Na prvního máje nám odkvetla a přestala vysílat většina analogových televizních stanic. Celá akce byla dlouhodobě připravovaná a zkusme se zamyslet, proč byla nutná.
Je bezesporu, že digitální vysílání má své výhody. Má více kanálů a co do rozlišení lepší kvalitu obrazu. To je ovšem vykoupeno řadou nevýhod pro uživatele. Některé jsou přechodné, jiné mohou být i účelové. Vezmeme-li to popořadě, pak kromě citelně navýšených nákladů na provoz televizního přijímače – tedy nákup nového televizoru, nebo alespoň set top boxu a nových antén, které jsou na účet posluchače, je již dříve zmíněná potřeba zajistit navýšení příkonu pro tak velké množství set top boxů. Jednotlivě to není mnoho, ale při tak vysokém počtu přístrojů, majících byť malý odběr i v pohotovostním režimu to vydá na potřebu jedné další elektrárny, se všemi negativními dopady.
Po nákupu nových televizorů, na které banky jistě i rády poskytnou půjčku se budou moci set top boxy se starými televizory vyhodit a spotřeba klesne. Odpadne snad i další dnešní nevýhoda, vyplývající z nemalé složitosti v ovládání analogového televizoru spolu se set top boxem a možná i nepříjemné zpoždění při přepínání kanálů. Nebude to ovšem hned, neboť ne každý má takovou částku po ruce. Ne každý také potřebuje tolik kanálů. Ty původní čtyři řadě lidí vystačily. Dokonce ani nepotřebovali nové možnosti digitální televize, jakou je třeba lepší možnost podprahového vysílání, které se nejspíše podle občasných outletú (výpadcích částí obrazu) i při dostatečně silném signálu asi provozuje. Zlí jazykové dokonce tvrdí, že některé nové typy televizorů budou moci i monitorovat dění kolem sebe pro potřeby Velkého bratra. Možnosti digitální komunikace jsou v každém případě jistě vyšší, než u jednoduché analogové.
Přes již zmíněné výhody zdá se ten rychlý přechod na digitální přenos poněkud účelový, mající podpořit umělou zaměstnanost, ovšem na úkor občanů. Podporuje to i skutečnost, že v panelových domech, kde by stačilo několik centrálních set top boxů a stávající rozvod i stávající televizory pro postupné dožití, se násilně staré rozvody STA ruší a nahrazují tou nejnákladnější alternativou zcela nové paprskové sítě pro individuální digitál. Tu většina obyvatel nepotřebuje, ale musí za ni zaplatit hezkých pár tisíc, stejně jako mnohé, také ne zcela akutně nutné úpravy, dělané v rámci těch havarijních.
Z občana se stává čím dál tím větší otloukánek, od něhož se vyžaduje, aby plnil kapsy těch „šikovných“ manažerů miliardami, které si vyplácejí. I pro „menší ryby“ v tomto procesu se nějaká ta koruna za podporu najde a není proto divu, že pro postiženého občana není dovolání. Může se jen modlit a platit na zisky a desátky „Zlatému teleti“. To je naše nezadatelná výhoda současné doby.
3.5.2009
Vladimír Veselý