Kdekdo, zejména naši politici rádi mluví o demokracii, ale podle činů o ní vůbec nic neví. Česká republika tvrdí, že přešla od komunistického totalismu k demokracii, ale ve skutečnosti převzala jako vzor demokracie jen světově proklamovanou politiku Británie a Spojených států, aniž by se snažila přiblížit původní demokracii řecké.
Je známo, že staří Řekové byli vynikajícími řečníky a nevynechali žádnou volnou chvíli, aby se nezúčastnili veřejné diskuse o věcech veřejných. Historie proto zanechala plno významných lidí, reprezentujících tuto dobu volnomyšlenkářství. Jen člověk svobodný a v demokracii vyrostlý může být svým myšlením přínosný celé společnosti. To je silou demokracie. Vzorem jsou Athény v roce 575 BC, které byly prvním státem, řízeným vlastním obyvatelstvem, až do vzdálenosti jednoho dne cestování od nich.
Každý, bez rozdílu měl právo veřejně vystoupit na shromáždění v Ecclesia nebo Assembly, což bylo něco jako náš Parlament. Na veřejném místě, zvaném Pnyx, což byl kopec poblíže Acropolis, mohl každý občan Athén přednést své názory. Ať chudý, nebo bohatý měl nezadatelné právo a mohl během svého veřejného vystoupení navrhnout nový zákon, nebo navrhnout zrušit jiný a nechat o tom hlasovat. Kritizoval-li někdo řečníka, byl ten povinen odpovědět na slova kritiky, což dnešním politikům zcela schází. I cizinec se mohl vyjádřit, ale volit mohli jen muži státu Athény. Dokonce ani ne ženy, což by se dnes asi nelíbilo, ale oni zase nemohli dosazovat svoje milenky. Takto sjednocené svobodomyslné občany státu bylo těžké porazit a Athénský stát proto vzdoroval všem nebezpečím válek a nikdy nebyl na dlouhou dobu okupován. Až do dnešních dnů, kdy jeho jednotu rozvrátila globalizace a jednotná evropská měna.
Jiné místo pro svobodu projevu bylo místo zvané Béma, což by dnes reprezentovalo Senát. Tam musel každý občan zaplatit za projev svých názorů malý symbolický poplatek a z tohoto místa se mohl nechat zvolit do členstva 501 (lichý počet pro zabránění rovnosti hlasů) volených reprezentantů, kteří volili svůj magistrát a byli protiváhou Assembly – parlamentu. Ti museli vždy nalézt společnou cestu a shodu názorů.
V rámci soudnictví zavedlo město Athény porotu občanů, což ještě dnes praktikují některé státy. Zástupci občanů nebyli znalci práva a do poroty bylo voleno až 6000 členů. Soudce nebyl přítomen, rozhodovali občané. Trest byl splněn rychle, bez ohledu na sociální pozadí, takže i velmi bohatí se podvolili demokratickému systému. Porota po vyslechnutí svědků volila tajně a rozhodla na základě většiny hlasů. Každý občan byl srozuměn s výsledkem a každý tomuto procesu rozuměl, což se nedá o dnešních soudech říci.
Důkazem síly demokracie bylo, že nevznikaly občanské války a rozbroje, občané se cítili svobodně, neexistovala privilegovaná třída. Senát - Béma měl za úkol dosadit zaměstnance pracující pro veřejnost a rovněž v případě ohrožení jmenovat generály na obranu Athén, kteří byli v době klidu zase odvoláni. Volbě předcházel proces všech účastníků o zaplacení symbolického příspěvku, než se přikročilo k rozhodování o ustavení, nebo odvolání různých administrativních úředníků, pracujících pro veřejnost. Z těchto peněz se platili písaři i umělci ve službách Athén, nikdy však nebylo dost na placení celodenních politiků - nikdo se proto nestal profesionálním politikem. Veřejné služby byly pod pozorným okem občanů voličů, aby se nemrhalo penězi. Úředník, neplnící svou povinnost byl okamžitě odvolán.
Takový systém umožnil, že i chudý, ale myšlenkově prospěšný člověk mohl vykonat mnoho dobra ve prospěch celku a byl za svoji funkci váženým občanem. Kdo zklamal, již nikdy se k veřejné funkci nedostal. Takto vedený stát stal se tvrdým oříškem pro všechny jeho nepřátele a byl to důkaz odolnosti demokratického smýšlení. Na rozdíl od dnešních zkorumpovaných politiků doma i ve světě. Městský stát Athény se stal středem kultury, filosofie a učení. Obchodně prosperoval, bez následků, zmatků a krveprolití, jen díky tomuto neuvěřitelnému způsobu vedení společnosti. Což se nedá říci o naší dnešní „demokracii“. Amerika bohatne z válek, které rozpoutává v různých zemích světa a přesto je zadlužena. Bankrotují celé státy, Amerika má trilionové dluhy právě i příčinou těchto válek. Paradoxně nejvíce u Číny, jejíž režim tak ráda hanobí. Podobá se spíše Spartě, té také demokracie dlouho nevydržela pro zavedenou brutální diktaturou. Americká, zdánlivá demokracie zaniká také pod totalitou. Totalitou peněz.
Dnešní naše shromáždění, jak Senát, tak Parlament je zlatým dolem pro politiky. Obě komory jsou plné lidí s tituly právníků, normální občan tam prostě neexistuje, takže hlas občanů je nevyslyšen a potřeba občanů je vystřídána potřebou několika zbohatlíků. To je na úkor veřejnosti k úplné zkáze demokracie. Největší „demokratickou katastrofou“ jsou dnešní media, která jsou svou podstatou nástrojem jedné a téže skupiny privilegovaných lidí, jdoucích za mocí a vlivem. Používají jej proti ostatním občanům ke svému finančnímu obohacování. Aby ještě více zotročili své spoluobčany a sami byli nad zákonem.
Suďte sami, co nám zbylo ještě z původní řecké demokracie. Já na poli demokracie žádný pokrok nevidím. Demokracie je podle Jamese Madisona právem lidí, vybrat si své tyrany. Jak jste na tom vy sami?
5.10.2007
Robert Nohejl, Sydney, Austrálie