fischera. Ten sice vládl bez velkých malérů, hodně sám procestoval, ale Rašín to nebyl. Mezinárodní situace, pravda, nebyla dobrá, ale jeho největším úspěchem bylo, že si našel lepší místo, než to, na které se s takovou vehemencí chtěl původně vrátit. Po něm následující vláda dělá všechno proto, aby se náš osud banánové republiky naplnil co nejdříve. Rozprodává poslední zbytky státního majetku, omezí vše pro občany potřebné a vyrobí místo zefektivnění práce současně zaměstnaných jen novou armádu žadatelů o podporu. Kdo je bude živit, když se počet pracujících a pracovních příležitostí zmenší, ví jen naše nová a „osvícená“ vláda.
Světová politika není dobrá. Svět je ekonomicky značně vyčerpaný a zdevastovaná příroda si také už nenechá moc líbit. Navíc jsou zde jisté zákonitosti, které zdá se k takovým situacím vedou. Právě teď, když bychom potřebovali velice schopnou a nezištnou vládu pro odvrácení osudu Sodomy a Gomory se objevují společensky ne právě vhodné vlivy pro takové snahy. Nová vláda to asi zvládat nebude, ač jsou v ní i takoví, kteří korupci z vlastních zkušeností znají. Rozhodně s imunitou nezískají imunitu k nepravostem. Co naplat, že například ministr dopravy přizná dopravní přestupek, když by jej právě on neměl v žádném případě spáchat. To, že jej nepopírá a hodlá nést následky na věci nic nemění. Je to jen ukázka způsobu myšlení V.I.P osob, které mají dvojí měřítko na činy své a těch, jimž se snaží vnutit svou vládu. Vládu, která dohání lidi k beznaději a šíleným činům proti sobě i ostatním. K totální bezohlednosti, zlodějnám, vraždám i sebevraždám. K nezopovědnosti ve své práci a z toho plynoucím haváriím a neštěstím, jejichž množství lavinovitě narůstá. Spolu s narůstajícím napětím na blízkém i dálném východě, škodám způsobeným přírodními katastrofami a z toho plynoucí zvýšení cen životních potřeb je to neradostná perspektiva.
Lidé jsou pravda apatičtí a jen málo se jich bouří proti nekalým praktikám s manipulací veřejného mínění. Nechají si věšet bulíky na nos a ochotně přistupují na manažérské fikce potíží, pro které si musíme my utahovat opasky. Jen aby měli klid. Političtí manažeři tak bez problémů rozevírají společenské nůžky ve prospěch velkokapitálu. Příkladem mohou být solární elektrárny. Z ekologických důvodů byla pro pobídku jejich staveb nabídnuta vysoká výkupní cena vyrobené energie. Podnikavci okamžitě vystavěli velké plochy solárních panelů a inkasují. Nám se proto ale prý musí zdražit i tak předražená energie. Takže vlastně škodí. Tedy ne ta ekologická energie, ale vykukové, pro něž je každá příležitost pro ždímání občanů dobrá. Časem se budou jistě tato megalomanská solární pole rušit a uvolněné pozemky se výhodně zpeněží. Proč se nemohly tyto panely budovat na vhodně situovaných střechách domů a vyrobenou energii spotřebovávat přímo v domě? Jen pro rozdíly proměnné výroby a spotřeby používat veřejnou síť. To by bylo sice výhodné pro spotřebitele, nikoli pro kapsy spekulantů a bude to možné realizovat, až když se najdou dostatečně drahá vyrovnávací zařízení.
Podobně jsme se stali obětmi pokroku například s digitální televizí. Není sporu o tom, že digitální přenos je kvalitnější, ale byl především použit k tomu, že si všichni diváci museli koupit nový televizor, nebo alespoň set top box. Ty vám za několik let budou stejně k ničemu, protože se již připravuje obdobný přechod na kompresní způsob přenosu s vysokým rozlišením, který dosavadní zařízení nezvládají a budou vyžadovat nové investice. Právě za takové finty jsou královsky placeni manažeři, kteří nevytvářejí nové hodnoty, ale dovedou z lidí vytáhnout peníze. Nejde tedy o to, co je lepší, ale co víc nese. Jako třeba důchodový systém. Původně byl zřízen důchodový fond, do kterého si pracující střádali peníze, ze kterých jim pak byl vyplácen důchod. Spekulanti však tento fond použili na jiné účely a vymysleli „průběžné financování“. Tedy vyplácení důchodů z odvodů současně pracujících a hned vznikl problém, že důchodců je moc a současně pracující je neuživí. Kissingerovi „zbyteční jedlíci“, na které se nynější hospodářské úbytě také svádějí ten nezdar asi nezapříčiňují. Většina ekonomických potíží se ale řeší na jejich úkor a ve prospěch kasty těch, kdož jsou u koryta. Snad proto, že právě zmíněné skupiny nejsou příliš aktivní, i když staří a nemocní budou jednou jistě všichni. Co ale bude, až ti ochotní pracovat budou „vyhubeni“ a ti cizopasníci se nebudou na kom mít pást?
Na nic v běžném životě najednou nejsou peníze, zato nahrabaný majetek několika multimiliardářů převyšuje i několikrát státní dluh. Všude se na běžných lidech musí šetřit, ale na v cizí prospěch bojující afghánské misi ne. Proč nejsou lidé seznámeni s tím, kolik to každého z nás stojí? Kde je transparentnost jednání vlády? Proč nejsou lidé, kteří to platí dotazováni, zda s tím souhlasí? Je hezké, že jsme získali zakázky na opravy sovětských vrtulníků, méně už, že ty vrtulníky opravujeme pro naši afghánskou misi, hájící spíše americké zájmy. To naši ekonomiku víc zatíží, než aby ji to pomohlo. Někdo si ale zajisté pomůže. Jako vzor boje proti korupci se to ale asi použít moci nebude. O tom už ale byla řeč. Znovu je na pořadu dne neúčelné hospodaření v naší armádě například nákupem Gripenů. Nebo Pandurů za éry „odbornice“ na armádu. A možná i za to je nyní místopředsedkyní Sněmovny za antikorupční stranu. Znova se nikomu nic nestane.
Na NKÚ je pod svícnem tma, na ministerstvu dopravy se za zalití jedné kytky platí patnáct korun. Ušetří se to na zastavení potřebných dopravních staveb, jejichž zakonzervování stojí víc než dokončení. Takové „hurá“ vládnutí nás může přijít velmi draho. Může to být ale také záměr, jak zlikvidovat Čechy v Čechách a nastolit zde sídlo Bruselu, neboť podle Bismarcka, „kdo má Českou kotlinu, má celou Evropu“. Beztak ty štědré dotace na zlepšení vzhledu a vybavenosti životního prostoru v Čechách skoro napovídají, že si to Brusel vylepšuje pro sebe. Snad mají v zásobě nějakého Jana Baťu, který už chtěl Čechy vystěhovat do Patagonie, nebo Hitlera, kterému se líbila pro nás Sibiř. Nám se ale líbí ta naše zem a nechceme ji měnit, ani z ní emigrovat. Chceme v ní žít po svém, podle svých zásluh a zvyklostí. Nehodláme nikomu škodit a také sobě škodit nechceme nechat. Máme, nebo jsme alespoň měli své zlaté české ručičky. Nechte je proto dělat a užít si to, co si vydělají a nepřerozdělujte to příživníkům a spekulantům.
Dáte-li poctivým Čechům takovou šanci, bude naše země konečně zase vzkvétat. I bez toho pána s falešným srdíčkem za podpisem. Zato ale bude třeba důkladně a soustavně veřejně kontrolovat ty v rozhodujících funkcích a také mnohé z těch našich mladých zlatých ručiček naučit zodpovědnosti. A to zítra nebude, bude-li to vůbec.
28.8.2010
Vladimír Veselý