I tak by se dalo nazvat údobí předvolební kampaně. Lídři stranických spolčení v poctivé snaze obalamutit a získat co nejvíce podporovatelů svých málo poctivých snah a planých slibů, jsou ochotni slíbit cokoli, na co voliči slyší. Po volbách pak, když už jsou rozdány karty nevratných mandátů se vždycky najdou důvody, proč nešlo to i ono splnit. Přidáme-li k tomu současnou specialitu masivního hanobení svých protivníků za nemalé naše peníze, bude obraz předvolební kampaně téměř úplný.
Patří k tomu ale i praní osobního špinavého prádla politiků, které je jinak podle pravidla „já za bráchu, brácha za mně“ nestandardní. Téměř všichni uchazeči o plat a možnosti činitelů veřejných mají nějaké hříchy jako kostlivce ve skříni. Nebo brzy budou mít. Je jen otázka času a příležitosti, kdy se bude hodit je vytáhnout. Nejen mistr Topolánek, Vlček, či další na to doplatili. I ČSSD má své Nečasy, připravené zaskočit za padlé hrdiny bojovníků o moc a mamon. Proti buldozeru Paroubkovi se ale neodváží. Dokonce nikdo ani nevytáhl jeho údajný spis STB jako „Roko“ , který se objevil na internetu. Ten ale může být účelově fingovaný, včetně údajů o angažmá ve vedení České strany socialistické, poněkud jinak zaměřené než ČSSD. Podobně obdivovaný kníže Schwarzenberk byl nejen ministrem zahraničí České vlády, ale i účastníkem Trilaterální konference, která nebyla jistě svolána ku prospěchu našeho státu.
Je pravdivá, byť už obehraná písnička o skutečných záměrech i cílech politiků, leč co naplat. Většina občanů se nehodlá angažovat, chce jen, aby ti co tam jsou to dělali pořádně a v jejich prospěch. Přiřkne jim neodvolatelné pravomoce a pak se diví a v ústraní brblají. A ozve-li se někdo, ukřičí jej. Na dobré rady neslyší. Pro srovnání jsme zařadili příspěvek našeho dopisovatele Roberta z Austrálie o původní řecké demokracii, jakou bychom u nás neprosadili. Nejsou lidi. Pak si ale těžko můžeme stěžovat na to, že jsme byli dovedeni do nové totality – tentokrát globální totality dluhů a těch, kdo je jako zbraně používají – bankéřů. Tu bitvu jsme již prohráli tím, že jsme dovolili kamenovat proroky a sami jsme si občas nějaký kamínek přihodili.
Ono totiž nezáleží ani tolik na tom, jaký společenský řád vládne, ale co je mu dovoleno činit. Není jistě zavržení podporovat bohatnutí občanů, pokud to nepostoupí do pobídky „zbohatněte, lhostejno jakým způsobem!“ To je prakticky návod, jak vyrábět chudáky, bezdomovce a nezaměstnané. Je cynické inzerovat nabídku snadných půjček vedle plakátu bezdomovce spícího na lavičce s varováním: „Půjčíš si, zaplatíš!“. Je bezohledné, nebo spíše účelové privatizovat výrobní závody a prostředky, aby pak bylo při jejich rušení možné jen pokrčit rameny a říkat, že se soukromými podniky nelze nic dělat. Už udělali – zavedli globalizaci, což je společenské uspořádání pro umožnění vytunelovat ještě prosperující ekonomiky ve prospěch spekulantů. Finančních i mocenských.
Ke konci totality prohlásil tuším pan Kissinger, že naším osudem je banánová republika. Mýlil se, místo banánů produkujeme auta a jiné výrobky při použití relativně levné pracovní síly našich zručných dělníků. Přičteme-li sdělení politiků z bilbordu, že „Vy umíte peníze vydělávat a my je umíme utrácet“, jsme doma. Ani za komunisty podělaném socialismu nebylo tolik sociálně slabých občanů, důchody byly relativně vyšší a nebyly tak znehodnocovány inflací, jež úspory spolu s nekřesťanskými bankovními poplatky užírá. Sám socialismus, kdyby byl realizován poctivými lidmi by byl mnohem přívětivějším k běžným občanům, než dnešní kapitalistická svoboda v okrádání občanů jakýmkoli způsobem. On nakonec kapitalismus v jeho ideální formě také, ale realita je to, co prožíváme. Nakonec ani jádro komunismu v ideální formě není zcela zavrženíhodné. Nebyli však na to lidi. A obávám se, že ani ti dnešní komunisté, byť o sobě prohlašují, že jsou jiní, by jiní nebyli.
Člověk je zkrátka hříšná nádoba, chlubící se jen svým obalem, nikoli obsahem. Zejména kandidující politici. Tak si mezi nimi vyberte a jděte je volit.
27.4.2010.
Vladimír Veselý