Není lehké psát úvodník v době, kdy je společnost tak dekadentní, že nelze téměř napsat něco kladného, nebo někoho pochválit. Snad jen to, že stále více lidí nemusí chodit do práce, ráno vstávat a utíkat na tramvaj, nebo autobus. Prostě vstanou, kdy se jim zachce a mohou si jít na procházku do přírody, nebo si jinak užívat volný čas. Pokud ovšem nemusí jít stát frontu na úřadu práce, nebo je doma nezastihne exekutor, že neplatí půjčku či nájem. Tomu se ale dá uniknout, stejně musíme vodit děti do školy, nebo školky. Na zpáteční cestě si můžeme nalézt odložené noviny a tam se dočíst, jak dobře prosperuje naše hospodářství, kolik aut jsme vyrobili pro zahraniční výrobce a že jsou nyní motorem naší krize. A že mléka máme tolik, že jej mohou lít zemědělci do kanálu, ale přesto musí být dražší. Ba, že můžeme pro dobrou pověst posílat i stovky vojáků s elitní výzbrojí a vybavením na podporu přátel našich politiků při prosazování svobody v podobných státech, jako jsme byli my za totality.
Záleží ovšem na úhlu pohledu. Ono je při tom jaksi nemluví o tom, že my už takovou svobodu máme, ale stále větší část národa začíná nabývat předsvědčení, že se lépe nemá. Zvláště ti, kteří nemusí ráno do práce vstávat. Ona ta svoboda právě těm, kterých je nejvíc přichází pěkně draho. Co je jim platné, že mohou jet bez víza do Ameriky, když si nemohou zajet ani do „Ameriky“ v Českém středohoří či na blízký Karlštejn, protože jízdné tam i zpět vydá na chleba na den pro rodinu. A vydělat si na víc nás ti, co nám tu svobodu tak vychvalují nenechají. České podniky, kde to bylo možné prodali, jako slepici snášející zlatá vejce a teď už nemáme ani jedno, ani druhé. Dříve jsme měli alespoň to nošovické zelí, dnes se tam vyrábějí auta a když nastane krize, vyrábějí se tam nezaměstnaní. Svobodomyslným pánům to moc nevadí, ti přejdou jinam. Tam, kde ještě nepochopili, že výroba aut je neperspektivní, protože brzy nebude co do nádrží.
Vyznavači neviditelné ruky trhu se chovají asi tak, jak to parodoval kdosi na webu - manažérsky schopný kapitán obchodní lodi sníží vlastní režii tak, že propustí většinu zkušených námořníků, nechá natočit plachty do plného záběru a uvolní kormidlo, aby nebrzdilo loď v co nejrychlejším letu. Kochá se rychlostí plavby, dokud loď nezačne drhnout o dno. Pak volá „mejdej“ na všechny strany a když se za cizí pomoci dostane na hlubší vodu, nebo koupí jinou loď, pokračuje stejným způsobem dál. Ti manažeři jsou totiž většinou příslušníci „kasty vyvolených“ jejichž vrozená dravost v postupu dál a výš a nadiktovaná soudržnost jim umožňuje prodrat se v každé situaci a režimu před ty, kteří se živí vlastní prací. Z nich se snaží vytvářet masového člověka, nebo výstižněji ovce lidského stáda, které se cítí nejlépe jsou-li vedeny nekompromisním bačou a štěkáním ovčáckých psů. Rády pak odevzdávají svou vlnu a mléko za tuto službu. Mohou si i nesouhlasně pobekávat. Nikdy jsem však neviděl ovce stávkovat, dokonce ani, když je hnali na jatka. Masový člověk je vlastně forma nejvyššího domestikovaného tvora na Zemi.
Díky tomu si mohou příslušníci oné kasty vyvolených pochvalovat, jak se všem díky jejich působení dobře daří a jak to ti před nimi dělali špatně. Aby se na ně nezapomnělo, zviditelní se občas nějakým nápadem na bilboardech nebo národ prý charakterizujícím bidetem. Je to ostuda, ale jim je pro zviditelnění dobrá, protože voliči si v záplavě uchazečů o teplé místo vyberou obvykle ty, které znají, ať už jakkoliv. Na prsty jim stejně nevidí a tak jsou v každých volbách voleni tito nastrčení lidé, napříč politickými systémy. To, že škodí není na první pohled tak viditelné a ten vycepovaný masový člověk o tom ani neuvažuje. Nezaráží jej ani to, že až nepříjemně mnozí zneužívají své funkce ve svůj prospěch, aniž by za to byli nějak postiženi, natož potrestáni. Kasta vyvolených je novodobou šlechtou, proti níž není dovolání.
Za normální je považováno, že prolákne-li se úmluva dvou státníků o vzájemné podpoře na úkor států, nebo jiný malér, nejsou potrestáni státníci, ale pokutován ten, kdo to prozradil. Stejně, jako se považuje za normální, když ministr vlády, která si říká demokratická je zván k jednání tajné nadnárodní společnosti v náš prospěch nepůsobící. Nikoho nezaráží, že vedou národní hospodářství svou nekompetentností a možná i záměrem k systematickému úpadku. Krach jejich hospodářské politiky jednoznačně ukazuje, jak se tento způsob pro vedení státu nehodí a že je vlastně horší, než ten proklínaný socialismus. Jediné, co se jim povedlo je vytvořit politikou znechuceného a otráveného člověka, který už nemá vůli se bránit. Ba mnozí si v tomto marasmu i libují. Vivat Čunek, vivat Topolánek „and his boys“.
Vladimír Veselý
9.2.09